Kdy je čas na rozchod?

Pajaaaa: když jsme se brali, tak jsem také byla přesvědčená, že je to napořád. Ale chybou bylo, že jsme před svatbou spolu nežili. A hlavně já jsem léta žila sama, vždy jsem měla partnera, který měl také svůj byt. Chtěla bych také napsat, že nemám nikoho jiného, a to ani náznakem. Spíše mám pocit, že mám chlapů plné zuby, a že pokud půjdeme s manželem nakonec od sebe, tak už mi nikdy žádný nesmí přes práh! Zrovna minulý týden jsme spolu o tom znovu mluvili, řekla jsem mu, že ho nemiluju, že jsem ráda, když není doma, že když přijede, že je doma hrozné dusno, že vím, že bych k němu měla být milá, ale že mi to nejde...manžel nejprve říkal, že nevěří tomu, že ho už nemám ráda, že prý to není možné, když jsme si nazačátku tak rozumněli, ale pak to připustil, protože ví, že se pořád hádáme (já s ním-stále se mi něco nelíbí, cokoliv udělá je špatně)-a právě pak říkal, že už takhle žít nechce a nemůže, že chce manželku, která ho také občas pohladí, usměje se na něj, vezme za ruku....což je přesně to, co nemůžu, nejde mi to-připadá mi, jako by to byl cizí člověk-když bys mi ukázala na někoho na ulici a měla bych k němu projevit nějaké city ☹ . Je to těžký.

listenko,tak tady už asi není co zachranovat a rozvod bude pro vás oba vysvobozením.Nemá cenu,aby jste se trápili v takovém vztahu ☹ .Přeju hodně sil do budoucna a snad si každý z vás najde takový partnery se kterými vám bude krásně po všech stránkách 😉

Listeno: Asi je to tak, že ukončení manželství bude nejlepší ☹ když už jste se o tom tak otevřeně bavili...nebo spíše dle mě odloučení ( ne hned rozvod ) na nějakou dobu......aby jste si měli možnost sami zvlášť nad tím zapřemýšlet....a udělat v tom konečné jasno....a kdo ví......třeba k sobě najdete cestu.......

Holky, díky za názory. Mám ještě 3 týdny na rozmyšlenou, tak uvidím, jak budou probíhat společné chvíle. Ale zatím to spíše vidím také na to odloučení ☹ . Ale mrzí mě to ☹

Listenko: ještě mě napadla varianta zkusit manželskou poradnu nebo psychologa - pro oba. Kolikrát má člověk pocit, že chyba je trochu ve mě i v tom druhém, ale když se o sobě něco dozvíš možná budeš mít jiný pohled na věc. Minimálně si tím zajistíš, že se to v budoucnu (třeba i s novým partnerem) nebude opakovat.
Jsou lidé, kterří žijí třeba už v druhém nebo třetím manželství a pořád jim to "nevychází". Nakonec díky odbornému poradci zjistí, že třeba opakují stejný model chování.

Držím Ti pěsti, ať to "rozčísneš" ke spokojenosti své i Tvého dítěte.

listenka; je to asi hrozné, když má člověk pocit, že selhal, ale ty jsi neudělala nic špatného. To se prostě stává. Myslím si ale, že když jsi takhle uvědomělá a on je vstřícný, že by ste tu poradnu opravdu měli zkusit. Možná, že ji ty potřebuješ víc, ale možná taky ne. Teď to nemyslím nijak ve zlém, ale píšeš, že si vůbec nedokážeš představit, že bys někdy žila s chlapem. A co žena? S tou by ti to klapalo? Pokud máš pocit viny vůči svému muži, je poradna ještě to poslední, co pro váš vstah můžeš udělat. A když ne pro váš vstah,tak to bude to nejlepší, co můžeš udělat pro sebe, aby sis byla jistá svým jednáním. Manžel pak uvidí, že ses opravdu snažila a nehodila vše za hlavu jen tak. A hlavně vám i poradí, jak pomoci dítěti, aby neslo co možná nejmenší následky z vašeho rozchodu.
pajaaa; chlapi s takovou nezodpovědností jsou fakt děsní. Mám doma taky chlapa, co si rád vypije. A navíc dělá v hospodě. Je přímo u zdroje. Fakt je ten, že ale nechodí nikam s žádnými kamarády a rodině věnuje veškerý svůj volný čas. A to na 100%. Tak je potom blbé mu něco vyčítat. Nechodí bomů opilý (i když se někdy taky zadaří, ale nejsem abstinenka, tak to chápu 😉 ), ale má často vypito a to mě vadí. Taky s ním bezúspěšně bojuju, to jsou prostě chlapi. Možná je blbý, že jim nemůžeme ukázat jak vypadají, protože si to prostě nemůžeme dovolit.
Tak se holky držte a hlavy vzhůru!!! Vše zlé je k něčemu dobré.

