Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera?
Dobrý den, měla bych jeden dotaz. Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera. Já jsem se rozhodla odpustit a dát ještě jednu šanci. Všechno jsme si vyříkali a jedeme dál. Partner se chová dobře, je starostlivý, stará se o nás, je ma mě hodný a dává mi najevo jak ho to všechno mrzí. Je to už rok, ale já to mám pořád v sobě, musím na to myslet a trápí mě to. Bojím se. Už tolik nevěřím.... Někdy mám pocit, že takhle se nedá žít... Vím, že nevěra se stává. Nechci rozebírat důvody nevěry, ty já znám. Chci vědět, jak zapomenout a odpoutat se od toho. Nemyslet na to a netrápit se...... Dík moc Laura
Tak holky, vtipně, já mám dneska schůzku..naprosto nečekaně a je to kapku šílený, raději od toho nic neočekávám ,ale docela se těším. Kdysi jsem si založila profil na seznamce, z prdele, znáte to, před pár dny jsem ho obnovila pro strýčka příhodu, mám hromadu kamarádek, co se tak seznámily, tak jsem si říkala, že teda proč ne, za zkoušku nic nedám.. ozvala se celkem velká řádka chlapů, s jedním jsem si začala psát, docela jsme si popovídali, což bylo příjemný. Ve finále jsem zjistila, že bydlí kousek ode mě... taky fotí jako já a musím říct, že celej včerejší večer prokecanej na ICQ byl překvapivě velmi příjemným zpestřením a fakt jsem se fajn bavila..navrhl mi, aby s ním dneska zašla s foťákem na procházku, že něco nafotíme, pokecáme a tak jdu... asi nemám co ztratit..nechci zalepovat vztah vztahem, na to je asi fakt brzo (on ví že jsem zatím ještě vdaná), ale fajn kamarád by se celkem hodil... tak uvidíme, co z toho dneska vyleze... jo má 2 m, je to volejbalista..já jsem pívo se 169cm, takže to bude celkem zajímavé🙂...
@codal Jé, já taky fotím, ale jen jako koníček, děsně mě to baví...🙂 Škoda, že nejsi chlap, hned bych taky šla na fotorandíčko 😀
Jinak je super, že vyrážíš, užij si to, věřím, že to bude zase další schůdek nahoru 😉
@fallingstars Já to mám taky jako koníček... baví mě dokazovat kamarádkám, jak jsou krásný🙂... kéž bych to dokázala i sama sobě🙂...
Tak vlasy vyfenovány, nalíčená, za chvíli vyrážim..po deseti letech rande.. jsem pěkně nervozní🙂...
Tak jsme pokecali, ale jiskra nepřeskočila..hledáme dál🙂...
To nevadí...aspoň kamarád ne? A ten má určitě plno kamarádů..a ti mají kamarády......
Zítra druhý pokus setkání se s manželem:(...už je mi z toho zase špatně:(...
@abcklara Už jsem jí psala... tak doufám, že se její slova naplní🙂...
@pajaaaa chtěla bych..to řecko mi snad pomůže aspoň na chvíli zapomenout.. snad... je pravda, že to že jsme pořád v kontaktu, a musí být, protože prostě nemáme věci dořešený je nejvíc bolestný..každá zprává od něj nebo o něm je pro mě zatím stále bolestná...
@abcklara Já to právě moc nezvládám a tak se chytám každé berličky, která by mě mohla pomoct se zase postavit na nohy... paní kartářka mi psala, že manžel už se nevrátí, respoktive, že asi za rok možná bude chtít, ale že já už ne.Je pravda, že mi i napsala, že je zamilovaný a bude teď nějaký ten čas s ní, což se i stalo...psala, .že snad do pár měsíců někoho potkám a budu s ním šťastná... tak snad...;)
@codal v tuto chvíli je to ta nejlepší cesta odpoutání. Nevidět, se, nekontaktovat se, nekomunikovat. tedy až budete mít vše vyřízené. A kdo ví časem.......třeba se dáš tak do kupy a budeš úplně jinde, že ti nebude dělat problém potkat ho a prohodit s ním pár slov. Ale to je kdyby, to ukáže až budoucnost.
