Je Vám partner v těhotenství oporou?

@dadushe Moc bych ti přála, aby tě humor neopouštěl. Stavíme taky ( či spíše máme dostaveno, čeká nás stěhování, ale práce pořád hromada ), otěhotněla jsem, když byl barák už pod střechou. (Aby nedošlo k mýlce - neměli jsme na to žádnou firmu, jen na dílčí práce - topení, odpady,.. jinak na to byl manžel sám, pomáhali jeho rodiče). Vídáme se jen odpoledne. Po porodu muž dovolenou věnoval stavbě. Na miminko jsem zůstala úplně sama. Vyrovnat se s manželovým nezájmem byla asi ta nejtěžší věc, co jsem musela v životě zkousnout. Když jsem brečela vyčerpáním, jediná jeho odpověď byla a je, že staví dům. Doma mi nikdy s ničím nepomohl, nenakoupí, neuklízí ani po sobě. Kde z něj co spadne, tam to nechá. Teď je to tak, že tomu dávám šanci do léta. Řekla jsem mu to, nic se zatím nezměnilo. Pokud se nezmění, až se nastěhujeme, tak se holt stěhuju s miminkem já.

@laurital Přesně tak. Ten můj to ještě ani neřekl v práci 🙂.

@seva2014 jak to tak čtu tak by ses měla smířit s tím, že tenhle chlap sám nikdy nic nepochopí a nikdy sám od sebe nic neudělá a když mu to řekneš bude uražený, že má dělat něco, co mu "někdo nařídil"🙂☹, něco jako empatie a starost jim bohužel nic neříká. Místo, aby se styděl, že ti ten nákup neodnesl, tak tě ještě schazuje, že nechápe proč s tím máš problém, když je to tak lehké. Mrzí mě to a opravdu chápu jak ti je...ale poradit moc neumím bohužel. Asi jen ty stručné jasné "pokyny", když to zvládneš předáváné s láskou🙂, ale chápu, že je to určitým způosobem "ponižující". Nákup: oznámit, že je to pro tebe těžké a předat s milým úsměvem a díky nákupní seznam. Matrika: pokud možno bez emocí oznámit, že to chceš mít vyřízené v čas, protože čím později tím se už může stát cokoli a když to nevyřídíte, miminko bude mít automaticky jméno po tobě, pokud mu to nevadí, tak , že s tím nemáš problé řešit až po porodu...Rozhodně bych nevolila tu variantu zvládnout všechno sama... po porodu budou chvíle kdy budeš potřebovat, aby už byl trochu "zvyklý" apomohl aspoň občas🙂.

@seva2014 To je dobře, že do něj nebušíš... 😀 Ne, pokud sis našla dobrého chlapa, tak to bude ok. Někdy si ženský najdou blby, mají s nima problémy od začatku. Otěhotní a diví se, že to jde do kopru úplně... Určitě máš bezva chlapa, až ucítí pohyby, koupí mimču bačkůrky a vybere postýlku, dostane miminko konkrétní obrysy a bude to dobré. Jsi těhotná, tak si to užívej, žádné těžké věci netahej, zapojuj ho tak akorát a bude do dobré. Dítě je zázrak, ale teprve po porodu to bude zkouška vás dvou, ne jen šestineděli ale dál, rok dva...jednou dítě spí, 3 měsíce nespí...jí pak zase nejí, nervy, únava a stereotyp pracuje. Takže pokud se spolu od začátku budete bavit na rovinu, bude to lepší... Přeju pohodné těhotenství, porod. Hele nikde to není dokonalé, jde o to, co je člověk schopný tolerovat. Já vždycky říkam, že chlap a ženská se musí milovat, protože jsou jinak tak rozdílní, že by spolu nemohli být... 😨 😀

@zuzi.111 Já si myslím, že oni se i ti chlapi bojí o dítě a svou partnerku, jen to tak nedávají najevo.My ženy máme většinou potřebu svou radost i obavy s někým sdílet, samozřejmě nejraději s partnerem 🙂 .
Nechci chlapům nijak nadržovat nebo jim dělat advokáta, ale mám za to, že si dobře uvědomují vše, co teď bude následovat-starost o partnerku a dítě, nutnost zabezpečit je finančně atd..

