Manžel chce vzít domů nevlastní dítě. Co mám dělat?

@romcovaklarka no přesně. já řekla, že pojedeme na den dětí, že bude po dešti, na hřišti, mokro, u vody chladno...ať jim dá teplé bundy a kvalitní nepromokavé boty nebo gumáčky a co dostaly? malá měla boty, ale jen tenkou mikču a synek měl bundu, ale děravé staré boty, aby si neničil nové. a tak je to pořád. chceme praktické věci a malá dojde v kraječkách a lakýrkách jak na svatbu a my chceme jít na hřiště a na písek. ale dělá to takto i prarodičům. když si je berou na víkend nebo dovču, tak jim taky nikdy nedá to, o co si předem řeknou ☹

@blahova_andrea @romcovaklarka Holky, o balení bych mohla psát romány... 😀 Ještě teď mám v živý paměti, jak jsme je před dvěma roky vzali poprvé k mým rodičům a nevlastní syn, bylo mu tehdy deset, si musel s sebou vzít i takový ty velký desky, který vídám u děcek studujících na grafických školách... Samozřejmě je pak zapomněl v autobuse. Tehdy jsme neměli auto, takže jsme ty dvě veliký tašky přes rameno táhli busem, jaký bylo moje překvapení, když jsme dojeli do cíle a nevlastní dcerka vytáhla z tašky spoustu panenek, plyšáků a dokonce i pastelky. A to jsem ji přesvědčila, že při třicetistupňových vedrech opravdu nebude potřeba podzimní vesta...

@romcovaklarka - vidíš a během toho kecání jsem si všimla, že jsi se opravdu posunula, už máš děti 2 a ještě celkem brzo po dsbě...to musí být pořádná honička, jak to všechno zvládáš? já bych si asi netroufla....

@romcovaklarka souhlasím s @marcicek84. jak to zvládáš ty dvě tak po sobě? a jak to vlastně vypadá, když dorazí i nevlastní?

@marcicek84 S tím kecáním jsem to myslela tak, že zas obživla tato diskuse, ne, že bys ty osobně kecala 😉 doufám, žes to nepochopila nějak negativně 😅
@marcicek84 @blahova_andrea No jak to zvládám. Tak nějak střídavě oblačno, občas jsem ze staršího dost s nervama v koncích 😅 ale zas mladší je hodně pohodová, takže v součtu se to dá a jsem šťastná, že je mám. A když dorazí nevlastní, je to pohodička, protože ona si s malejma celkem ráda hraje a oni ji zbožňujou, takže sice jsou ve třech schopni nadělat neuvěřitelnej nepořádek, ale jinak o nich prakticky nevím 😵

@romcovaklarka tak to je úžasný, že vám to doma takto klape. vlastně jak to popisuješ, tak je to jako u nás, když dojdou nevlastní. vše je vzhůru nohama, všude bordel, ale děti si vystačí a jsou zabavené a spokojené.
jinak tedy mají moc krásná jména 😉

zdravím všechny, hledala jsem podobné téma, protože co se týče nevlastních dětí, mám také problém s kterým si nevím rady. S přítelem spolu žijeme 4 roky a máme spolu 16ti měsíčního klučinu, přičemž on má ještě 14ti letou a 18ti letou dceru ( není její biolog. otec), kterou matka vyhodila. Tudíž, když malému bylo 8 týdnů se k nám nastěhovala. Do toho co 14dní k nám jezdila ještě druhá dcera. Abych to na pravou míru, po roce různých průserů, problémů ve škole a neustálého dožadování se alespoň nějakých pravidel, se odstěhovala na prázdniny k přítelovi a vrátila se z nich těhotná. Ale protože nebyla těhotná sním, rozhodlo se po uvážení, že půjde na interupci( má ještě rok studia). Nejsou to ani 3 měsíce a ona je těhotná znovu, protože asi vůbec neví co je ochrana. Po tom co jsem si oddechla, že se odstěhovala. Přítel mi včera oznámil, že se k nám stěhuje zpět.( on se mě totiž nikdy neptá, ale vše mi jen oznamuje na poslední chvíli) Asi o ní píši dost nevybíravě, ale nikdo si neumí představit co je schopná provést. Od neustálého lhaní, chození za školu, poštvávání táty proti mně a drobných krádeží. A teď co...vůbec nevím jak se mám zachovat a jak tuto situaci řešit. Budu ráda za každou radu, děkuji

