Jak reagovat na narození miminka děsné skorošvagrové?

@carllin Ať je švagrová jakákoliv, nehrotila bych to, koupila dárek a na miminko se šla podívat. Že přišla sms jednomu, to bych neřešila (taky posíláme sms o čemkoliv jednomu z páru a vnímáme to tak, že to platí pro oba), že rodina mluví o miminku, je naprosto normální, obzvlášť pokud je to první vnouče....Myslím, že už jsi přecitlivělá a vnímáš problémy i tam, kde nejsou.

@denyzuza06 Moc nerozumím, proč když máte takové vztahy, kupuješ celou výbavičku?

@jancip nekupovala jsem ji, mám starší děti, mojí mladší dcerce bylo rok a pul když švagrová otěhotněla, takže všechno co už jsme nepotřebovali dostal logicky můj jedinej bratr, tenkrát ještě naše vztahy nebyly tolik vyhrocený, sic jsme si už moc neměli co říct udržovali jsme nějaký vztahy právě kuli dětem

Myslím si, že řešíš kotel věcí, po kterých ti nic není a zbytečně se tím zatěžuješ a zaděláváš si na žaludeční vředy. 🙂 Třeba kalkul ohledně peněz a prvního vnoučete...Nevěřím tomu, že by prarodiče jim dali a vám ne...Tak to nebývá...Neřeš, co prarodiče dají nebo nedají švagrové...to je jejich věc (prarodičů).

Že se ti si pozve na návštěvu?! Myslím, že říct NE umí i tříleté dítě, takže nevidím problém říct: "nezlob se nehodí se mi to" nazdar bazar.

Proč zmiňuje titul nevím, možná má pocit, že se nad ní povyšuješ...opět před celou rodinou bych jí slušně vysvětlila, že se spokojíš s použitím křestního jména...to je o komunikaci.

Dárek pro mimčo: Rozhodně koupit! Je to slušnost! A opět, to že třeba skončí v koši, není něco, co bys měla řešit. To je švagrové problém. Pokud nekoupíš nic, pak budeš ty za tu špatnou a v tomhle případě právem.
Chápu, že některé členy rodiny je obtížné přijmout, taky oceňuji snahu nedělat zle v rodině, ALE ve finále jediný, kdo se užírá situací jsi ty sama...zkus říkat více, co si myslíš, co chceš a co nechceš...slušnou formou...komunikace je základ k řešení problémů...Pokud problém nejde vyřešit nezbývá nic jiného, než radikální řez...Jako je to u nás: švagr mi nesmí přes práh, co se rodinných sešlostí týče, tak já nejdu, manžela posílám samotného a jsem spokojená...S některými lidmi se po dobrém vyjít nedá a po zlém se v rodině vycházet nesmí...

Ahoj holky, tak můj problém zase trochu pokročil a já bych potřebovala pomoc. Se situací si nevím rady, pomalu ale jistě se mi hroutí manželství. Prostě správnou cestu nevidím. Jak už jsem psala, miminko se už narodilo, ale ani se neobtěžovali nám to dát vědět, pak tedy aby se neřeklo pozvali manžela aby se šel podívat (jen jeho), v tu dobu jsme ale měli domluvenou cestu přes celou republiku, bylo na to navázáno spoustu lidí a zařizování. S tímto vysvětlením jsme se omluvili. Manžel se mě (na můj nátlak) zastal, že snad pozvou i mě. Tak z donucení tedy řekli, že můžu přijít i já. Nicméně, domluvili jsme se na minulý víkend a ve čtvrtek přišla sms - nechoďte, přijdou se podívat kamarádi. Takže všichni mají přednost. To by mě ani nevadilo. Jenže zase jsem se šprajcla já, že teda nutit se nikam nebudem a další pozvání zase odmítla já. Jenže manžel neřekl pravdu, ale vymluvil se na chřipku. Mám toho plný zuby když se mě chlap ani nedokáže zastat. Hádáme se teď téměř denně. On sice uznal, že chování jeho bratra a té husy vůči mě není v pořádku, ale tím to končí a dál jim leze do ... Nevím jak se k tomu postavit, o manžela nechci přijít, ale rozhodně nechci se ksichtit že je vlastně všechno v pořádku. Jak přimět manžela aby konečně bouchl do stolu a zastal se mě?

