Nemám ráda manželovy rodiče
Milé maminy, i nemaminy 😉 , ani nevím jak mám začít, aby můj příspěvek byl co nejkratší a nejvýstižnější a stihla ho napsat dřív, než se mi malá vzbudí 😅 ... .
Takže - před narozením malé jsem měla s tchánovcema normální vztah, nemohla jsem je extra chválit, ale ani na ně říct nic špatného. Když se malá narodila, proživali jsme s manžou absolutní štěstí, opravdu jak Alenka v říši divů 🙂 . Ale tuto naši radost, postupně začali nabourávat a kazit právě manželovi rodiče. Prostě si po narození malé mysleli, že jejich místo na zemi je nám rozkazovat, nás nerespektovat, vysmívat se našim požadavkům ohledně malé.... . Dlouho jsem na toto házení klacků pod nohy nedokázala správně reagovat, bo vždycky přišli nečekaně a v době, kdy jsem spíše čekala porozumění. No nic, prostě se to všechno nějak nahromadilo a nyní jsme v takovém stádiu, kdy je nemůžu ani vystát, ve mě je blok, uzavřela jsem se, a do svého srdce, přestože bych ráda (kvůli malé) je nemůžu pustit. Nemám radost z jejich návštěvy..., vlastně do dnes jejich návštěva neproběhne úplně v klidu, a každá jejich návštěva mě maximálně vyčerpává...., což určitě nepotřebuji. Problém je také v tom, že si nedokážeme upřímně promluvit a když už jsme se o to třeba snažili, tak to nemělo valný úspěch, bo prostě oni jsou neomylný, oni nic spatně přeci nedělají, chtějí jen to nejlepší, prostě nechápou o co nám jako jde!
Na návštěvy jezdí ve večerních hodinách, bo si nejdříve musejí doma vypíglovat, a pak si vzpomenou na vnučku. To, že s ní skoro půl roku nebyli venku jim vůbec žíly netrhá - za jejich časů se také z bůhdarma s kočárem přeci nedrandilo.
Jinak na druhou stranu mají malou opravdu rádi, ona se k nim také má, až mě to někdy tahá za srdce, bo já k nim momentálně opravdu nemám vřelý vztah.
Vše jsem konzultovala s kinezioložkou, trochu mě "rozvázala"jazyk, abych aspoň uměla reagovat na jejich utoky, ale jinak nic moc. Prý by se měli vztahy do budoucna zlepšit, ale mám to nechat jen na nich, uvědomí si co udělali špatně... . Jinak mě také potvrdila, že to jsou absolutní vybíječi energie, a jejich kontakt s nima mám udržovat minimálně - prozatím.
Jde mi o to, že se trochu bojím i o vztah s manželem, někdy mě i on štve, protože je přeci z jejich těsta. Jinak je manža na mé straně, on vidí a strašně ho mrzí, jak se jeho rodiče po narození malé změnili, zkoušel s nima promlouvat, ale jsou jak berani, nic si nepřipustí.
Jak tedy znovu najít cestu k maželovým rodičům??? Moc bych si přála, aby byli vztahy dobré, co proto můžu udělat?????
Má někdo podobnou zkušenost???
Moc díky za všechny názory.
Rivka, naozaj perfektne konkretne rady! 😉
super! si sikulka! 😵
dagina: Já mám podobný problém s manželovou maminkou (jinak úžasnou ženskou, nemůžu si stěžovat) v tom, že jí nečiní nejmenší potíže ládovat děti jí svěřené (běžně hlídá děti jiných rodičů - je invalidní důchodkyně a krátí si tím čas) během dne (tedy mezi jídly) různými sušenkami, dobrotami, čokoládou, piškoty, cereálními kuličkami atp. To samozřejmě platí i v případě našeho synka. Neustále upozorňuju, že tohle jako ne, že on mi pak nechce jíst pořádný jídlo (oběd, zdravou svačinu, večeři...), když má zaplácaný bříško tímhletím... ale bohužel se to nějak míjí účinkem. Nejspíš asi proto, že manžel taky nechápe, proč tak jančím... 😝 Takže na mě vždycky jeho maminka kouká, jakoby jí v hlavě letělo "ňáká přecitlivělá matka, nechápu, proč to tak řešíš"... Nic mi na to neřekne... a příště ho láduje zas. 😠
Ale jinak ji mám ráda (tedy spíš ne nerada), teď jsme zrovna "přežili" 4 dny, kdy byla nedobrovolně u nás (havárie u nich v domě) i s jedním dítětem, který prakticky celoročně hlídá. Třecí plochy byly, to je jasný... ale jak říkám, přežili jsme.