@dora13 a včem je to jiné??? Chlapa nemusí zajímat, že když má žena velký stres a je přetížená a unavená nebo nemocná a nnení jí umožněno odpočívat..... má to dost velký vliv na jeho dítě? Chlapa nemusí zajímat, že se může stát , že zvedne něco těžkého tak začně krvácet a o miminko třeba přijde nebo bude muset ležet v nemocnici....Nemusí ho zajímat, že když 10x za den zvrací je z toho unavená??? Jen proto, že on nezvracel a k obědu měl svíčkovou a k večeři řízek a je mu fajn????Při rakovině partnera ten druhý prožívá to samé co nemocný, má bolesti, cítí stejný strach, je mu špatně po chemoterapii???? Rozdíl je jen v tom , že jedno je smutné a druhé veselé. Myslím, že dobrým příkladem je třeba také neplodnost. Jeden chlap partnerku podporuje a pomáhá sám a pár to ještě více zblíží, druhý jí to dává za vinu i když je určitý díl i na něm a partnerce to spíš komplikuje... a nakonec se třeba rozejdou. Prostě jsou to situace na které jsou dva a je to jejich společné záležitost.

NENÍ! ☹

@kajalka Fůha, tak to je peklo ☹ Původně to bylo taky v plánu takhle hodně svépomocně, ale vzhledem k druhátku na cestě jsme se rozhodli si radši vzít vyšší hypotéku a bude to stavět firma (musíme se do roka stěhovat) i když teda penízky půjdou pryč 😠
Jinak teda to trápení si prožíváš solidní ☹ U nás se manžel po porodu musel starat ať chtěl nebo ne, protože jsem se nemohla psychicky vzpamatovat po porodu a dcera pro mě první měsíc moc neexistovala 😝 Vyfasoval novorozence a bylo (babička 400 km v dáli), dost ho to zocelilo, od té doby mají s dcerou zvláštně silný vztah a nějak se mu ta péče o ni zautomatizovala....díky tomu věřím, že mě v tom nenechá se koupat, ale uvidíme 🙂
Možná by pomohlo, kdyby sis s ním ze srdce a bez výčitek promluvila, ne o tom, co dělá špatně, ale o tom, jak se cítíš. Jak tě to zraňuje a jak moc toužíš po tom být s ním a s malým....asi podle mě úplně nechápe vážnost situace 😢 Doufám, že se to zlomí a bude dobře🙂

@dadushe no ale aspoň dělá něco pro rodinu a to mrně v bříšku🙂, tak se to dá ještě chápat.
@kajalka Já jsme byla taky na vše sama a dcera hoodně plakala a vůbec nespala. Moc dobře ti rozumím. Ono je to pak všechno hrozně těžké. když ti dva nemají vůbec čas na sebe , oba jsou unavení, nemají čas na chviličku odreagování. Chce to pokud to jde v klidu probrat, ukázat pochopení a nějak nastvait, aby v tom "blázinci" byly taky hezké společné chvilky a aspoň malinko opdočinku....jinak se z páru stanou "cizinci co žijí jen vedle sebe". Je to těžké.

Oporou je, ale taky je to dáno jeho povahou. Je dost velký flegmatik, sám od sebe se o těhu nezajímá (ale tak jsem teprv v 11tt), ale když potřebuju s čímkoli pomoct, pomůže bez problémů. Na kontroly mi zatím vozil, protože mi extra hej nebylo, ale jinak se o těhotenství prakticky nebavíme. Řeknu mu, když je mi špatně, on to vždy nějak s poúsměvem okomentuje, ale nic moc s ním neřeším. Asi dvakrát jsem se po UTZ zeptala, jestli má radost...Odpověděl ve smyslu, že je dobře, že je vše OK, ale že to prostě zatím nějak neprožívá...a věřím, že nebude až do konce...což je pro mě asi i možná lepší, protože moje případné hysterčení dokáže uklidnit. Joo, Epino ho taky zaujalo, k tomu jsme se nějak dostali 🙂 Ono já ani ten stav doteď neřeším, takže to možná bude jiné časem. Určitě budu chtít, aby mi pomohl vybrat kočárek, aby třeba u některých věcí mi řekl svůj názor, jestli je to či ono blbost pořizovat, ale jinak to zapojení se nechávám na něm. U porodu už byl své první dcery, tak předpokládám, že s tím problém mít nebude, ale když nebude chtít, nebude...ale je pravda, že já nemám ani žádnou touhu svůj stav rozebírat s kýmkoli.

