Mám manžela, dítě, ale miluju jiného
Ahojky. Jsem vdaná a mám dvouletého krásného chlapečka. S manželem nám to navenek klape. Nikdo ale nevidí pod povrch a proto by nikdo ani v nejmenším nepředpokládal, že už zhruba 10 měsíců udržuju vztah s jiným můžem. Manžel není zlý, nedělá mi v ničem peklo, pro malého je to hodný táta, mně vychází ve všem vstříc, ale prostě si nerozumíme, nepřitahuje mě. Žijeme spíš vedle sebe, než spolu. Známe se pět let a manželé jsme tři roky. V mém životě se objevil jiný muž, do kterého jsem se zamilovala a se kterým si rozumím přímo skvěle. Zpočátku jsem si říkala, že přes zamilovanost nevidím jeho chyby a snažila se ovládat, ale dnes už ho znám téměř rok a máme za sebou i pár společně strávených dnů. Chci jen říct, že už se snad nejedná o "splašené hormony", že už znám i některé jeho chyby, zvyky atd. Ale pořád mě velice přitahuje, myslím na něj a zkrátka ho mám ráda. Každý problém který mi v běžném životě nastane, vše co se kolem mě děje, mám tendenci probírat s ním, nikoli s manželem, zajímá mě jeho názor, postoj, případně rada. Je to peklo a už to docela nezvládám. Jsem vyšťavená jako citron. Hraju dvojí roli, ale ani jednu pořádně. Doma nejsem schopná fungovat na 100% a nejvíc mi vadí, že to trošku odnáší i můj syn. Manžel je na tohle tak trochu natvrdlý, myslím že každému jinému už by docvaklo, že se něco děje. Ale on stále nic netuší, jen občas slýchám poznámky, že jsem odtažitá. Mám obrovské výčitky, dělám něco, co jsem vždy odsuzovala. Rozhodně na sebe nejsem pyšná, ale prostě nemůžu si pomoct. K tomu druhému mě to moc táhne, bez něho už to nejsem celá já. Mám v poslední době stavy, že jsem psychicky hodně dole. Nedokážu rozbít svoji současnou rodinu kvůli synovi. Vím, že táta bude prostě vždycky jeho táta. Obávám se i toho, co by případný odchod k jinému muži udělal se synovou psychikou. Myslím, že by mě odsoudila i celá moje rodina a většina známých, protože moji známí jsou často známí i mého manžela. Vše se ztěžuje tím, že je momentálně doba, kdy jsme plánovali s manželem druhé dítě, aby mateřská navazovala. Po druhém dítěti toužím, ale chtěla bych je s tím druhým ☹ S ním máme před sebou karty vyložené, nic si netajíme. I on chtěl kdysi dvě děti, dnes by měl rád nás a jedno vlastní. Jeho nabídka stále platí, netlačí na mě, protože ví, že by mě ztratil. Chová se tak, že mu nemůžu nic vytknout. Ale cítím, že vztah se musí vyvíjet a teď už jsme pomalu ve fázi, kdy začíná stagnovat díky utajování. Cítím, že bych se měla rozhodnout, kterou cestou dál půjdu, aby to mělo nějaký smysl. Hrát dvě role a ani jednu pořádně se do nekonečna nedá. Navíc už nejsem nejmladší a druhé dítě bych moc chtěla. Je to pro mě obrovský vnitřní boj, už jsem byla i u psycholožky. Ta mi radí ještě vyčkat, aspoň do vánoc. Ale já už mám občas pocit, že to neunesu. Před 14 dny jsme se dohodli, že si dáme na měsíc klid, nebudeme se vůbec kontaktovat. Chtěla jsem klid, abych mohla dát šanci mé současné rodině. Když je mi on na blízku, nezbude pro manžela ani kousek citu. Chtěla jsem to zkusit bez něj, že mě to snad někam posune. Zatím je mi ale akorát šíleně smutno. S manželem se snažím plánovat společné víkendy, výlety, ale uvnitř se na žádné společné akce netěším. Mám obavy, že ani fyzicky už s manželem nedokážu žít. Přitom nezvládnu odejít, ale na druhé straně si nedovedu představit, že bych byla někdy bez toho druhého. Moc se mi ulevilo, že jsem to tu mohla napsat, protože v mém okolí není skoro nikdo, komu bych tohle mohla říct. Budu vděčná za každý názor nebo zkušenost. Děkuju moc.
astrane, ty za to nemůžeš.. ono to tak probíhalo a nemohla jsi vidět do budoucnosti. Teď zpětně je to rozhodování lehké, ale takhle to v životě není. Věci přicházejí a člověk je řeší v tu chvíli, někdy něco nedomyslí, něco ho nenapadne. To není možné, nikdy nebudeš tyhle věci vědět předem. Já měla štěstí, že se to obrátilo takhle k lepšímu. Ale stálo mě to pár let života a byla jsem na dně. Bylo to hrozný hrozný.. Ale teď je to úplně jiné, nedá se to srovnávat. Samozřejmě nemám vztah jak z červený knihovny 😀 Jen to je nebe a dudy. Ale často se stane spíš to, že lidé zůstanou stejní a jen se to horší. Zvyknou si na sebe, přestanou mít k durhému úctu (pokud tedy někdy nějakou měli) a začnou se chovat nemožně. Většina lidí má ve vztazích problémy. Neznám kolem sebe ideální vztah. Ale zas na druhou stranu je i dost těch, co utekli ze špatného vztahu a našli slušného člověka a je jim o moc líp. A to se týká i dětí. Vyrůstají pak v pohodovém prostředí.
hm.. realita je drsná.. a něco řešit s dětma fakt není sranda. Peníze, střecha nad hlavou.. chjo.. ať ti to dobře dopadne.
