Manžel mě opustil měsíc před porodem kvůli jiné

dada_79
21. dub 2012

Ahoj, založila jsem tuhle diskuzi, protože jsem ještě stále v šoku a nevím jak dál. Před více než 10 dny mi manžel po sedmi letech společného života, měsíc před porodem našeho vytouženého potomka oznámil, že mně už nemiluje a stěhuje se k velice "chápavé" kolegyni, kt. potkal v nové práci. Celé naše spolužití jsem považovala za šťastné, zvlášť, když jsme před necelým rokem měli rok plánovanou svatbu, a pak 2 měsíce po ní, po 4 letech snažení zjistli, že čekáme miminko. Ještě před 2 měsící, kdy byl na služební cestě mi psal sms, jak mně a naše dítě hrozně miluje. Jsem z toho v takovém šoku, že jsem na týden skončila v nemocnici, na rizikovém oddělení. V šoku jsou i naši společní přátele, protože nikdo by to od něj nečekal. Nevím, jak dál.... . Na co mám do rozvodu nárok? Manžel se odmítnul vrátit. Nejdřív sliboval pravidelné přispívání na dítě a domacnost určitou částkou, teď mi oznámil, že se musí poradit s právnikem, kolik mi bude dávat. Byt mám zatížený hypotékou, kt. jsem si brala ještě za svobodna. Jsem na mateřské a netuším, kolik mi dá příští měsíc peněz, abych mohla zaplatit základní účty. Nevím, jak to všechno zvládnu. Mate někdo skušenosti s podobnou situaci?

dada_79
autor
27. led 2013

Šťastný nový rok všem silným ženám a maminkám. Doufám, že 2013 bude pro všechny lepší. A novopečeným maminkám všechno nejlepší  Uvidíte, s příchodem prcka na svět se všechno zlepší a možná vyřeší.
Když jsem v totálním stavu zoufalství zakládala tuhle diskuzi, ani jsem nedoufala, že se do ní někdo přihlásí. Na jedné straně jsem ráda, že se uchytila, na druhé však šokovaná, kolika krásným a chytrým ženám se tohle stalo. Mám pocit, že svět a jeho morální hodnoty se úplně zbláznili. Nicméně, doufám, že tahle diskuze alespoň trošku pomůže těm, kterým se to stalo, děje a možná stane. Žena je silný tvor, ale taky nemusí vydržet vše a já doufám, že maminky, kterým se to stalo najdou sílu jít dál. Já ji hledám už 10 měsíců. Ale, zas, ten cvrček vždy za to stojí . 4 roky jsem jsi myslela, že jsem neplodná a v živote žádné dítě nebudu mít, takže moje těhotenství považuji za malý zázrak. Teď mám svoji princeznu. Přišla jsem sice o manžela a ty soudní tahanice s ním jsou hodně vyčerpávající, ale to dítě mně žene dál, svou silou, láskou a odpovědností za ní a její život. Musí přece mít někoho, kdo bude stát při ní a dá jí pocit bezpečí, ne?
Jinak, maminky, kterým se to právě stalo, radím:
vše, co vám manžel slíbil při odchodu (výši výživného, majetek, atd.), okamžitě, kým je vůle, podepište s ním, protože jak začne ubíhat čas, jeho vůle a pocit viny bude po vlivem vychytralé milenky a právníku slábnout, a pak strávíte málem rok v průběhu soudních procesů a tahanic a nikdy už od něj nedostanete to, co slíbil při odchodu, tak jako já. Jak říká moje maminka: …“na začátku slibuji i modré z nebe, a pak by tě okradli i o poslední vařečku. Zvlášť, kdy jsi s tou milenkou zařizují nové bydlení.“

Všem posílám hodně síly.

dada_79
autor
27. led 2013

@jahodarka
Moc hezky jsi to napsala. Doufám, že všechny najdeme také své štěstí jako ty. 🙂

jahodarka
27. led 2013

@dada_79 určitě najdete, teď to zní jako utopie, ale já tomu věřím, je to nahoru a dolů, teď jste na dně, ale už bude jenom líp! musí být!!!

