Manželova rodina se o nás nezajímá

@anelamates pro me je rodina hlavne mohe deti, zbytek me moc nezajima ;) ale jak jsem psala, kvuli detem navstevuju jak tchanovce, tak nase, i kdyz o to nijak nestojim ;)

@anelamates ja nechodim ani na pohrby napr. ;)

@anelamates sirsi rodinu typu babicky, bratranci atd nenavstevuju od te doby, co nemusim "povinne", cili tak od 14 let ;)

@novela123 nevidím na tom nic špatného... Že by momentálně.. Hormony?

@anelamates pro me jsou mnohem vic treba kamaradi, rodinu si nevyberes, kamarady jo. Treba rodina meho otce mi nerika naprosto nic, jsou uplne jinde nez ja. K babickam jsem jezdila povinne a bylo to dost utrpeni nekdy ;)

@anelamates ja vubec nevim, o cem bych se s nima bavila. Resi jen jidlo, co udelal starej Vomacka, kolik kde kdo ceho vypil. Deti mam jenom ja, jinak nikdo (bratranci, sestrenice), pro me uplne zabity cas ;)

Každá to máme prostě jinak, důležité je, že to vyhovuje nám. Já bych bez široké rodiny nechtěla být, a myslím si, že i pro děti je to paráda. A navíc - takové ty rány, opravdové rány, se lépe nesou ve velké rodině. A chodit na pohřby je dle mne slušnost, výraz úcty. Ale tak to máme my.

A ty jim volas sama od sebe? Nebo cekas az se ozvou oni.. Jezdite za nima? Nebo cekas az prijedou oni... Ja se takhle za pribuznymi z pritelovi strany kazde 3 tydny sebrala, skocila do auta, vlaku, a tehu nebo s ditetem jsem proste jela na kafe nebo pak i prijeli oni, a mame to taky pres 100km. Prababicku mam 80km a taky prijedu.. Musis pro to take neco udelat 🙂 - dat u nich kafe s manzou a spojit to treba s vyletem, spa atd kdyz uz pojede delsi cestu, ale 150km je hodka a kousek.. Nevidim to jako hruzu, a videohovory take existujou

@anelamates jasny, u nas byl jen jeden, muj deda, ktery se o nas decka nikdy nezajimal a nevidela jsem ho x let, byla jsem tehotna a dost pracovne vytizena, takze jsem nevidela duvod. Jinak kdybych mela rodinu fajn, tak se s nima samozrejme stykam, ale ja v tech lidech zadnej vyznam nevidim (ted nemluvim o rodicich), a tim, ze jsem jedinacek, tak nemam ani sourozence a jejich rodiny ;)

@anelamates jinak v nasi rodine opravdu zadne deti krom mych nejsou a aby se pohybovali v bande urvanych opilych lidi, v tom zadny benefity ja nevidim ;)

@sisstin Tak to si neumím opravdu představit, takový pro mne smutný život. My se sejdeme a bavíme se o čemkoliv, co koho zajímá - o zahradě, o knížkách o dětech o vnoučatech o dobvolené o politice o živnostech, prostě pořád je co probírat. A úplně nejlepší je, když se vzpomíná na dětství, panejo, ještě chvilku se tam dostat. Když jsme byli všichni malí a rodiče na světě. To už ted se smíchem vzpomínáme i na ty výprasky. Jo. Rodina, to je věc. Jsem ráda, že ji máme takovou.

To se prostě těžko vysvětluje někomu, kdo to nezažil. U nás je to hlavně v tom setkání, nějaké opíjení se při tom davu dětí nedá vůbec naplánovat, a navíc, to není zábava. Zábava je hrát s děckama fotbal a na schovávanou a vymýšlet pro ně ptákoviny a radosvat se z nich.

@japona nepsala vikendy, ale vikend a myslim si ze poprosit o vypomoc na jeden vikend ze cely rok neni nic spatneho, pokud tchanovcum neni 80 let a jeste kdyz pise ze svagrovi pomohaji.