Evaje: nemyslela jsem to tak, že bych byla raději se ženou. Se svojí sexuální orientací si jsem jistá, jen je asi pro mne problém s kýmkoliv žít. Deset let jsem žila sama, vždy jsem se se svými partnery jen vídala s občasným přespáním-každý měl vždy svůj byt. Tak jsem zvyklá dělat si vše po svém, mít naklizeno, koukat se v televizi na co chci, mít v lednici to, co tam nakoupím-a nějak nejsem schopná těch kompromisů, které jsou třeba. Když jsem byla ještě zamilovaná, tak samozřejmě drobky na zemi nebyly žádným problémem, prostě jsem šla a zametla jsem je. Teď kvůli tomu vybouchnu, protože mě rozčílí, že já neudělám binec za celý týden a manžel to zvládne za hodinu. A nejvíce mě vytáčí jeho věčné "kňourání", a to je to, co mi na něm nejvíce vadí. Věčné fňukání, že musí chodit do práce, že pracuje x-hodin denně, že nemá ani čas se najíst (ale už je to jeho 4. zaměstnání za 2 roky a každé bylo blbé a hrozné), že něco dělal na zahradě a bolí ho ruce...(já sice jsem na mateřské, ale dodělávám si VŠ a pracuji na částečný úvazek). Já jsem zkrátka byla zvyklá se o sebe umět postarat, což on nemusel, protože žil u rodičů. Mnohokrát jsem mu říkala, ať si pořád na něco nestěžuje, že mě to rozčiluje...no, tohleto asi bylo to, co mě od něho nejvíce odcizilo. Poradnu mi navrhoval, tak o ní budu uvažovat. Díky za rady 😉

Ahojky listenka; tak to je pak jasné. Jak je chlap kńoura, tak je to blbý. Tak jsem takového znala, ten zase pořád fňukal, že nemá peníze na to a ono, že všichni kolem něj jsou bohatí a on že bojuje o přežití. No hrůza. Při tom v klidu šel a koupil si drahé kolo a jezdil si po světě a dělal nákladné koníčky. Prostě fňukal. Dnes fňuká i se svou manželkou, která sedí doma a on si pořídil motorku a jezdí si dál. Nevzdal se žádného svého koníčka. Ale všichni, kdo si vydělají na něco a nebo pořídí něco na splátku či hypotéku, tak jsou podle něj zloději a on je chudinka, kterej dře a nemá ani korunu. Není hrozné soužití s člověkem, který něco nezvládá, nebo nemá, ale hrozné je poslouchat jak kňourá. Chlap má být silný a statečný. Má být oporou a já kněmu musím vzhlížet a ne ho stále utěšovat. Takže ti rozumím. Když jsem se od něj tenkrát osvobodila, začala jsem si připadat silnější a schopnější.
Tak hodně štěstí a tu poradnu vyzkoušej. Asi ti to není tak uplně lhostejné, když sem o tom píšeš.

