Kamarátka si dala vzít nemanželské dítě. Co vy na to?

zuzka1
15. čer 2006

Nazdar holky, jsem plná rozporuplných pocitů a protože sem na tyto stránky nakukuju často a poznala jsem, že tady holky poradí, nebo třeba jen vyslechnou, tak se svěřím...Doma jsme měli děsnou hádku, která se netýkala našeho problému, ale i tak mě vytočil názor mého přítele.Máme kamarádku a ta otěhotněla po měsíční známosti s ženatým mužem..., když to zjistila a oznámila svému partnerovi(tomu ženatému)opustil ji...A ona po dlouhém zvažování, potoky slz se rozhodla jít na umělé přerušení...I když s tím nesouhlasím , chápu její důvody a v každém případě jsem při ní, ale můj přítel je tak znechucen, že se s ní odmítá stýkat.Podle něho nikdo nemá právo vzít život nenarozenému dítěti, ať už jsou důvody jakékoliv.A tak nad tím pořád přemýšlím, kde je pravda, jak to je s tím právem nenarozeného dítěte, jak je to s právy matky...Co si o tom myslíte?

expertka8
16. čer 2006

..hneváte sa na BOHA,pretože *dopustil to či ono*....ale veď my samé ideme proti životným pravidlám!!!
..prirovnala by som to k pravidlám cestnej premávky...aj to sú určité *obmedzovania*...aby sa nestávali nehody,aby ľudia nezomierali...ale v konečnom dôsledku ix porušujeme..neriadime sa nimi..robíme si čo sa nám zaxce..../pretože máme tú vyššie spomínanú slobodnú vôľu/ a potom doxádza k životným tragédiam.... ☹

ivett
16. čer 2006

Me by svedomi hlodalo hodne dlouho kdybych vedela, ze jsem sve dite dala k adopci a nevim jestli o nej bylo dobre postarane, stejne jako by me urcite hlodalo svedomi, jestli sjem udelala dobre, kdybych ho dala pryc a sla na potrat, ale je to prece rozhodnuti individualni, ja bych to udelala jak uz jsem psala jen aza situace ze bych to dite mela mit po znasilneni, nebo ze bych vedela, ze bude postizene, proste bych to nezvladla...Moje kamaradka v 15 otehotnela a sla na interrupci, nikdo v jejim okoli se nad tim nepozastavoval, protoze aby dite melo dite, to je trosku moc, trpela by ona i to dite, ja nevim, ale privest dite na svet za kazdou cenu i kdyz vim, ze se o nej nebudu shcopna postarat a ze to dite bude stradat...Na kom vam pak valtne zalezi - na sebe samych, protoze chcete mit ciste svedomi kvuli okoli, ze jste dite nedala pryc, ale ze to dite strada, je nestastne nebo dejme tomu odlozene, to uz neresite...
A o bohu se bavit nebudu uz jsem psala vyse, hrozne me rozciluji nektere vyroky typu "buh muze za to a za to, buh to tak chtel", pak nechapu proc vlastne rozhodujeme sami, kdyz za nas vsechno vyresi ten buh, mam dojem, ze se za nej prave plno lidi schovava, tvrdi buh to tak chtel, proto jsem udelala to ci ono, aby si ulehcili to, ze udelali neco, co nemeli...Mu jnazor a om¨louvam se jestli jsem nekoho nejak urazila nebo se nekoho dotkla, ja proste na tohle tema reaguju takhle - hrozne me to vytaci...a naci myslim, ze tema zenlo potrat a ne to, jestli buh to dovoluje nebo ne... 🙂

ss0000
16. čer 2006

myslím, že si to každý musí "dohodnout" sám se svým svědomím.

skafandrik
16. čer 2006

Myslím, že tohle je opravdu otázka pro každého a nejde najít nějaký paušální názor, každý má jiné hodnoty.

expertka8
16. čer 2006

...aby ste nepovedali,že tu len tak *táram* o veciax ,ktorými som si sama neprešla..budem viac konkrétnejšia...

