Jsem v 11. tt, s manželem se rozcházíme. Potrat?

malina85
29. říj 2011

S manzelem jsme se zachovali velice detinsky v mnoha smerech. Kdyz jsme se rozhodli, ze pujdeme od sebe, tak jsem zjistila, ze jsem v sestem tydnu. Stale jsme se to snazili slepovat, ale ted v 11. tydnu vime, ze to uz nejde. Manzel chce potrat. Ja nevim, co mam delat. Jsem mlada, cerstvych 26, moje rodina je pro potrat. Ja si nejsem jista. Vsichni rikaji, ze si zaslouzim mit fungujici rodinu, ale co to mimco, to ma zemrit kvuli nasi chybe? Plus ta rizika...Samozrejme jsem myslela, ze budeme s manzelem stastni, ale vidim, ja jak se oba trapime a proste to nejde. Je mi z toho strasne smutno.

amrash
28. lis 2011

@bureska To je jasné. Důležité je si říct: "... nejsem první ani poslední..." Všechno přebolí, všechny nesnáze pominou a za pár let člověk vzpomíná jen na to krásné, co spolu s děťátkem prožije 🙂 No a mužských - myslím těch hodných, pobíhá po světě pořád ještě dost. Určitě se časem najde i takový, který s radostí toho Vašeho drobečka přijme!
@gab7 Ano, to je pravda, kdybych mohla, měla bych dětí hromadu. Bohužel mi tím vším, jak jsem byla dlouho sama trošku "ujel vlak". Ale strašně to teď cítím, jak je pro mne primární v životě předat život dál a vychovat hodné a poctivé lidi.

gab7
28. lis 2011

@rendolf to mě taky,ale koukala jsem,že je neaktivní:(,že napsala jen dva příspěvky,a už nic...doufám,že se rozhodla podle srdíčka,jak to cítila 🙂

gab7
28. lis 2011

@amrash 🙂 to jste mi napsala přesně od srdíčka 🙂 o to se snažím,vychovat z dětí hodné a poctivé lidičky🙂 ,a hlavně ,aby obstály v tom dnešním světě...

bureska
29. lis 2011

@amrash to je pravda, cas je lek na vsechno. Pro me byl ten odchod manzela citelna ztrata, porad to hodne boli, ale kvuli tomu prckovi musim jit dal. On mi to vsechno vynahradi. Nejradsi bych byla, kdybych ho uz mela u sebe 🙂

denousek
29. lis 2011

holky to je trápeni s chlapama co ale bojujte prckové si zaloužíbt tu s vama a budou vas držet nad vodou...

marcellus83
23. čer 2012

vím, že mě asi všichni odsoudíte, ale svěřit se tak nějak musim. Po rozchodu s bývalým přítelem, s kterým jsem byla 5 let, jsem si chtěla nějakou chvíli jen tak užívat.....objevil se po mém boku člověk, s kterým jsem do budoucna rozhodně nepočítala, ale k tomu účelu postačil. Tím myslím sex. Jelikož jsem v předchozích vztazích toho sexu neužila, teď jsem ho měla vrchovatě a musím uznat, že i kvalitního. Oba máme blízko k drogám. né, že bych v tom nějak lítala, ale experimentovala jsem, zkrátka jsem chtěla vědět, jak to působí na vědomí jedince. Do 28 let jsem drogy nezneužívala k sexu, nenapadlo mě to. Až jednou jsme si dali pervitin. Vím, že je to jen klam na psychiku, ale ten prožitek nikdy nezapomenu, je to spojení těl a splynutí duší, je to něco nádherného a vzrušujícího. Opadnou zábrany, cítíte se sexy a " všehoschopná ", opravdu jsem si po nějaký čas sex užívala a pořád si říkala, že to za to stojí, ale nakonec jsem zaplatila za to vše obrovskou daň. dnešní perník mění psychiku člověka během pár měsíců takovým způsobem a tak rychle, že to ani není možné. Rozepisovat se nebudu, stejně už asi většina z Vás nečte. Zkrátka přes psychický a fyzický týraní jsem dospěla až k potratu. V pondělí to jdu oznámit mému lékaři. Ten člověk mě zkrátka jen využíval nejenom po finanční stránce, udělali jsme si dluhy - samozřejmě vše na mé jméno a přesto, že mě do toho dostal jen suše řekl, že si přeje, abych potratila. takže v tuto chvíli jsem zadlužená, psychicky na dně ( jak ze závislosti, tak z blížícího se potratu ) a bez opory. Vím, že si za to vše můžu sama a věřte, že jsme to miminko neplánovali, nejsem idiot, nezkazím vědomě start novýho života. Jen jsem to chtěla vidět napsaný, abych si mohla říct, jak jsem v pěkné p....rejži. i kdyby to miminko bylo zdraví a já ho nezatěžovala tím sajrajtem a měla hodnýho muže, tak bych asi stejně přemýšlela, zda do této doby přivízt na svět dítě. Abyste mě pochopili, asi většina z Vás nežije v blahobytu, ale jak se říká od výplaty k výplatě a pokud bych mu chtěla dovolit vše, co by mělo mít, tak i tak by za nějaký čas došly našetřené peníze a žít z ruky do huby ( což o to já to přežiju ), ale to miminko by strádalo a v mém případě být na něj sama a být závisla už od teď na sociálních dávkách, na které stejně nebudu mít nárok a navíc s těmi dluhy. Vím, že je to dar, ale vidím to kolem mne. kamarádky porodila cca před dvěma roky a teď řeší jen peníze, že chybí a že na chleba není. A ten idiot mi nakonec řekne, co jsem to za matku a že si přeje, ať potratim........jo, holt za blbost...zkrátka za všechno se platí.....a pokud chcete vědět, co na to já? tak se měl jmenovat Samuel nebo měla jmenovat Sofie.....

bondy
23. čer 2012

málo reaguji na příspěvky mimo diskusi ale co tak miminko vynosit, dát k přímé adopci.Určitě je to volba, kdy dostane šanci na svůj život.
Tvé rozhodnutí změní hned dva životy Tvůj a toho maličkého. Snažím se pochopit i Tebe, ale věř, že to dítě bylo zplozeno proto aby přišlo na svět. Třeba už nikdy tuto šanci mít nebudeš.Pak pochopíš, že jsi si sedla do špatného vlaku, vlaku který už nikam nejede.

diviska
23. čer 2012

@marcellus83 v otázce potratů absolutně souhlasím s @denousek - ikdyž reagovala na někoho jiného. Tady za blbost především zaplatí dítě! Jestli si myslíš, že je jako všechno v pohodě, že nic necítí, uvědom si, že mu tluče srdíčko! Dokáže žít s tím, že si zabila Samuela nebo Sofii?! Nejsi zase tak mladá, mě je 28, jsem s dcerou sama - zvládnout se to dá!!

janaap
23. čer 2012

@marcellus83 obrať se na cenap@cenap.cz, www.cenap.cz

crawler
23. čer 2012

@marcellus83 také doporučuji obrátit se na cenap.cz - pomůžou Ti - minimálně po psychické stránce 😉 neváhej a kontaktuj je!držím pěsti 😉

maudn
23. čer 2012

za mě si dítě nech, nemůže za to, co jste si udělali neudělali s manželem, je hodně mamin, co fungující rodinu měly a pak se stejně rozvedly a ted mají manžela se kterým jsou štastní