Manžel mi včera napsal email o tom, jak vyřešit byt. V podstatě mi navrhl, že by převzal hypotéku a každý měsíc by mi posílal nějakou částku, aby mi splatil můj podíl, který jsem do bytu investovala (asi 120 tisíc z mého stavebka). Je to mnohem menší částka než kterou dal on, opačně by to pro mě bylo finančně nedostupné, bohužel:(. On do toho dal 05 milionu, to bych mu nesplatila ani za 100 let. Také mi napsal, že mě v to bytě nechá jako nájemníka. V první chvíli mě to hrzoně rozčílilo, že budu ve vlastním bytě vlastně nájemník, ale ono je to logické, jinak to udělat nepůjde. Zřejmě je to jediná varianta, jak to všechno vyřešit. On mě tam nějaký čas (+- tři roky) nechá (jakoby zadarmo, jen za služby ) a tím mi jakoby splatí můj podíl a já se po těch třech letech odstěhuju a jemu ten byt zůstane. Asi je to fér, i když mi to tak v první chvíli nepřišlo. Chtěla jsem si ten byt nechat, ale hrozně bych se zadlužila a to asi nemá smysl.. uvidím, jestli s tím takhle nakonec bude souhlasit..já bych takhle měla tři roky relativně klid, neplatila bych nájem (dávala bych si peníze stranou), bydlela bych tam jen za služby a pak bych odešla s čistým štítem a bez dluhů ( a snad by se mi podařilo něco našetřit)... no uvidíme, jak si o tom večer popovídáme a jestli jsem to správně pochopila... ach jo:(je to všechno pěkně na hovno:(...
@codal Když odhlédnu od těch finančních záležitostí, ve kterých souhlasím s @band a @pajaaaa a konzultovala bych to s právníkem, tak já bych viděla největší problém v tom, že takhle se od něj neodpoutáš... 😔
Budete tři roky v kontaktu, i když omezeném, ale budete muset některé věci řešit (přeplatky/nedoplatky záloh, poruchy, co by měly jít za ním, apod.)...a to by pro mě za Tvé situace bylo neakceptovatelné. Osobně bych obětovala byt, který pro Tebe vždycky bude pojítkem s minulostí, nechala se vyplatit tak, aby to bylo spravedlivé po radě s právníkem (je jeho problém, jestli se bude muset zadlužit - bývalý si na to, aby mě vyplatil, také musel půjčit a teď to splácí) a odešla bych do jiného bytu...protože jinak bude ten nový začátek a život zase o něco těžší. Nenech se natlačit do něčeho, co Ti nepomůže, jen pro to, že on to nastíní jako prima a vstřícnou dohodu...