...v 19-tix rokox som porodila svoju dcérku...zámerne používam výraz *moju*,pretože jej otec sa vyjadril,že sa mám rozhodnúť JA -SAMA o tom či ju xcem alebo nie....bola som mladá..xcela som študovať na VŠ...a kopec kopec plánov ako každý mladý človek v mojom veku....

...a rozhodla som sa tak ,ako som sa rozhodla,resp. nebolo sa ani o čom rozhodovať...momentom,keď sa na tehotenskom teste zjavili 2 modré pásiky mi bolo jasné,že budem,resp. už SOM MAMA...nemal som čo riešiť..brala som to ako poslanie ženy...mať deti...niektorá z nás sa stane mamou dokonca v 18ke...iná v 30ke...ale stane sa 😵

...zostala som s dcérkou sama...a aj napriek tomu som si VŠ spravila...a neviete si ani predstaviť,čo pre mňa znamenal moment,keď mi moje dievčatko v deň promócii utekalo oproti s veľkou kyticou ..a objalo ma 😢 😀 ..ešte teraz sa mi tisnú slzy do očí....dokázali sme to,aj keď nám okolie neprialo.....

ivett
16. čer 2006

exeprtka: v tvem pripade nezbyva nez blahoprat, jak jsi to zvladla, jsou ale tisice dlasich "maminek" ktere se na to propste neciti a vi, ze by to nezvlady, nebo si to v tu chvili mysli a prot se ditete zreknou, ja to dokazu pochopit ale rozhodne to nemuzu odsoudit... 🙂

expertka8
16. čer 2006

..ďakujem.....už sa na tému náboženskej tématiky nebudem vyjadrovať...len z vlatnej skúsenosti ešte podotknem,že v tom ťažkom období som veľkú silu čerpala aj z viery.....veď si len predstavte,že by som bola odkázaná *len a len sama na seba*???...nezvládla by som to...veď som určitým spôsobom zlyhala...a to je skutočne *na povraz*...

aktaka
16. čer 2006

Páni, to je téma!
Osobně si myslím, že kdo je schopný užívat si sexuálního života, měl by být schopný nést následky. Nicméně, nikdy nikoho neodsuzuji za to, že se rozhodl pro potrat. Určitě pro to ty dotyčné mají, podle jejich mínění, pádné důvody a já je chápu. Rozhodně nejsem zastáncem potratu, ale pokud bych se dostala do podobné situace, jako popisuje autorka diskuze, přikláněla bych se ke stejnému řešení, jelikož teď nemám odvahu vychovávat dítě sama (a ani dostatek finančních prostředků, o bydlení nemluvě). Ale, nedovedu si dost dobře představit, že najdu dost síly, abych dokázala zabít dítě v sobě.
Každopádně, je to dost choulostivé téma, u kterého neexistuje správné řešení. Je jen sled okolností, které nás vedou k tomu si myslet, že to rozhodnutí, ať je jakékoli, je správné.

grettka
16. čer 2006

Aj taketo veci sa v zivote stavaju....
Jedna z mojich sesternic sa zaplietla so zenatym chlapom, v 17 otehotnela.... bol to pre celu rodinu sok... on s nou chodil po lekaroch, aby sla na potrat... dost dlho o tom uvazovala aj ona, bola presvedcena, ze to naozaj chce urobit ... a jej otec ju skoro vyhodil z domu...
Rozpravala mi, ze k zmene u nej doslo, ked bola v nemocnici na vysetreni. Pocula sestricku ako sepka lekarovi, ze "tu je na potrat uz neskoro".. a ked lekar zacal robit ultrazvuk a povedal na rovinu, ze ved to "dievcatko je uz dost velke a hlavne zdrave", tak vtedy ju "osvietilo" , rozplakala sa a povedala si, ze to neurobi.. Zenac ju nechal, to je jasne, ale otec ju z domu nevyhodil, zmieril sa s tym. Dnes ma sesternica krasne dievcatko, ktore ma styri roky. Nezostala sama, rodina ju podporila. Otec jej dcerky sa jej ozval az po dvoch rokoch. Ked videl malu, zrazu ju prosil o odpustenie, ze ju do toho potratu nutil a dakoval, ze tak neurobila.. dodnes ju aspon financne podporuje...
Spociatku som ju dost odsudzovala, ze ako sa mohla zapliest so zenatym.. a nemysliet na nasledky a podobne, hnev ma presiel... dievca potrebovalo v prvom rade pomoc, a nie moralizovanie.

