Komplikovaný vztah mezi malým dítětem a novým partnerem

adelka.mag
25. únor 2013

Ahoj, mám problém, který mě hodně trápí. Když byly synovi dva roky, s jeho otcem jsme se rozešli a já jsem se se synem odstěhovala. Synovi jsou teď 3 a půl, poznala jsem nového přítele. Nejdříve jsme se scházeli tajně (bez syna), vztah nám klapal, tak jsem se rozhodla, že nového partnera seznámím se synem. Nový partner se zpočátku snažil komunikovat se synem, ale ten to odmítá. Odmalička je v podstatě zvyklý jenom na mě, je nesnášenlivý ke každému, kdo se ke mě přiblíží, chce mě mít jenom pro sebe. Mému novému partnerovi dělá naschvály, v lepším případě ho ignoruje. U partnera se mi zdá, jakoby se zasekl a vzdal snahu o komunikaci s ním, když jsme spolu sami, je to paráda, ale když je s námi syn, je partner málo mluvný, jakoby se stáhne do sebe. Toto trvá krátce, je mi jasné, že se to musí vyladit a všichni tři se musí zžít, ale je to pro mě dost stresující balancovat mezi oběma, snažit se napravovat nepříjemné situace a starat se o to, aby byli všichni spokojení. Řešily jste někdo stejný problém, myslím seznamování téměř čtyřletého dítěte s novým partnerem. Pro úplnost ještě dodávám, že partner je zatím bezdětný, takže bohužel žádné zkušenosti s výchovou nemá a můj syn má fungujícího otce (fungujícího myslím klasickým rozvedeneckým způsobem - styk každý druhý víkend). Budu vděčná za každou radu.

anatanka
25. únor 2013

@adelka.mag On je to celkem casty jev a dokonce - z pohledu ditete i logicky. Tvuj pritel je pro nej proste clanek navic, vetrelec, ktereho tam nechce a nepotrebuje. Je mi jasny, ze tohle sama dobre vis, spis jak to vyresit... Ja mela s malou to samy, bylo ji asi 2 a pul, kdyz jsme my dve zacaly travit cas spolecne s mym novym pritelem a nekdy i s jeho synem. Miriam odmitala veskere jeho snahy, temer s nim nekomunikovala, nesmel se me temer ani dotknout - to platilo i pro jeho maleho syna, coz bylo dost tezky, protoze tomu chybel zensky prvek a mel potrebu se ke mne treba pritulit atd. Takze vse probihalo vetsinou v chaosu breku a podobnych stavech... 🙂
Casem jsem zjistila, ze se tak chova jen, kdyz jsem u toho ja, jakmile spolu zustali sami (resp. byli donuceni situaci), tak se chovala uplne jinak a normalne s nim komunikovala.
Asi s tim ted nic moc neudelas, mozna bych jim prave poskytla i treba zamerne a nenapadne moznost byt spolu sami, protoze jim to tak urychli sblizovani. Kazdopadne vetsinu takovych problemu dokaze vyresit cas.

My se tenkrat asi po roce s tim pritelem rozesli, ale jsme stale v kontaktu a dneska uz za nim Miri jezdi vylozene rada a pta se na nej, blbnou spolu, vypravej si vtipy, ma pro nej ruzne prezdivky a je s nim rada. Ale proste urcity soukromi musi byt stale zachovano - cili aby s nama spal v posteli, to by asi porad neslo... 😉

evulinkab
25. únor 2013

@adelka.mag Ano, já s tim mám zkušenost.Se synem jsem byla sama do jeho 3let...Před rokem jsem si našla přitele....Malej byl do te doby nevztekavé díte, ale v tu dobu, co pochopil, že za nama začíná jezdit domu nekdo jiný a že i nekdo jiný mi muže dát pusu🙂, tak začal mit záchvaty vzteku.A to docela drsné..Často si zacal vynucovat moji pozornost a když nebylo po jeho, bylo zle.Docela obdivuju, že to přítel psych. vydržel🙂On má už totiž z prvního manželstvi dcerku malou a s výchovou nejaké zkušenosti má-ovšem jeho dcerka nikdy takove záchvaty nemela...Bořeček se postupne zklidnil až po pul roce našeho vztahu.Ted jsme spolu rok a je to dobré.Malému jsou 4 roky, Toma(přítele)má moc rád!!!
Takže rada-určite trpělivost a zase trpělivost.Syn si to musi ve sve hlavičce srovnat..doted jste byli jen VY DVA, nyní máte být najednou TŘI?..On se s tim musí sžít a získat k tvemu přiteli vztah-pomalu a nenásilne.Určite to chce pomaličku podnikat výlety, společné akce, trávit společne vic a vic času a od tveho přítele to chce hlavne to, aby tuhle fázi seznamování "přetrpěl" a nevzdal.Jak si k sobe najdou cestu, tak pak to bude jen a jen dobre...Ale chce to čas.

andelicka
25. dub 2022

@adelka.mag Nevím, jestli ti to pomůže, ale moje mamka si našla nového partnera, když mi bylo 19 let.A já s ním 20 roků nemluvím. Je to fuška, je to na psychiku, na palici. Protože my spolu celou dobu žijeme v jedné domácnosti už těch 20 let. Já jsem tu s dětmi 11 let jako samoživitelka. Žádný vztah s partnerem mi nevyšel. A furt jsem tu. Je to jenom odstrašující příklad. Jak by to mohlo dopadnout. Já jsem s dětmi od narození sama, s oběmi. A nikoho k nim nepouštím, právě s obavy, že to dopadne jako u mě??? Ale tvůj synek je malý a všechno může být ještě v pořádku, jenom, co si na sebe zvyknou. Přeji moc štěstí, držte se🍀💚