Jsem nevěrná manželovi. Jak dál?

ja jsme si rikal ten muj takove zlaticko nikdy by me nepodvedl ani naznak nic,sice to nebyla jako takova nevera.ale odprovodil kmaradku domu a libacka pred vchodem.

Znova dekuju za vsechny vase prispevky a ocenuju vasi uprimnost a to ze jste si udelaly cas na to napsat zenske kterou neznate.Procitala sem si vsechny vase rady,komentare a zivotni pribehy a v kazdem z nich sem nasla neco co by snad mohlo pomoci,ale kazdy jinak.Pravdou ale je ze z teto situace si muzu pomoct jedina ja sama,ale jak?Nechat zvitezit lasku nebo rozum?
Majina,vubec si nemyslim ze si jak jsi psala staromodni ve svych nazorech na partnerstvi.Ver tomu nebo ne,taky sem to tak kdysi citila,laska az za hrob!!!Meli jsme spolu krasny vztah,nemohli jeden bez druheho byt,stale si povidali,chodili na prochazky,do kina a vasnive se milovali.Ted kazde povidani je ukonceno hadkou,na prochazky mne doprovazi deti a kdyz nahodou jdeme do kina tak cely zbytek vecera musim poslouchat co vsechno sme mohli koupit za cenu listku(podotykam ze na tom nejsme financne spatne!),no amilovani,vasen vystridala povinost a zvyk.Chapu ze se vztah zmeni kdyz prijdou deti,ale kam mizi partnerska laska?Nerikam,asi bych se mohla taky vic snazit,ale nemeli by se snazit dva?Nekdy mne to tak pripada ze pro manzela jsem samozrejmost.No a tak do toho meho nefungujiciho manzelstvi se casem vloudil muj kolega.Nejdriv to bylo jen kamaradstvi,pak zertovne komplimenty......Pokud mam byt uplne uprimna tak musim podotknout ze vzhledove je muj muz pohlednejsi a take je o par let mladsi nez muj pritel.Ja sem se zacala do prace tesit cim dal vic,a kdyz sme s pritelem nebyli spolu,spojoval nas mobil a myslenky na sebe.Nevedela sem co dal,jak pokracovat,bylo to hrozne zit neustale ve lzi......Rozhodla sem se otehotnet,snad to da nasemu vztahu sanci na novy zacatek.Tehotenstvi bylo krasne,jen sem si prala aby dite bylo pritele ne manzela.Odesla sem na materskou a rozhodla prerusit veskere kontakty s pritelem,vymazala jeho cislo s mobilu a neodpovidala na jeho sms.Ale noc co noc sem usinala s myslenkou na NEHO,stale sem na nej myslela(sejde z oci sejde z mysly,ale v srdci zustane!),uplynulo nekolik mesicu a ja ho nahodne potkala,opravdu nahodne,a z jeho pohledu sem vycetla ze je na tom stejne jako ja.Ta doba odlouceni jen posilila nasi lasku.Ale co delat?Jak pokracovat?Vykaslat se na nej a zit se zlomenym srdcem?Nebo okrast deti o rodinu a tatu?I kdyz by ho vidali kdykoliv,neni to to same.On miluje je a oni jeho.
Gender,co jsi napsala o tom ze se tajne schazet ted a az deti dospeji tak ukoncit manzelstvi....Toto jsme uz resili se svym pritelem nekolikrat a asi se k tomuto i nejvic naklanime.Vim ze to neni fer vuci manzelovi,ale bylo by fer od nej odvest deti a nechat ho divat se na to jak se deli o domacnost s jinym muzem?Sobecky recono,manzelovi nic nechybi.Ma navareno,uklizeno,vyprano a vyzehleno.Pro druhe mozna pusobime dojmem jako super rodinka,ale skutecnost je jina.
Musim ted koncit,al pisnu vic pozdej.