@carllin Nezávidění hodná situace...připomínáš mi povahově mou sestru 🙂 . Nicméně vím, že to je těžké a určitě si nenecháváš nasrat na hlavu ale, nejde prostě nějakou dobru držet hubu a krok, než se situace v rodině byť relativně ,rádoby, uklidní? ☹ ...občas je nejlepším řešením mlčet zlato...ale názor jen můj, bůh ví jaké peklo prožíváš.

Nevím, jestli ho k tomu nějak donutíš.. Chlapi k tomuto musí dojít sami. A dělat tlaky, dávat ultimáta, to je začátek konce! Co poradit, to nevím.. Já jednoduše ignoruji svého švagra. Je to idiot. Pozdravím ho a to je tak vše.. Ale zas u nás je to tak, že můj chlap by tam beze mě prostě nešel.

To je právě ono... ten můj by tam šel a ani by mu to nepřišlo divné... Prostě nechoď když nechceš - to jsou jeho slova. Když to řešíme tak jen udiveně na mě kouká a ptá se co vlastně po něm chci, jako jestli má bráchu úplně ignorovat. Mě by jen stačilo, kdyby se za mě postavil a bráchovi dal jasně najevo jak se má ke mě chovat. Jenže pokud půjde sám, tak jim vlastně dá za pravdu, že nás nemusí brát jako pár a mě dál ignorovat. Přemýšlela jsem nad tím, že bych s ním šla, ale vím jistě že vyletím jak čertík z krabičky, obávám se že je to ještě horší řešení. Asi jsem přišla na to proč mě "nemusí", dokud jsme se s manželem neznali, tak ho využívali jak se dalo. Ale když už byl se mnou, tak jsem mu leckdy otevřela oči a to se jim nehodí. Např. donutili ho uzavřít nějaké pojišťovací smlouvy, nechali si kupovat drahé dárky, chtěli ručit na hypotéku na byt (neptali se, rovnou přinesli formuláře a nech to v práci potvrdit - s výmluvou, že bude ručit jen rok. Nakonec ručí rodiče a už v tom jsou uvázaní tři roky). Podotýkám, že manžel není blbec, jen rodinný typ a pro klid v rodině by snesl modré z nebe a oni toho prostě zneužívali. Jenže tohle jsem já zatrhla.

@carllin Jsi si jistá, že manžel je na tvé straně? Když se kouknu na to, co si psala, tak si všimnu jedné věci:
"Jenže manžel neřekl pravdu, ale vymluvil se na chřipku." aby neměl zle, tak použil společensky přijatelnou výmluvu, kdo by chtěl, aby se miminko nakazilo...že?

"Hádáme se teď téměř denně. On sice uznal, že chování jeho bratra a té husy vůči mě není v pořádku, ale tím to končí a dál jim leze do ..." jsi si jistá, že si opravdu myslí, že chování jeho bratra je v nepořádku?...Kdyby si to myslel, tak se přece nehádáte, kdyby si to opravdu myslel, tak by se tě zastal...trošku se bojím, že tě ve snaze mít klid doma, jen uchlácholil, že s tebou "souhlasí"...

Doufám, že nemám pravdu, ale pokud mám, tak máš zaděláno na pěkný průser...protože pokud mám pravdu, tak si sama "proti všem" a nebude trvat dlouho , pokud je opravdu mezi vámi "nesouhlas", tak si toho širší rodina všimne...a to nabídne prostor k diskuzím typu: " podívej se, vybral sis špatně..."

