Kdy je čas na rozchod?

martkkk
2. srp 2008

Dobré odpoledne, potřebuji radu. Jsem v úzkých a nevím si rady. Nevím, jak se rozhodnout. Žijeme s přítelem spolu již osmý rok. Má dceru z prvního manželstí, přišla o mámu, takže jsem se o ni vždy starala jako o vlastní i když jsme taky měly často mezi sebou spory. Jako všude. Před třemi lety se nám narodil chlapeček. Přítel má byt, takže v tomto směru problémy nemáme.
S přítelem máme stejné přátele, zájmy, máme rádi sport a cestování. On má rád kamarády a hospodu a pánské dovolené. Nic z toho mi nevadí až na tu hospodu, když už je několikátý večer za sebou venku. Během našeho soužití začal podnikat, své stresy z práce přenášel do našeho vztahu, a ačkoliv jsme o tom mnohokrát mluvili, přesto to jinak neumí vyřešit.Ale o to nejde. Již několikrát jsem uvažovala, že se s ním rozejdu, ale vždy mi trvdil, že mě miluje a že jsme si souzení. Tentokrát je to ale jiné. Krize trvá již dlouho, s přestávkami poslední tři roky, vyčítá mi, že jsem chladná, rozmrzelá, nic mě nebaví. Že mám v hlavě jenom našeho syna a jeho již ne. S malým jsem věčně sama, společný čas se dá spočítat na prstech jedné ruky. Se svými dětmi tráví čas jenom když se něco stane a chce to vyžehlit, což už taky nefunguje. Samozřejmě, že na tom nesu svůj podíl. Opravdu jsem se k němu neměla, jak bych měla. O nic jsem si neříkala, protože často jsem i přes žádost byla na vše sama a musela jsem si poradit. Vypadá to, že nic jiného než rozchod nepadá v úvahu, problém je, že ho stejně miluiu, nedokážu si představit, že nebudeme spolu. On mi tvrdí, že už mě nemiluje, ale před dvěmi týdny mě ještě miloval. Jsem zmatená, vím že takové soužití nikam nevede, že jsem sama i když jsem s ním. Chci si udělat jasno a probrat to s ním, ale on nechce, má problémy v práci, s nemocí rodinného příslušníka. Mám čekat, že se něco změní? Mám odejít a za pár měsíců se vracet až zjistí, že nás chce zpět? Opravdu si nevím rady. Nevěřím, že mě nemiluje, když mi z pánských dovolených volá, že se mu stýská a že mu moc chybím. Jsem hloupá, když se v tomto nedokážu rozhodnout sama a čekám až jak rozhodne on? Jinou ženu nemá to vím. Budu ráda za každou radu. Děkuji. MK

fender
18. zář 2008

kilianka: ne vzdy je vse tak, jak se na pvni pohled zda.... treba si domlouvali jen nejaky sraz z vysky, nebo tak neco..... a pokud ne, tak hlavu vzhuru, mysli hlavne na prcka.... moc ti preju, aby se to vsechno nejak vysvetlilo.

evaje
18. zář 2008

Kilianka, je to blbý, ale chlapi jsou svině. Je jasné, že když to na něj vybalíš, tak pokud by ti řekl i pravdu, nebudeš věřit. I u nás je důvěra narušená a pokud se stane, že se někde zdrží, vidím za tím kde co. Je to blbý stav, obzvlášť v těhotenství. Počkej až budete oba v pohodě a zkus se ho na rovinu a hlavně v klidu bez negativních emocí zeptat. Maslím, že jen tak budeš nejlíž pravdy. Ale hlavně se nerozčiluj. Držím palečky

