Jak žít s nevlastními dětmi? Máte zkušenost?

Situace to neni jednoducha, zalezi na povaze a veku ditete, na vztahu mezi rodici, na vztahu matky k nam i na povaze partnera.

Ale pro ty, co je tenhle odpor nebo neshody s nevlastnimi detmi sokuji, je potreba si uvedomit, ze - ano je to partnerova rodina, a ano deti mel uz kdyz vas poznal ... ale to je treba tchyne taky. Taky je to manzelova rodina, taky tady byla pred vami, taky jste od zacatku vedeli, ze ma matku a kolikrat vam ani nic zasadniho neudelala. A presto je pro spoustu manzelek tchyne povinne zlo a navsteva jednou za rok je stresujici. A to u vas neni kazdy druhy vikend a nejezdi s vami na dovolenou.

Pro holky, ktere s detmi bojuji je zase potreba to brat jako docasnou situaci. Ja osobne verim, ze s manzelem spolu stravime cely zivot, ze spolu zestarneme ... a dite prijde za nekolik malo ci vice let do puberty, po rodicich ani nevzdechne a zacne si zit svuj zivot. Co je deset / patnact let oproti 40ti letum spolecneho zivota.

@rubi tohle je moc pekne napsane 🙂 máte pravdu, pár let vydržet, stojí to za to.. pořád si přehazuju v hlavě všemožné myšlenky, jak si zafixovat, že to dítě prostě musím mít ráda, že za nic nemůže, ale naposledy jsem přišla na to, že je pro mě ta holka jako kdyby k nám na víkend přijela přítelova bývalá manželka, mám z ní stejný pocit :(

Já to tak nevnímám. Vnímám, že jsem si začala s chlapem bez dítěte v péči a teď mám co druhý týden dítě v posteli, že se ode mně čeká, že budu zvládat školku, prát, nakupovat, uklízet, dítě učit, bavit, koupat, brát ven, nakupovat pro dítě a nemůžu se s tím úplně smířit, a to není dobré.

@riva9 no ale velkou část z toho přece člověk musí zvládat i bez dětí a zbytek i s vlastními dětmi. já to třeba brala vždy jako fajn přípravu na vlastní rodičovství. ono je toho fakt hodně v hlavě a je potřeba si ty děti pustit do srdce, ač vás nepojí krev a to nemusí být pro každého lehké. je fakt, že pokud s tím máš problém, tak to chce na to jít spíš zlehka než ve stylu, že ti chlap hodí na krk své děti a starej se "mámo". on je rodič, on by se měl starat. kdyby tebe neměl, tak jak by to dělal? kdo by to za něj vše zastal?

JJ, tam je největší problém.

samozřejmě dítě mám ráda, ale asi bych měla i víc, kdybych viděla akci otce😀

@riva9 to dělá děsně moc, to zapojení otce. a to i u vlastních dětí. nenesu tak špatně naše krize jako když se nehezky chová k dětem, když se jim nevěnuje a viditelně by je raději neměl. jakmile je on trošku táta, tak mě to dodá mnohem víc dobré nálady a síly být fajn máma a je jedno kolika zrovna dětem 🙂

Teď jsem se setkala s názorem kamarádky, který mě skutečně vede k zamyšlení. Říká, že jsou to jeho děti, tak ať se o ně postará, že ona chce po výchově svých dětí a v době, kdy svoje děti nemá, ty benefity, které by v dané situaci měla, čili věnovat se sobě, vlastnímu rozvoji. Ona si svoje vychovala, vypiplala, odpečovala a teď už se těšila na období času pro sebe a ono bác. Chlap s dvěma dětmi! Přitom je ho dětech mluví pěkně a když není jiného zbytí, pomůže, ale od počátku se drží své linie, že pečovat o ně nechce. Ten postoj obdivuju.
Nemá snad pravdu? Co myslíte?

