Manžel nechce druhé dítě. Jedináček stačí

Silvik,jasně,to beru.Ale jsou tady na MK,které si braly i chlapy,kteří nechtěli žádné dítě,nebo další a myslely si,že se časem něco změní,nebo otěhotněly za každou cenu a stálo je to manželství.Jasně,stát se může cokoliv,třeba se můžeme dostat do finanční tísně,ale hodně je to o komunikaci mezi těma dvěma.

Silvik, tak to mate fajn, ale muj muz ma narocne povolani a jeho oddychem jsou jeho konicci jako napr. lyzovani, potapeni atd. Takze uz se tesim az mala povyroste a budeme zase hodne cestovat. S dalsim miminkem by to zase neslo. Jiste, chtela jsem vzdy velkou rodinu, ale muj muz neni ten typ. A jak to ja td vidim, tak uz taky rikam druhe ne.
Asi by si meli dva uz pred svatbou ujasnit, kolik deti chteji mit.

Kozi, to jo, jestli vůbec nějaké dítě, v tom bych opravdu chtěla mít před svatbou jasno 😉

Moravanko, tak pokud tvůj manžel není na velkou rodinu stavěný, tak bych to zase tolik nehrotila....vždyť i s jedním děťátkem můžete být spokojená rodina, ne? 😵
Jak říkám, před svatbou bych chtěla mít jasno snad jedině v tom, jestli můj partner vůbec děti chce, počet bych asi neřešila... 😉

Ale chápu tě, já jsem teď na tom v podobné situaci jako ty, taky se těším, že už začneme více cestovat (loni jsme byli poprvé na dovolené), jezdit na výlety a tak, že už jsou holky "velké", samostatnější... láká mě to, taky proto už další dítko nechci 😅

No tak na to se těším taky, až začneme zase cestovat, byli jsme zvyklí být v cizině i 4x ročně, taky pořád nějaká divadla, kina, koncerty, v zimě na horách, v létě cykloexpedice, voda atd. A najednou bylo utrum 😀 Ale už s roční dcerou jsme byli jak na kolech, tak u moře a od té doby jezdíme i s ní pořád někam a nemá s tím nejmenší problém 😵 Manžel surfuje, hraje hokej a taky rád chodí a leze po horách, ale to se vždycky nějak dohodneme, aby mohl někam jet, takže v koníčkách ho dítě moc neomezuje.
Takže počítám, že s druhým dítětem bude zase tak ten rok utrum a pak už to bude jen lepší a lepší, samá pozitiva a sociální jistoty 😉 😎

Je je rozjela se dost divoká diskuze. Z vašich názorů jdou vcelku dva názorové proudy. Buď jedno dítě a určité ekonomické plusy a osobní volnost a taky strach o jedináčka a případné pozdější výčitky dítěte, že nemá sourozence za cenu spokojeného manželství podle modelu manžela a mého ústupku. Nebo děti dvě s nataženým rozpočtem podrážděným manželem"vždyť on dvě děti nechtěl", ale spokojenýma dětma který si vyhrajou a mají se rádi za cenu že moje aktivity půjdou na delší dobu k lede pokud se k nim vůbec zvlídnu vrátit.
Nevím nevím. Někteří můžou variantu jedna považovat za sobeckou, protože upřednostňují zájem dětí. Ale co je sobeckého na tom chtít pro dítě ekon. jistoty i když bude must být samo. Druhá varianta se zdá být méně sobecká, ale o co je lepší nebo horší, když pak děti pokud je jich víc, ekonomicky strádají. Nechci aby se moje dítě dožilo toho čeho já když jsem nemohla na lyžák protože na to naši neměli. Je to dilema.

Já nevím, osobně si teda taky myslím, že si to nakonec musí vyřešit každý po svém 😀 , protože všechny jsme jiné, máme jiné partnery a pro všechny je důležité něco jiného ... a i to se v průběhu života mění v závislosti na mnoha okolnostech. Nemá smysl se tu nějak vzájemně přít... 😕