Já bych v tomto ohledu nedala ruku do ohně za nikoho na světě !
A víte proč ? Podle mě je to prostě tím,že člověk biologicky není monogamním tvorem,narozdíl od některých jiných živočichů.Kdyby byl člověk monogamní,tak by si v době dospívání našel partnera ,toho by miloval a ctil celý život a po jeho smrti by umřel steskem.Tak jako třeba labutě,tuleni atd...
Lidé ale nejsou biologicky nastaveni tak,aby milovali jednoho partnera po celý život.Ale snaží se takový mermo mocí být.A z toho to podle mě pramení!!!
Snažíme se tu "živočišnost" v sobě potlačit,někdo více,někdo méně úspěšně, ale alespoň to pokušení je občas v každém z nás.Někdo dokáže zmobilizovat rozum a odolat ale většina lidí prostě ne. Většina lidí (dle mého názoru) neodolá tomu novému "napětí, mámivému flirtu,šimrání okolo žaludku a svírání srdce,když na něj/ni myslí,podlamování kolen",zkrátka tomu,co zažívali před léty i se svým současným partnerem, ale co se prostě zákonitě s časem vytrácí.
To není podle mě vždy chyba ve vztahu k partnerovi, ale prostě TO živočišno v nás.
Já jsem to svému manželovi neřekla,protože mu nechci ubližovat a zrovna tak bych to nechtěla vědět,kdyby se to stalo i jemu.Rozhodně bych po tom nepátrala. Něco jiného je,když se člověk zamiluje natolik,že prostě chce ze vztahu odejít.To se potom řešit musí.Anebo pokud ten vztah skřípe z nějakého jiného důvodu.Ale myslím si,že spousta lidí mají spokojené a klidné manželství,přestože někdy podlehli on či ona nějakému tomu pokušení.

ak je pravda, čo píšeš, máš to nesmierne ťažké ☹
aj tak by som radšej chcela späť otca mojich detí.
verím, že sa vám podarí vzkriesiť váš vzťah s manželom, aj keď sa hádate, a veľmi ti v tom držím palce 🙂
mám kamarátku, ktorá práve prežíva krízu v manželstve, hoci jej muž je super chlap (z môjho pohľadu).
hoci sa veľmi trápi, lebo jej muž sa vo vzľahu k nej dosť zmenil, stále o neho stojí a chce bojovať.
ja viem, že u vás sa to zhoršovalo o niečo dlhšie a vaše vzájomné odcudzenie sa navonok zdá neriešiteľné, ale ty najlepšie poznáš svojho manžela. tak s ním hovor, choďte spolu na dovolenku, buďte spolu sami, ale hlavne úprimní, lebo pretvárky už bolo dosť.
jeden kňaz mi povedal, že mať manžela/manželku je úžasná vec, lebo spolu môžu hovoriť O VŠETKOM.

petuli prepac ale tato tvoja veta ma dorazila.. Rozhodla sem se otehotnet,snad to da nasemu vztahu sanci na novy zacatek.. tak riesit problem v manzelstve kolegom je smutne ale riesit problem dietatkom je uz hlupe ..

na zaciatku som pisala ze ta neodsudzujem a stale to plati ale mala by si si urobit poriadok prave v sebe ako ti tu uz niektore zienky radili, reagovala si sice dlllllllhym textom ale zase je len plny otaznikov co robit.. ja ti len drzim palce aby si sa spamatala ci zobudila cim skor..

kalu:super 😉 😵

Můj předchozí příspěvek byla reakce na předchozí odpovědi.Petuli jsem si přečetla až teď. A z toho,co píše mi připadá,že v jejich manželství to není o pokušení, ale že by tam byl problém i kdyby nebylo toho přítele.Holky,já taky písnu až večer,teď jdu s malou na hřiště a už mi tady vybordelařila celý pokoj.zatím čau

čo je na tom super, dávať človeka na úroveň zvierat?
zvieratá nemajú slobodnú vôľu, jednajú pudovo.
áno, človek má sklon k nevere, ale aj k ďalším nespočítateľným neduhom. to ale neznamená, že je to výhovorka pre to, aby im smel "z času na čas podľahnúť". práve preto, lebo má rozum, inteligenciu a slobodnú vôľu. ak niekto dovolí, aby mu pudové jednanie zabránilo myslieť, tak to si môže otvoriť bordel.