Každopádně si ale sama taky nevím rady, jak ji přimět k tomu, aby respektovala má přání stran dítěte. Takže jestli tu některá z maminek má nějaký geniální nápad, sem s ním. 🙂
Ahojky, dlouho jsem tu nebyla.
Jj, Rivka je super, a ostatní také 😉 .
Dukie, paradox je, že my, matky to až tak neřešíme, je to pro nás přirozené a normální nedávat např. ročnímu dítěti čokošku atd. To jsou "oni" (tchánovci, babičky, dědové, tety....) kdo to tak strašně řeší a rozebírá.
Tchyně mi nebo manžovi také nic neříká, ale tchán se hrozně vzteká, je jak zápalka. Tchánovci se nebyli ani jednou za celé svátky na malou podívat, neviděli dárky, stromeček, je to asi nezajímá. Jsme u nich byli třikrát, víc nepotřebují ke štěstí....
Ahoj,tak mám taky stejný problem,nesnášim tchánovce.
Nikdy nezapomenu na první schůzku,proběhla v restauraci u večeře.To co na mě tchýně zkoušela,
jako co dělam,kolik mam sourozenců,co dělají rodiče,kde bydlí.....fakt hrozný
No a dneska po třech letech,mají 11měsíční vnučku a situace se vyhrotila natolik,že se nebavíme....
Málem jsem kvůli ní ve 30tt předčasně porodila,tak ji manžel zakázal k nám jezdit.Po narození malé mě neustále poučovala co s malou,jak ji krmit,vychovávat,oblíkat....A ted si vymyslela, že hledam na katastru nemovitostí jejich zahradu,apod.
Zoufalkyně......bydlí 200 km od nás a já budu chtít její zahradu 😒
Manžel je její mazánek,ale tentokrát se naštval a je klid...tak uvidíme na jak dlouho. 🙂
Jéje.koukám,že všude je to stejné.Málokterá z nás asi tchýni miluje.Já ne a tchána taky moc nemusím. 😀
Tchán je milej,ale tchýně je furie 😉
Ahoj holky 😉
já mám taky problém s tchýní ☹ tchán je ok 😉 ale ona už před svatbou se snažila nám do všeho mluvit tak jí to manžel rozmlouval i já jsem několikrát zakročila,ale dlouho se to nedařilo ted už je většinou zticha,ale já mám v sobě blok a vždy,když mají přijít tak jsem na nervy 😖 A co mě úplně doráží cokoliv si koupíme musí mít taky.....
Ona má sice první vnouče,ale maximálně si jí vyfotí a pak už si jí moc nevšímá a to si myslí,že jí Káju někdy půjčím to se fakt přepočítala 😉 a ještě by nejraději jezdila pořád,protože ona je taková,že nemá ani kamarádku nikdo v rodině se s ní nestýká no je nesnesitelná 😠 😠 Jenže její návštěvy jsem zatrhla a může jezdit jen jednou za 14 dní 😉
Ted nás pozvala po půl roce na návštěvu tak se děsím zítřka co bude,ale že by nás pozvala na oběd to né jen odpoledne na kafe 😉 😉 ale ona předpokládá,že každých 14 dní u nás bude jíst což má smůlu a na oběd jí zvu už jen občas 😝
Jinak s mojí mamkou mám super vztah a můj manžel taky 😉
Ahoj holky,
já s tchýní vycházím jakž takž, ale co nemůžu z její strany překousnout, je neustálé dotování její 27-leté dcery. Každý den je u ní na obědě, když náhodou nepřijde, tak jí to tchýně přinese až pod nos domů, ale nás nepozve, co je rok dlouhý. Platí za ni nájem, cigarety, internet a ještě jí dělá nákupy. A nám, nám nepřispěje ani dětem do pokladničky. Fakt hrůza.
