Jsem děsná? Nelíbí se mi chování nevlastní dcery přítele
Mám přítele, který se stará vedle svého vlastního syna (skoro 18) také o nevlastní dceru (17) jeho bývalky, se kterou už více než tři roky není. .. Přítel každý den dojíždí do práce 100 km, takže ráno vyjede a vrací se nejdřív v půl deváté večer. Včera si mě vezl k sobě (zatím spolu nebydlíme) a jela s námi i ta jeho nevlastní dcera. Zrovna jí domlouval, že musí jíst...snědla prý za celý den jen misku lupínků s mlékem...že buď bude chodit na obědy ve škole, nebo si bude vařit. Začala na něj ječet, že si vařit nebude, že neví kdy...na obědy taky chodit nechce, že jsou hnusný...přítel na to, že si tedy bude muset dělat každé ráno svačiny. Ona na to, že kvůli tomu nebude vstávat o hodinu dřív a na závěr dodala, že jiným "dětem" (těm 17ti letým) dělají svačiny maminky...přítel na to nic...neřekne jí, že je už dost velká na to, aby si dělala svačiny sama...je na ni jak mílius. Nakonec holka doma skočila pod peřinu k televizi a přítel se chystal, že jí udělá aspoň krupicovou kaši. Prošel pokojem...trošku bouchly dveře, ale asi jen od průvanu, a holka začne ječet, ať jí nepráská s těma jejíma dveřma, že jí je rozbije...To už jsem byla fakt hodně vytočená...přítel tu holčinu živí, obléká, dává jí peníze na stavební spoření a od své bejvalky na holčinu nedostává ani korunu. Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, jak je holčina nevděčná...že by si mohla uvědomit, že tohle všechno pro ni vůbec dělat nemusí a že by měla být ráda a chovat se slušněji...Nakonec to dopadlo tak, že mi řekl, že to, že tohle vůbec zmiňuji, je na hranici lidskosti...Takže jsem z toho vyšla jako špatná já...teď spolu nemluvíme...☹ Jsem vážně tak hrozná?
@megy no v tom musím zase souhlasit s @superkousky. je jedno jak to nazveš...klidně pozice, nebo priorita, ono je to ve finále jedno. je to tak. žena, kterou zná pár měsíců nebo let, je dospělá...tak ač čeká jeho dítě, ač ji třeba miluje...má prostě v jeho životě jinou "pozici" než dítě, které sice není jeho, ale o které se celý život stará a které také miluje, i když jinak 😉 ony ty pomíchané a různě rozpadlé rodiny jsou šíleně složité. sama to mám doma a nejednou jsem si říkala, že jsem si ukrojila asi větší sousto než s jakým se zvládnu vypořádat 😅 přítel má všechny děti vlastní a přesto se k těm z prvního manželství chová jinak než k našemu, za chvíli jistě našim dětem. a mě ty rozdíly logicky vadí ☹ i když je z jedné strany chápu.
@kathy.skal S holčinou špatný vztah nemáme...tři čtvrtě roku jsem jí tedy ze začátku nesměla přijít na oči...říkala, že až si mě přítel přivede, tak uteče a už ji nikdy neuvidí...ale teď je to v pohodě.
@blahova_andrea souhlasím v tom, že rozpadlé rodiny jsou někdy šíleně složité. Já sama pocházím z rozpadlé rodiny, kdy mě vychovával pro mě cizí člověk od malička a považovala jsem ho za vlastní, když mě biologický otec opustil a přesto jsem se nechovala nevděčně, nevyžadovala jsem svačiny, nepráskala jsem dveřma a když už jsem to jednou udělala, tak jsem věděla, že si to nemůžu dovolovat - prostě mi bylo vysvětleno a tím to skončilo. V ten daný okamžik pro mě byl autoritou , ale i kamarádem zároveň - nemusel se o mě starat, ale staral. a tady je to i o výchově - bohužel.
avšak napsat, že ona je v podstatě na druhé koleji, že ji udělal dítě, tohle můj mozek asi nepobere a ani by srdce nepobralo a že dcera je výš - která vlastně ani v důsledku není jeho, ale má srdce a stará se o ní, asi mám hold jiný názor. ale o tom to je - sto lidí, sto chutí sto názorů
Puberta je hrozná a ona v ní asi dost lítá a on je hodný otec - což je super pro tvoje budoucí dítě 🙂
Co se týče svačin: jsem už víc jak 16 let z domu, je mi hrubo přes 30let a stejně mi tatínek aspon 3x v týdnu chystá do práce svačinu :D Dělá to rád a z lásky.
Bohužel trochu souhlasím s názorem, že dítě je nadřazené partnerce, netvrdím, že je to tak správně, ale většinou to tak je.