@tekisek budu stručná, byla bych zásadně proti, mysli na sebe i svého syna

@tekisek holka to je těžké radit. já mám děti od malička a od začátku jsem jim dala jasně najevo, že je mám ráda, ale pravidla platí pro všechny. a dodržuju to i po narození vlastního syna. seřvu je stejně jako jeho, podle toho, kdo co provede 😀 je fakt, že autoritu jsem si musela vybudovat sama, protože přítel je měkota, co si chce děti o víkendu užít a ne vychovávat, takže je to často jen na mě, ale dá se to. ty jsi bohužel na tom mnohem hůř. s puberťákama už nehneš a vypadá to, že s přítelem taky ne. bavili jste se o tom? jako neřeším jen biologii, já nevlastní děti beru skoro jako svoje a co potom lidi, co mají děti adoptované, ale i tak. teď máte vy domácnost, chceš nějak vychovávat a vést své dítě a nevlastní dcera je očividně dost rušivý element. kdo ví jak moc je hloupá a nebo zkažená, ale holka je jednou plnoletá a přítel by za ni neměl vše řešit. měl by jí ukázat, že za rozhodnutí musí nést následky a nikdo jí cestičky zametat nebude. já jsem pro lásku horem spodem, ale odsud podsud. jedna věc je si s ní sednou a zkusit si promluvit, vše vysvětlit, ať už jde o chod domácnost, výchovu mrňouse a nebo antikoncepci. jde o to, co si z toho vezme, jestli bude vůbec ochotná poslouchat a jakou bude mít reakci. jenže tohle vše by měl řešit hlavně tvůj přítel, její otec a ne ty. já beru, že jí chce pomáhat, ale tímto přístupem z ní dospělou, zodpovědnou a samostatnou bytost rozhodně nevychová. taky mám za sebou průsery a telecí léta, ale všeho moc škodí. a s tou mladší je zatím vše ok?
jinak teda shrnutá rada: základem je komunikace a změna stavu mezi tebou a přítelem, poté by měla následovat komunikace a změna stavu daná jasnými pravidly ve vztahu ke slečně. pomoct se jí asi musí, když už je tele tam kde je, ale vše by mělo mít pravidla a když se jimi nebude řídit, musí nést následky, ač třeba tvrdé ☹

@blahova_andrea Absolutní souhlas.Já se budu opakovat, ale pokud by mé dcery měly mít někdy nevlastní mámu pak doufám, že bude alespoň z poloviny jako ty.Ty máš v sobě strašně moc lásky, pochopení, empatie, ale zároveň máš i hodnoty správně nastavené.
Ví ten tvůj chlap, jaký má doma poklad?

@laurital já se taky budu opakovat...moc díky 😉 já doufám, že to někde v skrytu duše ví 😀 jinak by se mnou už třeba nebyl 😉

@blahova_andrea moc hezky napsáno, naprosto souhlasím... otázka je, do jaké míry to bude ochotný partner @tekisek řešit.. Pro tekíska dost nelehká a nezáviděníhodná situace ☹ Dost se obávám, že časem po nevydrásajících průšvihách padne rozhodnutí buď nezodpovědná dcera nebo já se synem... ale třeba do té doby si nejstarší dcera opět někoho najde a pošupajdí za ním

@blahova andrea @tekisek Jo, pravidla jsou rozhodně důležitá. Ještě teď, skoro po třech letech, vidím, jak by manžel nejraději nic neřešil a jen si děti o víkendu užíval, ale stejně nakonec vychovávat musí, protože jinak by poroučely děti nám, stejně jak to dělají doma bejvalce - u nás si to nedovolí. A popovídat si o výchově, u nás byl dost guláš v tom, že manžel sice tvrdil, že chce, abych se na výchově dětí podílela, ale ještě v létě byl schopnej totálně vybuchnout, když jsem (podle mě naprosto oprávněně) seřvala nevlastního syna.

