Jsem děsná? Nelíbí se mi chování nevlastní dcery přítele
Mám přítele, který se stará vedle svého vlastního syna (skoro 18) také o nevlastní dceru (17) jeho bývalky, se kterou už více než tři roky není. .. Přítel každý den dojíždí do práce 100 km, takže ráno vyjede a vrací se nejdřív v půl deváté večer. Včera si mě vezl k sobě (zatím spolu nebydlíme) a jela s námi i ta jeho nevlastní dcera. Zrovna jí domlouval, že musí jíst...snědla prý za celý den jen misku lupínků s mlékem...že buď bude chodit na obědy ve škole, nebo si bude vařit. Začala na něj ječet, že si vařit nebude, že neví kdy...na obědy taky chodit nechce, že jsou hnusný...přítel na to, že si tedy bude muset dělat každé ráno svačiny. Ona na to, že kvůli tomu nebude vstávat o hodinu dřív a na závěr dodala, že jiným "dětem" (těm 17ti letým) dělají svačiny maminky...přítel na to nic...neřekne jí, že je už dost velká na to, aby si dělala svačiny sama...je na ni jak mílius. Nakonec holka doma skočila pod peřinu k televizi a přítel se chystal, že jí udělá aspoň krupicovou kaši. Prošel pokojem...trošku bouchly dveře, ale asi jen od průvanu, a holka začne ječet, ať jí nepráská s těma jejíma dveřma, že jí je rozbije...To už jsem byla fakt hodně vytočená...přítel tu holčinu živí, obléká, dává jí peníze na stavební spoření a od své bejvalky na holčinu nedostává ani korunu. Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, jak je holčina nevděčná...že by si mohla uvědomit, že tohle všechno pro ni vůbec dělat nemusí a že by měla být ráda a chovat se slušněji...Nakonec to dopadlo tak, že mi řekl, že to, že tohle vůbec zmiňuji, je na hranici lidskosti...Takže jsem z toho vyšla jako špatná já...teď spolu nemluvíme...☹ Jsem vážně tak hrozná?
holky, pokud má muž děti z předchozích vztahů nebo jednoho vztahu, i když je nemá ve své peči ted, neznamená to, že je nebude mít v budoucnu....pokud je to zodpovedný člověk, nikdy se na ně nevykašle - netvrdím, že ty to chceš...ale s tím vším se musí počítat - že se o ně bude muset starat a že muže nastat situace, že je budete vychovávat....
tím tě neodsuzuji, sama nevím, jak bych se chovala v situaci ve ktere si já....a upřímně jsem ráda, že to nemusím řešit.....problém je, že si to ženy často neuvědomují, nebo doufají, že se tak nestane nebo tomu nepřikládají takový důraz, jak by se mělo.....
Tvuj mjuž to nemá snadné,. je mezi kameny....musí problem s dcerou řešit on....rozhodně bych do toho extra nezasahovala já...ale sla na dceru přes manžela...
Ja vim, ze to ma spoustu aspektu :( a nevidim to rozdhodne cernobile. Ten tvuj posledni prispevek, tak mi prijde zajimave "aniž by ho zajímal můj názor". A to jak stale zduraznujes, ze je tvoje domacnost.. I kdyz pises "i ma", tak nejak postradam pohled, ze by to byla "VASE" domacnost. A ne jen tvoje, do ktere ti nema nikdo co mluvit.
@1kacaba1 tak z toho úvodního příspěvku to vyznělo tak, jako že ti dva puberťáci tam už bydleli dříve.
V tom případě, že se k tatínkovi nastěhovali zároveň nebo chvilku před tebou a tvými dětmi, je asi dost chyba v tom, že jste si s partnerem nestanovili jasné základní pravidla chodu domácnosti a slušného chování ke všem vzájemně, které byste předložili všem čtyřem dětem současně jako nezvratný fakt s tím, že dodržování budete jednoznačně požadovat od všech oba stejně důsledně. Pokud na dodržování pravidel trvá jen jeden rodič a druhý to "sabotuje" aby měl "klid", tak se nevyřeší ani problém s pětiletým dárečkem, natož s puberťákem. Pokud nebudete s partnerem jednat společně a jednohlasně aspoň před dětmi tak s chováním kteréhokoliv dítěte asi moc změnit nesvedeš.
@pavlinar Píšu schválně, že "i moje" právě proto, že mi tady předhazujete, že jsem se přistěhovala později, tudíž bych měla držet hu... a krok. A neříkám, že mi do ní nikdo nemůže mluvit, ale nechápu, proč bych v té naší (spokojená?) domácnosti nemohla určovat pravidla také já jako jeden ze dvou vychovatelů (záměrně nepíši dospělých, protože s námi bydlí už dvě děti, které dosáhly věku dospělosti).
