Je možné, že budeme někdy šťastná rodina?
Ahoj, už opravdu nevím, jak dál. Ne, že bych tu chtěla hledat řešení, ale hledám názory a osvětlení někoho nezainteresovaného. Příběh je to jako z telenovely, ale s otevřeným koncem. Potkala jsem tehdy v mých očích úžasného chlapa, chodili spolu dva roky, narodila se nám dcera. Byla to náhoda, ale dítě v brzké době chtěl. A hlavně šťastný rodinný život. V době, kdy jsme spolu začali chodit, byla jsem vdaná.S manželem jsme se 5 let pokoušeli o potomka, marně. Oba jsme ztratili smysl žití..a celé se to pomotalo. Vinou obou, jak to bývá. O tom přítel věděl. Sedli jsme si všichni tři, popovídali si. Manžel to vzal, ale s tím, že jsme zůstali kamarádi a s tím, že se můžu kdykoli vrátit. Oznámili jsme to rodičům, neobešlo se to bez výčitek, slz, ale nakonec to vzali. Přece jen jsme se milovali a měli spolu dítě.
Odešla jsem k příteli do domu jeho rodičů. Takové soužití není nikdy ideální, ale co nastalo pak, jsem si ani ve snu nepředstavovala. Místo slibovaného soukromí nahoře, nám zbyl jenom jeho chlapecký pokojík, jako kuchyňku mi ukázal bývalou koupelnu, kde vyrvali sprchový kout, na jeho místo sporák, přes záchod dali stůl a nahoru přibili dvě poličky. Neřekla jsem nic, vzala to. Tchyně se projevila trochu později...začala mě obviňovat, že jsem mu zkazila život, jak prý vypadám, co jsem v životě dokázala, před ním. A on místo aby se zachoval jako chlap, začal brečet, že jsme ho psychicky vydeptaly. A teror začal..každý den hádky, za každou šmouhu jsem mohla. Navíc je nemocná, co se týče uklízení. Od rána do večera jsme s přítelem uklízeli, po malé, po nás, ale i zbytek baráku. Po celém dni jí šel uklízet kuchyň, protože ona to nesnese. Ale ne po naší rodině, proste po všech. Celé dny se starám o malou, uklidím po nás, ale i tak tam ostatní nadělají bordel a tchyně si myslela, že tam budu dělat služku. Já se ale raději věnuju malé, protože je celkem náročná. Neustále chodí za přítelem, ať jí s něčím pomůže, že je jí zle, atp. takže jsme byla pořád s malou sama a on jí maloval, skládal poličky, dělal faktury, nosil kameny do skalky. Do toho jsem potřebovala občas pomoct s malou, hlavně u krmení, protože jedla strašně. Kolikrát stříkačkou za řevu, bylo to fakt náročné. Ale sama bych to nezvládla ani fyzicky ani psychicky. Tchýně neustále podrývala naši péči o malou, ale i mě. Neznám povrchnějšího člověka. Přítel ze začátku bránil, ale pak už polevoval, až jsem nabyla dojmu, že se přidal k ní. Večer za mnou nepřišel nahoru, ale seděl s otcem u telky, nemluvili jsme spolu, když jsem se domluvili, že přijde, nepřišel a vynadal mi, že pracuje pro nás a že to mám chápat. Postavil se k roli otce tak, že bude pracovat od rána do noci. Takže přišel z práce v 5, najedla se, pustil si Discavery, usnul..a pak šel do noci do dílny. Takhle to bylo po celý rok. S kočárkem jestli byl dvakrát venku, neví, jaký má malá režim, neumí ji nakrmit, neví, co jí. večer ji přebalí a to je všechno. Přes den se s ní půl hodiny pohrál.. Za ten rok jsme byli tak třikrát někde v okolí. Pak už ne. Já v nepřátelském prostředí, bez přátel, izolovaná. Přišel mi frustrovaný, zkoušela jsem si o tom s ním promluvit. Všechny měly ale stejné závěry: Matku zpacifikovat nedokáže, je to její barák a může si dělat co chce ( i mě urážet) Nezachoval se jako zbabělec, když po mé začala bezdůvodně