já hlavně nechci skončit jako máma....byla v manželství s otcem nešťastná a začala kvůli tomu pít,aby to nějak vydržela...po troškách víc a víc...dneska je už dva roky mrtvá 😢 To jejich manželství a to moje se čímdáltím víc podobají.....a to mě taky děsí....takový totiž nechci
Vztah jak z červený knihovny nemá nikdo...snad jen zezačátku...život je o něčem jiným
Ahoj holky, moc díky za všechny vaše názory, pěkně se to tady rozjelo. Ještě vám něco napíšu, protože nechci vypadat jako někdo, kdo létá z kytky na kytku a hledá tu ideální, která neexistuje. Ještě před manželstvím jsem měla vztah, byla jsem velice zamilovaná, tak jak ještě nikdy před tím. Toho muže jsem tenkrát chtěla na celý život. Nebyl ideální, měl svoje mouchy, ale mně se přesto líbil a bylo mi s ním fajn. V té době, bych na tohle téma taky reagovala slovy - manželství až do smrti a byla bych ještě mnohem víc konzervativní - odsoudila bych každý mimomanželský i mimopartnerský vztah. Ale život nám někdy rozdá karty na úplně jinou hru, než chceme hrát. Můj přítel tenkrát zemřel. Naprosto nečekaně. Po třech letech známosti. Byla to hrozná rána a já se musela ve třiceti letech doslova znovu učit žít. Učit žít bez něj. Ale zvládla jsem to. Nikdy jsem nebyla přehnaný mateřský typ, spíš mě táhlo sportování, cestování, ale věděla jsem, že jednou v životě chci děti. Když zůstanete ve 30 sami s rozbitým srdcem, začnete sledovat biologické hodiny. Po víc jak roce jsem potkala svého současného manžela. Byl to od onoho zážitku první člověk, kterému jsem začala věřit. Chtěl od života to stejné co já, měli jsme podobné koníčky, styl života... Nabízel mi to, co jsem tenkrát potřebovala - jistotu, zázemí, rodinu. Tehdy jsem až tak nepřemýšlela nad tím, jak moc si rozumíme, a upřímně - už tenkrát jsem věděla o pár věcech, co mi vadily, ale buď jsem je tehdy prostě vidět nechtěla a nebo jsem si říkala, že nikdo není dokonalý. Touha po tom usadit se a mít dítě byla silnější. Ale to všechno probíhalo podvědomě. Dneska vím, že to bylo ještě brzy, že jsem ještě neměla v sobě dořešený ten předchozí vztah a chtělo to ještě nějakou dobu počkat. Naštěstí jsem se nehrnula do manželství úplně zběsile a náš vztah není hrozný, je jenom prázdný. Já to motto - lidé by měli být zodpovědni za ty, které k sobě v životě připoutají - znám z Malého prince. A taky jsem si na ně za poslední týdny několikrát vzpomněla. Ovšem teď už jsem k sobě vlastně připoutala i toho druhého muže....
Já vím, že dobrý vztah vyžaduje občas oběti. Ale obětovat se celý život, to by asi nemělo smysl. Možná to tak nevypadá podle toho, co tady píšu, ale zatím jsem spíš rozhodnutá, že zůstanu. Největším důvodem je můj syn. Jen doufám, že každý dobrý skutek, který uděláme pro dítě, nebude v pubertě po zásluze potrestán 😀 😉
anitram, na mě ten tvů příspěvek působil tak, že nad tím přemýšlíš.. co teď, co v budoucnu, snažíš se to brát rozumem, objektivně. Ono záleží, jaký máš se svým manželem vztah. Nevypadáš, že létáš z kytky na kytku, ani jako nějaká trubka. Tedy alespoň mě to nenapadlo. A snažila ses to popsat z několika úhlů pohledu.
astrane, no tak to se ti nedivím, nemáš to teď asi moc jednoduchý
mám nervy nadranc 😝
pro mě tehdy taky dost rozhodlo,že nechci ničit dítěti rodinu a vše okolo....a je to tu zase a myslím,že když to ustojíme,bude to tu zase,ale zase za kratší dobu....Já do toho svoje city k tomu druhýmu moc tahat nechci-trvá to jen pár týdnů a už jsou z toho problémy-jeho matka si už myslí to nejhorší,pár lidí nás spolu vidělo,že se bavíme a je to....takže teď si dáváme pozor...co z toho bude ví jen bůh....po pár týdnech to nemá cenu zveřejňovat,když ani jeden nevíme,jestli to někam povede...a taky mě u toho jde o život-o život mých dětí a to je taky dost strašný....neriskuju jen ten svůj,ale i ten jejich a než žít někde na ubytovně anebo pod mostem nebo nedejbože bez nich,tak to raději taky zůstanu,kde jsem-z čistě praktických důvodů....mít nějaký zázemí,tak bych to asi řešila jinak....
Astrane, Tvoje situace je mnohem těžší než moje. Jsem ta poslední, která by Ti mohla radit, ale přesto - než uděláš jakýkoli krok, pořádně se rozhlédni. Já vím, že Tvůj manžel se nechová zrovna hezky, ale když píšeš, že toho druhého znáš teprve krátce, bude ve Tvých očích 100%-ně lepší. Teď Ti dodává sílu a třeba i sebevědomí, což nejspíš hodně potřebuješ. Ale fakt bych nikam nespěchala. Já si moc dobře pamatuju, že jsem toho svého nového taky zezačátku viděla jinak, samo že líp ne-li přímo ideálně. Pak se to trošku změnilo až jsem vystřízlivěla, ale nebylo to nijak závrátné, ráda ho mám pořád a vážím si ho čím dál víc. Máš to těžké v tom, že na vesnici budete váš vztah těžko tajit. Ale dívala jsem se, že malému budou za chvíli 3 roky a tak stejně už půjdeš do práce, ne? Nebudeš už tolik závislá na manželovi. Podle mě by měl muž, který si něco začne s vdanou ženou s dítětem, být připraven na to, že to může prasknout. Normálně bych se ho zeptala, co by v takové situaci dělal? Jestli je připravený Tě ve všem podpořit a případně se pak postarat nejen o Tebe, ale i o Tvoje děti? Pokud zjistíš, že to mezi vámi začíná být vážné, polož mu tyhle otázky. Já to udělala. Jeho odpovědi mě přesvědčili o tom, že si uvědomuje odpovědnost, kterou na sebe bere a taky že si uvědomuje, že já nejsem jen já, ale já a můj syn. Hodně štěstí!!