martkkk: tak pod Tvé příspěvky bych se mohla podepsat... vše skoro stejné, 8 let vztahu, syn (odešla jsem když mu bylo pár dnů) také první „životní“ partner, jak se choval neuvěřitelně zle po rozchodu, jak mě využíval, jak lhal (a stále jen lže)... to jak jsem se nechala vodit za nos taky nechápu, ...neskutečný co jsem si nechala líbit a jak mi to došlo až později po rozchodu 🙄 ...jsme se synem skoro rok sami a fakt šťastný!!! užíváme života. nechápu že jsem si nechala takto ubližovat a jak jsem mu mohla věřit. Dlouho jsem se ho bála nevěděla jsem co udělá (nechala jsem mu spoustu cenných věcí atd.) a ty scény jak stojí o malého ... já mu to věřila a On? nepřijel se na něho už půl roku ani podívat!

listenka: jsi jedna z těch šťastnějších co dokážou mít odstup od chlapů... čím méně o něj stojíš tím více se snaží (tak to má i moje sestra) závidím... její protějšky se můžou přetrhnout, dokonce uklízí, do hospody je musí pomalu vyhánět, nenechá si od nich nic líbit 🙂. Já s nimi cvičit neumím a ani nechci (teď už je to tedy trochu lepší... po té zkušenosti) ale vnitřně mám sklony být prostě taková „slepice“ co se zamiluje a ...ohluchne, oslepne .

Doufám že to nezní moc tvrdě a feministka snad nejsem ale mám plný zuby lhářů a sobců. ☹

ker; lháři a sobci? 🙂 Alo vždyť to oni jsou všichni 😀 Hlavně, když dojde na lámání chleba. Jsi šikulka, protože je důležité, aby se člověk rozhodl a udělal to co cítí, že je pro něj nejlepší. A když se to podaří, tak je pak šťastný a hrdý sám na sebe. A to je podstatné.

Listenko,některé tvoje věty byly,jako bych je psala já. Můj manžel je taky hodný,je mi věrný,sice tedy kouří a do hospody občas jde,ale nic extrémního... A já ho nemiluju... Navíc k tomu všemu jsem se zamilovala do jiného,který je ovšem ženatý.... To je na jinou diskusi,mě teď moc trápí vztah s manželem,on řeší problémy tím,že sedí a čeká,co se stane. KOupili jsme starý dům,který je třeba opravovat... On jde pracovat,až když mu já řeknu,nebo když já začnu. O peníze na rekonstrukce se starám já,nebo mu dali jeho rodiče... Sexuálně nežijeme víc jak rok a nejsme schopni normálně komunikovat,dokonce se ani hádat,protože on je tak submisivní,že na sebe skoro nechá řvát.... Já jsem permanetně ve stresu,pere se to ve mě strašně,je mi ho líto,říkám si,co bych měla dělat,ale neumím se k tomu přinutit.... Vím,že kdybych se s tím smířila,měla bych s ním hodně klidný život postavený na jistotách,ale nějak se s tím smířit neumím.... Moji rodiče jsou silně zásadoví,rozvod by nepřežili,je v tom i majetek mého otce (bydlíme kousek od nich)... Nevím,co dál,kam jít,jak to řešit.... 😖 Jen dodám,že děti nemáme.

jéjda holky......já nevím co poradit.....v téhle situaci nejsem.....jen když se nad tím zamyslím, tak v naší domácnosti je to tak, že víceméně všecko zařizuju já, někdy mě docela štve, že to či támhleto přítele nenapadne...ale to mu zas až tak za vinu nedávám, já jsem docela akční typ a v něčem hodně puntičkářský, ale oporu v něm, musím přiznat moc nemám....nevím jestli je to u většiny chlapů - vždy když se mu snažím s něčím svěřit, tak hned mi odpoví nějakým radikálním řešením, což je jasné to slyšet nechci....nikdy to semnou moc nerozebírá, takže jsem ve stádiu, kdy už se mu pomalu s tím co mě tíží nesvěřuju. Vím co bude následovat a to fakt slyšet nechci.
A co se týče našeho sexuálního života - v tom mi příjde přítel hrozný sobec. Je jasné, že jsem po porodu měla obavu s pohl. styku, buďto z případného otěhotnění ( byť jsem brala antikoncepci ) tak z bolesti....přítel je hodně sexuálně náruživý, mohl by mít snad sex několikrát denně. V těhu jsem ze zdrav. důvodů nemohla, pak šestinedělí pak ta moje obavy.....a v neposlední řadě - celodenní péče o dítě dá tak zabrat, že večer na sex opravdu nemám náladu...už mi to i několikrát vyčetl....takže byť je to smutné, když spolu spíme ( což je docela zřítkakdy ), tak radosti a vášní z toho teda nešílím.... 😒