skřékat, když se rozbrečel. Máme si to řešit mezi sebou. Když chci. aby se věnoval malé, bude málo peněz, ať s tím počítám. Po mé chce, aby bylo doma uklizeno a navařeno za každých okolností. Můžu být nemocná, malá, protivná, konec světa, ap. Na vlastní bydlení nemáme peníze, s našima se o tom bavit nechce, protože já se s jeho rodičema taky nebavím (kupodivu), za odborníkem jít nechce, přijede pro nás až dodělá zakázky, Nebude dělat otroka - i chodit do práce, i starat se o malou, i pomáhat uklízet Chce na pánskou jízdu.- Dobře. Já půjdu taky. Nauč se malou obstarat na půl dne, nakrmit, pohlídat. Na to mi řekl, ať teda začnu pomáhat v dílné nebo vydělávat peníze. A abych nelitovala, že nás miluje (hahaha)
Už jsme to nevydržela a dala mu nůž na krk, že pokud chce rodinu, musí změnit přístup...že nechci hned řešení, ale začít o tom aspoň mluvit.Jinak jedu k našim a možná se vrátím k manželovi prostě někde, kde najdu azyl. Nedělo se nic, čekal, že se to urovná. Tak jsme zavolala našim, napsala manželovi, co se děje, jak se k tomu staví. jenom jsem o tom teoreticky mluvila. Nařknul mě z podvodu, nedůvěry ve vztah, šmejdil mi po Facebooku, jenom aby našel konverzace. Prý ho nemiluju, jinak bych se nepojišťovala. A že nechce už tolik pracovat, že chce klid, mít svoje zájmy, vyčistit si hlavu, ale že mi už asi nemůže důveřovat. Všechny pokusy o konverzace končí fiaskem, už jsme opravdu zoufalá, vyčítám si všechno, snažím se nají cestu, řešení, ale ubývají mi síly....Považuje se za dobrého otce, mé i malou prý miluje. To jsme byla opravdu tak náročná? Má vůbec šanci zmenit se?
Když jsme mu říkala, že pro většina ženských by už dávno byla pryč, tak nechápal. Já jsme ta zlá ☹
@bonavoxa vůbec se s nim nebav :o) užívej si svobody... Je krásný jaro, spousta příležitostí užívat si života... Vůbec se v tom nepatlej, dej tomu čas... Jsem si jistá, že za pár týdnů po něm ani nevzdechneš a všechny problémy odejdou :o)
@anetka1701 Díky. Bude to chvíli trvat....Vnitřne to prosté nedávám, proč on by se mél cítit svobodný, šťastný, ublížený a já se trápit ☹ Stejne tak jeho matka.
@bonavoxa prolítla jsem tvoje KZ a nestačím zírat... On si představuje, že ti teda milostivě řekne, jestli se můžeš vrátit? A budete nadále žít pod taktovkou příšerný tchýně a ještě se všichni budou tvářit, jak se máš před nima klanět, že ti jako dovolil a umožnil tam žít? Já bych takovýho chlapa fakt hnala svinskym krokem!!!!! Upřímně doufám, že ti nerupne v hlavě a nevrátíš se tam :o(
@bonavoxa pokud opravdu hledáš nezainteresované názory, které mohou vycházet pouze z tvého popisu, tak ti je mileráda povím...Podle mě je otec tvojí dcery těžce nevyzrálá osobnost, má patologický vztah se svojí matkou, což jeho jednání a chování zcela poznamenalo, bohužel v tom špatném sova smyslu. Není schopen dospělého chování, nemá smysl od něj očekávat chování, jaké by měl otec mít...Takoví lidé se nemění... ☹ Asi to nebylo tak patrné, dokud jste neměli malou, to se stává...Podle tvého popisu usuzuji, že jsi velice silná žena (a navíc krásná!), která to má v hlavě srovnané, ale momentálně je v těžké životní situaci a tím pádem se trochu ztrácí zdravý úsudek...kdybych byla na tvém místě já, odešla bych! Určitě ne k exmanželovi, alespoň ne hned, ale pokud bych sebrala jen trochu odvahy, vypadla bych z toho pošahanýho baráku a už by mě tam nikdo nikdy neviděl.