Na tvém místě bych se manžela na férovku zeptala, co si o širší rodině myslí, zda si myslí, že jsi udělala něco špatně...a velmi pozorně bych ho poslouchala...(žádné emotivní přerušování, když řekne něco s čím nesouhlasíš, prostě dobrat se pravdy) Pokud budeš na ten problém sama, tak to bude zlé...manžela musíš mít na své straně...jinak je to v pytli...Hodně štěstí 🙂

@carllin naprosto ti rozumím...jenže, pokud se budete hádat, časem se rozejdete...rácha je jeho původní rodina, obě doporučuji, přestože je to těžké, sem tam něco zkousnout....a manžela si vest podle sebe...tudíž i když pozvou pouze jeho, správná odpověd zní - ano, rádi přijdeme, nebo: tento víkend nemůžeme, ale příští rádi přijdeme...ty nevyhledávej to, že nepozvali tebe, ale chod s ním....a muži řekni, jee a mysleli tím pzváním i mě,myslíš, že tam můžu taky?? a běž tam s ním...ty musíš být ta, která nevysírá, nehledá v každé větě od nich hádky...naopak on si musí říci a musí to i vidět, že ty se snažíš...

je to těžké, ale je to jeho rodina taky...snaž se at se nehádáte, nebo se nas*re a pak z něho vyletí, že ty mu doma vyhráváš a že se hádáte...a to budou mít tuplem radost...

já ti rozumím....ale nechej manžela, at vidí, jací jsou oni a ne at vidí, že má dma vysírací ženskou...a když budete rozhádání, za kým půjde??? No...
tak se drž.

Já byla v podobné situaci a prijde mi, že chlapi se se svojí rodinou nikdy kvůli ženské nerozhadaji. U nás se to vyřešilo tím, že jsme se se svagrovou usmirili a žije se nám všem líp. Usmirily jsme se přes jedno nedorozumění,které nám dalo prostor k tomu vyjádřit se co si o té druhé myslíme nebo co nám kdo řekl, došly jsme k závěru, že to z velké casti nebyla pravda, ostatni lidi rádi předávají prekroucene informace nebo vykecaji i to co se nehodí a mají pak radost, když je ohen na střeše. Zkus se zmínit, že se chceš usmířit a třeba ona taky řekne, že už jí to vecne hastereni nebaví a usmirite se.

nečetla jsem příspěvky ale za mě jednoznačně bych jí ignorovala, ať už by si rodina myslela svoje. Tvářit se jak nic a dávat dárečky a všechno možné mi přijde ze začátku jako dobrá myšlenka ale takoví lidé se nemění, neocení to a ještě budeš za krávu ty, takže vykašli se na pokrytectví a přetvářku a snaž se s ní vídat minimálně a bude ti dobře.
Já jsem tohle zažila taky, sice ne se švagrovou ale byla to má blízká příbuzná, moje krev ale i přesto všechno pro mě bylo jediné řešení nevídat se a musím říct, že jsem mnohem šťastnější a bez výčitek.

@carllin Ach jo, tak léto se blíží a stále ještě nevím jak se zachovat. Děkuji všem za zkušenosti a rady. Celá situace pokročila tak, že bratr manžela se stále "vytahuje" a neustále připomíná, že už brzy se to narodí, což znamená jestli už máme vybraný drahý dárek. Také začal mít řeči narážející na to, jako že jsme neschopní když dva roky po svatbě dítě ještě nemáme a ani nečekáme. Sice už jsme o tom s manželem mluvili, ale zatím ani jeden nechceme. Prioritou teď pro nás je vybudovat si stabilní zaměstnání, připravit zázemí. Tohle popichování se mě opravdu dotýká... Takže se začínám obávat, že celá situace skončí ještě konfliktem. Už ani nechodím na návštěvy k rodičům manžela, tchýně si mě stále prohlíží, sleduje,... a neustále mluví o miminu jak se těší a že bychom s tím také měli něco dělat... Rozčiluje mě tento diktát společnosti, copak se nemůžeme vzít prostě jen tak bez přesných plánů na deset let

Tak jakože tohle poslouchat by pro mne bylo vrcholem sebemrskačství, dobrovolně bych se vyhýbala kontaktu, neměla bych tohle zapotřebí

