Jak oživit (zachránit) vztah? Poraďte

Naty, možná máš pravdu s tím zamilováním... no nevím, nedokážu to identifikovat 😉 S manželem jsem o tom mluvila zatím jen letmo, shodli jsme se, že potřebujeme víc času pro sebe - takže začínáme vymýšlet, jak co nejvíc zapojit babičky, případně kamarádku. On se určitě bude snažit, ale mně vůbec nenapadá, jak to udělat...
Po deseti letech už si člověk ani nepamatuje, co dělal na začátku vztahu 😅 😖 ☹

Martule já bych si sním určitě nejdřív promluvila a pak jak říkáš, být více spolu,jít do divadla, do kina, sportovat a třeba i pěkná dovolená by mohla leccos vyřešit 😉 já jsem s manželem už přes 11 let a je to v pohodě 🙂

Tak to je super!! 😉 Já myslím, že to zvládnete!! Když máte možnost hlídání, tak vám v cestě nic neschází...není to o tom, co ste dělali na začátku, prostě dělejte, na co máte chuť....třeba je kolik energie člověku dodá dlouhá procházka v přírodě, jeďte spolu někam na kole, vlakem, autem, kam ste se chtěli podívat, a může to být klidně za rohem, na pěknej film, dřepnout si na lavičku v parku a mluvit - ne o malý, ne o práci, prostě tak obecně, nebo o sobě, o někom, zajít si na zmrzku...je toho tolik...a vypadá to jako maličkosti, ale na tom to právě stojí... 🙂 ...spontánně se pro něco rozhodnout a udělat to...ne až bude všechno hotový, ale teď...

My třeba stavíme dům, sice mimi ještě nemáme, ale když něco chceme, tak to prostě uděláme...i když práce stojí, i když se něco nestihne...on ta hodinka, dvě nikoho nezabije a člověku to strašně pomůže...

Martule a ty sama děláš nějaký sport, koníčky, jsi někdy sama sebou nebo 7dní v týdnu maminou?? To taky dělá hodně, já měla šílený pociity cca 6měs po porodu, stereotyp, sebevědomí na bodu mrazu atd...každý vztah se dostane do určitý stereotypní úrovně a je jen na nás co s tím uděláme. Chlapi o tom moc nepřemýšlí, chodí do práce a řeší jiný věci, my řešíme děti, věci kolem nich a možná i věci, kterých bychom si moc nevšímaly, kdybychom nebyli doma na mateřský...mně někdy ubijí pocit uklízečky, hospodyně atd...doma, žehlit, prát atd...furt dokola, ale chce to se realizovat i jinak
s manžou občas jedeme na celou sobotu pryč, většinou nákupy, např. věci na zahradu atd...nééé jen jídlo, ale od porodu jsme občas takto vypadli, taky jsme přes zimu občas řešili nějaký vztahový problémy, ale šli jsme si spolu zaplavat, zacvičit do posilky, na jaře vyjeli na kole to i s prckem a hned je líp, chce to dělat něco jen a jen spolu, zajít si do baru na 2skleničky - nemusí to být na celý večer. Zrovna v pátek mně manža vyvezl do pizérky, řídil, jeli jsme s jeho kolegama, v 11 jsme byli doma, já si dala vínko a bylo mi moc fajn, ze začátku když jsme někam šli, jeli, tak jsem měla výčitky, ale teď se na to vyloženě těším, odjeli jsme už v 6 večer a brzy zpět, nám to stačilo 😉 , jsme spolu 9 let a 6let manželé.

matru: dovolená by byla super, ale to nám asi zatím neprojde ☹ Sním si o víikendu ve dvou třeba v září, v říjnu, snad se nám podaří do té doby zvyknout malou na babičky natolik, aby to ten víkend zvládla bez nás. Ale to je až na podzim, potřebuju něco udělat teď hned 🙂

naty: ono to s tím hlídáním není valný, ale myslím, že když babičkám nalejeme čistého vína, tak se to
prostě nějak udělá. Jednou za měsíc to prostě zvládnou. A ty chvilky po odpolednách by naše mamka
taky mohla vzít (manželova mamča je od nás sto km, to je horší...). My jsme za celej rok a kus byli spolu
jen jednou na večeři a bylo to hrozně super, ale je to málo!!!!! Naty mluvíš mi z duše, taky nesnáším pořád
na něco čekat až tohle , až támhleto.... 😠 A člověka ta společná chvilka fakt na dlouho dobije!