Já za sebe říkám, že v tuto chvíli manžela do druhého dítěte nutit nebudu. Rozvádět se kvůli tomu taky nebudu. 😀 A o manželovi si nemyslím nic špatného, protože on taky SOUHLASÍ, že děti by měly být alespoň dvě... akorát si to ZROVNA TEĎ neumí představit. A jelikož já si to nedokázala pedstavit ještě před půl rokem a dnes už v tom problém nemám... tak si myslím, že i u něj si to ČASEM sedne. Proto to nehodlám lámat přes koleno... a když se to holt nestihne PODLE MÝCH PŘEDSTAV (tj. do 3 let prvního dítěte), tak se svět určitě nezboří. 😎

holky, já si taky myslím, že každý by měl mít tolik dětí na kolik se cítí...abych byla upřímná tak moc nechápu ani ten důvod, který tu občas padne, že chcete pro dítě sourozence, aby nebylo jednou samo až vy tu nebudete, ale předpokládám, že až tu rodiče nebudou, bude dítě dospělé, plnoleté a s vělkou pravděpodobností bude mít partner, svoji vlastní rodinu, dítě/děti a tato rodina ho podrží...ano já uznávám, že lepší sourozence a větší rodina, ale některé důvody moc nechápu...prostě dítě by měli rodiče chtít, protože po něm moc touží, chtějí je, ne jen proto, aby si mělo starší s kým hrát a nebylo jednou samo 😕

já bydlím podobně jako moravanka na vesnici, všechno máme dost daleko, sice je tu příroda a krásně a naštěstí je tu školka a škola, ale uděla větší nákup je kapku složitější, musím autem nebo se trmácet autobusem, což mi zabere skoro půl dne...hlídání máme minimální, občas moje máma na chvilku, jsem ráda za to, tchýně nehlídala nikdy, bydlí dál...s MM jsme taky sami nikde nebyli strašně dlouho, navíc jezdí často na služebky...já si nijak nestěžuju, to ne, znovu říkám, že bych chtěla mít děti dvě, je to pěkný dvě děti a více🙂 a snad se k tomu pořádně rozhoupu 😀 ale zároveň souhlasím s názorem, že pokud by mělo třeba strádat manželství, žena strhaná či muž strhaný 😀, těžší ekonomická situace (tím nemyslím, že by dítě muselo mít značkové oblečení a já jezdit na exotické dovolené), tak bych asi volila dítě jedno...ale každý si to musí přebrat podle sebe, někomu vadí to, někomu ono, někdo s přehledem zvládne 4 děti a je spokojenej a někdo raději volí něco jiného, každý si to musí přebrat sám v sobě 🙂

Artuse.. ten důvod, že je dobré pořídit sourozence, aby tady jednou nebylo dítko samo až tady rodiče nebudou (nikdy nevíme, kdy se nám může něco stát, nemusí to být až v době, kdy bude dítě dospělé), tady padl hlavně proto, že Aurelia se ptala, jak přesvědčit manžela pro druhé dítě.... tenhle důvod pro pořízení dítěte jsem tady tedy uvedla proto, že by mohla tímto argumentovat a manžela přesvědčit....

Souhlasím s tebou, že se rodiče rozhodují podle toho, jak moc dítě chtějí, jak se na něj cítí, ale třeba u nás tenhle argument (mít nejlepšího kamaráda právě v sourozenci) byl docela podstatný 😉 I proto jsme se rozhodli pro druhé dítko relativně brzy, aby si k sobě měli blíž....

silvik, asi ano, může to být jeden z argumentů a u někoho asi dost podstatný, určitě je ten sourozenec lepší, ale já mám kolem sebe i dost lidí, kteří třeba jsou ze sourozenců 2 roky od sebe a nemají k sobě až takový vztah, moc se nestýkají 😕 a např. chodím ke kadeřnici, se kterou se vždy bavíme o dětech 😅 ona má dvě holky teď už skoro před dospělostí a jsou ani ne dva roky od sebe a byl to pro ní dost záhul (bydleli na samotě) a navíc říká, že ty holky jsou každá jiná, nikdy si prý spolu nehrály a neměli k sobě blízko a ani teď, když jsou téměř dospělé tak se to nijak nezměnilo😕 tak si říkám, že je všechno hrozně individuální...já mám sestru o 10 let starší, v dětství to bylo o ničem, to jsme se fakt míjely, ale teď v dospělosti už se ty rozdíly stírají, takže si rozumíme už víc 🙂 no prostě tím chci ale říct, že se může stát, že ten sourozenec v tom druhém nejlepšího kamaráda prostě nenajde, ale když se to povede, tak to je pak super 🙂

Artuse... určitě, člověk nikdy neví, jaký ten vztah si nakonec ti sourozenci k sobě vybudují, ovlivňuje to spousta věcí, my jsme jim jen dali příležitost si ten fajn vztah k sobě vytvořit 😉 Já s bráchou jsme si byli taky dost blízcí jako děti, v dospělosti jsme se ale najednou ocitli 350 km od sebe a už je to o něčem jiném.. každý má svou rodinu, své starosti.... ale stejně jsem ráda, že bráchu mám, vím, že kdybych kdykoliv cokoliv potřebovala, vyjde mi vstříc a já jemu taky.... Manžel je ze tří dětí, všichni bydlí blízko sebe, vzájemně se podporujou, pomáhají si, když je potřeba... I proto chce manžel další dítko, říká, že je super mít co nejvíc sourozenců.... Ale máš pravdu, je to hodně individuální, my jako rodiče se budeme snažit, aby ten vzájemný vztah byl co nejlepší... jestli se nám to povede či ne, to se projeví až časem.... 😉