pepibubu
16. čer 2006

Expertka, klobouk dolů..... 😵

trissie
16. čer 2006

ad to video z potratů - kdybyste někdy viděly video z operace slepého střeva, asi by se vám taky zvedal žaludek.
Tak, a teď mě kamenujte, že si dovoluju srovnávat dvě tak nesrovnatelné věci.

MMCH: na potrat bych nikdy nešla, ale nemyslím si, že bych JÁ měla právo rozhodovat o tom, co je správné pro někoho JINÉHO.

ivett
16. čer 2006

trissie: souhlasim s tebou, i kdyz je to hrozne videt ty obrazky, ale je to aspon realita, nez si naivne myslet ze se to treba nedeje, deje a bude se to dit dal a my to stejne neovlivnime... 🙂 Je to kazdeho vec, jaks e rozhodne a proc se tak rozhodne, pokud to udela, musi k tomu mit duvod a i kdyz tady prijde lidem duvod - nedokazu se o to dite postarat - za nemyslitelny a nedosatcujici, jinym to dostacujici prijd e anez tyrat a trapit dite tim, ze bude nestastne, radi ho nemit vubec... 🙂

bustik
16. čer 2006

Tak já se taky přidávám k názorům mmk, ivett, alcatka... Já osobně bych na potrat šla pouze v případě, že by se miminko mělo narodit postižené. Jinak určitě ne, protože já sama vděčím za život tomu, že si mě moje mamka v 17letech nechala 🙂 Když jsem začala chodit s mým manželem, tak jsme si hned ujasnili, že budu brát antikoncepci, ale kdyby náhodou selhala, tak si miminko nechám. Ale chápu, že se někdo může dostat do situace, kdy prostě si miminko nechat nemůže. Sama jsem kdysi takhle stála před rozhodnutím jak poradit kamarádce - vdávala se v 19letech, kdy už čekala miminko a s přítelem byla asi půl roku (dítě bylo chtěné). Po 5 letech se rozvedli. Ještě v rozvodovém řízení si kamarádka našla přítele, se kterým prakticky ihned otěhotněla. A co teď? Dítě by papírově bylo manžela. Ona by opět upadla do toho samého - hned s někým bydlet a hned se starat... Nevěděla ani jestli jim vztah vydrží. Pravda měla si dát pozor a ne hned s někým skočit do postele bez ochrany, ale na to už bylo pozdě, že... Nakonec na potrat šla a já byla při ní. Byla bych ale při ní i kdyby se rozhodla miminko si nechat. No s přítelem jsou spolu již několik let, ale kdo ví jak by všechno bylo kdyby....

