Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera?

@pavlinaoo stalo se to v noci, prostě mi řekl, že už se nedokáže dál přetvařovat, že ho to ubíjí a že už nechce dál bojovat. Mluvili jsme klidně, snažili jsme se oba udržet emoce na uzdě, jen si prostě některý věci vyříkávali a hledali varianty. Bohužel pro něj už žádná jiná varianta neexisutje, myslí si, že náš vztah prostě nemá smysl, nevěří mu....já teď na pár dní odejdu k ségře, aby byl sám a dal si čas, aby se rozhodl kam půjde. Nejspíš se na čas vrátí k rodičům a mě pak nechá v bytě. Ale byt stejěn budeme muste prodat, i když nevím jak.. ale to jsme zatím neřešili..ani rozvod, víme, že příjde, ale na to je času dost... myslím, že jsme oba schopný se rozejít v naprostém klidu, dohodnout se o všem, natolik se ještě máme rádi...

Drž se. A i když se to teď nezdá, je to dobře. Dokážu si představit jak to bolí. Ale bude časem jen a jen lépe. Určitě by jsi nechtěla strávit celý zbytek života vedle člověka, co si někam odskakuje, lže a přetvařuje se. Celou dobu jsem na tebe myslela a věř, že je to nejlepší řešení.

@pajaaaa doufám, že máš pravdu..zatím si život bez něj představit neumím a bolí to tak, že mám pocit, že už to nevydržím...

já vím ☹, odjedeš za sestrou, vypláčeš se , prožiješ si kolem toho všecko co k tomu patří a posuneš se dál. Silnější a odolnější

........a dokonce ti i závidím..že už nebudeš žít v klamu. že už je rozhodnuto a teď s tím budeš pracovat. Třeba se to tak stane i u nás......ale my máme dvě malé děti.....

První noc sama... mám pocit jako by mě někdo zmlátil holí, ležim hubou v blátě a ještě na mě někdo stojí, abych se nemohla zvednout... mám pocit, že tohle nikdy neskončí...

@codal vydrž, myslím na tebe. Je to hrozná bolest. Fyzická i psychická...zkus ale "normálně" fungovat. Někde jsem četla, že je dobré po rozchodu změnit co nejmíň věcí...sice odešel manžel, ale život jako takový jinak zůstal, i když je se vším spjatý. Seš tedy u ségry? Aspoň u ní máš oporu...s manželem tedy nekomunikujete a on ti má dát vědět až se odstěhuje? Seš z velkého města, nebo ho pak budeš potkávat na každím kroku..?

@pavlinaoo jsem u ségry, ale shodou okolností bydlí jen o vchod našeho bytu. Zatím jsme si řekli, že se nebudeme kontaktovat (když to nebude nic důležitého), aby měl konečně klid se sám bez nátlaku rozhodnout, jestli to takhle vážně chce, jestli chce být sám, jestli mu chybim, jestli mě miluje nebo ne. Dnes odjíždí na víkend s kamarádama, takže mi jen napíše až odjede, abych mohla víkend strávit doma. Příští týden to chce říct svým rodičům a pokud se definitivně rozhodne odejít, tak se k nim na čas odstěhuje (než si něco najde - mají volnou garsonku). Fungovat mi moc nejde, nedokážu na to přestat myslet, všechno mi ho připomíná, pořád přemýšlím, jak se to mohlo stát, proč, co se pokazilo a tak. Zároveň přemýšlím, zda bych ho přijala zpátky, kdyby si uvědomil, že to byla chyba (nemyslím si, že se tak stane, ale přemýšlím nad tím samozřejmě). Na jednu stranu bych si teď moc přála, aby napsal, že byl blbej, že mě miluje a že se mnou chce být, na druhou stranu z toho mám strach, že bych se v návalu své lásky vrátila a všechno by se to časem mohlo opakovat a všechno to trápení by bylo zpátky. Malovala jsem si náš vztah růžovými barvičkami a myslela, že bude na celý život. Dnes nevím, jestli to bylo skutečně reálné, jestli se to jen pokazilo nebo jestli to s jeho přístupem bylo od začátku předurčeno k záhubě. Pravdu se už asi nedovím. Poku by se vrátil, musela by se změnit velká spousta věcí a toho asi není schopen... Rozhodl se zůstat bezstarostným klukem a jako takový prostě nemůže mít kvalitní fungující vztah s dospělou ženskou, která chce založit rodinu... musel by se rozhodnout dospět a příjmout zodpovědnost za svoje rozhodnutí a činy a musel by se rozhodnout věci řešit a ne před nimi utíkat...to není snadné a proto je to asi bohužel jen utopie...Já teď sama prostě nic nevím... hrozně to bolí, mám neuvěřitelný strach z budoucnosti (s ním i bez něj)... navíc mi hrozně chybí a pořád k němů cítím velkou lásku (a ta asi nikdy úplně nezmizí, první lásky se prostě nezapomínají)... Nedokážu se na něj ani zlobit, ublížil mi, ale vím, že to nechtěl udělat, vím, že se trápí tím, co se stalo a že mu to není jedno.. kdybych na něj byla pořádně naštvaná, možná by to bylo snazší, ale nějak mi to nejde... Nevím, co teď bude nebo nebude... každý den je teď velký boj o přežití... nevím, jak dlouho se to dá vydržet a jen tiše doufám, že se to zlepší!