dada_79
autor
27. led 2013

@zuzanamaja
Ahojky. Moc mně mrzí, že procházíš stejnou zkušenosti. Byla bych radši kdyby se tohle vůbec nestávalo. Není to lehké období, ale uvidíš, s narozením prcka se to trošku spraví. Netvrdím, že se s tím hned vyrovnáš, to chce čas. Jednak, ten brouček tě tak naplní láskou, že to prázdné místo úplně, nebo více méně vyplní a jednak budeš mít takovou honičku, že na zbytečné emoce nebude moc času. Ale, do té doby klid. Myslí na to, že miminko je ještě malé. Zrovna se mu vyvíjejí plíce, a přece nechceš, aby se synek narodil se slabými plíci a ty měla ještě k těm starostem i strach o malého. Vím, že to je těžké, ale musíš to vydržet alespoň do 38 týdne. Takže, i když je to hodně těžké (ještě mám ty pocity stále v paměti, ten strach, pocit ztráty a samoty), snaž se dostat do pohody. Obklop se lidmi, kterým na tobě záleží, dělej věci, které tě baví, choď třeba na něco hezkého do kina, do divadla, uvař si své oblíbené jídlo, atd. Hlavně nebuď sama a snaž se nějakým způsobem zaměstnat, abys nepodléhala depresím. Uvidíš, zvládneš to. Najdeš v sobě tu sílu. Já jsem prošla všemi stavy od deprese, myšlenky na samovraždu, zlosti, lhostejnosti atd. Ale, pořád jsem tu a snažím se s danou situaci poprat a užívat jsi každý moment s mou malou princeznou. Jahodářka to napsala správně. My už nebudeme samé. Máme jistotu, že máme toho malého broučka, pro kterého jsme celým světem, alfa omega a i když je to teď hodně těžké, pořád to takové, snad, nebude. Pokud ti bude špatně, klidně mi napiš RP.

zuzanamaja
27. led 2013

Moc děkuji za podporu Dadi...včera už jsem se s tím začala smiřovat, 2 dny nebrečím a soustředím se na maličkého. Teď už vím, že to zvládneme, i když to bude hodně náročné. Na byt máme hypotéku, 3 hafany, které si nechám, prcek...naši bydlí daleko, všechny mé známé mám tady v Olomouci:-/ Drahoušek je spokojený, konečně šťastný, měl dneska přijet z chaty, ale nepřijede...Konečně k němu cítím i nenávist zato, jak jsme mu lhostejní...je to sobec a než s takovým, to raději sama...už to konečně cítím, i když to bolí. Co mě děsí nejvíc je, že zůstanu sama...Jen blázen by si něco začal s matkou sotva narozeného dítěte, se třemi psy a dluhama na krku....ach jo...Ale pořád si říkám, že ještě může být hůř...To mě drží nad vodou. Tak se drž a napíšem si, jak to zvládáme ju?;) Hlavně ať je maličká zdravá...a ty samozřejmě taky🙂

haniplanetka
30. led 2013

@dada_79
@zuzanamaja moc na vás obě myslím, aˇt je líp a miminka jsou zdravá!

lyrin
4. únor 2013

Ahoj holky tak jak se vám daří. Matouškovi bude už za 4 dny první měsíc a už teď vidím že holky tady mají pravdu. Je pravda, že mě stále bolí co se mi stalo, ale s malým nemám moc času se tím zaobírat. Když na mě upře ty svoje velké modré kukadla, tak si hned uvědomím jaké mám štěstí, že mám tak krásného a zdravého chlapečka. Hned se cítím lépe. I u vás to bude tak, věřte tomu. Nic není důležitější než vaše malá zlatíčka. A i když vím, že to bude ještě nějakou dobu trvat než mě to úplně přebolí, tak vím že to zvládnu. I když jsem si říkala na začátku toho všeho že to tak nebude. Přeji vám zdravá děťátka a pevné nervy. A jednou bude pro nás všechny líp. Protože co zůstalo chlapům nic a my máme ty naše poklady, kteří nám to vše vynahradí.

kathule
10. únor 2013

Ahoj holky, mě odešel přítel když jsem byla v 5. měsíci s druhým dítkem, po porodu jsme se k sobě vrátili.. jsou to víc jak 2 roky ale.. není to už ono, už mu nevěřím... a tak se ted rozhoduju že ho opustím. Rozeslala jsem poptávku na byt ve městě blíž mé mámy a dnes se mi ozvala jedna paní že možná o něčem ví.. asi osud.