@riva9 já se tedy s takovým názorem neztotožňuji. ano, jsou to jeho děti, ale prostě patří k muži, kterého jsme si vybraly. a ano, jsme ty druhé a spousta věcí není fér. ty první odevzdají děti tatínkům a mají ten svůj čas pro sebe, nového partnera...my většinou máme s mužem mladší děti, ty pořád na krku a k tomu jich pravidelně přibude pár na víc. takže vlastně jen z menšího kolotoče k většímu. ne, že bych nechtěla čas pro sebe, upíchnout někam i ty svoje a prostě si jít zacvičit, zapařit...ale nemám to a to ani s těmi svými. pak je mi jedno, jestli mám doma dvě nebo čtyři 😀 ono asi záleží kolik je kamarádce. pokud je starší, své děti už má z domu a teď má ten svůj klid zasloužilé matky, tak to možná jde pochopit, že má tento postoj. já se tedy nikdy za mateřský typ nepovažovala, ale nějak si prostě nedokážu představit, že se od dětí v domě distancuju, že se jim nevěnuju, nechystám večeře, nepíšu úkoly...že prostě dělám jako by tam nebyly a nechávám vše fakt jen na otci, však jsou jeho. u nás by to tedy byl zásadní problém 😀

@anatanka Jak píses společné dětí nic nevyresi jak u nás. Dceru má s ex spolu mame 2 syny a spis horší teda to je .

@riva9 Ahoj, já jsem nikdy v této situaci nebyla. Ale přijde mi to jako dobrý postoj. Určiě tedy se nějak zapojit, pomoci chlapovi s péčí o dítě. Ale fakt jen pomoci. Někdy mi to přijde, že "péče" ze strany chlapa spočívá v tom hodit dítě na krk svojí mámě nebo maceše. Přitom jde i to, aby děcka strávily čas s otcem, ne?
Jinak já jsem v tomto "na straně" dětí. Ony si nevybraly, jak to vše bude, dospělí se nějak zařídili, děcka jsou ve vleku. Musí to být pro ně neskutečně těžké. Kdežto ženská si vybrat může, zda jít do takového vztahu. Každá by si to měla pořádně uvážit, zda má koule na to přijmout cizí děti. Já osobně bych asi neměla, možná s věkem se to změní. Obdivuju všechny, keteré to zvládají, a jsou všichni tak nějak v pohodě 🙂

Holky, chci vám říct, že jsem za tuto diskuzi velmi vděčná. Všechno, co bylo řečeno, i negativně, člověku pomůže se nějak v tom zamotanci vyznat.
Já jsem si uvědomila, jak je to dítě vychováváno a kde že je vlastne problém. Buď tatínek přijme, že těžce rozmazluje a zamyslí se nad tím, nebo dříve nebo později ztroskotáme. Že to pak rozhazuje i ten nejlépe zamýšlený vztah k dítěti.

@riva9 myslim, ze nemá pravdu. Dokonce si myslím že je dost mimo. Jestliže miluju chlapa,miluju i všechno co jde s ním. Jestliže začnu žít s chlapem, který má děti, beru je jako děti milovaneho chlapa. A vim, do ceho jdu.
Z myho uhlu pohledu - Kurna... me by to tedy zlomilo srdce,kdyby můj "vyvolenej" řekl - miluju tě, ale s tvým dětma nechci nic mít. Thank you, no thank you.

