Manžel mi lhal, teď přemýšlí, jak dál. Je to konec?
ahoj, ráda bych znala váš názor co byste dělaly. Napíšu v kostce.
Poznali jsme se, rozvedli se kvůli sobě. Dali jsme si určitá pravidla .. to na čem druhému záleží aby se to nepokazilo.U mě to byla důvěra, upřímnost. Svatba. Narození dítěte.Mám syna i z 1.manž. Zjištění 1 lži u něj. Dokonce to nechtěl přiznat - přísahal na smrt syna. To jsem nečekala že by udělal.Pak to přiznal, sesypal se na RZP. Fungování nějaký výkyvy, ale šlo to. Pak jsem navrhla další přírustek, jeho znění - argumenty proti, moje o nezajímaly. Zeptal se až po x týdnech když jsem se připomínala. Od této doby hádky - spíš kvůli kravinám Začátek pocitů, že občas ponižuje 1.syna. Nedávno prasknutí 2lži. Byla to blbost,ale pro mě lež. Zatloukal dokud jsem si to neověřila. prý se bál hádky. Já mu 2x nabídla abychom začali znovu....po týdnu kdy napsal abychom udělali čáru, zapoměli na minulost a začli znovu. Ale ted má depku...přemýšlí jak dál. Neví co v něm je. Asi tím myslí zda miluje. Že to má jinak na uvažování než já. Že v tuto chvíli má pocit, že jsou vrátka zavřená. Po tomto co řekl nevím už ani já co dál. Ale v hlavě mám majáček....mám pocit že vše sečetl a ted má bebí. Když jsem o všem ctěla mluvit, nechtěl. Pověděla jsem mu, že kdykoliv mohl něco říct, ale ne. Chyby přiznáv´á, ale...co byste dělaly? Jsem na něm víc odkazána fin.Bohužel.navrhla jsem mu, aby šel třeba na noc na hotel a uspořádal si myšlenky, pocity. Ptala jsem se ho jak se ted mám k němu chovat / protože má depku, nedotkne se mně, ale pusu při odchodu do práce mi dal, což mě mate /. Tak ted si nebudeme dávat ani to dokud se nerozhodne.
Opravdu chlap přemýšlí takto? Viděli byste to už nakonec nebo že ještě šance je? U sebe jsem chyby našla, dokáži je změnit, ale nevím zda věří. Ale když lhal, po mně chtěl, abych věřila. Přemýšlím nenormálně že to jde zachránit? Nikdy jsme se nepodvedly, jen si sečetl hádky, urážení - to bylo oboustranný a ted složil účet na stůl???? Je mi na nic, ztratit bych ho nechtěla, ale sama nevím už jak dál.
@zzz111 rozmýšľala som nad tebou. A aj nad sebou a nad mojimi vzťahmi - predošlými, terajším. A došla som k záveru: čím viac som sa snažila, čím viac som sa chlapovi pchala, vtierala, čím viac som mu dávala najavo svoju náklonnosť či lásku, tým väčší odstup si odo mňa udržiaval. Tým viac som ho odrádzala. A ak som nebodaj ešte túžila po rovnakých prejavoch z jeho strany, bola to hotová pohroma a chlap skôr utiekol, než by sa dal vmanipulovať do niečoho, o čom nebol na 100% presvedčený, že to chce. Takže svojou prílišnou aktivitou som ho skôr odradila, než prilákala k sebe.
My ženy sme ale také. Bojíme sa, že svojím nezáujmom (aj keď hraným), samostatnosťou či slobodným rozhodovaním chlapa stratíme, a preto sa mu všemožne snažíme ukázať, ako ho milujeme, ako bez neho nedokážeme žiť, aké sme na ňom závislé. Predpokladáme,že si ho tým k sebe pripútame, že ho tým presvedčíme o svojej láske a že nám ju on začne prejavovať plným priehrštím.
No chlapi sú zvláštne tvory. Ak sa cítia byť tlačení, či vmanipulovaní do nejakej situácie (hoci po nej sami túžia), strácajú pocit, že majú vec pod kontrolou. Čím viac sa na nich ženy upínajú, tým menší záujem o ne majú. Pretože takouto ženou si môžu byť na 200% istí a to ich jednoducho nebaví. Majú radi ženy, ktoré sú pre nich záhadou, ktoré ich z času na čas zneistia, ktoré nie sú ľahko čitateľné, predvídavé. Nepáčia sa im užialené, uplakané ženy, ktoré žobrú o ich lásku, pozornosť a náklonnosť.