A ještě dotaz - miluješ ho vlastně?
@bonavoxa doporučuju co nejrychleji kontaktovat manželského poradce....
http://www.cepp.cz/pracoviste/rodinna-a-manzels...
na toto je opravdu potřeba někoho kdo v tom není zainteresovaný.... jinak se budete jen dohadovat, hádat, zatahovat do toho rodiny a nikam to nepovede.... oba ztratíte, ale nejvíc malá Míša....
dvě poznámky si dovolím (podotýkám, že mám za sebou velkou manželskou krizi):
1. chlapi opravdu vyjadřují často lásku nebo starost o někoho prací.....
je to tak, někdy to nedává smysl, ale oni to tak vidí a fungují tak..... taky z toho nejsem pokaždé nadšená, ale nedá se s tím nic dělat, asi jako třeba s faktem, že holky častěji brečí... prostě chlapi tak fungují.... někteří k tomu pak navíc řeknou, že mají rádi, někteří moc ne, ale obecně mají muži tendenci považovat svoji práci za dost důležitou a je to pro ně způsob jak vyjádřit že jim na někom záleží... přes činy.... (proto je to i mnohem víc stresuje když o práci přijdou a to i singl chlapi, hodně se prací definují)
2. každý příběh má dva konce, dokud to člověk neuvidí, tak není možné se na ničem konstruktivně dohodnout.... z jeho pohledu on maká v práci, pak se snaží pomoct doma a ještě vyhovět matce (se kterou asi nemá srovnaný vztah podle toho co píšeš, pro něj je to zátěž a nebude lehké do toho "říznout", je to asi nejsilnější vztah, který vůbec má, navíc se jí možná cítí dost zavázaný, když tam bydlí s rodinou, možná to přehání)... a z obou stran, od ženy i matky poslouchá stížnosti...
oba jste přetížení a samozřejmě pak lehce vzniknou konflikty....
zašla bych za manž. poradcem, nejdřív sama, poradit se.... to Ti trošku pročistí hlavu, jinak opravdu můžeš strávit dlouhý čas jen zbytečným nervákem... podle mě bez výsledku, protože pro chlapa rozhodnout se mezi dítětem a ženou a matkou, ke které má velmi intenzivní vztah, to může být Sophiina volba s těžko předvídatelným výsledkem....
odchod k rodičům chápu, bohužel z dlouhodobého hlediska to asi nic nevyřeší.... hlavně potřebujete bydlet sami..... a pracovat s poradcem delší dobu, narození dítěte je obrovská změna....
držím palce!!
Díky. Chápu to, že pracuje pro nás, ale jemu samotnému to přerostlo přes hlavu. Aby jen pracoval a nedal najevo nic, ale vůbec nic jiného....Uvědomuju si, že sami to nezvládneme, odborníka jsem navrhovala. Ale zamítnul hned v zárodku. Neuzná chybu, nikdy. Za všechno můžou ostatní. Já a jeho matka. Snažit se vyhovét všem tady prosté nejde. Musí se umět k tomu postavit.
@bonavoxa ale je dost možné, že toho sám není schopný, že na to nemá sílu....
doporučuju zajít k manž. poradci sama.... ani to manželovi nemusíš nejdřív říkat.... začni pracovat nejdřív na sobě, ujasni si jaké jsou Tvoje reálné možnosti... a od toho se pak odpíchneš dál.... teď máš v hlavě spíš asi frustraci, vztek, zmatek a jsi zraněná, protože manžel se neozývá.... v tak silných emocích není dobré udělat nějaké závažné rozhodnutí....
navíc ho pak člověk dělá i za svoje děti a Ty tu situaci můžou vidět po letech úplně jinak... 😒
jinak chybu nechce uznat nikdo a skoro vždy je na obou stranách 😔
a buď v klidu, můj muž taky k poradci nechtěl..... dneska na paní poradkyni pěje ódy 😉
je to jako loupat cibuli, jsou to vrstvy.... není to o jednom sezení nebo o tom, že by pravdu měl jen jeden....