@codal Vím, že tě to neutěší, ale v podstatě jsi na tom dobře. Mě teď opustit manžel, mám na krku dítě, psa a přes milion hypotéku. Buď ráda, že nemáte tak velký závazky a dá se to řešit lehce. Moje máma zůstala sama se 3 dětma, byt nejistej a bez práce. Hele a zvládla to! A ty to taky zvládneš.

@kajalka To mě moc mrzí. Já vím, že bez dětí je všechno snazší. My máme jen dvě kočičky, ale hypotéku máme taky. Budeme muset ten byt prodat a to nebude jednoduché, protože je na něj potřeba ručitel (není v osobním vlastnictví)... Nejen že teď musíme překonat velkou bolest, ale člověk musí řešit i tyhle pos...ý praktický věci a to mě ubíjí...

@codal I pád na hubu je pohybem vpřed. Až se z toho vyhrabeš, uvidíš, že na sebe budeš pyšná, žes to zvládla. Nezabilo tě to, tak tě to jedině posílí 🙂

@kajalka Mě nejvíc děsí jak se ten život dokáže otočit prdelí vzhůru během okamžiku a člověk se na to nestihne připravit a zbortí se mu svět... když jsem tu poslední noc ležela vedle svého manžela (nemohla jsem spát), myslela jsem na to, že je to naposled co se ho smím dotýkat, cítit jeho vůni, políbit ho, uvědomila jsem si, že jsem všechny tyhle maličkosti brala jako samozřejmost, milovala jsem je a najednou mi je někdo vzal..a já se teď bez nich nedokážu obejít... chybí mi takový blbiny jako že manžel miloval, když jsem mu ležela na ruce až mu zmrzla a děsí mě si, že už to nezažiju a to je hrozný... chci to zpátky:(... a vím, že se to nevrátí....

@kajalka Taky mě děsí představa, že se po desti letech budu vracet do prázdného bytu, nikdo (krom kočiček) na mě nebude čekat, nedostanu pusu, nepomiluju se, nebudu nikomu usínat na rameni, nebudu s nikým koukat na oblíbený seriály, nikdo mě nevzbudí, když budu mít špatný sny... budu sama:(... já vím, že to zní směšně, ale pro mě to bylo tak moc důležitý... brala jsem manžeství vážně, nebyl to pro mě jen kus papíru..a teď budu rozvedená a sama...

@codal vzpomínáš na krásné, samozřejmé chvilky, ale měla bys vzpomínat i na to špatné, abys to měla trochu vyvážené. Vidíš, on je schopný jet s kamarády na víkend. Třeba to tam proberou, ale rozhodně není tak moc "rozbouraný". Fakt si myslím, že je důležitý, abys před ním byla silná. Aby, až tě potká, bylo vidět, že jsi hezká, sebevědomá atd., aby se dozvěděl, žes byla s kamarádkou někde "na tahu". Jestli to nechceš přijmout jako definitivní konec a bojovat, tak tímhle stylem - sebevědomé, pěkné holky, která je najednou nedostupná. Třeba se ještě chytí za nos....ale nejsem si jistá, že by to byla správná cesta. To je ovšem na tobě. Nepiš mu, neplakej před ním, nic. On je ten, který cítí úlevu, že jste od sebe..akorát by se cítím dál v poutech. Každopádně věřím, že je to strašný a moc to bolí. Vaši to tedy ještě neví?