A moje závery?
Žena by zdanlivo vo vzťahu nemala byť príliš aktívna. Resp. aktívna môže byť, ale tak, aby to chlap nezbadal na prvý pohľad. Pretože chlap potrebuje mať pocit, že on je ten, ktorý rozhoduje. Ak žena chlapa k niečomu núti, chlap sa búri - už len z princípu, lebo je to samec, ktorý má svoje pudy a nechce sa dať dirigovať,ale chce sa sám rozhodovať. Niekde som čítala radu, že je žena by mala svojími ženskými zbraňami chlapa presvedčiť o svojom rozhodnutí tak, aby si chlap nakoniec myslel, že to rozhodnutie vlastne bolo jeho 😀 A je to svätá pravda.
Ja viem, bojíš sa urobiť chybu, bojíš sa riskovať, lebo v hre je veľa. Zvažuješ, čo urobíš. Ale najlepšie zrejme bude,ak nebudeš robiť nič. Lebo čím viac naňho budeš tlačiť, tým horšie pre teba, pre váš vzťah. 😖
@zzz111 Jsem tedy mladší než ty, ale zase mám zkušenosti s chlapama co jsou "podivní" a to ten tvůj je 🙂 já bych si udělala svůj program, jemu nechala prostor proto, aby zjistil jak mu chybíš, jak chce být s tebou. Až se rozhodne, že teda chce být s tebou, domluvila bych se s ním na nějakou poradnu, nebo mediátorku, kde si vše vyříkáte - bez toho to nejde, bude tě to pořád hlodat a když se o to pokusíte sami, obávám se, že se to neobejde bez zbytečných emocí..jen se neupínej na žádná data a ani časové úseky, tak chlapí přece nefungujou .. držím palce!!
@diviska díky. No s jeho přecitlivostí - jak má ted, to na poradnu nevidím, to by se pak asi rovnou odstěhoval, kdyby měl vše vybalit a znovu prožít. nechám ho být, budu s ním mluvit slušně, v klidu, o normál věcech. Ale je to těžký. Chvílema mně i napadá, že jsem jak na trhu kdy rozhoduje o mé budoucnosti.
@diviska snad ano. Protože mi to nedalo, zeptala jsem se zda někoho má nebo by mohl být nevěrný. odpověd - na rovinu , nyní ne, ale neví co do budoucna, kdyby to bylo tak jak je. No už to nechápu, nebot si ted připadám, že vlastně já nemám ani snahu to zachránit, neřekla mu at začneme znovu....
Těžko ti někdo může radit co dělat. Mě by dost vadilo, že mi uráží staršího syna. Sama se starám o dvě děti z partnerova předchozího manželství a beru je jako svoje. Ani teď, když se mi narodil vlastní syn jsem se k nim nezačala chovat jinak. Nechci mezi nimi dělat rozdíly ani v budoucnu. Snad to dokážu. Finanční závislost je těžká. Z tohoto důvodu zůstává v nevyhovujícím vztahu děsně moc žen. Celá společnost je špatně nastavená a maminky znevýhodňované na všech frontách. Já si naštěstí rodinu živím sama a tak jsme spolu zatím prostě proto, že chceme. Zkus dát manželovi čas, aby se srovnal, popřemýšlel si a ujasnil co a jak. Řekni mu jasně, že očekáváš, že pak si přijde promluvit sám a ne abys ho uháněla. Ono pokud on to chtít udržet nebude, tak ty stejně můžeš dělat cokoliv a bude to zbytečné. Musí na to být dva. Dost záleží na tom, v čem ti lhal...jsou blbosti, které se dají odpustit (jen většinou ne pochopit, protože jsme dospělí a proč teda lhát v blbostech, že?)
@blahova_andrea Taky mi to vadí. ted se snaží to nedělat, ale kolikrát je mi syna líto...např. dělají úkoly a pořád slyším..používej hlavu apod., jenže syn je např po nemoci a tak tomu nerozumí a tak ho prosí, aby mu pomohl...adalší.