Jo, je to pak strašně únavný, člověk se pomalu na nic netěší..pak už nad tím ani nepřemýšlíš, prostě jedeš a najednou přijde chvilka a ty si řekneš, že to snad ani není život...myslím, že nejdůležitější je zavčas si to uvědomit, to co potřebuješ a chceš, že už to nejde dál odkládat a že sou důležitější věci než dozděná příčka a vyluxovanej koberec.... a vy ste si to uvědomili, takže...😵

My to budem mít o to horší, že máme obě rodiny dost daleko, já tu pomalu nikoho neznám a že by nám prcka hlídali nějací manžovi známí, to nepřipadá v úvahu, že...ale budem se s tím muset taky popasovat... 🙂

lenis: Ty mi mluvíš úplně z duše! Přesně takový pocity já zažívám od ledna. Přidala se mi k tomu deprese, pět měsíců jsem zbrojila proti antidepresivům a teď už nebylo zbytí. Aspoň trochu mi pomáhají... Když je manža
doma, tak se snažím jeho volné dny (dělá krátký-dlouhý týden) využít i pro sebe - dvě hoďky pryč. Buď cvíčo, kafčo s kamarádkou, masáž apod. Ale chybí nám ten společný čas, jen pro sebe. Líbí se mi, jak jste si to zavedli vy, my to nějak podobně taky musíme poladit. Zatím jsem si vymohla jednou za dva měsíce volný víkend pro sebe - manža s malou ve Špindlu u rodičů, jednou za měsíc volný den pro sebe s kamarádkou - bazén, sauna... a teď musíme ještě poladit ty společné aktivity. Jestli každá babička pohlídá jeden den v měsíci nebo aspoń jedno odpoledne, to záleží ještě na dohodě s nima...

naty: jojo, přesně tak to taky cítím. A mě musel nakopnout právě až ten vztah ke kamarádovi, že jsem si
najednou řekla co se to děje, něco není v pořádku a musela jsem si uvědomit, že nechci pálit mosty, ničit
svoji rodinu a odcházet za někým jiným (i když ty city k němu jsou hodně silné 😒 ) ... Teď už jen potřebuju
zase ten náš vztah někam odrazit, aby to přebilo to prázdné místo, které mi vyplňoval ten kamarád... Psycholožka to nazvala citové manko 😒
Naty když jsou babičky daleko nebo fungují poskrovnu jako ty naše, je to vždycky hodně těžký, ale je
důležitý ten svůj vztah tomu neobětovat a možná pak stojí za úvahu sehnat si přes nějakou spolehlivou
agenturu paní na hlídání (aspoń na dva večery v měsíci, abyste si s manžou odfrkli a užili jeden druhého)

To si právě uvědomuju...já mám s manžou nádhernej vztah a vím, že by bylo sakra škoda nechat ho zapadnout do stereotypu...i když s mimi to bude náročnější, myslím, že oba dva to tak cítíme a nenecháme to zajít někam, odkud už není návratu...tak snad to tak vyjde i pak v reálu...jezdíme třeba často na víkendy k některým rodičům, mám tam sourozence, hlavně ségra je z dětí úplně odvázaná, takže tam by zas neměl být problém... 🙂

Zkus na toho kamaráda nemyslet, já si opravdu myslím, že ti jen něco chybí a on to prostě "nějak" zaplnil...sama píšeš, že bys s ním nechtěla být zbytek života, tak to nebude tak horký... 😵

martule20: já si myslím, že nemusíte za každou cenu vymýšlet aktivitu bez dítěte. Určitě se dá vymyslet spousta zajímavých věcí i s dítětem - můžete jet všichni tři na nějaký výlet na hrad, nebo jen na projíďku na kole. Když to s tím hlídáním nemáte tak jednoduché, tak bych si to nedávala jako podmínku, že chcete jít jenom vy dva. Jasně že občas je fajn zajít někam večer bez dítěte, ale když potřebuješ udělat něco hned, tak bych se domluvila s manželem, zbalila věci pro všechny tři a buď jela na jednodenní výlet a nebo klidně na celý víkend někam do hotýlku do přírody, tam si i s dítkem určitě odpočinete. Myslím, že když to bude dělat jako rodina, tak se zase dřív "zamiluješ" do manžela, protože vás uvidíš zase jako rodinu, co si umí vyrazit prostě jako rodina.