Ale beru, že super vztah nemusí být jenom mezi sourozenci, když má člověk štěstí, může mít takový skoro sourozenecký vztah i s cizími lidmi (kamarádi a přátelé)

silvik, jj, když ten sourozenec je, tak je i šance, že to bude parťák na celý život, když sourouzenec není, není ani ta šance, tak i takhle by mohla třeba aurelia argumentovat manželovi 🙂

Taky myslím, že člověk se v tomhle rozhoduje podle vlastních zkušeností/nezkušeností se sourozenci. Kdo toho sourozence má a dobře s ním vychází, tak si asi nedovede moc představit, že by jeho dítě byl jedináček a že by ho připravil o všechny ty srandy a akce se sourozencem v dětství.
Já mám třeba dvě kamarádky jedináčky - jedna je s tím naprosto spokojená i teď, říká, že jí nic nechybělo a nechybí a chce pouze jedno dítě - a to samozřejmě radši holčičku jako byla ona (vždycky si z ní dělám srandu, že určitě bude mít dvojčata a to kluky 😀 ). Ale druhá kamarádka ta byla spokojená jen jako dítě, teď už x let vidí, že jí ten sourozenec hodně chybí a lituje, že ho nemá a to i kvůli tomu, že rodiče stárnou a všechna péče a starosti o ně budou jednou ležet čistě na jejích bedrech, nebude se o to mít s kým podělit, ani to probrat, protože žádná kamarádka (a ani manžel) nemůže znát situaci u nich doma tak, jak by jí znal sourozenec. A taky žádná kamarádka jí s tím prakticky nepomůže.
Ale těch témat o jedináčkách a nejedináčkách, pro a proti, je tady už spousta, takže to nechci zatahovat i sem.

Ano tomuto rozumím. Máma je vážně nemocná čeká na nové srdce. Otec sice uždy byl pracovitý člověk, ale domy nebyl zvyklý něco dělat. Takže naše situace je teď složitější, ale protože jsme tři tak zvládáme na střídačku rodičům pomádat s úklidem nebo většíma nákupama. Jak bych to asi dělala, kdybych byla sama a rodiče byli ještě starší a nomocnější a nmohoucnější. Zatím to jde. Až budeme staří a nemohoucní tak tím Andrejku strašně zatížíme. To je dobrý argument pro manžela.

V nejakem rozhovoru s psychologem, ktery jsem kdysi cetla je veta, ze deti se neporizuji jako pojistka a opatrovnici na stari, to je sobecke.
V dnesni dobe se stejne mladi lide rozutecou po celem svete, takze stejne clovek nevi, jestli nakonec nezustane sam.
Aureliaaa, treba k tomu manzel dospeje sam.

Moravanko. Napsala jsem to přesně opačně. Nechci být záteží pro své dítě na stará kolena. Určitě bych nechtěla zustat dceři na krku. Raději bych se odstěhovala do domova důchodců, kdybych se o sebe nezvládala starat.

Jsem to asi spatne pochopila. Myslela jsem, ze chces druhe dite, aby se v peci o tebe stridali a nemuselo to delat jen jedno. Promin.

moravanka - záleží na úhlu pohledu, mně daleko víc sobecké přijde nepořídit dítěti sourozence z pohodlnosti. Prostě se musí sepsat plusy a mínusy 😉 To, že dítě nebude na staré rodiče samo, to je jen jeden z plusů, samo o sobě to pro pořízení sourozence samozřejmě nestačí. Mě by to třeba asi ani nenapadlo, ale napsala jsem jak to vidí jeden takový dospělý jedináček.

Plusy a minusy si muzu sepisovat jak chci, kdyz partner nechce, tak nechce. Muj taky nechce a mohla bych se postavit na hlavu. A kdyby jsme nakonec to druhe meli (kdyby rekl tak teda jo, no, kdyz si myslis ze to zvladnes a ve skutecnosti ani nechtel), tak by veskera tiha padla za krk me. Nemam nikoho na hlidani a bydlime da se rict skoro na samote. Takze by to dopadlo asi tak, ze on by sel na lyze a ja sedela s dvema sama doma. Neco jineho je, kdyz mas partnera, co chce velkou rodinu a je porad s detma. Ja takoveho chlapa nemam, rodice na vypomoc taky ne, tak sama bych to nezvladla. A je docela mozne, ze by nam to manzelstvi i treba krachlo. Jak uz to nekdo psal, kazda jsme jina a kazda mame jineho chlapa.