kilianka
19. zář 2008

Děkuji za maily.On se ke mě chová úplně stejně.S ní si píšou ty své maily z "tajné" adresy, kterou jsem náhodou zjistila.Ona píše o těch pokojích a jak se těší do školy (je rozvedená a má 3 děti).Manžel nyní změnil obor studia a bude studovat v Praze, kde bydlí i ona.Na tajný mail mu posílala vzkaz, že mu bude psát jako nějaký Martin, abych nepojmula podezření.A ať se můj manžel nebojí, že se neprokecne.Připadám si jak ten největší idiot na světě.Včera jsem z toho usnula, ale od rána jsem přešlá a manžel to na mě pozná.Nejraději bych si sbalila 5 švestek a na víkend zmizela.Jenže zítra jedem na svatbu kamarádovi.Všechno je komplikovaný, složitý.Nejdřív jsem si myslela, že to prostě přejdu.Nic se nestalo, on nic neplánuje a že moc plaším,ale uvnitř mě to stále hlodá.A kdybych si o tom chtěla v klidu promluvit, otočí se vše proti mě, jelikož jsem mu vlezla do mailu.Opravdu se snažím na to nemyslet.Manžel se nikde nezdržuje, chodí včas z práce, dělá všechno možné kolem baráčku. Ale já vím, že vždy, když pojede do školy, budu jak na trní.Jsem zmatená a opravdu nevím.... ☹ Myslím na naše mimčo a nechci mu nijak ubližovat, ale tím trápením si moc sil nepřidám...

fender
19. zář 2008

kilianka: na mimco mysli v prvni rade, to je ted dulezite.....

pokud jsi hodne zarliva (nebo pokud uz neco driv provedl, jak z tveho prispevku plyne), pak si treba proste nechtel psat s holkou - byt jen kamaradkou - naprimo, aby se vyhnul nejakemu podezrivani, ze s ni neco ma, abys nad tim zbytecne nespekulovala, nemusel vysvetlovat, ze to je jen kamaradka, nebyla prave na tom "trni", kdykoli pojede do skoly.... vim, neni to nejstastnejsi a nejferovejsi zpusob a tys na to stejne prisla, ale bylo by to prinejmensim vysvetleni...

urcite ale bude nejlepsi, kdyz se ho narovinu a v klidu (i kdyz je to asi tezky) zeptas, jak pise evaje - jedine tak budes schopna zjistit aspon neco.

drz se!

kilianka
19. zář 2008

Napsala jsem tento dopis, ale nedám mu ho, nemám dost sil......Napíšu ho vám, jestli dovolíte...
Ahoj tatínku,asi sis všiml, že je dnes maminka nějaká smutná.Já to s ní vše poržívám, takže to vím a je mi z toho taky smutno.Maminka včera moc a moc plakala,víš?Až jsem začal cítit, že je něco v nepořádku.Píchalo jí z toho v bříšku.To jsem zařídil já, aby si uvědomila, že takto plakat již nemůže.Mě to nedělá dobře.A víš tatínku, proč ta naše maminka včera tak plakala?Já teda těm písmenkám moc ještě nerozumím,ale myslím si, že maminka ano.To, že si tatánku píšeš s jinou paní, co mamince nevadí.Ale maminka přestla na chvíli dýchat, když četla o nějakém víkendu u Tábora.Moc a moc plakala a chtěla i se mnou odejít!Ale ty by si byl moc smutný,že ano?Říkala něco o svém a Tvém životě.Ale tatínku, maminka Tě zná moc dobře,si myslím.Já jsem vznikl z čisté lásky vás obou a maminka se teď moc trápí.Nesmíš se na ní zlobot, ale ona Tě má ráda.Jen neví, co si má teď myslet.Oklamání a lži do očí jí nepomůžou.Proto chtěla i se mnou odejít.I když jsem Tě ještě neviděl, tatínku,mám Tě moc rád,protože vím, že máš moc rád i maminku.Ale nesmíš jí již klamat dál.Ona Ti prý již nevěří a věřit nebude.To je ale špatně, ne?Moji rodiče by si měli věřit a mít se rádi.Tatínku, ta paní, co si s ní píšeš ty "tajné" maily Tě přece vůbec nezajímá,ne?Maminka to říkala.Ale tatínku, proč si tedy něco potají domlouváte?Maminka se o mě dobře stará a myslím si, že i o Tebe.Tak proč ta jiná paní?Já jinou maminku nechci a jiného tatáínka také ne.Mám vás moc rád.Vaše miminko

Brečím a nejde to zastavit..... 😔

kilianka
19. zář 2008

Asi jsem hysterka,ale když to napíšu jako dopis, uleví se mi...
Fender: Ano, ta důvěra byla již narušena.Také si myslím, že si jen zahrává.Nic by neprovedl.Ale asi jako každý chlap se nechává rád pobízet a vědět, že je o něj zájem.Tak asi.Vím, že jí má jako kamarádku,anebo si chce něco dokázat?? 😔 když se zeptám, obrátí to proti mě a nebude to řešení....ale nechat si to pro sebe a dusit to v sobě je děsný 😔

kilianka
19. zář 2008

evaje: Díky za odpověď.Myslím si, když se ho zeptám, jen se bude vykrucovat a více se uzavře do sebe.Bude to probírat s ní.Více se mi odcizí.A jestli se ho zeptám, určitě to nebude bez emocí.Nevydržím mít chladnou hlavu,bohužel..