zuzik31. však to jsou její peníze a její čas, ne? nezáviď 🙂
Ale abych si taky postěžovala. S tchýní problém není, ale z tchána rostu. je to můž z lidu, pro jadrné slovo nejde daleko, takže když malého drží na klíne něco nám vykládá a to něco se hemží pojebanými kokoty a jinými rostomilými slovíčky, je to opravdu zážitek. ;). Do malého v roce lil colu a měl srandu z toho, jak mi to vadilo, kdykoliv k nim přijedem, tak začne s tím jak my s manželem, se zase můžeme otočit a odjet a vnoučka jim tam nechat. (nehledě na roztomilosti k mé osobě, že jsem přibrala, že mám hrozné vlasy atd.) Naštěstí bydlí 300km daleko, vnuka zatím viděli jen 3x a vždy se k němu chovali velmi láskyplně. Teď si vymysleli že, až se narodí druhé dítě, tak si k sobě Samíka na týden odvezou, kdyby na ně byl zvyklý a tchán nebyl takový idiot, tak neřeknu ani slovo a budu ráda, ale takhle z toho mám hrůzu.
Beruthiel: Já nezávidím, jenom mi vadí, že očekává, že se k ní budeme stavovat jenom my a když se náhodou týden nestavíme, tak je oheň na střeša spousta otázek a narážek, kde jsme byli a proč jsme se nestavili? čas strávený u švagrové ji nevadí, ale k nám se stavit nemůže a to mi vadí. Vnoučátka ji pořádně neznají. A potom se hrozně divý, že jsou raději u mojí mamky, která se jim plně věnuje a ne u ní. Ono je to možná taky tím, že mamku mám 200 km daleko. 😢 😢 😢
Ahojky, koukám že v tom aspon nejsem sama 🙂 Presne jak pise Dagina me manzelovi rodice (tedy hlavne maminka, tatinek je ok) nevadili dokud se nenarodil prcek. Jsou sice extremne negativistictí, ale jeli jsme tam jednou za čtvrt roku. Dokonce jsem pořad mela tendenci jim kupovat nějaké darky abych jim zvedla naladu. Jenze od doby co se malej narodil dostávám cenné rady, to bych asi prekousla, kdyby se alespon o Dadu zajimala. Takze sama neprijede (bydli daleko) a pokud se tam vypravime my, tak jsem neustale spatna matka. Jen perly nekoj ho v noci dele mu vydrzi oblecky, jo uz bude mit sest tydnu uz muze stavicky aby nebyl tlustej atd... Naposledy jsme se šli s manzelem projit na 15 min a nakrmili mi ho piskotem a crossainty v necelych 6 mesich. Po vanocich zase manzelovi volali co mu to davam za svinstva ze dusenou zeleninu take nejime. Manzel je nastesti na me strane, rodice ode me filtruje, nedal jim muj novy telefon, ale ja se tim dost trapim nevim co delat. Nechci prcka pripravit o babicku a dedu na druhou stranu se fakt bojim ze ho budou chtit nekdy zase pujcit a ja prste nedam. do ted jsem byla asi moc slusna, ale ted se i bojim. Máte nějaký nápad?
Nápad nemam a ani jim vnučku pujčovat nechci,vim že to je hrozný, ale tchýně má doma šílenej bordel.
Ve 3+1 má dva pesany,kočku a jedí pořád ovar...atd,prostě děsný.....
zuzik31: ber to tak, že zatím co vy jste považování za dospělé a soběstačné, tak švagrovka je neschopa neschopná a tím že ji v tom ještě podporují ji prokazuji medvědí službu. ta ženská se nikdy nepostaví na vlastní nohy. vlastně by ji člověku mělo být líto
Nicolic a jine holky, co nadavate na tchyne: vzdyt ony vam vychovaly manzelu. A zas tak spatni ti vasi muzi snad nejsou.