@petrajurinova To chyba asi byla, nějak jsme na to nenašli v tom hektickém období stěhování čas. Ale už jsme stanovily tato pravidla aspoň ohledně pomoci v domácnosti a celkově nějak začínáme fungovat.
@1kacaba1 ahoj, nečetla jsem to celé, ale chápu to dobře, že ve vaší domácnosti žiješ ty s přítelem, Eliškou, jeho dvěma dětmi a tvými dcerami?
@happylenulka Ano, je to tak. Jen s tím rozdílem, že jedno z "jeho" dětí není jeho. Ale jinak je to, jak píšeš.
@1kacaba1 a co děti mezi sebou? jak se snáší? víš napadlo mě, jít na to přes dcery... jak píšeš třeba o tom, že nejí ta nevlastní dcera a tak... tak to třeba zkusit, aby se děti střídali v přípravě svačin pro všechny ;) my to tak s bráchou měli a bylo to moc fajn ;)
chápu tě, že to musí být těžké, ale zas si vem, že je to otázka 2 - 3 let a pak půjdou holky na vysokou, do práce a tak a budete s manželem sami... nekoukej na to jen jako, že je jeho dcera nevděčná apod. třeba to jen prostě těžce nese, nesedla si jí nebo prostě to nedokáže zatím zkousnout ;) snaž se jí být kamarádkou a uvidíš, že se to zlomí ;) a co třeba vyrazit s dcerama (vlastníma i nevlastní) na nějakou "holčičí" jízdu? kino, zmrzka, nákupy?
@happylenulka Díky moc za podporu! No, myslím, že by neměla bez taťky zájem a navíc z vesnice s miminkem a bez auta se tohle provádí hůř. Zmrzka by šla, ale tu zase nemohou moje holky. Teď jsme ale třeba byli všichni na maturáku mé nejstarší dcery, holčině jsem na něj půjčovala své šaty, ve kterých jí to moc slušelo, a bylo to fajn. Děti spolu vychází dobře. Jídlo se u všech taky zlepšilo, denně vařím a dětem chutná. Celkově jsou ty vztahy tak nějak v normě, ustálené, někdy je líp, někdy hůř. Tohle byla prostě jen diskuse k jednomu případu a zvrtlo se k něčemu úplně jinému. Holčina dokonce říká, že jí chutná jen ode mě a od mamky, tak mám radost.
@1kacaba1 super, vidíš... ono se to časem zlepší 🙂 a ta puberta taky přejde... 🙂 moc držím pěsti a ze špatných komentářů si nic nedělej.... já vždy když někdo něco řeší, i já sama, tak se snažím na problém dívat z obou úhlů.... je to strašně důležité vcítit se i do toho druhého ;)
jsi skvělá ženská, věřím že se časem tomuto zasmějete ;) a je skvělé, že si děti rozumí, to je paráda ;)
hodně sil 🙂
@happylenulka Moc děkuji, jsem ráda za každého, kdo mě jen neodsuzuje, moc to pro mě znamená 🙂
@1kacaba1 Četl jsem jen zlomek diskuze, takže se omlouvám, pokud něco opakuji. Krátce - máš pravdu, ale ona to nedělá jen tak, není možné, aby se člověk choval "nemožně" a nebylo to pro to, že se necítí dobře. Z té situace se pak necítí dobře nikdo. Jí to vyhovuje, protože si pak říká: "výborně, nejsem vadná - je normální cítit se špatně..." a podobně. Jediné, co může kdokoliv z Vás udělat, je, že si "spraví SVÉ cítění. Nakonec tím uklidní atmosféru a ovlivní i cítění ostatních. Na práci s emocemi je skvělý EFT (já doporučuji spíš FasterEFT - manuálek tady: https://www.modrykonik.cz/blog/pulecp/article/j...) a pro konkrétní věci diskuzi ve skupině Emoční terapie tady: https://www.modrykonik.cz/group/6695/
@pavlinar Nevím, kolikrát mám opakovat, že jsem šla do vztahu s chlapem, který ty děti neměl ve své péči a vzal si je až poté, co jsme se rozhodli žít spolu, aniž by ho zajímal můj názor. Byla jsem už těhotná. Měla jsem jít na potrat, nebo být sama s miminkem, když říkáš, že jsem měla na výběr? Já myslím, že jsem zas až tak na výběr neměla. A to, že jsem se přestěhovala později, bylo jen z toho důvodu, že se čekalo se jen na úpravy domu, abychom se tam všichni vešli. Jinak bychom se stěhovali asi ve stejnou dobu. A klidně se mohl přistěhovat ke mně, teď je to i má domácnost bez ohledu na Tvůj názor.