fender
19. zář 2008

kilianko, neplakej, miminku tim nepomuzes.....

ten dopis je dojemny, to ano, dobre napsany... ale nevim, jestli by to chlap nebral jako citove vydirani....? tady by to chtelo spis nejaky muzsky pohled na vec.... 😒

kilianka
19. zář 2008

fender: Díky za reakce.Tak jsem mu ten dopis ráno dala a odjela do města na nákup.Chvilku jsme si psali.Myslím, že nad sms člověk více přemýšlí.Dali jsme si sraz na neutrálním místě, u řeky.Brečeli jsme oba, on vysvětloval, že ona ho uhání a ten víkend byl pro lidi ze školy, ale vyznělo to jinak.Nepodvedl by mě, to ne.Hodně jsme si povídali a i když vím, že ta důvěra je opravdu na bodu mrazu, musíme jít dál...Hodně mě píchalo v podbřišku až jsem se bála, jestli se něco neděje.To bych si neodpustila a zajela jsem i k Dr.Vše je pořádku, srdíčko tluče a mimi roste.Dala mi i fotku mimi a manžel, když jí viděl,rozplakal se.Co je s tím dopisem nevím, ani po tom nebudu pátrat.Bude to těžký mu věřit, ale musím...Moc děkuji za reakce.Snad je už nebudu potřebovat....Přeji vám jen a jen zdravíčko a štěstíčko.... 🙂

fender
19. zář 2008

kilianka, tak to jsem rada, ze to takhle dopadlo 😵
drzim moc pesti, at vam to klape a at si tu duveru k sobe zase najdete. a hlavne - zdrave a krasne mimi! 😉

jansticka
21. zář 2008

kilianka zlatko oni maju vzdy dobre vyhovorky. kamarati sa schadzaju aj s manzelkami a nie v penzionoch. je tazske sa rozhodnut ked si tehulka ale nenechaj sa tahat za nos. z ostra to vydiskutuj a nech si vyberie teba alebo ju. ak ta miluje, budes to ty.

evaje
28. zář 2008

Kilianka, je dobře, že to takhle dopadlo. Ale je fakt, že nová důvěra se buduje už jen těžko. Chce to pochopení z obou stran.
Asi před rokem můj muž taky naboural naši důvěru. Nechytila jsem ho při činu a nemám ani 100% důkaz pro to, jestli opravdu něco provedl, ale už jen souvislosti a okolnosti toho, co se stalo, mě vedou k tomu, že prostě nevěřím. A pak se stalo ještě tohle: Na jaro ( to jsem byla taky asi ve 3m 😉 ) jsem při jeho odjezdu do školy zjistila, že nám chybi krabička s kondomama v šupleti, kde už strašně dlouho ležely dvě. Byla jsem na 3 dny u rodičů a před svým odjezdem jsem si při balení všimla, že tam jsou a když jsem se vrátila, tak on druhý den jel do školy a pak jsem hned zjistila, že jedna chybí. Byla jsem jak na trní, než se vrátí. Hlavou mě šrotovaly snad všechny možné varianty, co se stalo, kde je a s kým byl v době, když jsem byla pryč. U nás je podstatné to, že manžel podniká a je v práci skoro nonstop. Věděla jsem, že v době mé nepřítomnosti nemohl s nikým nic mít, protože byl fakt strašně zaneprázdněný, ale co ta škola? tam by to šlo. Rozhodla jsem se tenkrát, dát mu šanci a věřit tomu, co řekne. Když se vrátil, najedl a sedl na toaletu ( odtud nemohl pláchnout) tak jsem za ním přišla a začala se vyptávat, k čemu všemu se dají použít gumy. Celkem jsme se pobavily a já zjistila, že je i nápaditý, prý třeba na doklady při potápění a tak... Fakt je ten, že na konci tohohle výslechu, když se zeptal proč se ptám, tak koukal jak z jara, prý ani nevěděl, že tam nějaké byly. A já mu to věřila.
Chci říct, že kdybych na něj zaútočila se svojí podezíravostí, tak by okamžitě zaujal obranný postoj a každý argument bych brala jako výmluvu. Tahle situace je těžká pro obě srany, ale je jen na nás, jestli jim chceme dát šanci opravit ty poškozené základy a nebo jestli se přidáme a budeme je nahlodávat taky. Já mu šanci chci dát. I když na domácí šotky nevěřím a dodnes se kondomy nenašly. Už to neřeším. Od té doby byla spousta chvil, kdy jsem ho mohla podezírat a nevěřit mu. Vždycky se narovinu zeptám a řeknu mu, co mě trápí. Když je třeba dlouho v práci a ani nezavolá, vysvětlím, že mě tím stresuje a že mě to vadí. NĚKDY to zabere a příště zase nezavolá 😠 Chlap! Jsem taky těhotná a nehodlám svému dítěti dělat šrámy na dušičce už teď. Pak bych to odskákala zase jen já tím, že budu lítat kolem malého ukřičeného nerváčka. Tak to ne 😉 Vím, že mě má rád a že se snaží pro nás udělat první a poslední. Kdyby chtěl jinou, tak ji mít bude a není se mnou, to vím.
Tak se drž, a věř, že někdy je až absurdní k jakým nedorozuměním může dojít. Hlavně klídek