Mam opravdu jen minutku tak jen chci dodat
pd900bo:tonouci se stebla chyta ☹ Dceru miluju vic nez svuj zivot.Otazniky,to mas pravdu,odpoved stale nejasna.

kalu dekuju,uz si pripadam normalnejsi,ale nic to nemneni na faktu ze stale navim kudy kam.Snad to nejak dopadne.

katja ,uz sme si spolu nekolikrat promluvili,vztah se na par dni zlepsil a mne svitla nadeje,ale pak se to zas vratilo do stereotypu.To ale nemnen i ten fakt ze ja podvadim jeho,lzu mu do oci.Citim se vuci nemu hrozne ale znam ho a vim jak moc by ho pravda ranila.Uprimne si myslim ze by to neunesl. ☹

Úplně mě fascinuje když se někdo začne vymlouvat na to, že je to přirozený....spousta věcí je přirozených a přesto je neděláme!! Nemáte pocit, že se od zvířat ale jen skutečně drobně něčím odlišujeme?! 😠 Na to máme rozum a vůli, abysme se dokázali ovládnout...přirozený je, že silnější klidně v přírodě zabije slabšího a nikdo neřekne ani ň, dělá to někdo z vás taky? Vždyť je to přirozený, ne... 😕
(tohle konkrétně teď není myšleno jako reakce na petuli....)

kalu napsala jsi to moc dobre.

gedren 😀 , ta posledna veta, to je take moje heslo... ale pravdive

to bude láska takže tě nikdo odsoudit nemůže 🙂

petuli, je jasny, ze ten vztah s pritelem pro tebe hodne znamena. Ale casem by se patrne dostal do stejnyho stereotypu jako vztah s manzelem. To neni reseni, to je jen docasna naplast, ktera se casem odlepi, a ta rana pod tim bude bolet a hnisat. Co kdybyste zasli do manzelsky poradny? Co kdybys s manzelem zacala resit ty veci, proc se vzdycky pohadate, co za tim je atd. Mozna to hned nepujde, ale kdyz bude aspon na tvy strane snaha, muze to zpusobit, ze se zacne snazit i on. V manzelstvi + a - da casto dohromady +

ja tomu mojmu tiez verim...keby nie, keby som zila s vedomim, ze ved stat sa moze...ani by som sa nevydala...vztah je o uplnej dovere, len tam moze laska a vasen pretrvat.
ja by som sa ani nemohla s mojim manzelom milovat, keby som si pripustala jeho potencionalnu neveru, uf ☹

certica to je taky moje heslo

Já se k nevěře nestavím jako k démonu ničícímu manželství a souhlasím s Kalu. Člověk není přirozeně monogamní, potažmo monoandrický, abychom vše neházeli jen na chlapy. Rozum a vůle se snaží hrozící nevěru odsunout někde do roviny snů, ale někdy se to prostě nepovede, ať člověk odolává, jak chce. Já osobně mám jasno v tom, že kdybych byla nevěrná, manželovi bych to neřekla, pokud bych nechtěla zrušit náš vztah, on je typ, kterému by to hodně ublížilo. Doufám, že mám období hormonálních smrští za sebou, ostatně díky nim jsem si našla manžela, kterému nemám proč být nevěrná ve všech ohledech.
Petuli, přikláním se k názoru mlčet před manželem a nepřiznávat paralelní vztah, počkat těch pár let, dokud děti nevyrostou a zároveň se pokusit zresuscitovat manželství. Pokud na to nemáš nervy, jdi s pravdou ven, ale uvaž, jestli nebudou převažovat mínusy, ostatně jak píše Haluška, i vášeň vyprchá a milování se po čase stane stereotypem, na tom dlouhodobý vztah nestojí.