@carllin podívej se řekla bych tohle, nemám zapotřebí i když je to tvá rodina se nechat ponižovat, jeď si sám a mne z toho vynech, všeho do času, jednou budeš mít i ty dítě a vrátila bych jim to i s úroky, ne pro pomstu, ale pro svůj duševní klid, nevyhledávala bych je, dárečky bych nikomu nekupovala a žila si svůj život v klidu

Tak máme první návštěvu za sebou. Dnes dopoledne jsme milostivě byli pozvaní po měsíci a půl od narození. Sebrala jsem všechnu odvahu a dušička byla ve mě fakt malá, nesnáším konflikty. Nakonec jsme koupili jako dárek takové to kousátko s rahtátkem v jednom (když skončí v koši, tak mě to tolik mrzet nebude). Návštěva probíhala tak, že mimino bylo vzhůru na balkoně, my seděli v obýváku, pili čaj a prohlíželi si fotky v notebooku. Ty fotky a kočár tylo to jediné co jsme viděli. Nevyndala mimino z kočáru, nedala nám (hlavně ani manželovi) pochovat, nesměl se s ním manžel vyfotit... Takže jsem tam těch 20 minut přetrpěla a pak jsme odešli. Bouchla jsem až venku, prostě jsem se neudržela a manželovi vmetla do tváře, že fakt bylo vidět že o naši návštěvu stáli, že opravdu chtějí abychom se stali součástí života toho dítěte jako teta a strejda. Podotýkám, že dítě je zdravé a my taky, nespalo, tak nevidím důvod proč ho nemohla z kočáru vyndat (a to se chystala do půl hodiny po našem odchodu na krmení). Jenže ten můj natrvdlík si stále myslí, jak oni jsou senzační, že návštěva byla standardní a vše tak jak má být. Řekla jsem mu, jestli mu těch trapných 20 minut stálo za půlroční trable ve vztahu a on se sebral a odešel do hospody, už je tam tři hodiny. Dnes jsem také mluvila s tchýní, sama začala s tím, že se jí nezdá jak se k nám chovají a že to ta hvězda přehání. Z rozhovoru jsem zjistila, že ani oni nemají snadné se s miminem vidět. Tak asi nejsem paranoidní...

@carllin a když jste tam přišli, tak jste se nezeptali, proč to dítě nepřinese ukázat? že byste si ho rádi pochovali - pokud to tak teda je. nemluvili jste o tom?
říkám si, že k tomu má třeba nějaký důvod. některé maminky nechtějí ukazovat miminka a dávat je ostatním lidem do ruky (byť rodině), nechtějí je třeba brát do společnosti a bleskat atd...
kolikrát máme vlastní představy o tom, co a jak má probíhat, a ty se mohou u tebe a švagrové lišit.

Všichni co tam byli (viděli jsme na fotkách) si mohli pochovat, tím to nejspíš nebude. Kdyby nám ho nechtěla dát do ruky, tak ho mohla aspoň vzít ona do náruče. Má k tomu důvod, má slepičí mozek... ptali jsme se, bratr (tatínek dítěte) jí posílal aby ho přinesla, ale ona prostě řekla NE bez odůvodnění a jemu nedovolila ho z kočáru vzít. Tak asi tak... Když je člověk pozvaný podívat se na mimino, tak předpokládá, že ho uvidí a ne jen kočár a fotky... ale asi jsem úplně blbá když v tom vidím tuhle logiku.

já teda nevím, ke mně kdyby se nějaká ženská takhle chovala, tak na ni vyletím a jednu jí plesknu, vztahy nevztahy. Pokud by mě někdo cíleně urážel, ať posměšným oslovením, případně se mi cpal na návštěvy, aby mě mohl pomluvit, případně se mi snažil organizovat, kdy mám nebo nemám někam jet - to bych si řekla, ať si to dítě strčí někam a vůbec bych se neangažovala a nevídala se s ní. Je to pro tebe cizí ženská, ty nejsi povinna se s ní stýkat.