@street57 u nás je to naprosto stejné. přítel si chce děti užívat, ne je peskovat a vychovávat, tuto roli mám prostě já. já nastuvuji domácí pravidla i dohlížím na jejich dodržování a co se přítele týká...je skvělý kamarád a chůvička svým dětem, ale já mám co se výchovy a pravidel týká občas o jedno dítko na víc 😀 já mám tedy to štěstí, že jsem dostala k výchově výslovný souhlas hned na začátku. jsem na všechny děti stejně hodná i stejně tvrdá. když byly menší (a právě zkoušeli kde jsou meze), tak párkrát "dostaly i za ušiska". prostě vše má své meze. vyplatilo se to. prostě hned poznali, že tudy vlak nepojede a jsou to naprosto bezva děti. skoro vždy jde vše po dobrém, někdy tedy musím říct vícekrát nebo i zakřičet, ale to jsou dávno výjimky. děti mě respektují a berou jako autoritu. jsem moc ráda, že mě v tomto přítel kdysi podpořil. byl na mé straně, vyžadoval, aby mě poslouchaly apod. nedokážu si představit, že by to teď tak nebylo, když mám i vlastní dítě. protože i v té naší idylce je spousta problémů k řešení a výchovu nejmladšího mi to občas narušuje, systém o víkendech je rozhozený, ale zase nám to dává jiné "věci". vy si to fakt musíme nejvíc hlavně ujasnit v klidu mezi sebou, protože jinak se nehnete z místa ☹

@blahova_andrea Už to naštěstí jakž takž vyřešené máme, on si to manžel nejdřív musel vyřešit v sobě. Původně totiž nechtěl ani vychovávat, že to nemá cenu, když je vychováváme jen přes víkend a ono se to ztratí, ale musel začít, jinak by nám za chvíli skákali po hlavě, jako to dělají své matce. Ale rozdíly ve výchově stejně budou, protože manžel, i když rozvod nezpůsobil on, má pocit viny, že děti nežijí v "normální" rodině, takže se jim to snaží vynahrazovat a já to dělám tak trochu taky, i když ani jeden nemáme problém je srovnat. Je to složitý... A jak píšeš, že máš občas o jedno dítě navíc, tak to jsme na tom podobně 😀

@petrakol No, samozřejmě, že to dítě je i jeho. Ale vychovává ho výhradně matka - bydlí víc jak 100 km od nás a k nám jezdí jen 1x-2x do roka. Navíc u nich to nebylo tak, že by přítel utekl od ní a od děcka, ale ona hned od začátku manželství mu zahýbala, o děcko se nestarala, lítala jenom po zábavách a mimino nechávala samotné doma nebo ho strkala nemocné tchýni. Až nakonec utekla úplně a vzala si jiného, už taky rozvedeného chlapa. Přítel na syna poctivě platí, na prázdiny ho bereme, ale ona se prostě rozhodla, že chce žít nový život. A co já s tím mám jako společného? Mně je 26 a opravdu nevím, proč bych měla vychovávat dítě ženské, která ho jako svoje vlastní vychovat nedokázala - klukovi je 13 a ani si nevzpomene, že má tatínek narozeniny nebo že by mohl poděkovat za dárky, které jsme mu poslali, věčně dělá jenom průsery a my jenom posíláme peníze na úhradu škody, babičce neumí ani odpovědět na pozdrav...jako nezlob se na mě, ale za tohle přece nemůžu já ani přítel, kterej ho má možnost vidět max. 2x do roka. Ano, biologicky je jeho, ale ona přítele opustila když byly malému 3 roky a odstěhovala se na druhý konec republiky, příteli nechala jenom dluhy, on kluka vychovával do těch 3 let, od té doby je pro něho prakticky cizí (asi těžko si ho může brávat na víkendy, když bydlí od nás tak daleko a navíc splácíme její dluhy, takže to ani finančně není možné)... A když si ona měla právo zařídit bový život, proč ne přítel? Teď čekáme rodinu spolu a to neznamená, že se zříkáme jeho syna, ale jak já ho můžu chtít vychovávat - je mi 26 a klukovi 13 a navíc je to puberťák, kterej by neposlouchal ani jeho, natož mě, mladou holku...