@pavlinaoo Moji rodiče ano, jeho zatím ne.. je mi jasné že cítí úlevu, protože už to nemusí řešit.. nikdo do něj nic nehustá, nikdo po něm nic nechce... s kamarádama si vyčistí hlavu, poslední dobou toho bylo na nás oba dost, takže mu to i přeju... taky bych něco takovýho potřebovala, ale já se od toho tak snadno odpoutat nedokážu... plakat, prosit ani psát už nebudu, bylo toho už dost, když se rozhodne, nechám ho v klidu odejít... ponižování bylo přespříliš!

@codal to je dobře, že to takhle máš srovnané!! Ty nemůžeš někam vypadnout? Aby ti to taky trochu pomohlo? Že bys udělala rychlou akci a taky někam na víkend jela...

@codal sedni do auta, busu, čehokoliv a přijeď za námi do Brna, půjdeme někam na večeři, do welnes... nakupovat (ač to bytostně nenávidím, tak kdyby Ti to pomohlo tak jdeme) jen neseď doma a neřeš to.

A na každém konci je hezké, že něco nového začíná ( jak praví básníci)

@martiska36 děkuju, naštěstí máme kolem sebe hromadu lidí, kteří mi pomáhají a drží nad vodou..ale odpoutat se prostě jen tak nedokážu...myšlenky se k tomu vrací, jsem unavená, protože na to nedokážu přestat myslet...

@codal Tyhle pocity si pamatuju, když se se mnou rozešel bývalej. Myslela jsem, že jsme láska na celej život, milovala jsem ho takovým tím bezmezným pocitem, že to nikdy neskončí. A ejhle, skončilo a jak blesk z čistýho nebe. Zamiloval se jinde a byl natolik "férovej", že to skončil týden před mojí maturitou. Strašný období to bylo. Byl první a poslední, kdo mi zlomil srdce. Taky jsem myslela, že mi skončil svět. Když přešlo to nejhorší, odstěhovala jsem se do Prahy, nejdřív jsem studovala angličtinu a pak šla na vejšku. On je furt tam, kde býval, žádnej životní posun, ani nevím, jestli je furt s tou kopretinou. A já bych svůj život za život s ním nevyměnila ani omylem. Nakonec to vidím tak, že díky bohu, že to udělal, protože já bych s ním bývala zůstala.

@kajalka Doufám, že třeba za pár let to uvidím stejně... momentálně mám pocit, že nemám vůbec nic... dnes jsem spala porpvé sama v našem bytě.Manžel odjel s přáteli, jen mi zavolal, že už je pryč, byl hrozně chladnej... mám pocit, že se trápím jen já, on je podle všeho v pohodě, má přesně to co chtěl..nemá závazky, může si dělat co chce, nikdo mu nestojí za zády a hlavně už to nemusí řešit... a já se utápím v bolesti, všude kolem ho vidím, ty hromady společných let a pořád se jen ptám proč? Kam se to ztratilo... Holky, mám pocit, že se z toho všeho zblázním, že se tohle prostě nedá vydržet... rodina a kamarádi se mi hrozně snaží pomoct, ale mě nemá kdo jak pomoct.. mě prostě nemůže nic pomoct... hrozně se bojím, mám panickej strach z toho, jak dlouho v takovým stavu ještě budu, co bude dál, jestli zůstanu sama, jestli on bude s někým šťastnější a já ho budu potkávat s těhotnou manželkou a přitom já budu dál sama... proč se to muselo stát...

@codal Přejde to, uvidíš. Teď tě čeká pár blbých dní, ale ona ta děsná bolest a beznaděj pozvolna otupí. A jednou ráno se probudíš, sice se budeš cítit prázdná, ale nic bolet nebude. Budeš zas fungovat normálně a ne v nouzovým režimu. Když jsme měli s mužem krizi, začla jsem brát na doporučení kamarádky tryptofan, je to přírodní antidepresivum, koupí se v lékárně bez předpisu a hodně mi pomohl, i jsem mnohem líp spala.
Jen se už na něj pěkně naštvi, dosáhl toho, co chtěl - zbavit se tě a užívat si. Přestaň se rozdírat vzpomínkama na to hezký, zasuň je, až to uvidíš s odstupem času a emocí.