Ahojte holky,mám taky takový problém. Jsem s manželem už pět let svojí máme čtyřletého syna.už předtím mějměl rád vypít,to jsem tolerovala omluvila se azese to bylo vše v pořádku. Pak se nám narodil druhý syn,jenže umřel nám jak měl 2,5 měs a pak začal dosti pít. Teď jsem znovu těhotná a nevím co stím mám dělat nemám kam jít a nechci ho opustit jen kvůli dětem. Vždy přijde jako by se nic nestalo a přitom ví že má povinnosti jak jdu do práce že má jít se synem do školky,však jo řekne si je tu tchýně ta se postará. Mě už takový život nebaví.Vždy jak jsem na dovolené tak jen pije a smalým si už vůbec nehraje jen ho učí kraviny. ☹ ☹ ☹

lili66: já nevím, můj přítel si taky rád vypije, přes týden, kdy má povinnosti ani ne, ale jakmile je víkend, tak nektrý z ních to opravdu přežene. Není to pravidlem, ale pokud se to stane, tak to stojí za to. Kamarády má ze stejného těsta, nejsou špatní nebo tak, jen mi příjde že se bez piva neumí ani pobavit. Taky mě to hrozně rozčiluje a vadí mi to...bohužel člověka nepředěláme....když se nad tím zamyslím, moc bych si přála chlapa, co nepije.....s pitím je provázána nezodpovědnost a bohužel ani s narozením našeho syna se to nezměnilo. Možná umírnilo, ale když už mám tu špatnou zkušenost, tak nikdy nevím co mám čekat - tím myslím, když si zajde na pivo, kdy vůbec dorazí.....jinak když má popité není vůči mě agresivní nebo tak, ale ten stav mě rozčiluje a vadí mi to a hnusí se mi. A to je hrozně ubíjející. Jsem přesvědčená, že moci se sama o sebe a malého postarat ( tím myslím finančně ) tak už jsem dávno pryč. Byť ho mám moc ráda, nedovedu si to bez něj představit a moc by se mi stýskalo, ale myslím že nakonec by se mi ulevilo. tak si s trochou nadsázky říkám, že začnu sázet a třeba nějaký ten milionek vyhraju 😀 😀 a odstěhuju se... smutné no...když to takhle cítím a přemýšlím nad takovými věcmi...takže nevím co ti poradit...já sama nejsem schopná odejít....

pajaaaa: Ahojky taky mám takové pocity,jenže opravdu nevím co stím.Jsou dny kdy bych ho za nic nevymněnila a někdy se ho tak štítím ,že to tak píšu až bych nejradší hned se zbalila a utekla pryč. Nevadí mi když jsi vypije doma nebo zajde na to pivko,ale jak píšeš kdy se vrátí jaký bude atd. Pořád ve stresu.

lili6: já ti rozumím, je to těžké. Taky nad tím často přemýšlím a někdy si moc přeju abych byla finančně nezávislá a dokázala odejít. Být to tak, tak už s ním asi nejsem. Když spolu na toto téma komunikujeme, tak někdy ze sebe dokáže vysoukat takové věty že se nestačím divit a kladu si otázku co tu vlastně dělám. Nedávno jsem nad tím zase dosti přemýšlela a uznala že takový život s ním mě fakt nebaví. Já se o komunikaci snažila, ale nakonec z toho vyjdu téměř vždy jakobych za to vlastně mohla já a nic se nedělo. Takže už se o žádnou komunikaci ani nepokouším. Vož asi taky nejní nejlepší, ale já už na to nemám sílu a ani náladu. Plně mě zaměstnává náš malý syn, dá se říct že jsem rezignovala a ono to nějak dopadne. A nebo ta pomyslná kapka brzy přeteče a já si sbalím věci, syna a půjdu pryč.