každopádně klíčové je to bydlení, u rodičů byste bydlet neměli, to by nedělalo dobrotu.....
a vztah s manželem bych určitě taky uzavřela..... možná můžeš zkusit příteli navrhnout, že když s Tebou půjde k poradci tak začneš připravovat rozvod... tak jako tak je to potřeba, divím se, že manžel to nechtěl, když už máte i dítě.... já si za sebe tuhle situaci neumím připravit, je i možné, že přítel se bojí odstřihnout se od někoho koho zná celý život (matky), když neví co čekat stoprocentně od Tebe.... podvědomě ho to může dost znervozňovat....
ta cesta je o tom nehledat co ten druhý udělal špatně... ale PROČ něco udělal.....
@laurital Je to pro něj traumatizující, ale s ex jsem se skoro nebavila, spíš jen o tom, jak se máme a jak vyřešíme majetek. On se sice pořád pokoušel, ale já jsem mu dávala najevo, že se vracet nechci. Ale podle přítele ne dost razantne.Ne, že bych nepřiznala, že určité zadní vrátka tam byly. Příteli jsme vysvetlovala, že když se ačne trošku chovat tak, abychom byly s malou spokojenejší, že nebudu ´mít potřebu už si na minulost ani vzpomenout. A pak to jenom kulminovalo s jeho matkou..a zbytek už znáte.
@bonavoxa no tak to je dobře a čekáte na rozvod nebo jak to je? máte vypořádaný majetek atp.?
jakýkoli kontakt s ex je opravdu cesta do pekel.... to se pak nediv, že přítel nebude na Tvojí straně 😖
já být ta tchýně tak si neumím představit co bych řekla na adresu snachy, která by toto udělala.... bála bych se o svého syna....
promiň, že to píšu takto natvrdo,ale syna mám, i když malého, tak si to umím trošku představit přece jen líp než před lety, kdy jsem děti neměla..... už mě taky napadlo koho si pak najde a fakt moc doufám, že to bude nějaká slušná, stabilní, klidná holka, se kterou budu já jako máma moci vyjít v klidu a vídat svoje vnouče.... mít dítě je velký závazek.... a "vzdát" se ho do určité míry, po letech výchovy starostí a pak vidět, že ten vztah mladým neklape a on není šťastný, no zkus si představit jak by Ti bylo kdyby v opačné situaci byla Tvoje dcera jednou - měla by dítě s přítelem, ale ten by byl ženatý a s ex by byl v kontaktu..... ......tohle je velmi náročná situace.....
stojí to na tom, že se na sebe musíte být schopní spolehnout..... výchova dítěte je každodenní práce a udržení domácnosti a vztahu taky.... ono ani s ex by to nebyla jen procházka růžovou zahradou, vždycky jsou nějaké dny, kdy něco neklape, i v nejlepším vztahu.....a vždycky vypadá tráva na sousedově zahradě "zelenější" - protože s ním člověk nezažil stejnou situaci.....
myslím, že pokud se přítel začne chovat lépe, abyste se vrátily, tak jen na chvíli.... tady se musí vyřešit příčina toho všeho... opravdu tohle řešit u poradce, není do toho zatažený a je to profesionál, který viděl takových obdobných případů x, takže vidí více "za" situaci......
@lu777 čekáme na rozvod. Jak píšu, skoro jsem se s ex nekontaktovala. On se snažil, ale já mu měsíce neodpovídala. Příteli bude ležet v žaludku vždy. Obávám se, že tchyni nebude vyhovovat nikdo. Proč by hned mělo být zlé, že jsou bývalí partneři v kontaktu. Nebo, že člověk vůbec nějakou takovou minulost má. Celá jeho rodina trpí předsudky. Přitom jeho otec byl taky ženatý, měl dceru a pak si našel přítelovu matku.
Vím, že bavit se s ex možná nebylo nejšťastnéjší, ale bořit na tom rodinu, když jsou závažnější a hlubší problémy... nakonec je jediný, kdo me umí povzbudit a kdo mi zbyl... ☹
@laurital ja bych to jeho traumatizovani nepredcenovala. Nezdal se byt traumatizovan tim, ze se stal milencem vdane zeny a ta s nim otehotnela. Urcite veci jsou s teritoriem. On mel tu vyhodu, ze vedel naplno, do ceho jde.