@sestrickajanulka jj, přítelova nebožka se s dětmi taky odstěhovala k novému chlapovi a teď bydlí 70km od nás. je to mazec si pro děti jezdit tak daleko. navíc teda zrovna jejich směrem je to věčně samá kolona, takže nám kolikrát cesta od nich domů v neděli večer trvá i 3hod ☹ pro mého syna, který vydrží v autě v klidu max. 30min. je to náročné.

@marcicek84 Přesně tak, viz můj předchozí příspěvek. Chápu, že rozvedené matky, kterým utekl manžel, to vidí jinak, ale jak už jsem napsala, u nich to byl přesně opačný případ. Mně bohatě stačí, když nám kluka pošle na prázdniny a nedá mu s sebou lautr nic - pyžamo, hřeben, papuče, ručník, zubní kartáček... Přitom kluk k nám jezdí 2x do roka a my děti nemáme, abysme mu veškeré věci mohli poskytnout. A jako na potvoru už se 2x stalo, že hned 1.den po příjezdu měl horečky (no prostě ho k nám poslala nemocného a ani nám o tom nic neřekla) a my ho museli vízt do nemocnice, protože cestou se to zhoršilo a měl až 39,7. V nemocnici na nás všichni hleděli jako na pitomce, protože kluk neměl žádné osobní věci a vysvětluj jim, že právě přijel od matky, která mu nic nedala a zrovna ho posílala k nám na prázdniny. Všechno jsme museli honem letět nakoupit (zkus koupit papuče nebo pyžamo ,,od oka" když to děcko vidíš jednou za rok), navíc nemocnici máme 50 km od domova, takže paráda. Ale jí to nepřišlo vůbec divné a příště ho opět poslala bez věcí, hlavněže měl Mp3, že. Jinak to ho pro změnu poslala s průjmem a zase nic neřekla a po dvou dnech přemýšlení co jsem kurňa uvařila špatně a z čeho může mít průjem se konečně přiznal, že ho měl už doma a že je to čím dál horší...opět skončil v nemocnici a až potom z milé maminky vylezlo, že její druhé dítě, 4letá dcera, měla nějakého střevního bacila, s kterým taky ležela na dětským. Takže ať mi pak někdo něco vykládá o chudince rozvedené matce a hajzlovi chlapovi... A ať se na mě nikdo nezlobí, ale když je ženská takhle nezodpovědná jako matka, tak proč já bych to za ni měla žehlit. Teď budu mít vlastní dítě a je snad přirozené, že se ho budu snažit ochránit - jak od všech zbytečných nemocí, tak od jiných negativních vlivů - těžko po mně někdo může chtít, aby bylo miminko v pokoji s 13tiletým puberťákem, kterýmu já navíc nevěřím (několikrát i vlastní matce ukradl peníze nebo šperky, lhal nám do očí, tatínkovi se nestydí říct ,,vole" - takovou výchovu já prostě neuznávám a jako čersvtá matka prvního dítěte bych ani neměla sílu to nepravovat nebo řešit a přítele má taky na háku - vidí ho jednou za čas, takže žádný respekt...). Že je biologicky jeho je pravda, ale to je v tomhle případě asi tak všechno - na jeho výchově se nemohl podílet.

@blahova_andrea To věřím. My to měli o to složitější, že jsme nějaký čas byli bez auta a navíc máme oba dost časově náročné povolání. Takže i když byl malej celé 2 měsíce prázdnin jakože u nás, většinu času musel být u babičky ve vedlejší obci, protože přítel byl pořád v práci a já jsem zdr. sestra, mám návštěvní službu u nemocných a stačilo, aby mi někdo zavolal a večery, víkendy svátky...prostě musím se sebrat a jít k pacientovi, když mu není dobře a potřebuje injekci. Je to smutné, ale samotného bysme ho doma nenechali, protože bysme se báli co vyvede, po tom, co několikrát normálně sebral šperky vlastní matce a přes kamaráda je dal do zastavárny nebo normálně jí sebral peníze z peněženky...pak jenom sliboval, že už nikdy a udělal to znovu...a my mu už prostě potom nevěřili. No a pak mu pro změnu zakázala ona k nám na další prázdniny jet, protože takhle zlobil...