Ad Malý princ-někdy je možná dobré se zase odpoutat...a svoboda...Ale jak říkám,tohle si musí každý vyjasnit v sobě sám...rada není...škoda,taky bych brala nějaký zariučeně správný řešení,po kterým budou všichni šťastní....na dlouho
Tak to já ho ideálně nevidím,snažím se vidět i chyby....Vím,že by to pak bylo hop nebo trop...ví že mám děti,oba je zná a oni ho mají rádi,sám má taky dvě....ale má taky dost za sebou,takže to s ním není tak lehký,jak by třeba mohlo....zatím to nechci řešit a nikam ho tlačit-to dělají v jeho okolí všichni.Řekla jsem mu,že příště bude už půjde do tuhýho a měl by se nad tím už zamyslet...bála jsem se,že z toho vycouvá,ale zatím ne...nic konkrétního jsem z něj zatím nevypáčila,ale takový věci si chci pak řešit osobně....ještě na to chvíli počkám....
Mám mateřskou na 4 roky a práce tu teda moc nebude a školka je do 15:30...nevím,jak bych to stíhala,ale dívat se po ní po novým roku už začnu...
Po tom výstupu s jeho matkou měl taky ideální pozici k tomu,aby si to rozmyslel a vzdal to...tak uvidíme
Ahoj, já vím, už je t dva roky, cos to sem psala. At to dopadlo jakkoliv, chci ti na to napsat, že je to přesně tak, jak jsem to prožila já. Dvouleté dítě, 4 roky manželství - ale znali jsme se už 6 let předtím. Manžel je hodný, všechno ale prostě to přestalo fungovat...původně jsem si myslela, že je to kvůli tomu druhýmu, že na něho myslím a tak,...snažila jsem se od toho druhého odpoutat, ale nešlo to. Všechno jsem řešila s ním, byl to můj nejlepší kamarád a manžel to akceptoval. Jenže pak jsem se s ním vyspala. Táhla jsem to s ním 2 měsíce a pak zjistila že jsem těhotná. s dítětem jsem se odstěhovala od manžela k němu ( k jeho rodičům) a pořád myslela na to, jestli nedělám chybu, jestli nejsem poblázněná. Nakonec jsem si to nechala vzít, protože jsem si myslela že to zachráním, že zachráním rodinu a Martínkovi tátu.....Manžel nebyl zlý, fyzicky mě nebil, ale prostě jsem s ním nechtěla spát, nepřitahoval mě už ani fyzicky, bylo to hrozný, spala jsem s ním a myslela na toho druhýho...☹.....manžel mi teda odpustil a vrátili jsme se k sobě....trvalo to půl roku, kdy jsme se s tím druhým, kterej mi odpustil a pořád mě chtěl, stále scházela potají. před jeho rodinou, kteří to nesměli vědět ani manžel - původně byli kamarádi....po půl roce si i manžel našel milenku, protože už jsem byla odtažitá, nešlo to, nerozumněli jsme si a hádali i před malým. Malej měl toho druhýho rád a já bbyla v klidu, vyrovnaná, a martínek začal být štatsnější. Je pravda, že se mu líp věnoval, než manžel..... Nakonec jsme stejně spolu a budu se rozvádět. nejdůležitější je, abyste byli štatstní nic jinýho!! Ale vy už to asi touhle dobou máte vyřešený. tak snad co nejlíp....Ahoj
aaaanitram : ahoj,řeším ten samý problém s rozdílem že on je ženatý a dvě děti, a já mám přítele. Stýkáme se už 4 roky . Známe se aj s jeho ženou a dětma jezdím k nim oni k nám.Můj přítel je hodný strhal by se pro mne. Je nám dobře ale jak řikáš přijde mi že vedle sebe jen žijem. Nevím co dělat,neustále přemyšlíme jak to udělat aby dobře bylo. Ale mě je hrozně líto jeho dětí. kdyby je neměl už jsme spolu dávno. CHtěla bych s ním aspon dítě on ho chce také. Nejní den abych na něj nemyslela a nebulela. Voláme si několik hodin ,píšem. Dělí nás 100km .
@monikapok1
@aaaanitram
Přikláním se k monikapok1. Napsal to výstižně. Také to nechápu, proč lidi ze vztahů odcházejí..........
Já bych se snažila zachránit manželství. Začátky v novém vztahu jsou určitě vždy nádherné, ale.......
Můžem ti tu radit do nekonečna, ale ...........mám pocit, že ty už si 100pro rozhodnutá.