Tady mi ex prijde, jako ten nejmensi problem. Neshopnost stavajicicho se vymezit proti matce, nezajem veci resit a hledat unik v praci...jasne, ze se zakladatelkou to pak doma nebyla zadna idilka...uzurpovana situaci, tchyni a uber drazdivym kojencem, ani nemohla...jenze jeho neschppost resit fundamentalni problem a to je jejich bydleni, pohrbilo zbytek vztahu. Ten ostatne mel zadelano na prusvih uz tim, jak zacal...preziti by vyzadovalo daleko vetsi davku spoluprace a prosteho "chteni", nez vztah, ktery nebyl vystaven na nestesti nekoho jineho (ex)...takze v tomto pripade to proste zucastnene strany neodhadly a nezvladly (obe,i zakladatelka). Ted uz moc nezbyva. Jedine reseni by byl mediator + uplne osamostatneni se...coz se mi zda nerealne.
@bonavoxa ja udrzuji s ex vztahy (povetsinou) nadstandartni a jsem schopna to pochopit, ale vy jste nedoresiny (emocne i pravne) a tam to opet zavani prusvihem. Pro vsechny zucastnene...ex, tebe, dite...a to uz jsem upne vypustila stavajiciho partnera.
Pokud se chces postavit na vlastni nohy, budes to muset udelat sama, bez ex...jinak to nebude na tve vlastni nohy, ale na jeho nohy. Stejne, jako tvuj ex si musi vybojiovat svuj zivot a tvuj stavajici jeho. Prevezmi za sebe zodpovednost, nespolehej na jine, ze to za tebe udelaji. Pomocnou ruku mas u rodicu, vyhledej pratele. Nevyhledavej ex. Cela situace je mizerna, ale co uz...upichla ses do ni sama, musis se z ni sama i vybabrat...jsi silna zenska, jen jsi ted uplne vystavena...zustan u rodicu, over si, ze jsi bez nej schopna fungovat a po case zjistis, ze jsi silnejsi, nez si ted vubec jsi sama sobe schopna priznat. Hodne stesti!
@nonnni Díky. Je to těžké se najednou vzpamatovat. že to nebylo dořešeno emočně ani právně, je pravda. Ale vím, že kdybych měla vedle sebe pořádného chlapa, časem by to bylo jak má být. V situaci v jaké jsem byla, po mě asi chtěl abych o něj ještě bojovala. Momentálné opravdu neřeším nic jiného než malou a sebe.
@bonavoxa hleda vymluvy, by ses ted uz mohla na hlavu postavit a nebude to nic platne...jste za zenitem, on nechce, ale je prilis alibisticky na to, aby priznal, ze to prameni z neho...takze to bude tvoje chyba a tvoje vina..vsechno. Nezbyva ti nic jineho nez se proti tomu obrnit, vymezit a klidne mu oznamit, ze mas tu jeho hru prokouknutou a nebudes v ni participovat...nejlepe to udelat v psane forme, aby sis ty srovnala myslenky a on nemohl tvrdit, zes mu sdelila neco jineho. Pri dalsich pokusech o manipulaci bych jen klidne referovala na ten dopis a neucastnila se debaty na tema, jak je vsechno moje vina...a ze on se o ne bude pokouset, protoze jinak mu nezbyde, nez byt konfrontovan faktem, ze to podelal (jste v tom 50:50) a priznat si vinu je pro urcite lidi sakra velkym oriskem.
@bonavoxa toho chlapa sis vybrala sama...jako partnera i tatu pro sve dite...pozde uz resit, ze kdyby byl jiny, tak by...proste neni, sahlas vedle, je z toho prusvih a jsi vycerpana a zmatena a cela bolava..to je logicke, ale bohuzel nevyhutelne. Zvednes se ode dna, verim tomu...ale nebude to bezbolestne, bohuzel.