singid
16. čer 2006

nedá mi to nereagovat a to jsem nedočetla všechny příspěvky.
Potraty nepodporuju nijak zvlášť, ale v případě zdravotních důvodů bych neváhala. Chápu všechny, které se dítěte vzdají po rozumné úvaze (finance, situace v rodině...), ale nechápu vás, které to tak vehementně odsuzujete??? člověk dělá chyby a naštěstí má možnost volby! Málokterá svobodná matka je vysmátá, já bych jí být nechtěla, partnera sháníte hůř, práci sháníte hůř, dostatek lásky a zabezpečení ve stavu, kdy nevím co bude zítra,??? a co z těch dětí vyroste? na osobnosti se podílí nejen vzdělání ale i zázemí v rodině a když nemá ani jedno??? nemám já jako matka nárok na to, abych rozhodla o svém životě? A co možnost volby pro to dítě? Bude vám vděčné, že na něj nemáte čas, že jste věčně utahaná a neustále počítáte peníze?
SItuace, které jste tu nastínily ať už jste pro a nebo proti potratům, mohou nastat, nikdo nezaručí, že firma bude vydělávat i za 5 let, že vás manžel za 10 bude mít stále rád, ale pokud to nuzně táhnu od začátku, tak se přeci jen ke svému cíli dostávám hůř než když jsem na tom začátku aspoň trochu zabezpečená.
Možná jsem sobecká já tím, že upřednostňuju pro někoho "lehčí" cestu, ale jak sobecky se cítí ženy, které kvůli "svým" názorům nedají dítěti šanci žít v dnešní době alespoň trochu líp? Jsem sobecká a špatná jen proto, že chci pro své děti pokud možno pěkný a alespoň trochu usnadněný život?
Nikomu názory nevnucuju ani za jeho neodsuzuju, ale musím říct, že některé z vás mě svým postojem velmi překvapují 😒

kacenqa
16. čer 2006

hmm tak som si konecne docitala tuto diskusiu a neda mi nezapojit sa....

ku chranenemu sexu len tolko, ze poznam kocku, ktora 2x otehotnela napriek tomu, ze brala HAK, takze akokolvek sa chranis, nikdy to nemas 100%...

k potratu - som uz vo veku, kedy by potrat nebol riesenim. ani keby som vedla seba nemala muza, ktory by sa o mna postaral. Ale keby som bola dajme tomu o 10 rokov mladsia (18-19),asi by som o tom uvazovala. Neviem povedat, ako by som sa rozhodla, kedze odvtedy som si uz vselicim presla a ziskala som kvantum zivnotnych skusenosti, takze tazko sa mi vracia do 'stavu nevedomosti' alebo ako to nazvat...proste tym chcem povedat to, ze nazory cloveka sa vyvijaju priamo umerne s tym, co prezil a kazda jedna skusenost ho ovplyvni. Ale som za to, aby sa zena mohla rozhodnut. Dieta je zavazok na cely zivot, nemozno ho len tak odlozit v pripade, ze nam to nevyhovuje, alebo prave nanho nemame chut...a su zeny, ktore sa na to jednoducho necitia a mozno sa ani nikdy citit nebudu lebo k detom jednoducho vztah nemaju. Neviem, preco by ich za to niekto mal odsudzovat. Takisto, ak zena vie, ze situaciu naozaj nezvladne. Urcite je velmi pravdepodobne, ze to rozhodnutie raz olutuje ale mozno jej bude dopriate a bude to moct vynahradit inemu dietatu.To si vsak musi rozhodnut v sebe kazda zena sama. No a k potratu po znasilneni resp. v pripade posthnuteho plodu - prepacte, nevidim v tom ziadny rozdiel oproti potratu 'obycajnemu'. Su to predsa take iste deti-dary zivota (od Boha) ako ktorekolvek ine. Takisto to dieta (plod znasilnenia) mozete dat na adopciu alebo ist na anonymny porod alebo ho dat do hniezda zachrany. Nechapem, ze ani jedna z vas zarytych odporkyn potratu sa voci tomuto neohradila... A postihnute deti?? Ony nemaju pravo zit?? Akolko lasky dokazu rozdat...!

a ama, k tvojej teorii o potrate tvojej buducej svokry, prepac, ale nie celkom suhlasim...myslim, ze keby si nikdy nespoznala svojho buduceho (a nemuselo by to byt zrovna kvoli tomu, ze sa nenarodil) tak by si mozno stretla niekoho ineho, ku ktoremu by si citila rovnaku lasku, ako k tomuto teraz, takze tvrdit to, ze tvoja svokra-to-be by bola byvala zabila tvojho nastavajuceho je troska extrem,napriklad pre mna je to len jeden neznamy chlap, ktory keby sa nebol narodil, taksi poviem, ze mama to nemala v zivote lahke a proste situaciu poriesila najlepsieako vedela a rozhodla sa pre potrat...neviem, ci chapes, co som chcela povedat, nechcela som sa ta dotknut v ziadnom pripade...