Neříkam že je manžel špatnej,ale má svý mouchy,ve kterých ho matka podporuje-je to její mazánek 😉
Zcela překvapiv u nás má na ní nejostřejší názory manžel, tedy nemusí to být jen názory "zlé" snachy 🙂 Já ji dokonce pořád bránila. Vadit mi to začalo až s prckem (sice je pořád považuji za nesštasné lidi, kterým byc měla pomoc), ale opravdu se mi tam nechce, musím se moc přemlouvat. Proto jsem se do tohoto tématu i zapojila, neco bych s tím podobně jako Dagina, chtěla dělat. Jen tak mimochodem celou cestu autem poté co mi prcka nakrmili opravdu nevhdnou stravou jsem ji vysvetlovala, jak jsem vdecna ze nidky nemel poradne "prdiky" ani ekzem, ze je to stravou atd... Jsem doufala ze ji to dojde, nebudu ji nic vycitat a priste mu proste nic neda pro jeho dobro. A reakce byla, no tak ja vam to priste proste nereknu az mu neco dam... Ach jo
Moravanko,taky díky tomu,že manža u nás v rodině viděl,že to jde i jinak tak se hodně změnil 😉 takže její výchova nic moc a její starší syn žije v cizině a už několik let nechce o ní nic vědět takže to o něčem svědčí 😕 😝
Ahojky, Sicinka, to je boj s větrními mlýny..., starýho psa opravdu novým kouskům nenaučíme..., chtě nechtě se s tím musíme smířit. 😒 Dlouho jsem se tím trápila, ani teď to nemám ještě vstřebané...., ale postupně si musím uspořádat myšlenky... a věřím, že to půjde a už mě tchánovci nebudou trápit. Ostatně to jsou oni, kdo na to svým chováním doplácí, přesto, že to tak zatím nevypadá. Já pro ně měla připravenou náruč, byla jsem pyšná, že jsem jim porodila vnučku..., oni sami si zvolili, že to bude jinak...
PS: malá má atopák, přesto, že si stravu (svoji i malé) hodně hlídám. Přesto, že má malá takové problémy, někdy má až fleky do krve, tak často by jí tchyně ráda dala jídlo, které není vhodné pro "zdravé" děti tohoto věku, natož děti s atopickým ekz. Ale tohle mě už tak nevadí, ať si kecá. Co mě vadí, že jídlo dává malé na hraní - malé dává pomeranče, mandarinky......, hrozná sranda, že to je balonek..., to je ucta k jídlu?! Na to nám řekne "no vždyť to Lucinka chtěla "... 😠
Hmm, já tam jedu smířená a cestou domu se mi chce na pul kricet na pul brecet 🙂 Ono to začalo už v těhoteství, kdy jsem poslouchala jak všechno co kupujeme je spatné a drahe a vubec a jak to jejich prvni vnouce melo lepsi. Moje máma celá nadšená jim volala (bez našeho souhlasu), že nám chtějí přidat na kočárek a jestli se nechtějí přidat, nevím přesně co se dozvěděla, ale aspon jim od te doby nevola (ale bylo ji to hodne lito). Příjde mi že ji akorát baí se s dádou ukazovat před příbuznými, jak ho strasně miluje, ale jinak ji je ukradenej. A bohužel mi v poslední době příjde že tim nakazila i tatinka, ktery byl ok. Dostala jsem nedávno od něj přednášku proč chci jít pracovat "jen" na polovicni uvazek, proc jsme Dadu meli tak brzy, atd... Sice to pry tak nemyslel, ale ja se pak do noci vymyslela, jak jsem mela odpovedet v mezich slusnosti a zaroven se nedat...
Jinak jejich představa byla že jim budeme mimi půjčovat na cely tyden nebo prazdniny (jen co po tom sestinedeli dokojis) jsem na ne koukala a ohradila se ze to bych si zadne mimi nemusela porizovat. No a mozna proto se o nej nezajimaji... nevim ....
Sicinka, jj, s tím "až dokojíš po šestinedělí" a jiné ptákoviny moc dobře znám. Tehdy jsem se tomu přiblbě usmívala, nic jsem na to neříkala, někdy ty kecy byli hodně drsné..., negativismus z nich sršel a srší už z dálky...
Když jsme u nich, tak si s malou hrají, to jo, ale jinak si na ni nevzpomenou, vlastně u nás nebyli od jejího svátku (tj. 13. pros,), jen švagrovka byla dvakrát povozit a tchán tu byl jednou. Jinak jako by neexistovala..., zvláštní...
Jinak jak píšeš, když tam jedem, tak jsem OK, když jedem od nich, jsem KO 😅
Dagi - no jo, já jsem hrozně ukecaná 😀 A recept na to, jak to udělat, taky nemám... Hodně zhluboka dejchat, no. Ale taky mi to vychází jak kdy 😉