Pokud se sama postavis na vlastni nohy a za dalsich par let si s ex sednete, nereknu ani popel...ale ted ne. S ex by to bylo z blata do louze. Musis se najit TY. Pokud to neudelas, tak nezjistis, co vlastne chces, kdo vlastne jsi, jake mas priority v zivote (a jasne, vsechny si myslime, ze vime, ale houby vime, dokud toto nezjistime pri osamostaneni se, bez vlivu patrnera...dobreho, nebo spatneho). Pokud touto fazi neprojdes, tak mas minimalni sanci na to, ze tvuj pristi vztah bude funkcnejsi, ne ten stavajici a ty minule...
@nonnni Vybrala. Ale on se s tou rolí prosté nesžil. Viděl jenom ty starosti, žádnou radost. S lidma jsme přímo pracovala, ale vždy něčím překvapí. Teď se učím být sama, vyhledala jsem staré kontakty..potřebuju jen mluvit. Přiznala jsem, že je to pro me těžké uzavřít tu minulost, že potřebuju jeho pomoc. věděl o tom. Ale čekal, že prostě budu sama hned spokojená. Snažila sjem se mluvit, ale nebyl tu pro mě.
@bonavoxa ja te chapu, ale to uz na veci nic nezmeni. Jednou to tak je a jedine, co ted lze je to resit.
To neuzavreni minulosti...pro tebe je to jistota, je to pochopitelne, ale take dost sebedestruktivni. Pokud neuzavres minulost, tak jak muzes mirit k budoucnosti? Nemuzes sedet na vice zidlich. Jednak te to vycerpa, druhak to neni fer k tem lidem a ani k tobe same. Tahnes si sebou minulost, s tim nemas moc prostoru k rozletu, vzdycky te to potahne dolu...
@bonavoxa Kristy a to jsme vlastne opet na zacatku, protoze pokud se neosamostatnite a pritel se nevymani z vlivu matky, je celkem zbytecne zacit resit cokoliv jineho.Odjezdem jsi mu dala cas promyslet si co chce a co je pro to take schopen udelat a vlastne i ten pomyslny manevrovaci prostor, aby zacal jednat.Pokud ho vyuzije na chlastacky s kamarady-jeho volba...bohuzel.
Preji ti hodne stesti a pokud mozno i klidu s malou 😉
@bonavoxa jak jsem psala, jste za hranici pomoci. Sami urcite, s pomoci psychologa mozna...jenze tam ho nedostanes nasilim, takze ti nezbyva, nez se zaridit po svem a pockat, zda mu dojde, nakolik vlastne tebe a malou k zivotu potrebuje. Za pul roku muze zjistit, ze i ano, nebo take si uvedomi, ze vlastne nepotrebuje ani jednu z vas...ale to uz neovlivnis. Muzes jit k psychologovi sama, abys dostala nejaky smer v tom, jak se sama k tomu postavit. Take, aby se vyvarovala toho, ze za par mesicu prijde s tim, ze vas chce, ale menit nic nechce a ty mu na to neskocila.
I kdybyste ted nakrasne zacali bydlet sami, tak nebudete stastni. Vas vztah je rozboreny az do zakladu, to jen odstehovani se nezachrani. Jedine ho prebudovat na uplne novych zakladech. Vystavet novy vztah, nelze pokracovat v tom vztahu, ktery mate. Ten je patologicky. Pro vsechny. Jenze na to musi chcit vsechny zucastnene strany, ted chces jen ty.
Opravdu moc moznosti nemas, nez se soustredit na sebe, malou a uzavreni sve minulosti. To bys udelat opravdu mela. Bez ohledu a to, zda se o tom stavajici partner vubec dozvi, mela bys to udelat pro sebe.
@nonnni Ono to od začátku bylo složité. když on taky dlouho nevěděl, jestli spolu chodíme nebo ne...a psal si s jednou holkou. A to já už jsem dávno žila v iluzi, že jsme pár. tehdy jsme zabojovala a pokračovalo to. On nechápal, proč se zlobím. Pochopila jsem, nechala si to vysvetlit...Ale naopak to nejde...:(
@evaviki Už se mi ty myšlenky motají. Naopak já přeju všem dobré, ale nedávám to, že by to mělo zůstat tak, bez nějakého následku, poučení. ☹