ahojky tak dlouho spolu nejsme a už sem to také musela řešit, čas na sebe a odreagování od dětí je nutnost, zavedli sme páteční hlídání, kdy chůva vykoupe obě děti,t akže můžu vypadnout z domu brzy a každej tejden se bude něco dít-kino, večeře, divadlo, překvapení-to je úplně nejlepší, právě plánuju překvapení k výročí-do detailu promyšlenej večer-moc se těším, pak taky pravidelný častý sex-to dělá divy 😀 😝 Jinak doporučuju s ohledem na dítko nechávat ho hlídat častěji než takhle výjimečně, protože si na chůvu nebo babičku lépe zvykne a bude víc a víc nezávislejší 😉

martule - tuhle nám ohromně bodla společná večeře v luxusní restauraci a pak jsme se byli projít po městě. Ty tři hodiny byly jako balzám.
A určitě v Boleslavi je nějaká hlídací agentura, která vám malou pohlídá na 3-4 hodinky. Zavoláš, objednáš a nemusíš se nikde doprošovat. My to děláme jedině tak už 12 let. Kluci berou tetu jako samozřejmost. Ony si umí poradit a malého nakrmily, umyly i uložily. Byl úplně vklidu.
My jsme spolu 20 let a taky potřebujeme vypadnout někdy jen sami dva. Mnohem častěji se taky dá jít i s dítětem, ale cíleně na nějakou procházku někam, za památkami , na výstavu nebo do restaurace, kde mají dětský koutek. Pojmout to jako společně strávené odpoledne, kdy něco koupíte do bytu, takže něco musíte řešit taky jiného. Vůbec vylepšování bytu je vděčné společné téma. Něco v domácnosti předělat, ukutit, vymyslet, prostě řešit něco jiného než papání a kakání 😉
my jsme po té společné věčeři nakonec skončili v Datartu a koupili nové video, popřemýšleli jsme, zda to má ještě cenu vzhledem k DVD atdatd a šli ho společně koupit.

Já mám hrozně ráda chvíle, kdy jsme s manžou sami, třeba jak píše kubaka - když dáme malou na hlídání k babičce a jdeme spolu na dobrou večeri a mám čas a klídek si popovídat.
Ale cítím, že nás sbližují i pěkné chvíle s malou, třeba když si někam vyjedeme do přírody, držíme se za ruce, malá kolem nás lítá, to se vždycky cítím hrozně fajn. Myslím, že je hodně důležité nezapomínat na fyzický kontakt, nemám na mysli jen milování, ale dát si během dne jen tak pusu, obejmout se, udělat si třeba masáž apod. 😉

Martulko, máš zdravý názory, tak je jen realizovat, užívat si každýho dne, když přijde depka, vykašlat se na ni a hned jít vyplavit nějaký endorfin, mně tedy pomáhá i blbej rotoped doma, když už jsem v zimě nevěděla co se sebou, tak bodnul i u kouzelný školky 🙂 hlavně to vyplavit ven, máš krásný zdravý dítě a pro něj musíš být OK a to jsi jedině, když ty jsi sama sebou a v pohodě. Manžu někam vytáhni, nebo si dejte vínko doma večer, baštu k tomu a je hned změna, my občas do vany spolu - pokec a pivko nebo vínko, k tomu oříšky, půl hoďka, ale užíváme si to a to klidně i někdy odpoledne nebo pozdě večer, když prcek spí 😎 , makáme od rána, tak je regenerace nutná a dopřejme si to, dokud tu jsme, až budeme pod drnem, tak nám nepomůže nic. My s manžou už razíme názor - užívejme, dokud to jde. Mohli bychom ušetřit tisíce, ale raději si užíváme přítomnosti, nemám luxusní auto a každý rok nejsme u moře, ale letos jedeme do Anglie a ještě plánuji dovču v tady v republice. Každou zimu jezdíme na hory a chci, aby tomu bylo i nadále. Vánoce jsou u nás vždy bohatý, prostě si to užíváme. Nemusíme mít luxusní věci doma, ale poslední dobou si kupujeme značkový oblečení, což nikdy před tím nebývalo, šetřili jsme, teď toho máme míň, ale kvalitnější, tak i chci prožít svůj život, snažíme se každý víkend něco trochu podniknout, teď v sob jsme si šli i jen zaplavat. Na dašlí 2 víkendy program už máme a co bude dál, se uvidí. Ale už tady kecám kraviny... 😀