Holky vy co to máte čerstvé držte se, já to teď vrátím tomu mužskému pokolení. On je na nás hodně fixovaný a vím že bude šílet že neví kde jsme a že jsme odešli, ale já už v tom vztahu být nechci

mathy
16. únor 2013

Dobrý den, všem. Je mi líto, jaké životní situace vás potkaly. Ani nevím, jak začít, ale ráda bych se vám svěřila s mým příběhem. Možná mě odsoudíte hned po přečtení mého příspěvku, možná mě někdo z vás pochopí a snad i poradí. Vše, co tu píšete mi není lhostejné, prožívám podobnou situaci, ale úplně jinak... Před rokem jsem se seznámila se ženatým mužem. Přesvědčil mě o tom, že je v manželství nešťastný a že já jsem ta pravá. Zamilovala jsem se. Ale pak mi oznámil, že čekají miminko. Byla jsem v šoku. Nezmohla jsem se na nic. Ani pro něj to nebylo jednoduché... byl utrápený a zdrcený. Řekl mi, že chce ženu po porodu opustit... Ale já jsem nemohla být součástí něčeho takového, všechno jsem ukončila a jim se narodil krásný chlapeček. Dnes je to 9 měsíců, celou domu mi neustále psal a prosil o schůzku. Náš rozchod nikdy nerespektoval. Nakonec jsem souhlasila, od listopadu jsme se začali vídat a věřím, že patříme k sobě... Ale nevím, jestli ženu dokáže opustit, bojí se, že nebude moci vychovávat malého. Z hmotné stránky by ženu zajistil, vyšel ji ve všem vstříc, ale chce malého. Má takový strach, že o něj přijde, že nic nedělá a nic neřeší. Ženě to vyhovuje, začala toho využívat, od syna utíká, při každé příležitosti. Odjede na týden pryč a neřekne kam, vrací se pozdě v noci... Je to takový paradox... Ale když přijde řeč na odchod, tak vyrukuje s tím, že malého už nikdy neuvidí. Já jsem strašně zhubla, nejím, nespím, nesoustředím se v práci... Nejsem typ, co dává ultimáta, ale nevím, co dělat. Nevím, zda bojovat a zatlačit na něj? Nebo rychle utéct? Mám pocit, že si na to oba snad i zvykli!! Jsem zoufalá. Nikdy jsem nikomu nechtěla způsobit bolest. Od začátku jsem myslela na všechny okolo, ale už toho mám dost!

kajalka
16. únor 2013

@mathy Měla bys utéct a spálit mosty, co tě k němu vedou. Jestli k sobě patříte, zas se setkáte. Ale myslím, že bys spíš potřebovala perspektivního partnera, co už má minulost definitivně vyřešenou a začít s čistým stolem.

kathule
16. únor 2013

@mathy já chápu že to rozhodování je hrozné, já taky stále bojuju jestli to mám udělat nebo ne. Jenže víš.. trápíme jen samy sebe, oni se z toho už nějak oklepou, chlapy to mají jinak, jak píšeš, nic neřeší 😔

kacenka1111
16. únor 2013

@mathy Jak dlouho jste byli predtim spolu? Jak dlouho jsou spolu oni? Jak vis, ze jim to uz neklape? rekl ti to on?

dada_79
autor
17. únor 2013

@mathy Nechci tě soudit, ani ti radit (to jsi musí každý svou situaci vyhodnotit sám), ale nenapadlo tě, ze když tohle udělal už své ženě, tak to klidně může udělat i tobě? Můj manžel své milence, jak jsem pochopila, taky napovídal, že nám to už 2 roky neklape (mimochodem, během těch dvou let jsme měli rok připravovanou svatbu a zplodili dceru) a já jsem hrozně zhýčkaná mrcha, která ho jenom trápí a chce žít v luxusu, který mi on nemůže dát (mé mamce se dokonce snažil namluvit, ze jsem jej psychicky týrala 🙂.). Kdo nás oba zná, tak se nad tím vším jenom směje, protože to absolutně není pravda. Celý čas jsme měli moc hezký vztah bez jakéhokoliv náznaku nespokojenosti z jeho strany. Ale, ta jeho milenka je duševně přesvědčená, že ho zachránila od hrozné zkázy 🙂 Je mi ji líto, protože vidím, že to u něj není žádna láska k ní, jenom ji použil jako prostředek, aby mohl utéct od zodpovědnosti ke svému dítěti a mít i nadále svůj pohodlný život. A když mu u ní začne byt horká půda, tak od ní uteče, možná i v horší situaci. Kéž bych se mýlila, ale život mně za posledních 10 měsíců naučil, že takému chlapovi se nedá věřit. Kdo jsi raz zvykl lhát a podvádět, tak se toho nevzdá.