Tak to prostě ber pozitivně, je to skvělý otec, určitě by sis ho nevážila, kdyby s nima být nechtěl a odstrkoval je..já jsem třeba z rozvedené rodiny, mamka si hned po rozvodu nastěhovala přítele do bytu a vyloženě jsem cítila, že přednost má on..když si nás vzal taťka, jeli spolu na výlet nebo na dovolenou, mě s bráchou málokdy někam vzali, otčím sï mamku uzurpoval pro sebe a i když se o nás jakože staral, tak v té době ve svých 25 letech asi nebyl připravený vzít na sebe i tu zodpovědnost za nás a zařídit nám rodinné prostředí..mamka teď už taky sama uzná, že se od něj nechala od nás odtahovat, jenže mě bylo 5, když se rozvedli a tak moc jsem to nevnímala, pro mě byl stejně na prvním místě taťka a je do teď...na druhou stranu co 14 dní jsme jezdily k jeho přítelkyni, která měla syna a myslím, že asi taky nemusela být nadšená z toho, že má najednou o dvě děti víc ať už na víkend nebo na 14 dní na dovolené, ale nikdy to nedávala znát a neměli jsme pocit, že tam jsme nechtění...já nevím, podle mě v takové situaci, kdy člověk jde do vztahu, ve kterém ví, že jsou cizí děti, musí umět odhodit takovou tu sobeckost a zkousnout to nebo do toho vztahu nejít...že má děti, jsi věděla, takže těžko mu teď asi předhodíš to, že se cítíš cize..ale upřímně, je to proto, že se k tobě oni chovají jako k pátému kolu u vozu, nebo jsou to tvé vlastní pocity a myšlenky, které tě ničí a sama si tohle všechno vsugerováváš? někdy totiž stačí vlastní pocity méněcennosti nebo nějaké mindráky z dětství, možná tě to má něco naučit, něco si z toho máš vzít, naučit se rozpoznávat svoje pocity a důvody, odkud pramení...já mám kamarádku, která teď s přítelem má miminko, má syna z předešlého vztahu a teď dostali do péče přítelova syna a dceru..takže 4 děti...z mého pohledu neskutečná oběť a obdivuju ji, že to zvládá, protože oni můžou říct, že chtějí, ať jdou děti k matce, ale nechávají děti rozhodnout se samy...mají 7 a 10 let...jde jí hlavně o jejich štěstí a o to, aby nebyly nešťastné...nesnaží se být jejich matkou, ale jejich kamarádkou a blízkou osobou, za kterou můžou kdykoliv přijít...měla bys přijít na to, odkud se berou tyhle tvé pochybnosti a nepříjemné a negativní myšlenky, najdi zdroj a pak s tím pracuj..pokud se chovají děti i manžel jako ti, co tě odstrkují, tak víš, kde je chyba..ale pokud je to jen tvůj vlastní pocit, tak s tím už musíš pracovat ty sama a nebránila bych se ani návštěvě psychologa, který to dokáže objektivně posoudit a zjistit, proč tyhle emoce máš

@blahova_andrea Muž, alebo žena bez záväzkov znamená zároveň, že nemajú kopec dôležitých skúsenosti a teda slobodný/á nie je zárukou kvality

@blahova_andrea Ake domáce pravidlá máte ?🙂

@raztos jaká pravidla tě zajímají? u nás vládne druhým rokem chaos. stavíme dům a po tu dobu bydlíme u přítelových rodičů, kde nevlastní děti jako malé žily. jsou tu více doma než já. navíc tu je těžký patriarchát a velí tchán. momentálně si řeším hlavně svoje děti s tím, že ty starší si šéfují prarodiče, netahám se o ně. pokud máme program, nabídnu jim účast. pokud si hrají s malými, tak je koriguju v blbostech a řeším úrazy. pokud je třeba pomoct s úkolem, jsem tu. ale primárně po nich neuklízím, nevařím jim, neperu, nevychovávám. je to jiné, než ty roky, kdy jsme žili sami. a bude to jiné až se cca za měsíc přestěhujeme. těžko budou moct být stejná pravidla jako kdysi. to jsme měli malý byt a dvě miminka a oni byli prckové. teď bude menší dům, ale už skoro puberťáci a prckové. je jasné, že vše bude jinak a pravidla si budeme muset nějaká teprve nastavit. ale bude to moje práce. vymyslet je a pak na nich trvat a dozorovat je. to je fakt. ale ono je jedno jestli půjde o vlastní či nevlastní. pro všechno to bude nové a všichni si budeme nějakou dobu zvykat. těm menším budu dýchat za krk denně, tak se naučí, co a kde a kdy. ti starší už jsou zase větší a chápavější, tak snad to bude stačit říct o víkendu párkrát a budou to brát. naštěstí ještě nejsme ve fázi: ty nejsi moje matka, nemáš nám co poroučet 😀 zatím jsem pořád teta, kterou respektují. i když ne vždy poslechnou, jak bych čekala. ale to bývá v zápalu boje a her s prckama.

Ahoj, je nás pět. Já, má dcera, on, jeho syn a náš společný syn. Jeho syn s námi nežije, víkendově dochází. Byli jsme společném všichni nám dovolené. A já bych rada Ještěd někam jela, ale už jen ve čtyřech, čili bez jeho syna. A on mi řekl, ze bez syna nikam nepojede. Já zase nepojedu s nim. Takže co teď? Přemohl me pocit, ze moje nebo spíše naše pozice je vzadu za jeho synem. Ze syn je pro nej číslo jedna. To už vážně musím po zbytek života trávit volné chvilky i s tím klukem? Ale mne se nechce. Tím odmítnutím jsem toho kluka začala nesnaset. A tátu taky. Proč si js Husa myslím, ten když den mnou založil novou rodinu, přijal me za své s dcerou, ze to prvenství má byt dane? Uveďte me, prosím do obrazu. To, ze když je tu jeho syn, máme melouny a manga a vyletujeme a vlastněn sama pozitiva, to sem ani nebudu vypisovat. Jde mi jen o to, strávit chvilku jen my. Jen my čtyři, bez jeho syna. Co?