@anelamates ja mam bratrance a sestrenice v plus minus mem veku a nikdo z nich deti nema. Takze rodinne akce jsou o opijeni a delani bordelu, ja mela dite ve 23 a jsem uz davno jinde. Od mamky rodina tadna, je tez jedinacek jako ja. Chlap ma sestry dve, jedna chodi na stredni, druha ma 3m dite ted, ale je uplne jina nez ja (ja jsem kontaktni a respektujici rodic), takze pokecame, kdyz jsme u tchyne jednou tydne na obede, obcas si pisnem na msn, ale nejaky kamadcofty to fakt nejsou;)

My jsme oba z velkých rodin, takže to je pak jiné.

@anelamates a pro me je bez vyznamu chodit na akce od rodiny chlapa, pro me jsou to cizi lidi a opet, zadne dite tam, on ma zas sestrenice i o generaci a vic starsi, takze jejich deti jsou uz dospele. Me to taky docela mrzi, bo ja jako dite nela aspon ty bratrance a sestrenice, tak do urcityho veku to bylo celkem fajn. Moje deti nemaji nikoho....

Tak jistě máte plno přátel ve své věkové kategorii, s dětmi, a to se počítá taky hodně! Důležité je někoho mít, kdo člověka občas podrží, když na to sami s manželem nestačíte.

@anelamates nemam nikoho, ja jsem se prestehovala kvuli nemu a zadne kamaradky uz nemam, jen si pisem. Navic ja opet byla jedina, co mela dite takhle, takze kamaradky litaly po parbach a akcich. Chlap tady zname ma, chodi si nekolikrat tydne na akce sam, ja jsem s detmi vice mene 24h denne sama...

Tak chod s dětma někam kde by sis našla kamarádky, jak můžeš být bez přátel a bez rodiny, jenom takhle uzavřená? To bych prostě nedala - jenom manžel, děti a já.

@anelamates tady neni kam, je to prdel sveta, ja bemam auto, verejna tu skoro nejezdi. Ja porad kojim, uklizim, varim a ucim se do skoly. Syn je dost introvert a dlouho mel komunikacni barieru, ale uz si kamarady nasel ve skole. Takze ho v tom podporuju. Zde "naplavy" netoleruji, navic ja proste ziju jinak - nepouzivam kocarek, kojim na pozadani, nemame postylku, jsem proti vyrvavani deti atd, coz tady se s pochopenim nesetkava. Pokec se stejne zamerenymi lidmi mi zprostredkovava jen net ;)

@anelamates jinak pred detma jsem byla hodne extrovert, hodne pratel a furt nekde. S ditetem a pozdeji s ditetem s postizenim se ten okruh lidi uplne smrsknul, zas jsem se stykala jen s lidmi se stejnym problemem, ale to jsem zila ve meste s uplne jinymi moznosťi nez mam ted.

@novela123 -- u nás je to podobné. Manželovi rodiče k nám jezdí tak jednou za 2-3 roky. O děti se víceméně nezajímají, nepřejí jim k narozeninám, vánocům, nic jim nikdy nepošlou ani nepřivezou. Přitom tchýně neustále kvílí po telefonu, jak děti rostou, jak je vůbec nezná, atd. Ale když už jsou u nás, tak s dětmi nemluví, nezeptají se co je baví, s čím si hrají, atd. Jen mluví sami o sobě.
Přitom vím, že ke švagrové docházejí, tchán hlídá jejich holčičky, prý je z něho dokonalý dědeček.
Hodně mě to dřív mrzelo a trápilo. Pak mě to děsně štvalo a teď už je mi to asi jedno. Moje rodina drží hodně pospolu -- často se vídáme, všechny narozeniny, atd.slavíme spolu, pomáháme si.... takže máme rodinu tady. Tchánovci se sami ochuzují, když nechtějí poznat naše úžasné děti.