Ještě jsem mu napsala, mé city k němu, že bych to ráda změnila a ne na chvilu,......a že až bude chtít, tak aby mě obejmul. Ale příjde mi takový přeslušnělý, jakoby se mnou jednal svrchu. Možná když to tak nechá dlouho se něco změní u mě, nevím. Ted bych nechtěla ho ztratit. Ale nevím jak dlouho si ten čas dá...můžou to být měsíce? Je to těžký, jen brečím když není doma a to není ok.
Tak to může po chlapsku znamenat-tři věci-buď má začínající deprese-měl by se léčit a pomůže mu to...
Nebo má psychopatické rysy a baví ho tě trápit-měl by se léčit, ale moc mu to nepomůže...
Nebo někoho má-a stydí se (což je ještě dobrá varianta)-takže by ses měla chovat normálně a čekat až ho to přejde....pochopitelně ne na věky, ale nějakou dobu.
A opakuju se-měla by sis najít psychologa-aspoň pro sebe, když už ne pro něj.
Asi jsem tě moc nepotěšila, promiň tu přímost.
@garfie děkuji za upřímnost. Fakt už nevím.Ptala jsem se ho zda zahl nebo se schází. Psal na rovinu / tak to napsal /že ne, ale že do budoucna neví, pokud to bude jak to je. A že neschází. Tak nevím, snažím se tomu věřit, když vlastně jemu o nic nejde. A pokud ¨by měl...nevím zda bych ho chtěla.
ještě to musím napsat kdyby to někdo četl. Napsala jsem mu jaký tedy má problém, aby to v sobě nedusil, že mu pomůžu...odpověd. Nikoho nemá, ženské vidět ani neche, žije jen pro synka, ale nějak ho nebaví život.
A jak se tedy k němu chovat? Smát se? Zvát ho na procházky nebo ho jakoby vynechat?
v tuto chvíli to asi nechám jak je…at si dělá co chce. Vždyt mě tak ničí, dává mi najevo že žije jen pro syna. Napsala jsem mu to, abychom to změnili, začal oba život bavit. Ale tímto mě dostává docela na dno. Jsem pak i protiva na kluky, kteří si to nezaslouží. Jen poradte zda ho zvát ven nebo se nevlízat :cert:
@zzz111 Zarid se podle sebe a nevšímej si ho. Udělalal jsi maximum, a jak píší holky, čím víc s ebudeš snazit tím víc to bude horší. A pokud rozhodnutý není tak je ještě šance že se vzpamatuje. Hlavně si nedělej zle zbytečnýma otázkama, podle mne chlap stejně neodpoví po pravdě pokud nechce, no ono to nemusi být ani chlap, dělaj to i ženský. A pokud někoho má a schází se nebo je unavenej, musí si to vyřešit stejně on, jinak se zabejčí abude po hehe.. a já bejt na Tvem miste tak opravdu vyhledám psychologa pomůže Ti to, a v dnešní době to neni známka toho že by jsi byla blázen. Já tam taky chodila. Je to proste názor nezaujaté osoby a hlavně jak je to odborník tak máme tendenci mu více věřit i kdyz ti rekne vetsinou to same co tady holky...jen to čekani je šilene.. a věř že pokud on se nerozhoupe s tim neco delat nekoik mesicu, tak i v tobě to pak odezni a otupis v citech vuci němu..dulezité je se naučit dávat lásku hlavně sama sobě, protoze jen ty sama sebe zradit nemůžeš. Měj se ráda a věnuj se sobě a klukům a ono ostatní přijde samo... a mozna se mi to rikal "lehko" ale já to měla s přítelem taky na několikrát, ale opravdu fungoval jen kdyz ja uz rezignovala a prestala mit zajem, pak mu to teprve doslo.. 🙄 🙄
Tohle jsou těžké situace, když jsem zjistila, že mi přítel lže už jsme čekali mimčo, bylo to fakt dilema, jestli s ním zůstat, nebo raděj být s malou sama, nakonec jsem se rozhodla zůstat, teď jeto rok a stále si nejsem jistá, jestli to bylo správně a ani nevím, jestli si někdy jistá budu. První půlrok byl fakt boj, nedokázala jsem ho nepodezírat, pak jsem to v sobě nějak překousla ale vím, že stejně zase lhal...Odejít nedokážu, párkrát jsem o tom vážně uvažovala, ale stále jsme tady, teď věřím, že je věrný ale stejně se hádáme, kvůli úplným hloupostem. Já chci ještě děti, on by chtěl cestovat, nějak nemáme společné cíle, ale miluji ho, chci tomu dát ještě šanci. Vím, že on miluje mě, jen moc dobře nezvládá, když je malá protivná, pak je taky protivný, ale snad se to dá zase dokupy. Ale naprosto chápu, že si nevíš rady, vždycky když se pohádáme, tak mi příjde, že by nám s malou bylo samotným líp, ale když není doma, tak se těším, kdy už příjde, to je ta ironie
ještě písnul že potřebuje prostor na uspořádání svých myšlenek, že přemýšlí jinak...takže ted už o nás ani slovo, nechám ho...asi mu to pomůže. Jen doufám, že není v takové fázi aby zahodil 5let a syna jen proto že má bebí.