Pokud mu neumíš říci na rovinu co tě trápí, odjeď třeba s malým k rodičům a manželovi napiš dopis. 😝
@lumcag to je z roku 2009, asi už to bude nějak vyřešené 😒
jj Všimla jsem si, ale už když jsem to poslala 😀
Ale díky
no já si zatím mezi dvouma chlapama naštěstí nevybírám,ale i tak si myslím,že pokud vztah neklape a žena miluje někoho jiného nebo má možnost být sama,tak je dobré utéct zavčasu,pak až dítěti bude 15 tak to bude o to horší,teď,dokud z toho dítě zatím ještě naštěstí nemá rozum,tak bych ze vztahu opravdu vycouvala. Už právě kvůli tomu dítěti,které spolu máte.A pokud miluješ člověka,který by se rád staral i o dítě,které není jeho a pořídil si s tebou druhé vlastní,tak na co ještě čekáš proboha? Jdi do toho! Na rady psycholožek se vykašli a udělej to,co sama cítíš,miluješ jiného? ŘEŠ TO dokud to jde! Držím palce ! ! 😉
Pisu do tehle diskuze, protoze mam pripad opacny nez vy zeny... mam 5 let svoji lasku, deli nas 9 let a mame 2 1/2 roku holcicku, prosli jsem si gastroschizou a dali nam ji do kupy v motole. Delam vsechno pro nas, chci aby meli dobre, staram se o dite, nepiju, nekourim, do hospod nechodim, mame k sobe hezky vztah, do dneska si myslel, ze jsme idelani par a i okoli to tak v nima, ze jsme se nasli...jenze prisel den a ja zjistil ze ma milence. To byla moje smrt. Jeste pred mesicem jsme byli na dovolene, a najednou ejhle. Uz ke me nema jiskru a sympatie ma jinde. Myslim, ze nase kristynka ji vzala neco, co ja nemohl ovlivnit...sex je oukej, nestrada, jen uz neni hned vzusena jako na zacatku pred 5 lety. Myslim, ze je toho na ni moc a nedokazala si o tom promluvit a tak si nasla jineho posluchace a ted je z toho i vice. Kazdy den kouka na jeho fotky (co jsem nasel omylem na facebooku) a resime co bude dal. Muzes byt hodny a delat pro rodinu vse a stejnak je to na nic. Je mi tak smutno po tom vsem co se stalo. Pritom kdyz jsem ji tolikrat videl tak jsem se ji znacil rici, at si jde nekam zacvicit, projet na kole, at proste vypadne a najde trochu energie. Kdo souhlasi ze kdyz clovek nema zadnou energii tak ji nemuze ani nikam dat? Snad jen pokud se trosku naplnime tou energii tak je pak vse snazsi..ale dite neposloucha, jsou nemocni nikam nemuzou a uz to vse prichazi..nervozita stres do toho buhvi co jeste a pak se primane jinej clovek, tam se sveri a uz to jede....pritom jsem clovek ktrery premysli a ma co nabizet, udelam to s laskou pro druheho, protoze radost toho druheho cloveka by mela byt pro nas priorita...jenze je tu dite..a at je to jakchce tak po tom vsem co sjme si vytrpeli a cekam az nastaou lepsi casy, kdyz nikdo z rodiny nam ani nepomuze a jsme na vse sami, cekam v loznici az se mi tam zena vrati a nebude muset spat u male...a najednou vse je jinde...je to hrozny! Lidicky, kazda cesta se da najit a pokud mate sanci pracovat na tom, tak pracujte, hledejte veci, mluvte, vzpominejte a teste se...kdyz vas opravdu nekdo miluje, tak to casem urcite pochopite....je mi smutno a nevim jak to cele dopadne..vy zeny to mate asi strasne moc rychle..chapu vztahy kde to neklape..ale myslim, ze u nas to klape. bye
@kristynkacz chtěla bych ti odpovědět. Mám opačný případ. Miluji manžela ten však miluje jinou. Dělala jsem vždy vše pro něj a miluji ho stále, ikdyž se stýká s tou druhou. Nedokážu ho vyhodi a říct jdi za ní. Vím, že už by se nevrátil. Chtěla bych ho opět pro sebe, ale on neposlouchá. Držím ti palečky, ať tvá žena pochopí, že jsi báječný muž a že nemá cenu se koukat pojiném, ale někdy si asi neumí některé ženy pomoc. Držím palečky. 🙂 🙂
@jezuras Ahojky...kdyz ctu co pises, tak uz ted je mi za tebe smutno. Jednu neveru jsem schopen odpustit, protoze jen clovek, ktery opravdu miluje dokaze odpoustet, ale pokud to clovek dela dale, tak to je velky problem. A v tom ja zit nikdy nechci a nebudu. Nejhorsi jsou ti co se neumi rozhodnout. Clovek musi mit svoji hrdost a ti druzi jsou jen sobci. Pokud to fakt mezi vami neklape, tak uznavam, sebrat se a jit, dobrych lidi tu beha jeste dost. Jenze pokud proto klapani neudelaji oba dva neco a je to vsechno jednostranne, tak to je selhani partnerskeho vztahu. Ono kdyz je clovek svobodny, je to naprosto jine a jine je diametralne, kdyz clovek ma u sebe deti.... Jak by asi bylo moji zene, kdyz by vedela ze jdu za jinou? Stale a stale...odpoved znam naprosto jasne..odesla by. Oni si vsichni snad mysli, ze nejsou videt ty jejich zmeny..uplne nesnasim, v nasem pripade ted, jak si schovava porad svuj mobil. Vzdycky byl tady s nami, dnes uz neni videt. Vsechno si v nem pekne maze. Mysli si asi, ze ma doma tatara. Mohl bych si nechat poslal firemni vypis ale radeji to delat nebudu, nebot bych uz asi byl pryc. Aspon dle toho vseho jak co dela tomu vse nasvedcuje. Clovek se musi rozhodnout pro neco v zivote a kdyz jsem ted poznal tolik lidi, ktere stihl stejny osud, tak bych chtel porad verit, ze ta moje zenska pochopi, ze tu uz neni sama, ze jsme si to vsechno neprozili abychom se odloucili, aby to co budejeme nekam smerovalo...kazdy clovek chce davat lasku tomu druhemu. Stokrat jsem chtel sex a nemohl ho mit. Ale to uz treba nikoho nezajima. Ale rikam si ze holt to nejde a prijde doba kdy si to zase vse uziju..Chci zit taky jako chlap, a ne ve stresu, nejistote, chci ji verit ale jak mam vubec verit? kdyz tu jsou dalsi okolnosti, ktere duveru tak podsekavaji...tohle vse se neda dlouho vydrzet. Pokud se clovek nerozhodne a