Manžel nebo milenec? Rozum nebo cit?

Ačkoli tuším, že si vysloužím spoustu kritiky a výčitek, zajímá mě názor lidí, kteří mají za sebou třeba stejnou zkušenost. S manželem jsme spolu 10 let, máme 3 letého syna. Bohužel zhruba před dvěma lety došlo k jedné věci, o které tady nechci psát, která naprosto narušila můj vztah k manželovi (byla to jeho vina). Zkoušela jsem to asi rok přejít, ale spíše se vše zhoršilo. Začalo mi nakonec vadit víc věcí, od absolutního nepomáhání v domácnosti, péče o syna, nezájem o svoji i moji rodinu (a to i ve velmi vážných věcech), atd... Bohužel jsem mu to celou dobu neřekla a čekala, že se to samo zlepší. No, nezlepšilo, samozřejmě... Asi před rokem to vyústilo k tomu, že jsme spolu přestali úplně spát. Řešit jsme to začali asi před půl rokem a manžel byl upřímně v šoku, co všechno mi vadí a v podstatě mi dal za pravdu a od té doby se snaží. Upřímně se omluvil i za to, co před dvěma lety způsobil. Bohužel ta jeho snaha nepadá na úrodnou půdu a představa vrátit se k němu do ložnice je pro mě nepřijatelná. Přestal mě úplně přitahovat a po tom, co udělal, k němu svým způsobem cítím fyzický odpor. Na druhou stranu, se synem dal vztah do pořádku a pomáhá i doma. Fakt se snaží a já ho mám ráda, vše mi s ním přijde přirozené. Až na ten sex... Který tedy mimochodem nebyl nic moc ani dřív.
A teď druhá část příběhu. Před třemi měsíci jsem si začala s někým jiným. Je pozorný, miluje mě i mého syna (znají se ještě před našim poměrem), chtěl by s námi být, sex je takový, jako jsem nikdy nezažila (něžný, ohleduplný, pozorný). Dá se říct, že mi vyhovuje ve všech směrech. Je tady ale jedno velké ALE. S manželem jsme toho hodně prožili, znám ho a dá se říct, že se napravil... Já vím, že je to takhle řečeno k smíchu. Je mi ho líto, protože se snaží a je na mě malého dost fixovaný. Mluvili jsme samozřejmě o tom, že pokud to nepůjde, tak budeme muset jít od sebe... Bojím se i toho, abych neublížila synovi, abych mu nevzala tátu, abych tátovi nevzala syna, také dalších věci ☹ Fakt mě to trápí. Vím, že jsem teď ve fázi zamilovanosti a proto mě zajímá názor někoho, kdo má podobnou zkušenost. Mám se rozejít s milencem, dát manželovi šanci, překonat nechuť s ním mít sex a zkusit to nebo je to ztracené a jen se trápím. Máme spolu být jen z rozumu, protože máme dítě nebo je lepší začít znovu?