sunnymood
18. únor 2013

@mathy pokud je pravda, že matka od dítěte odchází na týden a neřekne kam, pak by měl velice lehkou pozici u soudu, aby získal syna do vlastní péče..jen kdyby chtěl! mysli hlavně na sebe, co chceš, co je pro Tebe nejlepší!!!! pokud víš, že Tě to trápí a týrá a on s tím nic nepodniká a nechá Tě v tom, pak asi není tím pravým partnerem, není oporou, jakou byměl být.. je to jen srab, co se vymlouvá a důvod i vždy nějaký najde...protože, když se chce, pak jde všechno! Mačkám palce, zvládni to!

dada_79
autor
18. únor 2013

@mathy mathy, sunnymood to napsala hezky. Držím ti palce, nech to s tebou dobře dopadne.

jahodarka
18. únor 2013

@mathy já souhlasím s dadou, já bych se taky bála, aby se mi to nestalo taky, nemyslím si, že by byl problém v tom, že odchází od ženy popř. od dětí, ale koukala bych na to, jak se v téhle krizové situaci chová k nim, tak se totiž může za pár let chovat i k tobě... 😢 držím palce, ať se rozhodneš správně!

jahodarka
18. únor 2013

@bureska promiň, já si vůbec nevšimla tvojí zprávy! no ano, bio si vojtíka bere, ale ze začátku chodil pouze k nám domů, dvakrát týdně, cca v roce a půl jsme najeli na víkendy a to jednou za 3 týdny s tím, že ještě chodil jednou týdně k nám domů, no a zhruba od dvou let si bere vojtu jednou za 14 dní a k nám už naštěstí nechodí, pokud se na tom nedohodneme. já bych si hrozně přála, aby to vzdal, všechno by bylo jednodušší, ale oni se mají fakt moc rádi a čím je vojta starší, tím je na něj bio snad pyšnější, takže do toho nezasahuju, trvalo to dost dlouho, než jsme se začali vzájemně všichni (vč. mého muže) respektovat. je to složitý, musí všem dojít, že jde jenom o spokojenost toho malýho človíčka, vy jste dospělí a musíte se s tím nějak poprat, i když se vám spousta věcí líbit nemusí. kdyby nebylo jí, náš vztah by byl dnes téměř idylický, ale on jí do toho naštěstí nezatahuje, vojtíka od té doby neviděla a musím teda zaťukat, že zatím respektuje všechno, na čem jsme se dohodli a nejde přes moje rozhodnutí a výchovu, ale trvalo to... určitě dýl než dva roky...

nnell
18. únor 2013

@sunnymood já bych tomu moc nevěřila, spíš bych řekla, že přítel @mathy se staví do pozice chudáčka, aby ji přesvědčil o tom, jaká je jeho žena hrozná... 😉

sunnymood
19. únor 2013

@nnell ale tak jsem to taky myslela - bohužel

bureska
19. únor 2013

@jahodarka nevadí 🙂 No víš, asi je dobře že si bývalej malýho bere. Kvůli tomu malýmu. Dítě asi potřebuje znát oba rodiče, aby později věděl, proč je takovej jakej je, po kom má určitý vlastnosti. Pokud bývalej nedělá problémy a respektuje tě, tak jen dobře. Já už jsem taky ve fázi, kdy mi je vpodstatě jedno že si malýho bere. Už sem se s tím smířila a je to tak lepší. Malýmu nic nehrozí, jediný, co se může stát, je, že mu to tam probrečí. On by ho pak ještě rád vrátil. Vadí mi ale, že je u toho ona. Ikdyž nevím nakolik má ona k malýmu vztah. Spíš myslím, že moc ne. Je jí 31 a chce vlastní děti a ne se starat o "haranta" co má její milej s bývalou. On teda naštěstí taky respektuje to, co mu řeknu a vpodstatě nakážu. Myslím, že i ví, že kdyby šel jednou proti mně, tak už bych napříště nemusela být tak benevolentní.
Chápu že bys byla radši kdyby to vzdal. Já jsem totiž taky nějak víc v klidu když napíše, že nepřijede. Ale kvůli malýmu doufám, že to neudělá. On za to ten prcek fakt nemůže. A jen by si to nesl do života jako špatnej model. To nechci...