@pavlinaoo Díky 🙂 jo jo je to hodně o toleranci a sebeovládání. No hlavně, že si máme kde poplakat a postěžovat 😀

@pisisvori Nemyslím si, že Tvé přirovnání je úplně nejšťastnější. Rakovina je nemoc, těhotenství ne. Rakovina je hodně extrémní situace, většinou bohužel běh na dlouhou trať, a věř mi, že to asi většinou také není tak, že by se partner s takovou zprávou vyrovnal okamžitě. Vím z blízkého okolí, že ta doba, než se ti dva "naladí" tak, aby i s takovou hroznou diagnózou fungovali navzájem tak, aby to vyhovovalo oběma, není záležitostí dní ani týdnů. Zakladatelka a její partner ví o těhotenství max. 12 týdnů, to zase není tak dlouho. Navíc když bude člověk s rakovinou pořád dokola mluvit o své diagnóze, tak nějak nám slušnost a ohleduplnost velí nereagovat, protože je to zkrátka citlivé a jde o život. Kdežto těhotenství je sice zázrak, to nepopírám, ale pokud ho některé ženské jsou schopné řešit 24/7 od dvou čárek, je to na palici i pro kamarádky, které to neposlouchají pořád, natož pro chlapa, který to má doma a prostě na to třeba nemá úplně buňky... 😅

@seva2014 Já bych to zatím probírala s kamarádkami. Samozřejmě nemyslím, že je špatné si postěžovat, když se budeš cítit unavená, nebo s ním sdílet Tvoje pocity, ale snažila bych se to trochu omezit, přece jen, jsi na začátku, tak s ním řeš, co je potřeba a aktuální, a ne porod. Myslím, že on tam vůbec nedohlédne, pořádně mu podle mě ještě ani nedošlo, že jsi těhotná, on o tom dítěti neví tak, jako díky hormonům Ty, a pořád jsi to pro něj teda hlavně Ty a zatím asi nikdo jiný. To, že mu to třeba dochází pomaleji nebo na to potřebuje víc času přece ještě neznamená, že je to špatný partner 😔

@pisisvori Přesně tak. Postřehla jsi to dobře. Nemůžu mu nic nařídit. To ho pak moc do všeho nutím. Ale na mé pocity a potřeby se moc nekouká. Někdy mám pocti, že musím jen ustupovat, aby byl spokojený a hlavně do ničeho netlačit! Samozřejmě, že jsem teď více citlivější a celou záležitost prožívám víc, než normálně. Ale sakra, musíme to být pořád my ženy, které mají pochopení, jsou láskyplné a nestěžují si?

@dadushe Vždycky mám předsevzetí to s ním bez výčitek probrat, ale chtě nechtě k tomu sklouznu. Rozbulím se a je to v háji. Ani sama v sobě nevím, jak chci aby to dopadlo. Momentálně žiju tím, že muž v lednu odjede na týden pryč a já se na to těším. A pak v únoru pojedu já s malým - na neurčito. Tím se to asi rozsekne, jestli se pak budu těšit domů a nebo ne. Uvidíme. Fungujeme ale naštěstí víceméně bez hádek. Doděláváme věci na baráku, já doma balím.

@pisisvori Těhotenství nepřirovnávej k rakovině prosím. @seva2014 , já myslím že moc řešíš, nepředpokládám že tě chlap nutí tahat těžké věci, pokud je to na tebe těžké tak to netahej, nezvedej a řekni mu to, u zvracení ti nepomůže a určitě pro to nepřestane jíst tu svíčkovou, a pokud jsi unavená tak odpočívej, jestli pracuješ a může ti s prací pomoc tak mu řekni, pokud ne tak s tím nic neudělá. Nechci se jich zastávat, ale chlap je zabedněný tvor a když něco chceš musíš mu to říct 😉, pokud to tedy není sobec který tě do výše uvedených věcí nutí.