evaje
28. zář 2008

jansticka; my na srazu byli bez partnerů, i když to bylo oficiálně v restauraci a nebo nějaká opékačka u jednoho na dvorku. Prostě partnery jsme nechávali doma. 🙂

horallka
2. říj 2008

kilianka,
som si prečítala tvoj príbeh a najprv som bola rozčúlená na tvojho muža, ako ti toto môže robiť,práve teraz, keď čakáte vytúžené mimi a mali by ste žiť len jeden pre druhého, ale ako som čítala ďalej, tak som prišla na to, že nie je chyba len v tvojom mužovi. Nielen muži sú svine, aj ženy vedia byť riadne potvory. Uháňajú ženáčov a je im jedno, že rozbíjajú rodiny. Chlapi sú od prírody slabosi, im lichotí, keď nejaká ženská ide po nich, proste im to dvíha sebavedomie a vtedy zabúdajú takpovediac aj na vlastnú mať. Žiadna žena a už vôbec nie tehotná si nezaslúži, aby prežívala takéto muky, podozrievania z nevery a nedôveru v toho, kto jej má byť v týchto chvíľach najväčšou oporou. Ja celkom tomu verím, že tvojho manžela uháňa tá spolužiačka. Možno si rozuemjú, on ju berie ako kamarútku a ona si od toho sľubuje viac. Je ťažké radiť, či žena má pýtrať po mužovi, či je verný alebo nie- sama ti enviem poradiť- na jednej strane to nie je dobré- človek by mohol na kadečo prísť, ale zase žiť v klamstve a keď sa na to náhodou časom príde - tá bolesť je o to horšia- o veľkom sklamaní a nedôveru už an inehovoriac. A ten list, čo si písala manželovi, bol veľmi dojemný-možno aj dobre, že si mu ho dala prečítať, možno si uvedomil, že s takýmto zahrávaním by mohol o veľa prísť a vás stratiť. Páči sa mi, ako si sa zdržala nejakých žiarlivostných a hysterických scén- to chlapi neznášajú a sitáciu by to len zhoršilo, ale ty si mu takýmto jemným citlivým spôsobom dala najavo, že ťa jeho vzťah- aj keď o nič ešte nešlo- bolí. Ja ťa viem pochopiť, lebo mne sa stalo niečo podobné- vlastne mne sa dokonalo to, čo sa mohlo stať ajj teb- manžel ma podvádzal so svojou bývalou a spravil jej dve deti ešte počas nášho manželstva a tiež kadejako klamal a sa vykrúcal, až sa prášilo. Ale v tomto prípade bol rukolapný dôkaz o nevere- deti. A baby ti dobre radia- neplač a nestresuj sa, mysli na svoje vytúžené dieťatko- ono za tú lásku stojí. Držím palčeky a hodne síl.