bureska
19. únor 2013

@mathy promiň, ale víš určitě, že matka malýho se sbalí a na týden odjede aniž by řekla kam? Nějak se mi to nezdá. Spíš se mi zdá, že tvůj přítel je dobrej herec. Oni chlapi v takové situaci se chovají všichni dost podobně. Můj manžel taky tvrdil, že nám to neklape a že jsem furie a nevím co ještě. Že odejít musel a samý lži. Víš, kdyby chtěl odejít, tak myslím, že by to udělal i navzdory tomu, že by malého nevídal. Není to tak, že by ho neviděl už nikdy, na to ani jeho žena nemá právo mu ten styk zamezit. Kdyby chtěl, tak už je od ní pryč a malýho si bere čas od času k sobě. Nevím, ale nebojíš se, že jednou tohle udělá i on tobě? A jak by ti bylo, kdybys byla v kůži jeho ženy? Myslím, že my ti tady neřekneme co bys asi chtěla slyšet, když víme, jaký to je, když chlap v těhotenství opouští a zahýbá. Já bych asi nechtěla žít s pocitem, že jsem někomu rozbila manželství a že to jednou může potkat i mě. Ale přeju pevné nervy a ať to dopadne tak, jak ty sama chceš

jahodarka
19. únor 2013

@bureska já se ti vůbec nedivím, že ti vadí, že je u toho ona, ale s tím bohužel asi nic neuděláš, náš bio zatím stále kupodivu respektuje, že si to nepřeju, ale to víš, že kdyby s tím přišel, nic nezmůžu... trochu si myslím, že mu to svým způsobem takhle vyhovuje, že může jednou za čas vypadnout a užít si jenom vojtíka. nebudu se tady o tom víc rozepisovat, když se to stalo, projížděla mi pravidelně koníka, takže bych nerada, aby se tady zase dočetla o něčem, o čem bych nechtěla, takže případně IP. 😉

bureska
19. únor 2013

@jahodarka tak to máš supr že býalý respektuje tvoje přání. Já vím, že bývalej ji bere s sebou, když jde s malým ven. Mně ale tvrdí opak. Nevím. Jasně, chápu. Budu ráda když se ozveš do IP. Taky bych tu nerada psala něco více osobního, člověk nikdy neví...

maestra
5. kvě 2013

já už se takhle trápím 5. měsíc. manžel odešel a já, těhule v 5. měsíci, s tříletým kloučkem k tomu, jen brečim, trápim se, nedokážu zapomenout. hrozně to bolí, trápim jak dítě venku, tak uvnitř v bříšku, ale nejde to potlačit. jeho asistentka mě trápila už dva roky před tím, kdy se ho snažila tak dlouho sbalit, až se stalo.. několikrát to ukončil, ale já to psychicky neunesla a stejně se k sobě vraceli.. stále slyším, jak na mě řval ta slova "už tě nemiluju!", to tak strašně bolelo a bolí do dnes. nakonec za sebou zavřel dveře v den, kdy jsem už potřetí zjistila, že jí opět kontaktoval, i přesto, že jsme si slíbili, že už toho nechá. opravdu za sebou zavřel a už se nevrátil.. ☹ jednou jsem se s ní dokonce poprala na veřejnosti, potupili mě nejvíc jak mohli, přesto ho pořád moc miluju. ono 10 let manželství je 10 let manželství. 10 let života po boku někoho, pro koho jsem žila a věřila mu, za jeho pohlazení bych dala cokoliv, patřila jsem jen jemu. taky mi říkal, jaká jsem hysterka, vše je moje chyba.. hrozně se bojím samoty a toho, co bude. nemít to mrně v bříšku, už mi šel na pohřeb.. já to totiž skutečně nezvládám. jsem slabší povahy, nedokážu se odmilovat, kdykoliv příjde, navařím mu, snažím se o hezkou atmostéru, dokonce se mnou i spal, ale pak za sebou zabouchne dveře a jde si po svém. 😒 já pořád čekám, že se vrátí, jsem naivní, vím to, ale to čekání mě ubíjí. zaplatila sjem nám dokonce pobyt se všim všudy, ačkoliv peníze nemám, nějak jsem je vyšetřila.. jsem závislá teď na sociálce, nesplatila bych ani třetinu nájmu te´d, poněvadž mě ve 4. měsíci v práci neprodloužili smlouvu.. ale stále čekám, že s náma pojede, že se vrátí.. jsem hloupá. já to vím. ale ta láska je stále silnější. nikdo mě nechápe, a tak jsem na to sama.