@eliss2 tak přesně toto jsem si ted taky řekla. nabídla jsem pro záchranu co mohla, nikdy jsem mu nezalhala což ví, starám se jak můžu a že jsem byla kolikrát hnusná, zlá, hledlala chyby, tak jsem na tom neměla sama podíl. Zkusím ted být sama sebou, vnímat že je doma, ale v duchu si říkat že je kamarád, aby mi nic neuteklo jako zájem k němu. bavit se budu v klidu, tak jako normálně. A když bych měla zase pocity na zbláznění, zkusím psychologa. myslím že ho mám kousek od domu, tak by to bylo jednodušší kvůli hlídání syna.
@zzz111 určite se toho neboj, a objednej se k nemu treba uz i ted brzy.. Ja to znam.. a ma to asi tak kazdej. ze jsou stavy ze to človek drzi na uzde.. je nad veci, zvlada..a najednou zkrat, a je to jak kdyz Ti to sedi na mozku aprost emusis neco udelat a rikas si bud a nebo, tak to reknu, napisu, zeptam se ho, nemam co ztratit, jestli mne miluje tak to zkousne.. jenze oni jsou fakt jiny.. hýčkej co nejvíc sama sebe, máš dva zdravé kluky a to je to je to nejvíc.
@eliss2 to máš pravdu, kluci jsou nejvíc. A souhlasím, že jsou jiní. Napsala jsi to přesně..napíšu, zeptám, nemám co ztratit....každopádně ho ted nechám at se vypořádá sám ze sebou. Chvilku počkám jak to bude a pak kdyžtak psycholog. Myslím, že i kdybych tam ted šla, tak mě připraví na obě varianty a i tak kdyby řekl že odchází tak to se mnou psych. švihne i připravenou. Sice nevím jak to zvládnu, ale asi se zaměřím hlavně na ty kluky.
@zzz111 hele asi to s tebou kdyztak švihne, ale budes vedet na čem jsi 😎 myslim ze nas zensky nejvic štve.. a asi nejen zensky, ale kazdyho kdo miluje, tak kazdyho stve ta nejsitota... ale to prave treba Zdenka Jordanova v tech knizkach pise a uči zpusob jak mit rad halvně sama sebe.. Věnuj se klukům a sobě. Někdy pomuze pustit si dobrou muziku a nebo chodit ven se procházet, nadychat se vzduchu, trochu prirody, kor ted na jaře.. nemusis ani s kamoškama, vem jen kluky, něco podniknete, a zjsitiš že Ti je krásně a spoustu té lásky si dáte s prckama navzájem. Vzdyt stejně teď žádné potěšení z tohodle chlapa nemáš.. uzivej si to ze jsi zdravá a celá a máš ten dar že můžeš mit úžasné a zdravé děti.
Přesně tak. Každý vztah občas projde krizí, ba mnohem horší, než je tato 🙂
Když už to bude hodně blbé, řekni mu, jestli na ty špatné chvíle nemůžete zapomenout a začněte znovu, od začátku. Vzpomeňte si, kde a jak jste se seznámili, kde vám bylo dobře a jděte tam spolu. Mně to vždycky pomůže. Nejlíp naplánovat nějakou událost, od které by se dalo odpíchnout. Jako hraniční bod, od kterého začnete znovu a v dobrém. Třeba nějaký společný výlet. Nebo kdyby to šlo, dát dítě třeba k rodičům a jen tak spolu si udělat společný víkend v jiném než domácím prostředí.