@superkousky Budu se tam stěhovat a právě proto nechci, aby to vypadalo takhle. Děti by měly mít nějaké meze a slušnost a holčina je už dost velká na to, aby z toho měla rozum.
@1kacaba1 😉 pro mě takový chlap je fakt chlap, že se takhle stará, i když nemusí, proto v mém otčímovi vidím i svého hrdinu 🙂 možná to je klišé, ale je to tak. ale jsou dané prostě hranice - jak by se měla chovat - je to vzdor, je to něco víc?? prostě je důležité si o tom v klidu promluvit
@blahova_andrea Ne osmnástiměsíčního, ale osmnáctiletého...ano, má ho taky u sebe, ten se rozhodl sám, že chce bydlet s tátou. Mamka té holčiny sklouzla na špatnou cestu, údajně bere drogy. Nakonec se stalo, že ji vystěhovali z bytu a šla bydlet na ubytovnu. O dceru se skoro vůbec nezajímá. Holčina bydlí u přítele od ledna, do té doby tam chodila jen na návštěvu, občas na víkendy.
@megy no já nevím, ale já jsem vychovaná v tom, že dítě je prostě víc než partner a tam to i sama cítím. když má dceru od miminka, tak fakt nerozlišuje, že je nevlastní, je to pro něj prostě dítě a zakladatelka se musí smířit, že ač nevlastní, tak to pro něj bude jeho dítě stejně jako to vlastní, které s ním čeká. pro mě je třeba dítě víc jak přítel a vím, že kdybych já nebrala v dobrém jeho děti, tak by to se mnou hned v začátcích utnul, protože samozřejmě byly děti víc než nová partnerka a chtěl, aby to fungovalo, aby si všichni sedli 😉
o výchově a rozmazlenosti a chování se nepřu...
@1kacaba1 hmmm ☹ no fakt ti přeji pevné nervy. slečna se časem srovná, jak tu bylo psáno, vyroste z toho. ale vy si rozhodně s přítelem musíte promluvit a nastavit si nějaká jasná pravidla pro všechny "spolubydlící". bez toho bych se nikam nestěhovala a raději měla svůj klid jinde, ale to je zase moje palice 😅
@blahova_andrea
@blahova_andrea Ne, syna má s bývalou manželkou, rozvedl se s ní, když byly klukovi asi 4. Holčinu pak vychovával asi 10 let, od jejích 4.
@brunetka11 Taky mám obavu, že si vypěstuje anorexii...má pocit, že je tlustá, ale není. Říkala jsem jí, že jíst musí, že tělo ty živiny potřebuje...jasně, že to budeme řešit. Minimálně od podzima bych tam měla bydlet, pak budu vařit denně, protože musím mým dcerám vyvářet bezlepkové diety, takže budu vařit pro všechny. Ale nejde ani tak o to jídlo, jako o chování té holčiny k jejímu v podstatě dobrodinci.
@1kacaba1 stará se o ni a vychovává ji více než dvě třetiny jejího života, holka si na jiného tátu asi nepamatuje, pro něj je to dcera i kdyby zákony a genetika tvrdily, že je to prabába sousedovic bratrance. Takhle je potřeba se k tomu stavět a netvrdit jim opak, tím jenom foukneš do plamenů a popálíš v prví řadě sebe. Třičtvrtě roku tě nesměl přivést domů, protože dcera vyhrožovala útěkem - už z toho jsi mohla poznat, jak je na ni fixovaný a že udělá všechno pro to, aby ona byla spokojená. JE TO JEHO HOLČIČKA a proto je potřeba ve všem okolo ní postupovat "po špičkách". Žádné vyčítání partnerovi "je nevděčná, nemusíš se o ni starat!", místo toho raději oslovit dceru "Hele zlato, tatínek je unavený, má toho hodně, mohla bys, prosím, pomoct s tímhle nebo s támhletím?"
@1kacaba1 Jenže to chování je právě jen jedním z průvodních jevů. Navíc si uvědom, že jsi v podstatě konkurencí její matky i vlastně té holky. Nebudeme si nic namlouvat, každá jsme majetnická, natož v období, kdy to s námi koktejl hormonů háže ode zdi ke zdi. Takže před tebou v jednání s tvým partnerem (a expartnerem její vlastní matky) exceluje.
Zkusila bych s ní nenápadně navázat kontakt, s tím, že se díky zdravotním problémům pohybuješ v oblasti zdravé výživy. Vyzdvihla bych negativa hladovění a naopak upozornila na to, že se dá jíst zdravě a být přitom štíhlá...
