Ahoj holky,
narozením syna se v našem vztahu s MM moc změnilo.
Protože první rok byl obtížný, neměli jsme na sebe čas, vše jsme směřovali k malému. A na to jsme si i zvykli.
I nyní moc času tedy není - malému se věnujeme na 200 %, navíc ukládáme mezi 21.30 a 22 a pak většinou odpadneme i my, takže za den si mnoho, až na provozní věci, neřekneme.
Když spolu máme mluvit sami, nestojí to za nic a často se také pohádáme.
Přestali jsme spolu spát, sex se vytratil postupně, také letmé dotyky či pusa při příchodu z práce.
Posl. dobou se často hádáme, dnes hádka vyvrcholila tak, že jsem MM vyhodila.
Je mi z toho moc smutno, s MM jsme se milovali a myslím, že se stále milujeme, ale nějak jsme se sobě ztratili.
Prožíváte některá něco podobného? Jak z toho ven?
S hlídáním je to u nás těžké, zkoušeli jsme...
Chtěla jsem změnit v naěem životě to, že bychom se odstěhovali kus za Phu. MM je kategoricky proti.
mikulko, začni u sebe - vlastně už jsi začla, když víš, kde je problém 😉 zkus si připustit, že vše perfektní nebude a třeba z tebe spadne velký stres. protože jinak se buď zblázníš nebo rozvedeš nebo obojí. jak se tvůj manžel má k malému, stará se, když má čas ? nebo si naplánujte nějakou dovolenou, vemte s sebou babičku (když doma hlídá jen půlhoďky, tak na dovolené nebude mít moc co jiného na práci) a vy si někam zajdete. hlavně, aby to chtěl napravit i TM. zas ho moc nelámej na poradnu, ať ho neznechutíš, chlapi myslím na tohle moc nejsou...