kilianka
2. říj 2008

Horallka: Máš úplnpu pravdu a vystihla jsi to přesně.Ta spolužačka je o sedm let starší a manželovi je 30let.Nevím, zda si ona dokazuje, jestli by mohla uhnat ještě nějakého chlapa či co.Už to nehodlám řešit.Manžel jeden příští týden do školy.Musím se nějak zabavit a nemyslet na to.Jsem na rizikovém, takže to vidím na praní, žehlení a úklid 😉 Bude to těžký.Bude to ve mě hlodat dlouho.Ohledně toho,jak Tě manžel podváděl, mě to moc mrzí 😔 To už je příliš 😠 Máš krásné děti 😵 Přeji vám jen a jen štěstíčko a hlavně zdravíčko 😵

horallka
2. říj 2008

kilianka, aj ty sa drž,
viem, že je to teraz pre teba stresová situácia, ale skús sa trochu viac zamerať na seba a na svoje mimi. Ja si myslím, že tvoj muž sa ešte spamätá, že ešte nie je nič stratené. Ak naozaj nechce, aby to s tou spolužiačkou zašlo príliš ďaleko, mal by jej na rovinu povedať, že je šťastný vo vzťahu s tebou a že sa obidvaja tešíte na vaše dieťatko. Ak je len trocha rozumná, tak by to mala pochopiť. Ale teraz to závisí aj od neho, aby nebol zbabelec a nepokračoval v rozduchavání jej aj svojej vášne. Veď vieš, ako to chodí- rýchlo sa to môže zvrhnúť. Ja osobne by som si nikdy nedovolila baliť zadaného chlapa - otca rodiny a mohol by ma neviem ako priťahovať aj ja jeho.Nechápem také ženy, čo to robia, to sú také bezcitné, že sa nevedia vcítiť do tej ženy alebo porozmýšľať, čo by robili ony, keby sa to prihodilo práve im? Asi by sa to nepáčilo ani jednej - a predsa sú ženy, ktoré nemajú zábrany. Ty sa snaž svojmu mužovi byť citlivou a dobrou partnerkou, aby nemal dôvod špekulovať s druhými. No, ja som v praxi asi tiež zlyhala, keď môj bývalý dal prednosť druhej- ale to bola taká situácia, že ja som bola po pôrode, nebola som príliš atraktivna-a ona hej, čo sa potom samozrejme upravilo, ale on už mal s ňou dve deti a z mojej strany už nebola cesta naspäť. Potom už bola ona tá neatraktívna s dvoma deťmi na krku, kdežto ja som bola atraktívna a obletovaná.Takže ono je to raz hore raz dole a všetko sa vráti.

claudinka
2. říj 2008

martkkk jednym dychom som precitala tvoj pribeh a priebeh, akym sa vyvijal.. a nakoniec si sa rozhodla spravne, obdivuhodne 😉 dokazala si ho opustit a zit len pre svojho synceka.. drzim silno palceky, nech sa vam dari..
ked budes mat dalsi vztah, ak budes taka, ako ja, budes upodozrievat a vymyslat, ako kazda zena, ktoru uz muz alebo frajer niekedy podviedol.. vzdy to tam vzadu niekde v hlavicke tika, aj ked nechces.. aspon u mna urcite..

kilianka tak ten list tvojmu muzikovi ma naozaj dostal.. krasnejsie si to napisat ani nemohla..
a presne ako pise horallka, vsetko sa raz kazdemu vrati.. raz si hore, raz dole.. snaz sa sustredit na seba, ale ako poznam tieto vztahove problemy, cele dni na nic ine nemyslis a stale nad tym rozmyslas.. skus sa niecim zamestnat.. a ked vie, ze ti vadi, ze s nou je v kontakte, nemozes ist do skoly aj ty s nim? 😀 ci on chodi na vikendy, externe chodi do ineho mesta ci ako?