Zkus se odříznout od toho, jak se chová ke tvému partnerovi. Teprve když získá důvěru k někomu z vás, začne polevovat i na ostatních frontách.
Otázkou je, jestli se ti do toho vůbec chce.
Ale velmi bych to zvážila - za prvé - nenechat tu holku ve štychu. Už tak to nemá očividně doma moc veselé a navíc teď je to celé podtržené rozchodem matky s tvým partnerem, což se jistě odráží i na jejich psychice a problémy mezi nimi.
Za druhé - pokud byste ji museli v budoucnu "odříznout" a jak vidíš, tvému partnerovi na ní opravdu záleží, pak si to bude do budoucna vyčítat (a možná i vám) a bude to narušovat vztah mezi vámi.
Nedovol, aby to celé rozhodilo váš vztah. Pokud ti na něm tedy záleží...
@1kacaba1 ale to je právě to rodičovství, to citové pouto... jestli ji takhle dlouho vychovával, tak by neměl být cizí pán od vedle, ale táta a rozhodně bych to holce nepodávala stylem, mohla jsi jít do děcáku, kdybych se o tebe nestaral. To že nedostává ani kačku od jejích zákonných vyživovatelů je věc druhá a za tu přece ona nemůže. Rozmazlená z tvého pohledu je, ale opravdu bych to nemíchala s tím, že není jeho a má mu být vděčná za to, že ji má u sebe. Ona má fungovat jako normální dcera (a to včetně svého pubertálního bouření ale samozřejmě by měla dodržovat pravidla) a tvůj přítel by měl fungovat zase jako normální otec a být důslednější No každopádně držím palce. Brácha třeba tohle se svou bývalou přítelkyní neunesl a rozešel se s ní, protože nesouhlasil s tím, jak se chovají její děti a to je to hroznej podpantofláckej trouba.
@megy hned v prvním příspěvku je napsáno: "Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, jak je holčina nevděčná...že by si mohla uvědomit, že tohle všechno pro ni vůbec dělat nemusí a že by měla být ráda a chovat se slušněji...Nakonec to dopadlo tak, že mi řekl, že to, že tohle vůbec zmiňuji, je na hranici lidskosti...Takže jsem z toho vyšla jako špatná já...teď spolu nemluvíme...emoticon Jsem vážně tak hrozná? "
já si prostě myslím, že tohle by nemělo od ní očekávat, oni se prostě mají chovat jako táta a dcera ( s tím že její projevy jsou přes čáru souhlasím, ale tohle chování asi zkusí každý puberťák, záleží, kam až ho rodiče nechají zajít)
@petrajurinova Otázka, jak to bude mít s domovem miminko, je vyřešená. O to tu vůbec neběží. S miminkem i mými dvěma dcerami se přestěhujeme k příteli, jen co bude dokončena přístavba domu, abychom se tam všichni vešli. A nemyslím si, že je dobrý příklad, když otec ukazuje, že si jeho děti k němu můžou dovolit prakticky cokoliv...dát dětem někdy důrazně najevo, co ano a co ne, neznamená, že by je neměl rád. Takže i kdyby holčinu odkázal do příslušných mezí, že je na svačiny od tatínka už velká a že když je celý den v práci a ona se po škole válí u FB, tak by si ji mohla udělat sama, úplně by mi to stačilo. Mám dcery ve stejném věku a svačiny jim fakt nechystám. Naopak po nich chci, aby navíc pomáhaly s úklidem, když vlastně uklízejí i pro sebe a po sobě, aby vynesly koš, pověsily prádlo...možná je na to ale moc brzy a měla bych počkat, dokud jim nebude tak třicet?
@1kacaba1 - a co když ta žaba prostě jen žárlí a hlava jí to nedokáže překousnout? Najednou má v životě x lití navíc, další se narodí a třeba se právě bojí toho, že je navíc a bude ,,odsunuta"? Např. i vidí, že třeba tvé dcery se s otcem vídají? Že každý z té rodiny někam patří a poutáním pozornosti se zkouší ujistit, že nebude odejita? Že zůstane jedním dítětem? Jinak souhlasím s tím, že má našlápnuto na anorexii.Třeba si jen těmi výlevy snaží tatínka ,,přivlastnit" aspoň na chvilku. Asi i dostává sodu ve škole, od dětí... Tak ji prostě zkus brát jako jeho dítě, součást rodiny... A třeba tolik nemluvit o blížícím se porodu, atd... Třeba jí slušně požádat např. o pomoc s nákupem, nebo když kupuješ něco dcerám, tak koupit i něco ji? např. tu oblíbenou značku lupínků? Ale já ti radit nemůžu - mám jednu dceru, nového partnera, tak taky hoblujeme rohy...