aktaka
16. čer 2006

Trissie, vystihla jsi to, nikdo nemá právo rozhodovat za jiného, ale tím pádem nemá ani právo ho odsuzovat. Nezastávám potraty, ale nedovolila bych si někoho odsoudit, že ho podstoupil. Navíc, pokud neznám všechny okolnosti. Je strašně lehké říci, že bych něco nikdy neudělala, pokud se nedostanu do stejné situace.

kacenqa
16. čer 2006

a este len na margo toho ukaz mi svojich priatelova ja ti poviem, aky si...keby som mala priatelov, ktori vsetci zmyslaju uplne ako ja, nemusela by som i ch mat tolko, resp. mozno ani jedneho lebo by som si vystacila sama. priatelov si vyberam srozlicnym zmyslanim a hodnotami prave pre tie ich rozdiely, pretoze v kazdom z nich nachadzam nieco ine, co ma na nich uputalo, keby ma uputavala len jedna vlastnost, staci mi jeden clovek, co tu vlastnost ma...

elapuc
16. čer 2006

Rozhodně se nechci hádat, můj názor je takový, že bych si nedokázala představit nosit v sobě dítě, které vzniklo po znásilnění, hnusilo by se mi, nemohla bych prostě s tím žít, že je to dítě bezcharakterního člověka.Dítě, které jsem třeba chtěla mít s mužem, kterého miluji.V tomto případě bych šla na potrat. 🙄 Naporosto upřímně.Jinak bych nešla, každá situace by se podle mě dala řešit, pokud by dítě bylo stvořeno z lásky k někomu, ale znásilnění absolutně vylučuji, fakt si to nedokážu představit.Bylo by mi ze všeho zle a nemohla bych to dítě v sobě mít.Opravdu ne.
Jinak je rozhodnutí na každé z nás, byl to čistě můj názor.A jinak přece mi nechcete tvrdit, že dítě, které vzniklo ze znásilnění je boží dar?????? 😕 Tak kde byl ten bůh, když se to znásilnění konalo a ta žena nechtěla a bránila se??..Je mi z toho smutno jen si to představím. 😢

elapuc
16. čer 2006

I když dodávám a jsem si vědoma, dítě za to nemůže...Ale můj postoj k němu by takový byl.

zuzanal
16. čer 2006

Mám pocit, že některé diskutující mají pocit, že jejich víra a Bůh jim dal patent na rozum ☹

ivett
16. čer 2006

alpuc: presne takhle jsem to myselal s tim znasilnenim, vim ze dite za to nemuze, ale ten odporny chlap ktery to udela za to muze a ja bych to dite v sobe taky neodkazala nosit, proste by mi pripadalo odporne a chtela bych se ho co nejdriv zbavit a rozhodne si nemyslim ze by to byl v tomto pripade "bozi dar"...O tom, kde je buh kdyz se deji ty hnusne veci bych radsi nepolemizovala... 🙂
A kdyz je dite postizene, chapu ze muze dat mnoho lasky ale jsou proste lide (mezi ne radim i sebe) kteri by se o takoveho clovicka nejspis posatarat nedokazali, rikam to ted, nevim, mozna kdyby se mi to opravdu stalo a mela sjem postizene dite, mluvila bych jinak...Ale ted to proste citim tak, ze kdybych uz na zacatku tehotenstvi vedela, ze dite bude nejak psotizene (vazne), sla bych na potrat, protoze bych se pak trapila jak ja, tak to dite, nedokazala bych mu dat vsechno tu peci a lasku, myslim si to... 🙂

kacenqa
16. čer 2006

elapuc - to bolo pre tie, ktore odmietaju potraty s tym, ze dieta je bozi dar a ma pravo na zivot hned od pocatia. nie som nabozensky zalozena, takze tazko ti vysvetlim, kde v tom okamihu bol boh ale to mas to iste, ako ked sa niekto iny opyta, kde bol, ked sa stala alakolvek ina krivda...