nebo to nerozhodne nejaka jina jeji akce, tak to tam muze byt leta a leta muzu byt parohacem...odejde, bude par let sexualne vzrusena a pak to stejnak opadne..jak to rika tisice lidi, pak prijde dalsi clovek a je nam 40 nebo 50..to je jedno, podivas se zpatky co mas za sebou? Ale ty deti ! Porad chapu, ze kdyz to nekde nejde, tak oukej..tradaaaa...jenze kdyz vis, ze by to urcite slo, kdyby spolu vsichni mluvili o vecech ktere prinasi pro spolecny vztah dalsi rozvoj..vzdyt je to o tom, ze kdyz bude stastna(tak taky muze prijit a rici tato je mi krasne, das si drink, dobrej sex v dobre nalade, koupis ji kyticku a reknes jsi muj andel strazny) a to se celou dobu snazim, neni to sni taky jednoduchy, dite ji dost zmenilo, ale nikdo neni dokonaly, ani ja ne, ale snazim se, aby byla happy s malou. nedelam to ze musim, ale proto ze chci a je mi dobre, kdyz to muzu pro ne udelat... a pak to nejhezci co je, kdyz za tebou prijde 2 1/2 roku dite a obejme te a rekne ti "mam te moc rada" a druhy den ji reknu ja te moc miluju a ona rekne "tatinku ja te taky miluju"...to se ti chce brecet stestim. Dneska jsme byli s malou poprve na kole, bylo to moc prima. Odpoledne v bazenu proste hezkej den...prijdes domu a vis, ze si mobil hned schova, jde uspavat a dela veci co jindy nedela..komunikuje s druhym, kouka na nej...to by si se sel nejlepe obesit. Mozna ji krivdim ale citim ze to tak je. Kde je hranice toho, aby clovek veril? Kdyby rekla aspon, Tato, premyslela jsem a chci nam dat sanci kterou nam vzala, treba byla ve velke krizi, kterou na sebe uvalila..proc nesla za kamaradkama a treba to neresila s nima? Hlavne proc to neresila se svym tatou(ja), proc to resi s jinym chlapem, kteremu utekla zena za jinym s ditetem? ty pribehy jsou vzdycky stejny...pry chemie..hahaha Kdyz si vzpomenu jak jsem spal v aute pred motolem a cekal na rano az tam budu moci jit za nima, celou nec nespal a cuchal motor..to byla chemie! atd atd.. ta zenska se nikam nepodiva, jen vidi neco a uz nevidi nic jineho, to me tak strasne se**! Pripadam si jak clovek k nicemu. Je to dost smutny. Kdyby to byla nymfomanka a nebo buhvi co, ale je to moje princezna libezna!....cekam co bude dal a vim ze me bude cekat brzo dalsi velky hovor o tom, co jak bude, nebot takto se to fakt neda. Skoncil jsem s tenisem, chtel zacit jezdit na kole, jezdit poznavat prozivat uzivat si zivota a dneska jsem jen ve tresu, 4 kila dole a nevim co bude...asi ceka kolik vydrzim nez odejdu. Fakt nevim, ale neni to moc prijemny. Lidi museji spolu komunikovat a drzet se toho vseho. Dyt tu nezijou sami. A pokud jsou to jen sobci, co nad nicem nepremysli a chodi po tenke hrane a cekaji ze to nejak dopadne, tak to jsou uplne ti nejhorsi. Ti co nic nedelaji aby za nic nemohli... Jezurasku nevim tedy co tobe rici, muj nazor je, otevrit oci a nenechat ze sebe delat to, co nejsi. Bude to bolet, ale za rok si na me vzpomenes...treba i s usmevem!
@kristynkacz Ahoj, děkuji ti za slova podpory, hodně to pomůže s někým řešit podobný problém. Víš, to co píšeš o telefonu, schovávání, volání je u nás to samé. Volá a píše sms abych to neviděla. Dokonce si pořídil nové číslo, aby mohl volat. Nejhorší na tom je, že mi lže, to mě asi trápí nejvíce. Říká, že jede někam, kde není a je u ní. Moc to bolí. A jak dodáváš nejhůře jsou na tom děti. Mám dvě dospívající holky, jedné 17 a druhé 14 roků. Chtějí také tátu doma. Vlastně teď toto trýznění musím vydržet kvůli nim. Snad se rozhodne do konce září, co bude chtít dělat. S manželem jsme 18 let. Udržení vztahu je opravdu pouze z mé strany, on je bláznivě zamilovaný. Nechci nikoho soudit, neříkám, že v našem vztahu bylo vše OK, ale nebudu to řešit, že si najdu někoho jiného. Věřím, že u tebe ať to dopadne jakkoliv, tak ty budeš vždy výborný táta a třeba se vše vyřeší. U mě je to ovšem ztracené, domnívám se, ale nechci dělat závěry. Jak říkáš každý by měl mít tu svojí hrdost. Zatím jsem´jí nenašla. Třeba najdu a za rok si na tebe vzpomenu. Děkuji moc a držím ti palečky. 🙂 😉
@jezuras Ahojky jezurasko, vis podporim kohokoliv a vidim, ze to je vsude stejne. Ja jen nechapu tyhle lidi, co chteji zit takto. Ja takto zit fakt nebudu. Bud budu mit zenskou, ktera musi stat pri me, jako ja stojim pri ni. Nechavam ji tolik svobody jako snad nikdo, mozna je to spatne nevim, nikdy jsem ji v nicem neomezoval aby se necila spatne. Dal bych za ni cokoliv, protoze je to spravne. Drive jsem naprosto presne vedel, ze o me stoji a ja stal strasne moc o ni. Veril ze to je moje vsechno, holka s kterou chci mit deti, kterou si jednou vezmu, holka co bude vedet, ze tu ma sveho chlapa a neni jak ostatni, neni zadnej smejd, jako nekteri, mohl bych delat hodne veci ale nedelam, protoze mam rodinu a mam je moc rad. Setrim po taji penize, abychom splatili v blizke dobe uvery, vim ze pro me taky v zivote neco udelala a ja si ji strasne moc vazim!!!! a beru ji jako svou zenu, i kdyz zatim neni a ani nevim jestli o to vubec stoji, ale to v tuhle chvili neni dulezite. I kdyz mi pred nekolika dny rekla, ze moje prijmeni nikdy nebude mit ☹. To mrzelo ☹ Ale dobry. Jsem asi citovejsi clovek, ale i tihle lide maji v sobe dablika, jen je potreba otevrit dvere a najit si ho. Ja ji rad koupim cokolik muzu aniz bych ohrozil nas rozpocet, nejsme bohaci ale mame vse co je potreba, nebo aspon doufam ze to tak je. nechci si nikdy nikoho kupovat a taky nebudu, ale pro ni to