@fallingstars já si nemůžu pomoc, ale pro mě je to srovnatelné. Těhotenství trvá 9 měsíců ne 2, není to nemoc, ale jiný stav, který může být doprovázen zdravotními problémy a který pokračuje pro pár stejně náročným období až se miminko narodí a maminka bude nevyspalá , unavená, bude mít porodní deprese, co když bude miminko nemocné (jak se pak takový chlap zachová, když je pro něj problém, donést 2x týdně nákup, dojít v čas na matriku, nebo se občas tvářit, že ženu poslouchá a chápe🙂...ano tihle chlapi od postiženého dítěte většinou utečou, protože je to moc složité a něcoje to stojí, vsadím se, že ti co neutečou určitě v těhotenství pomáhají sami a rádi).
Sejně jako u vážné nemoci se s ní musí vyrovnat i ten druhý je to pro něj velká změna i on je z toho přece nešťastný a neví co teď, partnera miluje, má strach , že o něj přijde....jen prostě na sobě necítí to fyzické. A musí dát přednost tomu nemocnému. Samozřejmě i v tomhle případě se najdou sobci co budou brečet sami nad sebou (co teď proboha budu dělat, jak to vše zvládnu.... a nemocný bude na druhém místě). Takže je to prostě jen o charakteu a sobectví.

Tak srovnávat rakovinu a těhotenství - to je hodně silná káva. Pokud je těhotenství bez závažnějších komplikací (poruchy ve vývoji atd.) nelze o takovém srovnání ani uvažovat. Ale tady je přesně vidět, jak to některé ženy berou. Jak se všeobecně říká, těhotenství není nemoc. Je potřeba si jej užívat a ne se zaobírat každou prkotinou, bát se úplně všeho a myslet na nejhorší. Proč si takhle kazit nejhezčí období života? Mně taky bylo špatně, na začátku jsem si v důsledku hormonálních změn pobrečela a partner z toho byl asi taky chvíli mimo, než se to trochu uleželo, ale věděli jsme, že to přejde. Pokud je pak vše ok, tak proč si takhle přidávat stres a starosti? Lidi, berte život pozitivně a nehledejte všude to nejhorší a uvidíte, jak se všechno otočí. Partnery máme takové jaké jsme si vybraly.

Já bych si na tvém místě o tom s partnerem promluvila.. klidně bych mu to řekla, tak jak nám to tu píšeš.. bez výčitek a tak, jen mu prostě objasnit jaké máš pocity a co od něj očekáváš.. zeptat se ho na to co cítí on a co mu třeba vadí.. pokud máš problém o tom mluvit, tak mu to třeba napiš 😉 s matrikou bych mu řekla, že pokud tam nepůjde, tak holt nebude v rodném listě a basta.. já to takhle manželovi řekla s novou občankou, protože si ji rok a půl od svatby nebyl schopen vyřídit, tak jsem mu prostě řekla, ať si tam nakluše, jinak má smůlu 😀 Jinak k tvému dotazu, jak to vypadá jinde - u nás se manžel staral nejvíc zpočátku, když jsme čekali, jestli se miminko uchytí a pak prvních pár měsícu kdy to bylo nahnuté.. pak jsem začala chodit do práce a na těhu řešení nebyl moc čas.. vždycky jsem jen zavelela, který den jedem omrknout kočárky, nábytek atd. a jelo se.. Ale veškeré zařizování a hledání a vybírání věcí mám na starost já 🙂 no a teď od 28tt ležím doma s nohama nahoře, a to se zase stará víc, musí mi denně vařit oběd na druhý den, jezdit sám nakupovat a starat se o domácnost a zvládá to dobře včetně mých hormonálních výlevů 🙂 dokonce i na předporodní kurzy musel beze mě, takže mi to pak vše tlumočil, takže o porodu, nástřihu, očistkách atd. se bavíme normálně.. ne že by to bylo téma k obědu, ale když přijede z kurzu tak to proberem, nebo když najdu něco na netu tak to s ním proberu a tak.. u porodu chce být a já si to přeju taky, nevnímám to jako nějaký moderní trend, ale jako naprosto normální věc.. mě se taky nikdo neptá, jestli k porodu půjdu nebo ne 😀 Takže ano oporou mi je, občas mě třeba zamrzí, že moc nemluví s mimčem a že aby cítil pohyby musím mu vždycky říct ať si sáhne, protože sám od sebe to udělá málokdy, ale to jsou prkotiny.. důležité je že se na miminko těší a že jsme tak nějak naladěni na stejnou notu 🙂 Přeju ti ať se i vy dva sladíte a se situací srovnáte a užívate si fajn čekání na miminko..