petuli...moji rodicia su rozvedeni kvoli otcovej nevere, ja som mala vtedy 5. nikdy som nemala pocit, ze by som nemala plnohodnotneho otca, pretoze mal a ma skutocny zaujem...ale nikdy by som nechcela mat doma rodicov, ktory su k sebe chladni
odkial mozes vediet, ci by to uniesol alebo nie...snad este v takej situacii nebol a ludia su mnohokrat prekvapeni, ako ti druhi reaguju...
z tvojho pisania citim, ze si velmi zamilovana do svojho priatela. moj nazor je, ze ked s nim nebudes moct byt, budes sa trapit, svoju nervozitu si budes vybijat na manzelovi a v konecnom dosledku si to odnesie cela rodina...

mimochodom v risi zvierat je prirodzenych fakt vela veci...napr slabe alebo chore mladata sa nechavaju umriet...tak neviem ci este chcete porovnavat...

johanda to je trosku schizofrenicke mat dalsie roky milenecky vztah a zaroven sa pokusit zlepsit ten manzelsky...to mne teda nejde do kopy

ono s tou lidskou mono / polygamii je to jeste trochu slozitejsi. Kdyby byla polygamie tak prirozena vec, nebudeme na sebe vzajemne zarlit a nebudeme si chtit druhyho privlastnit. Spis se mi zda, ze to vyplyva z nejaky takovy zmatenosti, a kdybychom si nepotrebovali furt resit nejaky frustrace a nenaplneny ocekavani, tak ty partnery stridat nebudeme. A to, ze je clovek schopen dlouhodobyho vztahu (i kdyz ho to neco stoji), taky stoji za uvazeni. Nakonec je to pak stejne nejvic videt na detech, ktery polygamii svych rodicu vzdycky trpi, protoze vetsina populace opravdu neni nastavena tak, ze vsichni se vsema (kdyz to prezenu). A neni to jen otazka kultury, i kdyz ta do toho samozrejme taky ma co mluvit)

btw polygamie neznamena mnohozenstvi, vztahuje se to na oboji pohlavi (to jen tak pro upresneni)

jenom by me zajimalo, jak by zastanci polygamie vzali (resp. vzaly), kdyby jim manzel oznamil, ze ma milenku, ale ze to prece neni problem, kdyz je zalozenim polygamni (jako vsichni lide)... 😝

ono je asi najtazsie neustale a dlhodobo sa snazit a pracovat na jednom vztahu. na jednej strane nas partnersky stereotyp a kolobeh (ktory casom viac menej vzdy nastane) ubija, na druhej strane nam vsak urcitym sposobom aj vyhovuje. a to je ten paradox... clovek potom niekedy zisti, ze nevie, kde sa nachadza a co vlastne chce.

ono je fakt, ze kdyby lidi delali jen to, co je jim "prirozeny", a nijak na sobe nepracovali a nesnazili se, tak tu bude peknej bordel. To, ze clovek uznava nejaky moralni zasady, prece neznamena, ze se chova neprirozene.

certica, to je fakt. A navic my tady jsme asi nikdo nezazili dvacet let trvajici vztah (cimz nemyslim vztah rodicu, ale nas vlastni), a tak houby vime 😀

sirinka, jde o dočasný manévrovací prostor. Dlouhodobě je to těžce udržitelné, to souhlasím, ale Petule by si měla sníst co si nadrobila sama a k tomu bych ji dopřála relativní klid. Každopádně mi přijde rozumné počkat, až uhasnou ty největší vášně a oba v mileneckém vztahu trochu vychladnou. Nechápu, proč by zároveň nemohla pracovat na zlepšení komunikace s manželem, je to otec jejích dětí, měl by dostat šanci. Rozhodovat se bude Petule, je to hlavně její problém a měla by zhodnotit svou budoucnost z pozice manželky i milenky a vybrat si tu, která je pro ni výhodnější- samozřejmě do ní bude muset zahrnout i děti. Schizofrenii bych do toho netahala, tam jedno já neví o tom druhém,to není Petulin problém

😉