delam rad, jen si myslim ze si to nikdy ani moc neuvedomuje a nijak to neoceni. Ja chci aby byla stastna ale ona chce jinam...zacinam pomalu rezignovat na vse. Holt jsem asi ten spatnej ve spatnou chvili na spatnem miste, ale to je zivot. Vzdycky to zalezi jen na nas. Porad dokola, lidi museji spolu komunikovat, najit si spolecne chvile pro sebe, nezapominat jeden na druheho a vzdycky si rici, ze bylo je a bude bajecne. Obcas koupit kyticku obcas darecek ale hlavne dat tu svoji lasku taky detem. jednou jsme si je udelali, tak se musime taky starat! Nikde neni nic dokonaleho ale jak si tohle clovek jednou vse prozije tak by mel byt trosku soudny a trosku vice premyslet..Vim ze dneska bych se treba ani nebranil nejakemu experimentu ale vsechno ma sve meze. Vim ze dneska bych chtel zacit delat vice veci jinak ale hlavne si najit cas pro sebe, mit spolecnou veceri pokud to jde, zapalit svicku pritulit se a vnimat toho druheho, dat si vinecko a proste vedet, ze tu mam sveho chlapa a ja svoji zenu a nikdy na to nezapominat. Ale v prve rade musi byt duvera. To slovo znamena moc. proc lidi rikaji duveruj ale proveruj? Asi na tom neco bude. Nemam pred ni tajnosti a nikdy mit nebudu. Chci byt fer vuci ni a hlavne i ke kristynce. Asi bychom ji nemeli, pac na to nemala moc sily ale ja stal pri ni, i kdyz nam prvne rekli ze to bude 50 na 50. Dneska tu je a je bozi. I kdyz jestli bude po mame jako ze uz se vybarvuje tak to bude sranda 🙂 Pokud spolu budem dal a prekoname to a postavi se za tech 5 let, tak musim najit rovnovahu a casteji se i ozvu, protoze nekdy to prehani a je cas mluvit mluvit mluvit...ale dost o mne, ted k tobe. Jo mas dve deti, kdyz to vezmu tak na dovolene jsme si povidali s klukama a ja zacal premyslet a chtel jsem ji rici o mych narozkach ze bychom zkusili druhe. A kdo to dneska jsme? Chce mi vzit kristynku a nasla si jineho a Vlastik good bye..Jak jednoduche. S tim smejdem si jeste promluvim. Lidi jsou strasne zly kdyz na to prijde. 18 let je pekny kus zivota, to je na medaile uz 🙂 Kolik mu je smim vedet? Jo tohle nechapu, chlap..jenze kazdej chlap uvazuje jinak no...starate se o nej? Moje mama pokazde odesla kdyz mela takoveho chlapa. Nesnesla to. udrzovat neco co fakt nefunguje je zvlastni, chapu ze deti ale preci jen to museji videt taky a uz maji rozum. Dam mu jasne cas na rozmyslenou at se rozhodne do konce zari a jinak at si jde. verte mi ze vam pak bude lepe. A pokud jste prima zenska tak cesty vzdycky budou otevreny hezkym vecem...zit v tomto se neda a tim trpi pak vsichni...jasne ze po 18 letech musi byt neco i spatne ale ono i nemusi, pokud si jeden vazi druheho a jsou k sobe uprimny a najdou si spolecne zajmy a okruh kamaradu ve stejne sarzi s detma tak si myslim ze se to da zvladnout v pohode. Ale je to vse stale jen v lidech. Jo lhani...to taky nesnasim. To je ve vztahu na dlouho dobu hodne spatna vec...skoro jako duvera. Uff mate fakt silne nervy. Probirala jste to s holkama uz nejak cele? Vzdyt museji stat za vami. nenechte sebou zametat. Vzdyt ten zivot je tak kratkej, to si ani nikdo neumi predstavit. Ja bych fakt bojoval..at se rozhodne a cim drive tim lepe...taky budu bojovat at se rozhodne. Tohle prostredi nesvedci nikomu. Ona ma nervy a ja taky ale nedavam to znat i kdyz to prej na me vsichni videj jak s tim bojuju. Na ni to poznam jake zmeny nalad ma. za vsechno co udelam jako spatne by hned na me chtela vyjet...mno uvidime. Ale bojujte za sebe a za holky. Treba az to fakt dopadne ze mu sbalite kufry a at si jde se trosku pozastavi a treba to bude jinak, ale vam bude urcite pak lepe. Zijeme jen jednou...A jasny ze se nedaji resit veci tim, ze si hned najdu nekoho jineho. To je totalni kolaps. To je co ja prave rikam...mluvit mluvit hledat cesty a kompromisy a vzajemne si vyhovet !!! o tom to cele partnerstvi a laska na dlouhodoby vztah je. Tak jdeme hledat hrdost a ja letim na kute. Rano jdeme po 2x do skolky. Nedekujte, bojujte. Pokud s nami nejsou spokojeny at si jdou...akorat nevim, jestli jeste takovyho vetsiho......................zatim dobrou
@kristynkacz Ahojky, děkuji, že jste napsal, hned je mi lépe. To co píšete je tak pravdivé a zároveň bolestivé. Jen nechápu Vaší partnerku, jak může takového báječného chlapa trápit. Ve vztahu je důvěra to nejdůležitější a pokud není, tak je většinou něco špatně. Já jsem dělala pro manžela vše. Neříkám, že je vina pouze na jeho straně, vždy za to, že to nefunguje mohou oba dva. Jen by se to mělo řešit rozmluvou, probráním všeho, co nás trápí a neřešit to láskou k někomu jinému. Miluji ho strašně moc. Je to člověk, který se snažil dělat vše pro rodinu. Nevím, co se stalo. Chyba je určitě i ve mě. Musí být ve vztahu dva, kteří si umějí vyjít vstříct. Budu bojovat a to do konce, obávám se, že je boj prohraný, ale nevzdám to. Věřím, že u Vás vše dobře dopadne a bude lépe, že to překonáte. A nebojte Kristýnku Vám partnerka nevezme, stále budete její táta. Já jsem zkoušela mluvit s manželem o všem, on je bláznivě zamilovaný, není z této situace východisko. Řekl mi, že mě již nemiluje, ale miluje jinou. Chtěla bych s ním řešit spoustu věcí, co bude dál, ale on zatím nechce. Manželovi je 38 let a mě je 37. Jeho nové přítelkyni je 32 let a má tři malé děti. Je to pro mě hodně bolestivé, že miluje jinou. Chybí mi jeho doteky, láska. Život je opravdu tak krátký na to abychom si ubližovali. Vím, že když odejde, už se nevrátí. Napsal mi, že by byl dokonce rád, abych si někoho našla. Já ovšem nemohu, když miluji jeho. A vlastně, jak se malé líbilo ve školce? Já si vzpomínám, když moje holky šly poprvé do školky, byla to sranda. 🙂 Tak se zatím mějte. Jdu se po té hrdosti porozhlédnou, třeba se poštěstí a najdu ji. 🙂