Jo opravdu strašně individuální. Myslím, že to asi udělát kak jak to tady už mnohokrát padlo. Nebudu tlačit na pilu, ale mluvit o tom budu snad mu to dojde, že dvě děti jsou lepší než jedno a když ne tak se s tím asi budu muset smířit. Včera na mě padla taková depka. Přečetla jsem si diskuzi "zemřelo mi dítě". Bylo to strašlivé. Představila jsem si, že by teď ten tvoreček co se mi balolí kolem nohou nebyl a bylo mi strašně. Kdyby ti tvorečci byli dva....??? Nevím. Taky sobecký důvod, taky je to hlavně o mých pocitech. Manžel mi za to vynadal, že takhle vůbec nemám uvažovat. Ale já jsem přece jen trochu depresák a takhle místy přemýšlím.

Jasně, každá jsme jiná, máme jiného chlapa, jiný život, zkušenosti atd, takže rozhodnout se musí každý sám.

Ale sepisujeme tady pro aurelii rady jak přesvědčit manžela pro druhé dítě a ne důvody proč ho nemít 😉

No tak se ho aureliaaa zeptej, proc ma byt podle neho. Ty chces druhe, on nechce, tak proc to teda musi byt jak rozhodne on?

Moravanka na to má již připravenou větu, protože co já jsem doma na mateřské on vydělává peníze a ty by pro dvě děti nestačily. A je s tím hotovej. Stále argumentuje ekonomickou situací.

Moravanka,věř tomu,že takových chlapů,kteří chtějí rodinu a stoprocentně se jí věnují a obětují jí i své koníčky je hodně málo.MM chce velkou rodinu,máme malé dítě,přestavujeme a stejně se nevzdal fotbalu a kola.Vždycky to bude hlavně na nás matkách,které si to "odtrpíme",ale vše se nám vrátí.Nevidím na tom nic špatného.

Aureli,je to těžké.My máme taky malé dítě,do toho přestavujeme,barák nedodělaný,na fasádu nezbylo,protože dostala přednost střecha,která v létě zradila,máme úvěr na barák,půjčku na auto,pár malých splátek a přesto vycházíme a věřím,že vyjdeme i s druhým dítětem.Jsem účetní,vše jsem přepočítala,než se druhé narodí,budeme mít splátky splacené,půjčku na auto částečně splatím z mateřské,na fasádu

budeme odkládat s výplat,takže za 2 roky budeme mít fasádu a z dluhů nám zůstane jen úvěr na barák.Vždycky se dá v určité době uskromnit,abychom se později měli lépe.

aureliaaa - a ty by ses po druhém dítěti vracela normálně do práce, ne? Po těch 3-4 letech....tak tím bych argumentovala zase já - že pak budeme vydělávat už přece zase oba

Kozimura, si me aspon trosku uklidnila, ze ne kazdy je tak pro rodinu obetavy. Jsem si porad myslela, ze jen muj je takovy. Nevim proc, ale porad mam dojem, ze jini vstavaji i v noci k detem, obetuji sve konicky rodine, z prace leti skoky aby uz byli u sve rodiny, pro rodinu prvni posledni. Dost me to trapilo, ale asi mas pravdu, takovych je minimum. Jenze ja to nemam s kym srovnavat. Taky to asi vic pocituju, protoze tu nemam rodice. Kdyz jsem byla naposledy u rodicu, tak vidim zname, co maji male deti a dost teda opatruji babicky a dedecci, to potom ta zenska asi nema ten pocit, ze muz by se mohl vic starat, asi si to tak neuvedomuje. Proste ma koho na hlidani a vypomoc, ma vic volnosti a jeji muz taky, zena po nem moc nevyzaduje,kdyz vypomahaji rodice.

Moravanka,já osobně znám obětavé chlapy jen 3(a pak ještě můj dědeček,ale ten už tady není) a všichni měli ženské megery,které si vyloženě mateřskou vyložily jako dovolenou a nic nedělaly,takže to chlapy donutilo starat se.Těžko říct,zda by byli tak obětaví,kdyby měli "normální ženské".
Jinak,já sice bydlím s rodiči,ale oba jsou mladí,makají,takže jsou buď v práci,nebo vaří,uklízí,dělají na