To srovnání s rakovinou mi také nepřijde úplně vhodné - minimálně tedy proto, že na konci těhotenství nás čeká něco pěkného, nového, co jsme většinou chtěli a plánovali (a samozřejmě to teda něco stojí, jako vše, co má v životě cenu a smysl) , což se o rakovině opravdu říct nedá.
I když je samozřejmě pravda, že to, jak se bude partner chovat třeba během těhotenství se dá vypozorovat právě třeba během nemoci, třeba při obyčejné chřipce. Také přeci vidím, jestli když mi není dobře, je partner ochotný zastat i nějakou mojí práci, dojet třeba nakoupit léky, i když je zrovna večer a je unavený, jestli je ochotný se v takové situaci trochu omezit, pochopit, že potřebuju odpočívat a pomoct mi.
U mého muže třeba ocením, když vidí, že mi není dobře a řekne mi, ať si jdu po práci lehnout, že mi koně obstará - jeho starost to není, ale prostě mu přijde automatické mi s tím pomoct, když já nemůžu ( a já to smaozřejmě nevyužívám) A stejně tak se chová teď.

@zuzi.111 myslím, že v zástupu maminek na neschopence už od 7tt jsem jsem já -chodila jsem do práce do 36tt a stejně tak to pravděpodobně bude i v tomhle těhotenství dost dobrý příklad člověka, který dobře ví, že těhotenství není nemoc🙂. Ale těhotenství a následné narození dítěte je prostě obrovský zásah a změna do fungování dvou lidí, kteří byli do té doby sami. A v tomhle ohledu se dá přirovnat s vážnou nemocí. Obojí je velká změna způsobující to, že se k tomu oba dva musí nějakým způsobem postavit a nějak se zachovat a v takové zátěžové situaci se ukáže charakter partněrů.
Možná by bylo dobré přečíst si celou diskuzi.

Kdo chce pochopí, kdo nechce překrucuje.
Obeceně:
Holt dokonalé maminky a ženy , které se vždy ozvou (a většinou jejich manžel rád vaří, uklízí...a ještě mají dvě babičky...) a někdy ani ještě nemají děti ....začnou odsuzovat a vysvětlovat ženě jak má být chápavá přestože sami asi nikdy nemůžou pochopit o čem vlastně mluví.

Můj manžel je super opora,.. jen kdyby semnou byl víc. Jsem na neschopence, kvůli mému planovanému vyhazovu. Manžel jezdí v týdnu pracovat mimo domov. Jezdí na víkendy a každý třetí má i pracovní víkend. Když je doma, uvaří, pomůže s čím potřebuju, nikdy necekne ani půl slova. V týdnu si musím vystačit sama. Ale nevadí, musím to zvladnout. Horši to bude až nse narodí Natálka, to budu sama na vše, budu muset poprosit v týdnu o pomoc svou maminku. Ale vše se zvládne 🙂 Ještě stěhování a složení nábytku, no budeme to mít ještě hodně veselé 😀

😀 a zase jsme u dokonalých matek, jsem si všimla že pojem dokonalá matka, žena a supermatka se na zdejších diskusích vytahuje poměrně často 😀

@pisisvori Ano, na těhotenství navazuje ještě náročnější období, ale to je "potom". "Teď" je tu pro chlapa prostě situace, kdy se jeho partnerka změnila a třeba (a to nemířím na nikoho konkrétně) prostě najednou není schopná mluvit o něčem jiném, než co bude za x měsíců, anebo o něčem, co je prostě pro něj dost abstraktní. Navíc bych řekla, že dost paušalizuješ, nemyslím si, že to, jak se chlap stará, musí být nutně spojeno s tím, co bude následovat. Někteří prostě ví, co se od nich očekává, a hecnou se, ale neznamená to, že ti, co mají třeba trochu delší adaptační období, jsou snad nutně méně charakterní... 😕 A ano, i partner se musí vyrovnat, ovšem každému to trvá jinak dlouho, dala bych mu ještě čas, soudit v 16tt, že nepomáhá, mi přijde prostě brzy.
A celkově, oni nás chápat musí vždy a my je ne? Tohle je jedna z těch životních situací, kdy si, myslím, zaslouží trochu času...vždyťněkdy ani každá žena se nestane vnitřně matkou přes noc 😉