pajaaaa: Hodně mě to taky trapí že ta komunikace u Nás není,jen když má v sobě co tak je tak ukecaný že už mě to štve. Taky věřím,že jednou ten krásný den přijde a možná si najdu i někoho jiného kdo bude mít rád moje děti a mě a odejdu pryč. taky už se o nic nesnažím kolikrát jdeme spolu do práce tak spolu ani půl slova nepromluvíme a pokuď ano tak se hned začnem hádat.

lili66: jj, rozumím ti, je to u nás nejspíš něco obdobného. Jen smutné je, že představím-li si s tímto člověkem zbytek života, tak je mi smutno. Dříve sem kvůli tomu hodně brečela, teď už ne. Pramen nějak vyschl a už mi za to nestojí.

pajaaaa: No tak Ti držím palečky ať Ti to snad vyjde,ale jak píšeš taky si to nedokážu představit žít sním celý život. Vždyť mi se už ani neumíme spolu milovat a to už je co říct.Vůbec mě to sním v posteli nebaví. Kolikrát mám chuť mu tak zahnout,ale zase se na něj podívat kdybych to udělala moje svědomí by mi to nedalo.

listenka tak ako si sa rozhodla?
Myslim, ze by ste to este mohli skusit, ste sa dost odcudzili, ked aj on pracuje mimo mesta, musite spolu naozaj zit a zvyknut si na seba, aj na dobre aj na zle.

Ahoj, holky, je mi moc smutno z toho, co tady čtu ☹ Jsem na tom podobně a nevím si rady. Jsme spolu 3 roky, manželé 2, máme 16ti měsíčního chlapečka. Přestala jsem ho milovat, žiju vedle něj a toužím po lásce. On mě miluje, jak absurdní. Je hodný, věrný, má krásný tatínkovský vztah k našemu dítěti. ALE my dva jsme se odcizili. Taky máme pořádnou ponorku, všechno mi vadí, je mi nepříjemné, když se mě dotkne, když má nějakou narážku na sex, je to horší a když si jdeme večer lehnout a já vím, že začne naléhat, naskakuje mi kopřivka. Rozvádět se nechci, dítě potřebuje oba rodiče, navíc se mají opravdu moc rádi. Všechno bych překousla, vousy v umyvadle, nepořádek, jeho neustálé kňourání, ale kdyby aspoň dal pokoj v ložnici. Já se občas přemůžu, ale kolikrát se koušu do rtu, musím se otočit, aby si nevšiml, že brečím. Ne sex jsem nikdy zvlášť nebyla, ale teď díky němu je mi všechno odporné, fotka v časopisu, scéna v TV, on. Přemýšlím, jestli jsem ho vůbec kdy milovala. Dá se vydržet v manželství, ve kterém musím předstírat, že jsem šťastná?l

Tak vás holky po delší době zdravím...u nás už je jasno, vyřizujeme rozvod! Já svůj vztah k manželovi změnit nedokážu a žít takhle nechceme ani jeden z nás. Mám-li být upřímná, oddechla jsem si, jsem teď spokojenější. Manžel se odstěhoval, oznámili jsme to příbuzným (já svým a on také svým)...na rozvod docela spěcháme, protože manžel mi okamžitě přestal dávat peníze-posílá jen alimenty na dítě, takže momentálně potřebuju vyřídit sociální dávky, protože mateřská mi stačí akorát tak na nájem 😔

Skate: moc ti rozumím!!! To vše jsem řešila a pořád do kola přemýšlela, zda takhle můžu žít nebo zda by se člověk neměl takhle "obětovat" pro dítě a měl by jít z toho vztahu pryč...no, rozhodla jsem se, jak jsem se rozhodla-to je holt na každém. Měla jsem to jednodušší v tom, že manžel nemá s naším dítětem žádný pevný vztah (díky tomu, že byl stále pryč)-tatínek u nás znamená to samé jako strejda, babička, kamarádka...prostě někdo, koho zná, ale nikdo nezbytně důležitý. Kdyby mezi nima bylo silné rodičovské pouto, určitě by se mi rozhodovalo mnohem hůře. 😔