...a aby to nebylo zase trochu pesimistické - představ si, že si zařizuješ jiný byt...po svém, koupíš/uděláš si tam vše, co on nechtěl, rozvěsíš na zdech svoje fotky a bydlí se Ti tam prostě krásně, protože tam píšeš už jen tu svou historii 🙂 Já to tak měla a bylo to úžasné, vůbec jsem nezáviděla bývalému, že zůstal v bytě, který jsme "postavili" od píky spolu...já bych nechtěla jít vstříc novým zítřkům v mauzoleu mého předešlého vztahu 😀 😉
@band @pajaaaa
@fallingstars
škodná asi nebudu..zůstane mi všechno vybeví i auto...ano chtěla jsem ten byt, je krásný a takhle jsem si ho vysnila, mám k němu citovou vazbu narozdíl od manžela, ale nemám na to, abych ho sama utáhla, bylo by to finančně naprosto nadoraz a já se asi nechci takovýmhle stylem připoutat. Navíc do toho bytu manžel investoval půl milionu, který mu nemám jak vyplatit. Já jsem do něj dala jen 120 tisíc, který se mi vrátí díky tomu, že nebudu muset platit nájem (budu moct šetřit), budu alespoň chvíli ve svém vysněném bytě a kdo ví, co bude za rok za dva, jetli nepotkám někoho, kdo bude mít dům nebo byt, nebo se spolu rozhodneme koupit si svůj byt a zařídit si ho společně. V té době nebudu zadlužená, budu mít volné ruce a budu moct začít s čistým štítem. Na jednu stranu bych ten byt moc chtěla, miluju ho, nechci se stěhovat a tohle je možnost tu zůstat, i když si ho nebudu moct nechat, tak tu ale budu zatím žít a nebudu se zadlužovat narozdíl od manžela... je to asi spíš výhodnější pro mě než pro něj... ano ten byt mu zlstane, ale bude sám zadlužený na 16 let a to ten byt ani nechtěl (prodej toho bytu nebude snadný, není v osobním vlastnictví, ano může na něm vydělat, ale zároveň i prodělat)... samozřejmě je to jen předběžný návrh, který určitě projdeme s právníkem a ve finále může být všechno jinak..další varianty ale daleko víc nevýhodné a komplikované a to pro oba... já ho prostě odkoupit nemám za co a prodat ten byt je teď nemyslitelné a přišli bychom o peníze ( o dost)... když ho pronajmeme, tak stejně budeme muset zůstat v kontaktu, protože budeme oba vlastníci..a já nechci aby tu zatím byl někdo cizí a já se musela tísnit někde v garsonce... ano budeme asi muset zůstat v určitém kontaktu, ale nebudeme se muset vídat, jednou za čas kvůli vyúčtování to asi přežijeme (snad🙂... ten byt není plný vzpomínek, protože jsme v něm sice chvíli spolu bydleli (asi třičtvrtě roku), ale byl to spíš můj projekt (manžel mi později řekl, že ho nechtěl, ale že mi to nedokázal říct).. všechno, co v něm mám, jsem si v podstatě vymyslela sama a líbí se mi to tak... prostě nejsem připravená ten byt zatím opusti.t..možná za rok budu jinde a to se pak klidně odstěhuju a nějak se domluvíme ( on mi zbytek vyplatí), ale zatím nechci přijít o poslední pevnou půdu pod nohama, která mi zbývá... příjde vám to hloupé????
@codal Tak jestli je to s tím bytem takhle, že byl stejně "duševně" jen Tvůj, tak to vůbec není hloupé (btw. mít jiný názor nemusí nutně znamenat, že je to hloupý názor, zase se trochu zbytečně trefuješ sama do sebe... 😉 ). Záleží, jak to cítíš Ty, já to psala tak, jak jsem to viděla já 😉, ale u nás to bylo trochu jiné...Pokud se Ti to zamlouvá a právník to označí jako přijatelnou formu vyrovnání, kdy nebudeš nějak extra tratit, tak tedy asi není co řešit 😉 A jak sama píšeš, kdo ví, co bude za pár let.
(Jen si nemyslím, že pokud byste se při majetkovém vyrovnání dohodli, že byt bude jednoho nebo druhého, tak že byste zůstali oba vlastníky, vlastník by byl ten, na kterého by se to přepsalo a který by vyplácel toho druhého, což by bylo všechno formálně ošetřeno...ale nejsem právník a nemám s tím zkušenost).
taky codal moc fandím. dle příspěvků je to rozumná ženská, na kterou se toho bohužel sesypalo naráz moc. A i když se některé věci můžou zdát strašně nespravedlivé a nepochopitelné, tak tak nějak vnímám, že všecko má svůj důvod. Jaký? Na ten člověk možná někdy nepříjde, někdy možná pozdě a někdy i přes velkou bolest včas, ale k pochopení dojde až časem. Codal má na lepšího muže než je její manžel, protože by se s ním jen trápila. A život by přežívala. Codal zase bude šťastná. Až příjde ten správný čas. 😉