@sestrickajanulka já bych ho doma takto často nenechávala samotného ani kdyby nekradl. prostě tam nebydlí, je tam na návštěvě, tak ta dlouhodobější a častější samota stejně není vhodná. my máme teda stejné problém s balením nebalením věcí pro děti atd, ale tak už jsme na to zařízení, ale jinak si je bereme pravidelně, teď jsme koupili velké rodinné auto, aby se to právě všecko nějak dalo, ale je to děsný žrout peněz, které nemáme ☹ jejich maminka se jim taky nikdy moc nevěnovala, do stěhování se vlastně o děti starali přítelovi rodiče a teď jsou děti taky často buď na víkend u nás nebo u nich.

@blahova_andrea Taky už jsme se pojistili a nějaké věci už u nás má pro případ, že by mu zas nic nedala. Hlavně jsem řekla příteli, že když pro něho pojede, má trvat na tom, ať mu ukáže, co si nabalil za věci. Ale nic by mě tak neštvalo jako to, že ona ho snad nechává růst jak dříví v lese - naposledy když tu byl jsem úplně pěnila, protože neřešil ani základní slušné návyky jako je pozdravit nebo poděkovat. A příteli bylo hloupé ho pořád napomínat, chtěl si ho spíš užít, že ho vidí jednou za čas a ne se snažit zachraňovat výchovu. Jinak já teda nevím, ale já už ve 13ti věděla kdy mají rodiče i babičky narozeniny nebo svátek a že je slušnost jim popřát a když jsem náhodou zapomněla, mamka mi to připomněla, ale u nás se snad nikdy nestalo, že by malej naoplátku když mu přeje tatínek k svátku řekl třeba Tobě taky (jmenuje se stejně). Vím, že je to i pubertou, ale je mi to spíš vůči příteli líto, když si vezme syna na prázdniny, vezmeme ho na výlety, do zoo apod., snažíme se aby se nenudil a něco i zažil a on se naoplátku chová jak klacek.

@sestrickajanulka jj, to znám. náš sebíček v 5 letech nevěděl, že se zuby čistí i s otevřenou pusou zevnitř a ne jen ty dva přední. ale je fakt, že já měla děti od mala a častěji, takže si je prostě vychovávám. přítel na spoustu věcí taky kašle, tak je to na mě. ale zase mám pravomoce i respekt, tak se to dá, jen je to občas náročný. no...doufám, že nedopadnu podobně. našemu "malýmu" bude 11, takže už se blížíme pubertě taky.

@blahova_andrea Tak to u nás nešlo, protože jsem s přítelem teprve něco přes 3 roky. A navíc jsem prostě asi ještě mladá na to, aby měl přede mnou nějakej respekt nebo něco. Kdyby byl malej a byl u nás častěji, tak bych si taky nenechala leccos líbit, ale takhle...Vlastně jsme se poznali, když začínal lízt do těch telecích let. Ale když se chová nějak nevhodně, napomenu ho, to jo, ale on si z toho stejně nic nedělá.

@sestrickajanulka to je jasný. já měla to "štěstí", že byly děti maličké a že já jsem stejně stará jako jejich máma.

@blahova_andrea Tak to jo, to je potom jiná 🙂 Jeho máma ho sice měla taky hodně mladá, ale přecejen je to i tak rozdíl - já jsem jen o 13 let starší než on a vypadám ještě mladší, děti zatím nemám a od začátku jsem se k němu spíš chovala jako hodná teta, která by mu snesla modré z nebe, podstrojovala mu a pak už jsem ani nějakou autoritu čekat nemohla. Ale když mu bylo těch 10 tak byl ještě zlatíčko, za ty 3 roky když to srovnám se změnil strašně. Ale tak snad z toho vyroste. Byla bych ráda, kdybysme mu zase mohli věřit a udělal nám občas i nějakou radost a ne jen průsery.