@angelka2 ahojky, musi to byt tezky, ale ver, ze pro deti je to treba třikrát tak těžší. Pisu ted jako dite rodice alkoholika a ver, ze si prosly peklem. U taty ted muzou mit konecne klid a mozna i šťastný dětství - kdyz jim nekdo vytvori domov a zazemi, aby to stastny detstvi mit mohly. Zkus to brat tak, ze to nejsou jen jeho děti - je v nich preci i cast manžela, člověka, ktereho milujes. Bohuzel jejich matka selhala a ony ted krom tatky a Tebe fakt nikoho nemaji a zdali citi, ze jsou u vas tak trosku nechteny, ze neco naborily, musi to pro ne byt hodne těžký, uz takhle si prošly peklem, koukat na nalitou mamu fakt neni zadnej med.... neodsuzuju te, to urcite ne, jen vim, jak moc smutny je, mit rodice alkoholika a o kolik lasky a pohody jsou deti připravené😕 Kolik si chtela s manzelem děti? Dvě? Hmmm, neslo by mit dohromady čtyři😇

@1luccie Jela bys na dovolenou bez své dcery? Ne? Proč ne? Máš přece novou rodinu a tou je on a vaše společné dítě.

@1luccie a ty jsi jela bez své dcery? že by tedy ona byla u otce, prarodičů a jeli jste fakt jen vy tři jako nová rodina? pokud ne, tak se mu nediv. prostě chce buď všechny děti nebo nic. proč on má být o dovolené s tvojí dcerou a ty nemůžeš být s jeho synem?

@angelka2 Řekla bych,dle úvodu,nedospělé myšlení.
Nemyslím to zle,sama jsem tím prošla a cítila se zprvu stejně.
Přítel má 3syny.Já tenkrát přišla s dcerou.Spolu máme syna a každým dnem očekáváme našeho druhého potomka.
Když jsem přišla,jeho dětem bylo 17,8 a 5let.Bylo to drsný.Neměli mě rádi a já je také ne.Dost jsem žárlila.Byla jsem šťastná když tu nebyli.A dnes je mi z toho ouvej.Bydlím s přítelem přes 4,5roku a s klukama jsme se zžili.S tím nejstarším je to těžší,ale např.prostřední mi dost důvěřuje.Svěřuje se mi víc než rodičům a vždy se na sebe těšíme.Mladší jak kdy.Sem tam se mi snaží naznačit,že ho nemám co peskovat,ale má smůlu😄Dnes spolu prostě vycházíme dobře.
Zkus si své pocity otočit.Jak by bylo tobě,kdyby přítel tvé děti bral jako něco rušivého?Jednou jsi šla do vztahu,kde děti jsou a i když s vámi dříve nebydleli,nemůžeš čekat ani nadávat na to,že si je k sobě vzal.Vždyť jsou jeho!!!
Budete to muset zvládnout.Ale jednomu věř,když to nezvládneš ty,nebudou to děti kterých se vzdá☺

@1luccie on přijal tvou dceru za svou, tys jeho syna nepřijala... Tady je něco hodně špatně.. nedivím se, že nechce jet bez syna.. on vás přirozeně bere všechny za svou rodinu a má vás všechny stejně rád, proč by měl syna šidit, když tvá dcera jede taky... Zamysli se sama nad sebou, tady je chyba čistě na tvé straně... pokud byste měli jet ve třech se svým společným dítětem, tak možná,ale takhle.. chápu, že chce všechny nebo nic!!!

@1luccie on tě přijal s tvou dcerou a ty máš přijmout jeho s jeho synem. Tvá dcera je s vámi častěji než jeho syn,kdybyste měli obě děti s rodiči půl napůl,viděla bys to třeba jinak? Obě děti by s vámi byly stejně a 100% byste u sebe měli jen společné dítě. Co pak? Chtěla bys jet někam jen s tím společným? Promiň ale chyba je u tebe.