@jezuras Preji dobry vecer, Ja nejsem bajecny, jsem uplne normalni kluk co ma snahu o neco bojovat. Vim ze jsem clovek co neni nikdy nijak na druheho hnusny, pokud nekdo na me nezacne. Meli jsme spolu takovy rozhovor co dal. .. neco jsme si konecne rekli, je tezke z ni neco dostat z oci do oci.. Skoda jen ze nikdy neprisla a nesedla si a nerekla hele tato, chtela bych neco jinak abychom spolu udelali, trapi me tohle a tohle... .. bylo by vsechno tisickrat veselejsi! a nemuselo nas to dohnat az tam kam dohnalo. Nikdy jsem neudelal tlustou caru ale ona je prvni u ktere to delam. Cas ukaze jak na tom budeme. Jen doufam, ze nebude hrat nejakou dvoji hru a bude se soustredit na nas vztah, jinak ji zabiju 🙂. Clovek musi byt porad ostrazity nez nabude naprostou duveru... Uvidime..školka super. 2x brecela asi minutku ale jinak se ji tam docela libi. Chodi kazde rano na hodinu. Pristi tyden pujde i na vychazku, pomalu a jiste. Dneska jsem byl chvilku venku s jeji kamaradkou a ta mi rikala tatinku 🙂 a kristynka ji rekla: to je muj tatinek a dal mi ruku... jak sladke. Ja ji proste miluju. Ja asi ty deti fakt pritahuju 🙂 Aspon kdybych pritahoval trosku moji zenu...nevim co dal bude ale jezurasku musis do toho jit. Proste pochopit cerne na bilem jak se veci maji..zase si nemuzeme nic nalhavat. Uprimnost nade vse. Taky mi chybi doteky, libani, obejmout a jit...Jo ten zivot je peknej pes na nas...Nejhorsi je jak ty roky leti..vsechno je moc rychle. Zse je tolik hodin a ja premyslim nad tolika vecma..jake ty vztahy vubec jsou. Chtel bych si pustit krasne pisnicky, zapalit svicku a dat si vinecko a drzet ji v naruci...to se asi libi kazdemu chlapovi 🙂 ono ve finale vsichni chteji od zenske to stejne...akorat ja ji chci davat vic...letim spat tak dobrou a drzme se. Valecnici jsou na stezku zivota 🙂
Ahoj kristynkacz. Dlouho jsem přemýšlela zdali mám napsat na modrýhokoníka, protože jsem zažila téměř stejný příběh. Měla jsem hodného kluka, který mě miloval a já milovala jeho. Přišel na svět chlapeček (toník) a hodně se od té chvíle změnilo. Skoro na chlup stejná situace. Chtěla jsem jinam, ale uvnitř bylo pořád něco. Když jsem ho viděla, tak se mi chtělo brečet a byla jsem ráda, že byl dlouho v práci. Rozhodovala se co dál, nebylo to vůbec jednoduché. Nakonec jsem šla cestou, že dám šanci našemu životu a věřila, že to bude jiné. Trvalo to pár měsíců a dneska můžu s čistým štítem říct, že jsem udělala dobře. Vážíme si toho co pro sebe děláme, mnoho věcí se změnilo. Je mnohem pozornější, každá žena to určitě ocení, pomáhá mi v čem se dá a je hlavně ten nejlepší táta pro toníka, kterého my potřebujeme. Zdali ti mohu poradit tak vydrž. Má v sobě velký zmatek, ale když vám to celkem klape je těžké jít někam jinam. Je taky matka a máte spolu dítě. Pokud můžu pomoci s něčím, ráda poradím. Vím o čem píšu. Ahoj Jiřina
@jirinahrade Ahoj. Dekuji za tvuj pribeh. kdyby dopadl jako u tebe tak budu ten nej chlap co v zivote mela. Dneska jsem na bodu mrazu, protoze je totalne chladna a ma asi k memu dotyku odpor a mozna vuci me taky. nevim jak se to pozna. To mi muzes rici ty. Rekla, ze to zkusime, ale pravda je asi nekde jinde. Nesnasim jak si porad maze mobil. To je fakt tragedie, kde mam brat duveru a obnovit ji, kdyz evidentne je na ni videt, ze snaha je temer nula. Spis ceka az zmizim a pak si mohla komunikovat s nim a pak hezky vse vymaze. Snazim se byt takovej jakej chci, aby videla ze ma chlapa s kterym zije, ve kterem vse utlumila a nikdy s nim nic neresila v zasadnich vecech..chci mit svoji rodinu kterou jsme si udelali a ne nejakyho smejda co mi je vezme, kdyz neni schopnej ubranit svuj byvalej vztah a sere se do naseho. Vzdyt doma muze mit naprosto vse. jen trosku chtit a hledat cestu a nebyt tak odsunuta. Ja dokazu byt nej tata pro ni a pro malou. protoze mi stojej za vsechno. Je to asi stale dokola ale ona resi veci spatne nez by mela...to je pak problem. Ma je resit s lidma co to vse prozili a ne s nim. Hlavne by to mela ukoncit a nevyhledavat ho, kdyz to chce zkusit, jak rekla. A ono je to naopak. Tolik indicii je na ni videt, ze i slepej to pozna. Me to je tak lito, vzdyt ja je miluju a hlavne ji. Nedokaze se podivat do minulosti a uznat spousty pravd, ktere ma na svedomi a ktere mohla zmenit. Ani jednou to neudelala. Ja bych to udelal hned, ale ja jen cekal a cekal az se to zlepsi. To me strasne stve. Mozna ma ke odpor a nedokaze to rici. Fakt nevim co delat. Ale neni ke me fer a to by mela v prvni rade byt. Dyt tu mame dite a vsechno. Nerozhoduje se sama, protoze jsem tu i ja. A nehodlam se ji vzdat. A v koutku duse verim, ze i ona si vse uvedomi a pochopi, ze byla hodne v totalni krizi a vyresila to tim nejhorsim zpusobem co dalo. Pritom fakt stacilo prijit a rict kurna chlape, je cas neco zmenit. ja se take menim a vim, ze je to potreba do budoucnoti. Ale vzdy s laskou a pochopenim a kompromisem a rodinou. Za to ma bojovat kazdej ! Snesl bych ji modre z nebe ale ji je to vse naprosto jedno...hrozny. Dej mi vedet co si o tom myslis ty z tveho pohledu. Dekuju. ( ja bez nich nedokazu proste byt..)