Holky, všem vám držím palce, ať se ty vaše vztahy vyvrbí tak, že budete spokojenější a šťastnější.

skate a není to jen dočasná záležitost, nejsi třeba jen vyčerpaná z malého a vyfluslá z toho, že dáváš všechnu lásku malému a na manžela už nezbývá? Jak dlouho už to tak cítíš? Dal ti k tomu nějaký důvod? Každý má někdy ponorku, my taky, ale chce to jen jít si někam vyčistit hlavu, oddechnout, přijít na jiné myšlenky a je zase líp.

Díky ze reakce, dýchá se mi líp, když to můžu s někým sdílet. Listence posílám obdiv a gratulace, že ses dokázala rozhodnout. Ze srdce přeju, ať jsi šťastná.
suki: Trvá to už tak dlouho, že se nedohledám počátku. Už jako těhotná jsem se cítila sama. S narozením miminka se to jen znásobilo. Připadám si šíleně svázaná, vdala jsem se, abych se stala uklízečkou, kuchařkou a sexuální otrokyní. Nemůžu se líbat, milovat s někým, koho nemiluju, kdo se mi příčí. Za celý den si mě nevšimne, jakmile malý usne, začne dorážet. Já vymyslím nějakou výmluvu, on se urazí. Chce, ať ho aspoň "zachráním", když s ním nechci spát (je nadržený 24 hodin denně), ale to je mi odporné snad ještě víc. Vyhrožuje milenkou, už jsem na tom tak, že bych ji uvítala s otevřenou náručí, jen ať nechce sex po mně.
My se spolu celkem normálně bavíme, v podstatě se nehádáme (asi jako v jiných vztazích), ale co s tím sexem? Dokážu se přetvařovat a vymýšlet výmluvy i dalších 50let.

skate a před porodem a těhotenstvím ses s ním milovala ráda?

skate ja si myslim,ze je uz najvyssi cas sa s nim rozist,to nema zmysel,ked si s clovekom,kt ti je odporny

ja viem len jeden najdolezitejsi dovod preco ostat s partnerom - ked sa obaja LUBITE, lebo ziaden iny dovod - peniaze,deti,majetok nestoja za to,aby si stravila zivot s clovekom,kt uz nemilujes..

zijeme len raz a preto treba z toho zivota vytazit co najviac dobreho

Možná tak na začátku, když jsem byla zamilovaná. On totiž není na žádné důvěrnosti, dávání citů najevo. Vzpomínám si, že už před svatbou mě to přestalo vyhovovat a bývalo mi tak nějak smutno, ale svatba se moc povedla a já se jakoby zamilovala znovu, ale po pár týdnech se vše vrátilo do zajetých kolejí. Ale to už jsem byla těhotná a těšila se na miminko. Jsme asi každý jiný...

skate tak já nevím, co bych ti poradila, rozhodnout se musíš stejně jen ty sama a udělat nejlépe to, co cítíš, že bude pro tebe nejlepší. Hodně sil a určitě dej vědět, jak jsi to vyřešila 😉

Dievky ja mam problem.Môj partner a otec našho 7 mesačneho synačika je asi nepolepšitelny.Ked sme začali spolu žit,tak vlastne kvoli vzdialenosti od svojej práce dal vypoveď a odvtedy je rok a pol nezamestnany.Mal našetrene nejake peniaze tak som to istý čas neriešila,že sa neberie do prace.Medzitým sme spolu začali rozbiehat podnikanie,lepšie povedane ja sa idem roztrhat,aby sa niečo pohlo a on nerieši.A taktiež sa silno prejavila ponorka.a hadame sa stále,lenže jemu uteču aj take veci,že sa po mne zaženie.alebo ked som bola tehotna hodil nož a ten sa mi zapichol vedla nohy.dnes mi z blizka zareval do ucha z celej sily,ako len sa da zarevat "kurva" vraj ho vytačam do nepričetnosti.ešte ma neudrel,a vraj on by ma ani neudrel.. ako to vidite?