kilianka
2. říj 2008

horallka: Jsi silná ženská 😵 Drž se 😉
claudinka: Jet s ním do školy?To bych byla pěkná stíhačka 😀 jezdí cca 65km daleko, na jeden den.Vždy se vrací domů.Ona ví, že on je se mnou a neopustil by mě/nás 😉 On jí řekl, že čekáme mimíse a že je šťastný.A ona na něj,jak bude úžasnej táta.prostě ho zahrnuje komplimenty.A co si budeme povídat.Chlapi to vždycky rádi slyšejí.Co mi přijde divný je, že ona sama má 3 děcka.Je rozvedená a nevím, co u ní bylo či nebylo.Ona je mi fuk.Snažím se na to nemyslet 😉 Jdu si pustit dvd a pak na procházku 😵

claudinka
2. říj 2008

kilianka 😉 😉 ked treba, tak aj stihacka 😀 😀

evaje
2. říj 2008

kili, i já se vydala 1x s manželem na takovou cestu, ale k ničemu to nebylo. Jen jsem poznala další spolužačky a v hlavě mě pak vrtaly další scénáře 😉 . Na víc to byl ztracený den, mohla jsem dělat příjemnější věci, než se trmácet tam a zpět a po čas jeho vyučování bloumat neznámým městem. Jen jsem ocenila, že bez řečí svolil s mou společností na cestu a tak jsem si říkala, že jsem zbytečně "stíhačka". Kdyby měl pro ten den zaječí úmysly, jistě by se vykrucoval, proč s ním nemám jezit. Takhle měl +body 🙂 . Tak se měj , holka statečná

horallka
3. říj 2008

Kilijanka, ako som ti písala, ešte nič nie je stratené. Manžel si musí uvedomiť, že takéto správanie je neprípustné, že ti to ubližuje- aj vášmu bábatku- pretože ono cíti s tebou.Aj keď ešte o nič vážne nejde, tvoj muž by mal stáť pri tebe a druhé ženy by ho absolútne nemali čo zaujímať. To je absolútne neprípustné, aby sa takto chlap správal v období tehotenstva svojej partnerky, a hlavne, keď je to vaše vytúžené dieťatko. Kilijanka, ja som silná, lebo ma život obrúsil. Ináč, ja som svojho bývalého neuháňala a nerobila žiadne ceremonie, keď si začal s tou druhou, nechala som to na prírodu- ona si to zariadila sama a ako vidím, tak aj keď to nebolo hneď, zariadila to presne, účelne. Slávny pár - môj muž a jeho družka spolu nevydržali ani po narodenie druhého dieťaťa- ona je teraz sama s dvoma deťmi, opustená, on má na krku neplatie alimentov, rôzne dlžoby a súdy, žije v Čechácha s nejakou vydatou staršou ženou a ja mám novú rodinu a som spokojná.

evaje
3. říj 2008

Horallka; všechny ženy, které jsou a nebo byly kdy těhotné chápou, jak by se muž měl chovat ke své vyvolené a navíc těhotné.Ale když jsi chlap, tak to určitě nechápeš stejně. Navíc, když jsi chlap typu tvůj ex. To už vůbec ne. Myslím, že na každého zabírá něco jiného. Fakt je ten, že nátlak asi nesnese žádnej. Vím, že na mého chlapa zabírá jen když mu teče do bot. Ale já jsem v tomhle úplně stejná. Stále mám na všechno spoustu času a neřeším nic, až když je za 5min 12h, tak se do toho opřu. Zatím vše vychází. Problém by byl, kdyby měl každý z nás nastavené jinak hodinky 😉 . Jsme s mým mužem stejné znamení, a cítím, že si pro to opravdu rozumíme. Byla to taky jedna z věcí, která nás svedla dohromady (to že se chápem). Jsme ve znamení štíra a to je něco, na co jsme hrdí, ale víme, že spousta lidí kolem nás fakt nechápe a odsuzuje. Proto máme jen málo přátel, ale když už jsou, tak jsou kvalitní. Jsme dost silné osobnosti a překonáváme překážky každý sám. Nesneseme, aby nám do toho někdo mluvil, ale tím že si rozumíme, tak se dokážeme respektovat. I tak cítím, že jako ženská jsem ten, co mnohem víc ustupuje a dělá prostor svému paprtnerovi. A taky dovedu mnohem víc odpouštět. To je věc, kterou chlapi dovedou jen MÁLO. Takhle to chodí u nás. Ale měla jsem i partnera, se kterým se nadolo bavit vůbec. Na moje naléhání, když o něco šlo, tak reagoval slovy, ty ničemu nerozumíš, ty jsi temná atp. Jasně, že nerozumím některým věcem, proto jsme byli obdaření možností komunikace, ale to zase nechápal on. Taky pro to už je ex 🙂. Myslím, že si každý musí najít cestu k sobě a vždycky se na ní můžou oběvyt výmoly a kameny a jámy a pocestní´. Ale pokud vede vače cesta stejným směrem a pokud se dobře znáte a jdete spolu ruku v ruce nebo i jen vedle sebe, ale rádi, nemůže vás nic ohrozit. Jen vědět kdy a jak toho druhé přidržet aby neupadl a nebo kdy počkat, pokud strácí dech a nestíhá tempo. Což je možná případ kili. Ne ona , ale on teď trošku nestíhá. Ale Kili ho zná, tohle chápe a tak chvilku počká a bude vše zase OK. I když to čekání u patníku je někdy pěkná nuda, myslím, že jsou lidé, na které počkáme rádi. Tak držím palečky 😉