@kajalka nějaký přírodní antidepresiva beru, docela spím, ale přes den jsem úplně nepoužitelná. Nejsem schopná ani na minutu přestat myslet na to, že jsem ho ztratila, že je konec, že už se nic, v co jsem doufala a co jsem plánovala s ním, nikdy nenaplní.. pořád myslím jen na to, že už spoustu věcí nikdy nezažiju, chybí mi, hrozně moc mi chybí...

@codal To máš pravdu, že s ním se ti to nenaplní, ale rozhodně se to naplní s někým dalším, kdo tě bude opravdu milovat a bude férovej.

@codal uplně chápu to že bys dokázala odpustit snad všechno na světě. Lásce prostě neporučíš ☹ Za měsíc dva se na to budeš dívat zas trochu jinak, zjistíš že taky jsi teď bez závazku a volná a se spoustou možností. Určitě nezůstaneš sama 😉 to jen teď tak vypadá.

Jinak já často říkám manželovi "co bych si bez tebe počala" a on na to "počala bys s někým jiným" 😉

Když si milá codal, tak čtu, co prožíváš, hodilo mě to o několik let zpět, kdy jsem chodila s jedním klukem - tedy - můj první, já zaláskovaná.......pak měl přijít nepřišel, jen mi napsal strohý dopis ať si najdu někoho lepšího, kdo mě bude milovat. Nevěřila jsem vlastním očím, pořád jen brečela, ten den odjela spát ke kamarádce. Brečela jsem dlouho, za pár dní, co mě kopl do zadele, viděla jak se vodí za ruku s jinou ( znala jsem ji ), v klidu mě pozdravil a bez jakýchkoli emocí se zeptal, jak se mám...mno nechápala jsem, jak někdo může být takový.....ale to už je dávno. Já jsem taková citlivá duše, prožívala jsem to dlouho, dá se říci, že mě to ovlivnilo i v mém dalším chování a důvěrou v chlapy. Dám ti sem jeden odkaz: http://www.partnerske-vztahy.eu/o-mne/
Je tam spousta článků z oblasti nevěry, rozchodů, nefunkčních vztahů........, dobrých rad ( na které ovšem nevím, zda budeš mít náladu), i online poradna. Můžeš napsat, odpoví. drž se a věř, že ta bolest se časem opravdu otupí.
Můžeš pročíst, budeš-li chtít.

Zaláskovaná můžu být jak chci, ale p... , bych mu nedělala. Něco jiného je, jak jsou děti, ale tak bych ho normálně odkopla a neřešila to. Udělá to jednou, udělá to zas. Bohužel tak to je. CODAL může být ráda, že nění např. těhotná, to by bylo jiné. Možná mě někdo tady odsoudí, ale připadá mi to, že paní není ještě na dnešní dobu vyzrála a bohužel nezlobte se i naivní. Chlap nechce (teda aspoň po zkušenosti kamarádek) partnerku, která se mu ,,vtírá,, a je na něho až moc hodná. Bohužel mají rádi mrchy.

@ve24 To mě mrzí, že máš takový názor, asi osobní zkušenost. Určitě jsou takoví, co se sebou potřebujou nechat zametat, ale naštěstí takovýho nemám a ani nikdo z mých kamarádů takový není. Vážej si chytrejch, hodnejch, slušnejch a poctivejch manželek a partnerek. Je to o vyzrálosti a možná i životních zkušenostech. Sami jsou totiž hodní, slušní, chytří a poctiví. A takových na světě je!

@kajalka právě, že to vidím v mém okolí. Mám kamarádku, která je hodná, opravdu a bere manželství vážně. Manžel ji stále podvádí i když slibuje, že už nebude. Pak ji řekne: víš, chlap potřebuje ,,mrchu,, né slušnou a hodnou. Pak mám druhou kamarádku, která je právě ta ,,mrcha,, 🙂 a má super manželství

@ve24 Zaujal mne Váš příspěvek. :o) Mohu se zeptat co znamená, že "není na dnešní dobu vyzrálá"? Jak by se měla chovat taková žena? Poučte mne prosím. A ještě se zeptám - Vy jste mrcha a proto máte funkční manželství? :o))) Nevidím nic špatného na tom, že se codal trápí, protože ji opustil manžel. Je to naprosto normální, když máte někoho ráda. A může vám udělat hodně špatných věcí, ale srdci jenoduše neporučíte. Nevím, jestli jste to někdy zažila .... Pokud jste nikdy nikoho nemilovala, tak je mi to líto. Každopádně Codal přeju hodně štěstí a síly. Určitě bude jednou líp....