@1kacaba1 no ale nastavení určitých pravidel (stejných pro všechny přibližně stejně staré obyvatele společného bytu) by mělo být probráno v klidu formou společné diskuze o společném soužití a ne jedovatými poznámkami o nevlastních potomcích, nevděčnosti a o tom, že se otec starat nemusí - to je provokace a útok, ne impuls k diskuzi. Nemůžeš očekávat když to máš doma nastavené jedním způsobem a partner to má nastavené naprosto opačně, že řekneš "tvůj systém se mi nelíbí" a on to ze dne na den změní jako poslušný pejsek. Jasně že se urazí, když mu řekneš, že dítě o které se stará, kterému foukal boule, učil ho číst a psát, chválil ho při úspěších a chlácholil při neúspěších, o které pečuje a které chrání, není jeho a nic pro ni dělat nemusí.
Zkus si představit, že bys byla na místě té dcery - přišla bys o mámu i střechu nad hlavou a v okamžiku, kdy by sis teprve zvykala na soužití s milujícím tátou, by se ti měly do tvého mikrosvěta nacpat macecha s dvěma nevlastními sestrami a miminkem a ti všichni by představovali ohrožení toho mála co bys v danou chvíli měla. Nevím jak ty, ale já bych kolem sebe taky kopala a prskala a předváděla té maceše, jak jsem nesnesitelný a líný parchant, jen abych ji od touhy nastěhovat se co nejvíc odradila (a to i v případě, že už by stoprocentně nebyla šance na to stěhování zrušit). Jsou jenom dvě možnosti, trpělivě po malých krůčcích opatrně jako v porcelánu detail po detailu dceru zpracovávat (u tatínka to nemá smysl - ten potřebuje taky postupně zpracovat) aby svůj přístup a návyky změnila - najednou to nepůjde, nesmí si sama uvědomit, že ti ustupuje a za nějakou dobu zjistit, že v něčem se přizpůsobila ona a od něčeho jsi tolerantně ustoupila ty a že soužití jakž takž funguje. Nebo upozorňovat otce a rýt do toho, že tohle se mi nelíbí a tohle by mělo být jinak a dopracovat se k tomu, že se budete hádat kvůli každému dcřinu šklebu a nakonec skončíte jako další rozvrácená rodina každý jinde.
Slecna je pekne rozmazlena! I moje deti si v 6 a 7 letech umi namazat rohlik. Je to vse o pristupu, zda ji toto dovolili, tak uz se nezmeni. A svym zpusobem, bez urazky, kdyz neni ta slecna jeho, proc too dela? Nad tim mi stoji rozum..
@hancazivocich Ona ví, že odejita nebude. Bylo jí jasně řečeno, že tam může být, jak dlouho chce a jedná se s ní jako s vlastní dcerou. Na miminko se asi i těší, sama mě požádala, jestli si mi může sáhnout na břicho, jak kope, o porodu před ní nijak zvlášť nemluvíme. S nákupy to zatím řešíme tak, že každý děláme nákupy do svých domácností zvlášť, dětem partnera dáváme jen něco při zvláštních příležitostech. Ale hrozně si přála plyšáka Agry Birds, tak jsem jí schraňovala nálepky, aby ho měla za těch 49,- Kč. Oni do Billy na nákupy nechodí.
@1kacaba1 připrav se na to, že to vaše společné soužití nebude jednoduché. očividně máte na výchovu každý úplně jiný pohled. jedna věc je řešit výchovu společného miminka, ale vaše děti z dřívějška jsou už nějak vychované, na něco zvyklé, navíc v pubertě...bude to každodenní boj o tom, proč jeden toto smí a druhý nesmí a třetí musí ☹ já se s tímto potýkám jen o víkendech a i tak jsem kolikrát na blázinec a náš vztah s přítelem to poznamenává. já mám své nevlastní děti hodně ráda a vycházíme spolu velmi dobře, řekla bych. ale stejně prostě nejsou moje a spousta věcí mi vadí. moc bych si přála, aby pro všechny, co tu jsou (na jakoukoliv dobu) platila stejná pravidla. bohužel jsem jediná, co má zájem je určovat a dohlížet na jejich dodržování, takže si nakonec o víkendech přijdu jako bych tu měla děti 4 a páté na cestě 😅
@superkousky A uz je to tu zase. Prispevek, kde se mluvi o nove partnerce a detech partnera a utocis.
@superkousky psala jsi - cituji: Buď ráda,že tvůj muž je takový charakter a do "interních" záležitostí moc nezasahuj,kord když s nima ani nebydlíš. - takže po sobě doopravdy čti.
zakladatelce bych fakt poradila, ať si v klidu promluví a najdou kompromis.