pajaaaa
4. říj 2008

Pěkný den.......tak letmo jsem si pročítala tuto diskuzi.........já momentálně řeším, zda se rozejít se svým přítelem se kterým žijeme 3-tím rokem, máme malé dítě......je to pro mě hrozně stresující..... ☹

pajaaaa
4. říj 2008

všem kterým se povedlo toto těžké rozhodnutí provést a zjistili, že to byl správný krok, tak moc gratuluji k jejich síle a odvaze......kterou já, bohužel zřejmě nemám......o rozchodu přemýšlím delší čas.....a.....stejně jsem nci neudělala.....

pajaaaa
4. říj 2008

a teď dovolte, podělím se o svůj příběh ☹
s přítelem jsme spolu 4-tým rokem, žijeme spolu roky tři. Máme půlročního syna. dítě jsme chtěli oba, možná já více. Povedlo se hned....S přítelem jsme oba stejného znamení, dosti toho máme tedy společného, v něčem jsme naopak dosti rozdílní....On je přítelk velice hodný kluk, nedává pocity moc najevo, ale jedna věc přes kterou se nedokážu nějak přenést jsou jeho kamarádi a jeho bavení se u piva - kdy neví kdy má přestat. Prý se dost změnil co je semnou, ale to já nedokážu posoudit....když jde se svými kamarády na pivo, příjde klidně někdy až za den či dva....neví kdy přestat a myslí si, že jeho odchodem zábava skončí. Když je s nimi, nevidí kolem sebe že má rodinu, se kterou by měl být.......nikdy sem mu známé nezakazovala, ani to pivo, ale které by se todle líbilo? V otázce zda má jinou - na to těžko odpovědět, řekla bych že ne, ale nikdy si člověn nemůže být jistý...přes týden, kdy chodí do práce, jsem v klidu, to vím že domů příjde, ale jkamile se blíží víkend, začnu být nervózní, jak to zase dopadne? Neříkám že je to pravidelné, ale to podvědomí, když víte, že se to už párkrát stalo.....prostě nejsem si jistá.....příjde? nebo ne??je to hrozné....moc mě to vyčerpává.....a tedy otázka rozejít se či ne? Máme malé dítě......jsem na něm, přiznám to závislá nejen finančně a to díky tomu, že když jsme spolu začli bydlet, nikoho jsem tu neznala...nikoho...připadám si hrozně sama....buď je v práci nebo když má volno, chce se odreagovat...a co tedy dál? sama bych podnájem neutáhla....jít k našim? tato možnost by byla v úvahu, ale brala bych to jako své hrozné osobní zklamání....nedovedu si to představit...mockrát sme se o tom bavili, ale on se o tom moc ani bavit neumí....řekne k tomu svoje, většinou z něj vypadne, že nedělá nic špatného a pomalu že je vše moje vina...když se nad tím zamyslím, je mi to hrozně líto...moc...mám ho velice ráda, jsem v pohodě, když je to v pohodě.....ale popravdě už dlouho to nebylo opravdu v pohodě.......vím máme malého syna, takže se vtěšina pozornosti točí kolem něj a jinak t asi nejde....ale kdyby se mě někdo zeptal, zda jsem šťastná, odpovím že ne. Když něco pokazí, omluvit se umí, ale myslí si, že jeho omluvou to končí.....vím že chyba není nikdy jen na jedné straně.....nevím prostě jak dál. Zůstat.....odejít.....nevím.