ivular
9. kvě 2013

@maestra Shodou náhod jsem dnes už tuhle radu jedné paní psala: zkus si přečíst knížku Závislé vztahy (autor Röhr, Heinz-Peter). Hezky se čte a věřím, že by Ti i pomohla. Přeji hodně sil!

lyrin
12. kvě 2013

Ahoj holky jak se máte já celkem fajn Matouškovi už jsou 4 měsíce a má se čile k světu. Daří se nám celkem dobře. Manžel si syna bere dvakrát týdně na pár hodin. Jsem ráda, že se o syna zajímá. Aspoň se na něj nevykašlal. Už si pomalu zvykám, že není s námi. Občas je to těžké, ale postupně se to zlepšuje. Doufám, že jednou potkám někoho nového, kdo nás oba bude mít rád a budeme pro něj nejdůležitější. A co je u vás nového.

crunkzdenicka
15. kvě 2013

@maestra Ahoj nevím kolik ti je, ale mně je teprve 19 let...a chci ti jen napsat, že tohle uplně chápu..pokud te to bude zajímat tak si precti tohle : otěhotněla jsem nahodne s přítelem který v ty době nebyl muj pritel jsem chodila 4 roky minuly rok sme se nahodne sesli a ja otěhotněla snim, když jsem mu rekla ze jsem tehotna...tak se rozesel se svoji pritelkyni a zacal chodit s moji sestrou takhle to bylo asi 4 mesice, rekla jsem mu ze si mne bude muset nejspis vzti a skusit to semnbou nebo pojedu zpatky na slovensko jsem slovenka a neméla jsem tady pojisteni...proto ta svdba souhlaqsil vzal si mne vse bylo ok...po mesici svadby jsem zjistila ze mne podvadi s moji sestrou pak z další holkou...no a na konec to uz neustal a 3 mesice před porodem se na mne vykaslal kvůli moji byvali nejlespi kamarádce která ma taky dite a je o pul roku mladsi nez ja...samozrejme ze jsem to neustala dokonce spolu i zijeme...ale on si chodi za ni s prominutim sousta kde jen muze a pak mi to všichni rikaj a vedle takovéhoto chlapa ja usinam...a nejlepší je ze když prijde chova se ke mne jako kdyby nikdy nic neproved...myslim ze ho porad miluju ale on mne nechce nemá o mne zajem...cekam ze se třeba po porodu zmeni jestli ne tak odjedu na to slovnesko...ćhtela jsem ti rict ze utapenim a trapenim nic nezmuzes vim je to tezke a asi si reknes ze ti tady radi mlada káča ale ver mi nejlepší je to ignorovat...a ta ignorace zabira i na toho miho stve ho to ze snim nekomunikuju...trapenim ublížíš sama sobe...a nic tim nevyresis...

stopobezite
17. kvě 2013

Chlapi jsou neskutečný podrazáci, myslej jenom spodkem!!! Přitom s každou další to bude za pět deset let úplně to samý, proboha. Moc mě mrzí to, co všechno jsem si tu přečetla a dost mě to naštvalo. ubožáci hloupí!
Přeju všem holkám v takové situaci, aby to v rámci možností nějak zvládly....

maestra
18. kvě 2013

@stopobezite taky si myslím, že to udělají znovu a znovu, že nebudou nikdy spokojení.. je to o povaze.. já např. vím, že bych s ním zůstala, že bych bojovala, ale on prostě NECHCE. už jsem pochopila, že se mnou byl neš´tastnej a musim ho nechat jít, ale co já teď.. taky jsem nešťastná, dětem se rozpadla rodina a já už o jiného ani nestojím.. nechce se mi začínat něco znovu, zkoušet a doufat, že to výjde. jak jsou tu děti, nejde to.. 😒

maestra
18. kvě 2013

hlavně věřim, že těm, co nám ty chlapy zblbly, se stane to samý.. že nějaká spravedlnost je!