kacenqa
16. čer 2006

kocky, ved ja vas neodsudzujem, ja sama by som sa zachovala asi podobne v oboch pripadoch, len ma zaraza to, ze dievcata, ktore tuna totalne odsudzuju potraty kvoli inym okolnostiam, sa k tymto 2 velmi zavaznym veciam vobec nevyjadrili, akoby tieto 'vynimky(?)' boli vporiadku....

mmmk
16. čer 2006

Zuzanal, mluvis mi z duse! Potrat, anonymni porod, adopce - to je ROZHODNUTI. Rozhodnuti jako jestli pujdu na vysokou, jestli si vezmu pritele nebo ne... Nikdo nema pravo to odsuzovat. Muze vas uklidnit fakt, ze potratu (aspon v CR) ubyva! A je pravda, ze zena muze otehotnet i navzdory uzivani HA.
Radsi dite nemit, nez mu neco vycitat, nez mu neco nemoci dat nebo upirat... bozi a zaroven danajsky dar!

kacenqa
16. čer 2006

a pritom ...tak ci tak ide o potrat, nech uz je z akehokolvek dovodu

ivett
16. čer 2006

kacenqa: a to je prave to, nidko ti na to nikdy neodpovi, protoze buh tyhle veci nijak neovlivni, tak jak za ne nemuze buh, ani ja nevim kdo, muzeem za tyto veci jen my - lide...Buh nikdy nic neovlivnil, to jen lidi v tohle veri, za to je neodsuzuju, pouze je nechapu... 🙂

aktaka
16. čer 2006

Pokud tedy za všechno může Bůh, tak on taky může za to, že člověk je tvor myslící a "vymyslel" potrat. Nebo ne?

zuzanal
16. čer 2006

kacenqa: Já to vidím tak, že Bůh všemohoucí je duše každého z nás a v případě znásilnění ti z křesťanského hlediska nezbývá než odpustit (jinak by ses zalkla hořkostí). To ovšem vyžaduje téměř nadpřirozené schopnosti. Mimochodem, povaha se z části dědí, takže matka může očekávat, že se u dítěte projeví vlastnosti otce.

elapuc
16. čer 2006

ivett souhlasíms tebou i v té druhé věci, mám stejný názor.Nevím taky jak bych reagovala když by k tomu přišlo a já věděla, že bude dítě vážně postižené.Prostě bych na to neměla, podle mě ty děti za to fakt nemůžou, ale mám stále pocit, že se v tom životě trápí i ty děti i ty rodiče.O to víc obdivuji ty, co se o takové dítě starají a smekám před nima.

Holky já jsem si prošla tím, jaké to je, být znásilněná, proto ze mě mluví osobní zážitek, ten hrozný odpor a rok jsem se dávala do pořádku z toho.Nikdy bych už toto nechtěla zažít, jak jsem nevěřící, tak jsem se v tu chvíli modlila aby mě ten chlap nezabil. 😢 Víc už to nechci rozebírat, protože se mi to vrací zpátky i když jsem to chtěla potlačit.Takže já už raděj nic psát nebudu.Ale musím říct, že to ve mě je a nikdo mi to bohužel z hlavy nikdy nevezme.A to mám báječného přítele, který ví co se mi stalo.Byl při mě.Je to moje největší opora.

mmmk
16. čer 2006

kacenqa, zuzanal, ivett, mate pravdu. Jsem rada, ze se najde nekdo se stejnym nazorem. Moje prispevky byly oznaceny za agresivni a pry jak muzu myslet na penize, kdyz mam ted bozi dar? Super, ze?
To je proste priroda - nekdo o dite usiluje nekolik let a stejne se mu to nepodari, jiny zase dite jeste nechce, ale otehotni hned pri prvni prilezitosti!