@pisisvori hadat se nebudu, ale mne to proste neprijde jako dobre prirovnani. jak pise @verumik na konci tehotenstvi je neco hezkeho, na konci rakoviny maloco. navic, i kdyz tehotenstvi muze byt pro nekoho velice neprijemna zalezitost, tak s stavy, v jakych clovek je behem chemoterapie a po ni se to srovnavat opravdu neda. a do tretice, tehotenstvi je ve vetsine pripadu vec volby a zena je ochotna nektere neprijemnosti podstoupit, protoze vi, do ceho sla, zatimco o rakovinu opravdu nikdo nikdy neprosil.

@seva2014 Tak je teda otravenej dost brzo. 🙂 Nejdůležitější je, jak se spolu cítíte. Pokud ty jsi zklamaná, protože zatímco pro tebe je to nadherne období plné zařizování a příprav k porodu, on zas prožívá otrávení z toho, že do toho jdeš naplno a je rozhodnutý nebýt přítomen u porodu. Teď jde o to, co s vámi tyto pocity udělají. Ja osobně bych to nenechala být. Jo bývala jsem taky ta tolerantní úžasná a dokonalá, ve zkratce blbá. V předchozích vztazích. Dnes už mluvím o všech svých pocitech, protože zkušenosti me naučily, ze maličkosti které skousnu se kupi a kupi a najednou jsou si kdysi tak stmeleni milenci cizí. Někdo tu psal, ze chlapa zajimaj cihly na barák, ženskou deti a od toho ma kamosky. Já tedy řeším i cihly, i dlažbu, i dělníky, a od něj očekávám, že se bude zajímat o me i o děti. To ovšem muže byt všude jiné. Ja se třeba s kamoskama bavím radši o všem možným, ale minimálně o dětech, na to mam chlapa 🙂 No, popřemýšlej, jestli je opravdu pro tebe v pohodě se smířit s jeho postojem, nebo jestli to nerozseknout a bouchnout do stolu. 🙂

@pisisvori Ani opakované pročtení diskuze můj názor nezmění. Každá jsme jiná a každá se na to díváme úplně odlišně. To je ale naprosto v pořádku.

a když už je někdos prominutím tak natvrdlý, že nepochopí, že mě ani vesnu nenapadlo, že by si chlap měl přestat dávat svíčkovou , ale že normální chování je podle mne, když žena 14 dní několikrát za den zvrací se např. zeptat, jestli něco nepotřebuje, jestli jí nemá nějak pomoc anebo alepsoň dát najevo minimální pochopení , že jí není dobře a ne přijít domu a být uražený, že není uvařeno, tak to je opravdu pak zbytečná diskuze🙂

@kajalka Moc ti držím palce aby to dopadlo dobře, uspořádaly se myšlenky a pohnulo se to, protože takhle to opravdu dál nejde... 😔

Tak já bych také ráda přispěla - mám dvě děti a každé s jiným partnerem, tak mám srovnání. Můj první manžel se na mimčo sice těšil, ale nijak zvlášť to neřešil, takže jsem to s ním zas tak moc neprobírala, protože to nemělo moc smysl. U porodu byl a byli jsme rádi oba, ale jinak doma už to zase bylo hlavně na mě, protože on přece chodí do práce a musí ráno vstávat!!! 🙂 A jelikož to takhle šlo dál a dál, tak to pak vypadalo jako že jsem svobodná matka - všude jsem s malým chodila sama a tak nějak jsem si na to už zvykla. Jenomže jsem manžela začala brát jenom jako osobu, která tam s náma bydlí. Dopadlo to jak to dopadlo - rozvedli jsme se, když šel kluk do školy. Teď mám úžasnýho manžela, který je mi vždy a za všech okolností oporou. Těhotenství prožíval naplno se mnou, přežil moje nálady a deprese a od narození dcerky pomáhá naprosto se vším. Dokonce i můj 13ti letý syn (který sice svého tátu má rád) vidí ten rozdíl mezi oběma "tatínky" 🙂 Takže jelikož jsem to zažila z obou stran, tak jsem hrozně vděčná, že mám teď takovýho chlapa a jenom mě mrzí, že se toho nedočkala moje maminka, která vždycky těžce nesla, že k ní jezdím se synem sama...