@sisstin Copak se musíš přátelit jen s lidmi, kteří mají na všechno úplně stejný pohled na věc? To tě i dost ochudí, ne? Stačí, když budete mít něco společného, si myslím. A ty budeš mít přátele a možnost si někam vyrazit. Chlapi to takhle dělají vždycky, oni netrvají na tom, aby jejich přátelé byli jejich kopie. Stačí, že jsou třeba jako oni vášniví rybáři - a že jinak pijou vodku, kdežto dotyčný je abstinent, nemejou se a čtou jenom Verneovky, vůbec neřeší. Tak to udělej stejně a bude. A ty rozdíly můžete spolu probírat a smát se, jak je svět pestrý, ne?

@anelamates to by bylo na dyl, tady je minimum obyvatel, vsichni se znaji a ja mam smulu. Nikdy predtim jsem nemela problem se nekam zaradit do skupiny, tady zast, jen co jsem se objevila. Takze po par akcich, kde si me nevsimla ani noha od stolu jsem to vzdala a jsem jen doma, ziju pro deti, chlap si lita po zabave a konickach. Hlavne jsem upnuta na dceru neuveritelnym zpusobem, syn je prece jenom uz vetsi a vic samostatny. Kamaradky mi zustaly jen virtualne. Plus teda vse je na mne, cela domacnost, deti, studium, takze spim asi 3h denne a kmitam a u toho cumim do netu :D

U nás se prarodiče zajímají, ale samozřejmě omezeně, protože bydlí všichni přes 200 km od nás. Babičky na pomoc tedy vůbec nemám. Bydlíme v domku s mojí babičkou a ta se mě za celé těhotenství taky zeptala asi dvakrát jak mi je. Pro miminko nám za celých sedm měsíců nedala ani korunu. Všechno dává svému synovi, který žije z invalidního důchodu a schovává se před exekutory. Když ji něco zajímá, zeptá se svojí dcery, mojí mamky. Naposledy, jestli už malý něco jí, nebo stále jen kojím. A to tam každý den mixuju jídlo a chystám do malých mističek. Ale je to lepší, než kdyby se zajímala a kecela nám do toho.

Občas závidím lidem velké rodiny, srazy, oslavy, kde jsou více než tři lidi, což jsou oslavy celé naší rodiny 🙂 Manželovi rodiče mi "dovolili" se přijet ukázat do rodiny až po třech letech společného bydlení s jejich synem, takže jsem přijela,pozvali jsme je na svatbu, tam pak v září přijeli a loučili se po svatbě se mnou :"tak se uvidíme o vánočních svátcích" - takže k nim jezdím 1x ročně 25.12. (bydlí 15km od nás). Bylo mi líto,když jsem viděla kolegyně-babičky, jak jezdí s kočárky, jak se zajímají. Moje tchýně nikdy nevozila, nikdy nehlídali až do tří let syna, když nastoupil do školky a byl dost nemocný, takže jsem byla velmi ráda, když vzkázali, že jsou ochotni pohlídat jeden den za nemoc - i to byla pro nás velká pomoc (a to, že to jsou čerství důchodci, kteří nepracují, jezdí na kole a autem na výlety, třeba i na zmrzku k nám do města, takže pak jdeme ze školky a potkáváme , to je jejich věc, do toho jimmluvit nemůžu - neříkám, že jsem to párktát neobrečela). A to není otázka toho, že to jsou tchán a tcháně - můj táta s manželkou se stavují každý rok v březnu, červnu, září a 26.12. 🙂 na hoďku až dvě a moje mamka ještě chodí do práce, má svoje zájmy, navíc nemá ráda, když má někdo jiný názor, třeba i to malé čtyřleté dítě, takže za trest, že s ní nesouhlasil ohledně oběda, tak s ním nemluví a odmítá ho od posledních Vánoc vidět. Takže asi tak:moje rodina jsou syn a manžel a vím, že pokud se mohu na někoho spolehnout, tak jsem to já sama. Na druhou stranu mi to dalo hodně síli, změnilo priority, atd. V každé rodině prostě něco je 😕