fender
5. říj 2008

paja, a kde vlastne spi, kdyz prijde az za dva dny? 😔
reklas mu, ze te takove chovani mrzi? ze mas o nej strach, kdyz neprijde domu a ze ho jak ty, tak malej potrebujete u sebe a ne nekde na tahu?
asi ti nedokazu poradit, co mas delat.... co by bylp nejlepsi pro tebe a pro malyho musis vedet ty... kazdopadne ti moc drzim pesticky a preju hodne sily.

claudinka
6. říj 2008

paja, aj ja drzim palceky.. skus mu trosku nahlodat svedomie niecim 😉

pajaaaa
6. říj 2008

jojo, to mu říkám, že mám starost, on se i během toho jeho tahu umí ozvat...napíše, zavolá..a kde spí...nevím......pravdou je, že on snese hodně a vydrží i hodně bez spánku...ono mu to je pak líto, omlouvá se atp.ale měu ty jeho omluvy už neberou. když jsme byli třěba někde na víkend, kde se slavilo něco, tak jsem na vlastní oči poznala, že opravdu vydrží dlouho......a nebo jestli usne v té hospodě.....to nevím, já s ním nejsem.dřív sem brečela.....teď už ne.....říkám si že mi to za to nestojí

pajaaaa
6. říj 2008

prostě a jednoduše mi to zdůvodní tím, že musí někdy vypnout.......přes týden nikam nechodí, teď často dělal i o víkendech....nejspíš je todle jeho zp. odreagování nebo nevim.v tu chvíli nepřemýšlí nad důsledkama, ale já si říkám, že jednou ta pomyslná kapka přeteče....taky v tom vidím to, že si myslí že bych od něj nedokázala odejít...má takovou jakoby jistotu. příjde mi to hodně nefér.....no jo, zyvkl si na to, že mu víceméně nabídnu cokoli......nic mu nechybí.....v tomdle sem možná udělal chybu já.....že bych se pro něj rozdala.

listenka
6. říj 2008

Ahoj maminky. Pročetla jsem celou diskusi a mám trošku jiný problém. Jsme s manželem 3 roky, z toho 2 jsme manželé. Máme osmiměsíční mimčo. Manžel prý miluje mne i mimčo, ale já ho nemiluji, už ho ani nemám ráda. Samozřejmě k tomu nedošlo ze dne na den, ale vidím až teď, když o tom zpětně přemýšlím. V podstatě si nemám na co stěžovat-nekouří, nechodí do hospody, je hodný, peníze na domácnost mi dává, je mi věrný (předpokládám a tvrdí to)…ale je to takový ten typ chlapa, o kterého se ženská nemůže opřít, všechno zařizuju já, všechno vymýšlím já, všechno je podle toho, jak já řeknu. Vůbec si neumím představit, že bych se mu mohla vybrečet na rameni, kdybych potřebovala. Ale já nemám potřebu sdílet s ním svoje špatné pocity a už ani ty dobré. Nevím jak, ale vypěstovala jsem si na něho nějakou „alergii“, nesnesu ho vedle sebe (ponorková nemoc), i když se vidíme jen občas. Nepracuje v našem městě, takže se nevidíme každý den. Když je pryč, jsem spokojená a v pohodě, ale když má přijet domů, je mi už ráno špatně. Vím, jak bych se k němu měla chovat, ale nedokážu se k tomu přinutit. Počítám každou hodinu do jeho odjezdu, a když ráno odjede, jsem zase šťastná. Vadí mi každý jeho dotyk, náš sexuální život už spoustu měsíců žádný není. Kdybych bývala vloni neotěhotněla, tak už bychom spolu určitě nebyli. Ale s rostoucím bříškem jsem tyto problémy odsunula stranou a těšili jsme se na mimčo. Ale potvrdila se známá pravda, že když jsou ve vztahu problémy před dětmi, s jejich příchodem se z x-násobí. Už jsme o všem často mluvili, vždy se pár dní snažím, ale brzy se to zase vrátí tam, kde to bylo před tím a já si jen přeju, aby odjel pryč. Teď se mám definitivně rozhodnout, zda-li se rozvedeme, nebo zda se začnu chovat jako manželka. Sama za sebe bych šla z toho vztahu pryč, ale stále váhám kvůli našemu dítěti. Ale mám pocit, že se nedokážu tolik přemáhat, abychom spolu mohli zůstat. Fakt nevím :o(. Neprošla jste si některá něčím podobným?