@andelka díky

@codal diky

@andelka
@codal díky

Ahoj.
Pročítám tu diskuzi a v některých příspěvcích se dost vidím a jsem celkem zklamaná, že šance na nějaký kompromis v páru, když je v tom dítě z předchozího vztahu, prostě není. Když jsem se dala dohromady s mým manželem, měl dítě v péči matky a u nás byl max 3-4 dny v týdnu. Před 8mi měsíci ale jeho syn řekl, že u matky už být nechce a chce k otci. Od té doby je u nás 100% času a k matce vůbec nechce. Tuhle situaci nesu hrozně těžce, byla jsem zvyklá, že máme své víkendy a víkendy s ním, tak to bylo fajn, ale co je s námi se vše točí kolem něj. Manžel je na něm totálně závislý a řekl mi, že prostě to takhle je a bude pořád s námi- aniž by to se mnou alespoň probral. Zrušil kvůli tomu i svatební cestu, protože by jeho syn nemohl přeci na týden k babičce. Snažím se s tím alespoň smířit, čekáme teď mimčo, tak aspoň kvůli němu. Moc by mě zajímalo, jestli se někomu to opravdu podařilo natolik vstřebat, aby jste pak fungovali jako rodina? Nebo naopak jestli se to nepodařilo a šli jste od sebe? ...S přístupem mého manžela "smiř se s tím, já to takhle vybral" se ve mě o to víc stupňuje averze proti jeho synovi (12 let)...Budu ráda za nasdílení zkušeností, i do mailu 🙂 Hezký den. M.

@michaelafrm ahoj, teda, že zrušil svatební cestu, to bych taky nesla těžce. zvlášť, když to byla na dlouho asi poslední možnost být spolu sami. syna by fakt týden u někoho jiného nezabil. z druhé strany...ber to tak, že za chvíli budete mít doma nonstop další dítě a taky se vše bude točit kolem něj. taky ho nebudeš mít doma jen tři dny v týdnu. zkus to brát tak, že to budou sourozenci a že to budou mít stejně. i to své malé jednou začneš dávat na hlídání a půjdete do divadla nebo pojedete někam na víkend. mě spíš zaráží, že dítě nechce vůbec k matce. jako to si ho vůbec nebere? víkendy, prázdniny, vánoce? nesoudí se o změnu péče? já si dovedu představit, že se to otočí a že je dítě víc u táty než u mámy, ale nevídat mámu vůbec. tam se muselo stát něco hrozného 😞 hlavně svůj hněv vůči manželovi neprojektuj do syna. ten nemůže za to jaké má rodiče a když od tebe ucítí negativa, mnohonásobně ti to vrátí a jelikož manžel bude na jeho straně, fakt se to obrátí proti tobě. mě by nevadilo, že si chlap vezme dítě k sobě. ale chtěla, aby se mnou diskutoval o tom, jaká to bude mít pravidla a vliv na náš život. jaké jsou možnosti. ale to musíš mluvit s ním, ne se zlobit na dítě 😉

@blahova_andrea Ona jeho matka doteď (asi 10 let) rozvod, je trochu psycho a poštvávala syna proti tátovi. A samozřejmě u ní měl nějaké povinnosti, kdežto u táty ne- takže dle slov právničky děti jdou tam kde to mají pohodlnější a kde se víc "sype"...Jeho máma než aby zareagovala, že bude dolézat a uplácet ho tak vybuchla, nadává na nás ať umřeme atd, takže se syn sekl úplně. Teď jsme u soudu vyhráli péči...respektive manžel vyhrál. Já se k němu chovám víc než dobře, chodím na všechny zápasy a starám se o něj, takže jeho se to nijak nedotýká, ale hrozně se to ve mě mlátí. Obzvlášť ta svatebka, těšila jsem se 8 měsíců a pak to zničeho nic zrušil...od té doby se to nabaluje, přizpůsobujeme vše jen jemu. A chyba je v manželovi, úplně ztratil zájem být se mnou sám a nechápe, že bych tohle moc chtěla, aspoň 1x za 14 dní aby spal na jednu noc u babičky jeho- a to taky nechce, že není důvod. Kor když máme poslední půl rok a pak už právě bude, jak píšete, ten prcek ☹