@kristynkacz Ahoj vsichni, budu psat dal muj pribeh. V tydnu zadne zlepseni, porad dokola ta hra... prisla sobota ja se dozvedel, ze moje laska je tehotna!!! a nez to zacalo, tak na moje narozky jsem ji chtel rici, ze bych do druheho miminka sel hned, kdyby chtela..dost mi to vzalo nadeji na vsechno. uvnitr srdce neco hodne utrpelo, protoze za 5 let jsem to do ni nedal, nebot mi verila a ja ji respektoval i kdyz jsem to chtel tolikrat jinak..bral jsem vzdycky ohledy na ni a myslel ze je to spravne. Nikdo si neumi predstavit jak mi je a kdyz videl jen jeji oblicej rano jak prisla od doktora dnes, tak mi bylo vsechno jasne. Chtel jsem utect, skocit z mostu, jet pod kamion...nikdy bych neveril, ze bude takto nezodpovedna. Bude nas cekat smrt miminka i kdyz to urcite neni moje. Ja si musim vsechno vyzrat az do kalichu. Jak mam bojovat a zit pro nekoho, kdyz ona nechce udelat pro nas vztah skoro nic a makam, delam, staram se o ne, venuju jim vsechno...kde je chyba? Muzu vsem rici, jestli nekdo o tomhle snil, tak at na tohle rychle zapomene a vede radny vztah a snazi se delam co to jen jde SPOLU ! Urpel jsem velkou trhlinu do me viry a lasky k ni a vubec nechapu, ze tu jeste jsem. Je to tak smutnyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy !!!!!!! Lidicky premyslejte nad vsim nez neco takoveho nekdy udelate...vzdyt vam to za tolik trapeni a niceni nestoji !!!
@kristynkacz Ahoj. Psala jsem vám na email, ale žádná reakce nepřišla. Váš příběh začíná být horší než byl můj. Musíte být oba dost silní, že to ještě dáváte, ale nic jiného vám taky nezbývá. Pokud tohle všechno překonáte, budete ještě silnější ve vztahu než jsme mi. Zdali u vás vidí změnu a v duchu si říká, proč to nemohlo být již dříve, tak máte nějakou naději. Nesmí vás vidět jako obludu, obrazně řečeno. Jestliže k vám něco málo uvnitř ještě cítí, snad po 5 letech s dítětem by jistě měla, vše řeší jen čas a čas. Je potřeba ji dát dost času a prostoru, pokud je v tom i těhotenství, bude potřeba více pochopení, trpělivosti, tolerance a zpětné vytvoření rodinné atmosféry. Lásky moc nečekejte, to bude hodně o ní. Nenaléhejte. Hlavní je si ujasnit co chcete dál. Máte-li oba zájem pracovat dál, je potřeba začít načisto. To musí jistě pochopit hlavně ona. Ale tu "tlustou čáru" musíte udělat oba dva. Máte spolu dítě a dítě je to nejkrásnější co bude vždy s vámi. Nemáte kam spěchat. Hlavně nic nevzdávejte. Učte se spolu nově komunikovat a vnímat a určije ji také něčím potěšte. U nás fungovalo dobré vínečko s dobrou náladou. Bez boje není výher. Držíme vám všechny palce a napište. Zkontrolujte si váš email. Jiřina
Když jsem četla název tohoto tématu,napadla mě situace mého blízkého kamaráda,který je ženatý 10let,mají dvě děti,ale od podzimu jim to ve vztahu neklape,žijí odděleně,nevím,jak se to vyvíjí teď,ale párkrát naznačoval,že si jeho manželka našla někoho jiného, dost mě to mrzelo,protože je to fakt hodnej kluk a je mi líto dětí. ale někdy to holt nevychází,jak by člověk chtěl
já spíš řeším-život s nímxživot bez něj,ten zbytek zatím ne,to je předčasný....jenže bez něj žít nemůžu,na mateřské,bez práce,bez příbuzných,kteří by pomohli,bez bydlení,se dvěma dětma...se můžu jít tak akorát pást....pronájem totiž sama neutáhnu a když půjdu do práce,nemá mi kdo pohlídat děti,než se vrátím a na to aby byli sami jsou moc malí.... 😖 a na hlídání mi nezbyde,i tak by to bylo z ruky do huby...už jsme to zjišťovala a počítala...Navíc jsme se teď zadlužili kvůli domu-kdysi mi slíbil,že děti budou mít nahoře pokoje-když mě přemlouval,abych se nerozváděla,tu žádost mám doteď schovanou....takový sliby teda plní,to zase jo....jsme spolu 12 let a je to furt dokola a mě nějak dochází síly....už mi víc lidí řeklo,že jeho chování ke mě je přinejmenším zvláštní....že nikam nemůžu bez dětí je samozřejmost....Se mi to dost blbě randí s někým jiným,co? 😉