Nenávist mé sestry ke mně poté, co se mi narodilo dítě
Ahoj holky, jsem naprosto bezradná z chování mé mladší sestry, která sama má už dvě zdravé děti (5 a 2 roky). Mě se podařilo otěhotnět až ve 33 letech, poté co jsem si našla jiného partnera (s předchozím jsme se marně tři roky snažili). Před rokem se mi narodila zdravá holčička. Od té doby se moje sestra chová, jako bych neexistovala ani já, ani moje dítě, vlastně malou ještě ani neviděla. Bydlíme hned vedle mých rodičů a ona k nim neustále jezdí na návštěvy (téměř všechny víkendy a někdy i v jiných dnech). Její děti se nesmí s naší malou ani vidět, pokud s ní k rodičům přijdu, okamžitě sestra a děti odchází jinam. Sestřino chování se zhoršovalo již od doby, kdy se dozvěděla, že jsem těhotná, ale vygradovalo to až narozením malé. Ani mi nepogratulovala, odmítla pozvání na křtiny apod. Myslím si, že problém je v tom, že na mě žárlí (asi má dojem, že jsem v životě úspěšnější - mamka mi to prezentovala slovy "schválně dělám vše pro pro to, abych byla ve všem lepší" ). Já to tak vůbec nevnímám, řešila jsem normální starosti jako spousta jiných lidí - vystudovat, sehnat práci, zařídit si bydlení, jen to dítě se stále nedařilo. Asi to byl pro ni uspokojující pocit, že má něco navíc, co mě se nepodařilo. Teď jsem podruhé těhotná, už v 6. měsíci. Strašně mě to žere, jak se sestra chová, a vůbec si nedokážu představit, co bude dál (hlavně pokud jde o kontakt mezi dětmi). Musím ještě podotknout, že mamka sestřino chování přehlíží, sestra se ale i k ní chová arogantně a mamka si ani netroufne, když je tu sestra na navštěvě, k nám zajít a podívat se za malou. Setkala se některá z vás s něčím takovým? Nenapadá vás nějaká rada, jak to řešit ? (mamka je na to slaboch, taťku to naprosto nezajímá, manžel mě podporuje, ale i jeho bezdůvodně sestra nenávidí, švagr je moc měkký a hlavní slovo má sestra atd. prostě v celém okolí není nikdo kdo by to mohl nějak ovlivnit, kdo by jí dokázal domluvit atd. Jakákoliv komunikace se sestrou je vyloučená, buď odchází pryč nebo začne ječet a nadávat, když se jí zeptám, co jsem jí udělala....
@lenicka07 Nemáme společnou sestru ? Trochu mi to připomíná tu moji. I chování tvé maminky. Já si myslím, že pokud neřekne maminka dost tak ty sama nenaděláš nic. To ona by ji měla dát najevo že její chování není v pořádku. Tvoje sestra se chová jako dítě ale někde se musela v dětství stát chyba. Něco co jsi ty třeba nevnímala, ale ona ano. Mě třeba ta moje vyčetla takovou blbost že jsem dostala něco lepšího než ona. A pamatuje si to celý život. Nevím jak moc jsi se snažila vyhrotit situaci a donutit ji ať ti řekne proč se tak chová, ale bez reakce tvé maminky nebo psychologa si myslím, že bude těžké něco napravit. Muselo by se jí stát něco, co by ji donutilo se zamyslet.
Hold přátele si vybíráme, ale rodinu máme bohužel danou.
@lenicka07 PS: ještě jsem si přečetla kousek dál jak píšeš, že se bojíš aby malá nezačala vnímat chování babičky. Pokud chceš malou ochránit, dala bych tvojí mamince "nůž na krk " a řekla ji za jakých podmínek může malou vidět. Protože pokud bude dělat rozdíl mezi vnoučaty, jednak ji malá nebude mít ráda, děti jsou vnímavé a za druhé by bylo v tom případě lepší aby se s ní nestýkala. Není nic horšího než mít v rodině slabocha. Moje maminka je to samé, taky se sestry bojí.
@kofinka JJ máš naprostou pravdu. U nás to asi taky byly původně "blbosti" kvůli kterým se mohla cítit dotčená (teď se taky přes mámu dozvídám věty typu, že jsem jí nechtěla něco půjčit, že jsem se s ní nechtěla bavit). Těžko si pamatovat po těch letech, já si spíš myslím, že se to nestalo, protože lakomá fakt nejsem a náladová, ve smyslu že jednou se s někým bavím a podruhé bezdůvodně ne, tak to si myslím taky nejsem. Nejspíš jsou jen záminky, normálně myslící člověk se dokáže nad takovými věcmi povznést a po letech se tomu zasmát. Skutečný důvod je hlavně ta závist, že jsem si udělala školu, měla jsem dobře placené zaměstnání v kanclu (před MD), že jsme postavili dům a nakonec že se mi přece jen podařilo mít děti, když už si ona myslela že je nikdy mít nebudu. Tohle nemůže přece před někým říct, tak vytahuje věci, které si dávno nikdo nepamatuje a mě připadá že tomu všichni věří. Hlavní problém prostě je že se ségry moje máma zastává, nedávno dokonce výslovně o ní řekla, že je "ubožák" ve smyslu jak to má v životě těžké. Ale co má vlastně těžké, to jsem se nedozvěděla.... Asi to, že před MD dělala v továrně (měla možnost jít na školu nechtělo se jí studovat), bydlí s tchýní (kdyby se rozhodla stavět naši by ji pomohli stejně jako mě), nemusela se ale kvůli bydlení zadlužit, obě děti si pořídila na "první pokus", já čekala tři roky, pak jsem se rozešla s přítelem..... Nejhorší je, že člověk by chtěl na všechno to, co bylo, prostě zapomenout, vykašlat se na to, ale ono se to vrací jak bumerang a narušuje to i ten současný život, zhoršuje to vztahy i s jinými členy rodiny, všichni se na mě dívají skrz prsty, co jsem jí tak hroznému musela udělat, že mě takhle nenávidí... a já se nemůžu nijak bránit...
@lenicka07 Jenže víš co je nejhorší ? Tady pokračuje chování tvojí maminky u sestry. Jenže pokud se to nevyřeší, nebo se neutnou úplně vztahy, tak se to přenese na vnoučata. Příměří naoko k ničemu není a děti tvojí sestry brzo zjistí, že mají navrch. Jen proto aby tvoje mamka měla zdánlivě klid a nemusela nic řešit toho můžou začít děti až budou starší zneužívat. Od přítele maminka si pamatuje doteď jak nemohli chodit k babičce a že je nebrala všechny stejně a už je to tolik let. Tohle prostě poznamená každého a bude se to předávat do dalších generací. Někdo musí říct stop. Stejně je vždy na tom líp ten, kdo bydlí nejdál. Je pak vzácnější a navíc si může držet větší odstup.
@kofinka O to se snažím celou dobu, aby malá tím netrpěla (o ní hlavně jde), už jsem zkoušela všechno možné, bohužel moje podmínky jsou docela ignorovány (nebo v podstatě slyším pořád samé výmluvy - že se další dítě do auta nevejde, když řeknu že si jí na místo určení dovezeme tedy sami, tak se vymyslí výmluva jiná, např. že má rýmu a děti to od ní chytí - dobře dvakrát za odpoledne jsem jí utřela nos, je to důvod, aby se s někým nestýkala? další důvod, že ségřiny děti k nám do baráku nechtějí jít, prý se bojí a vyvádějí jak pominutí - kdo je naočkoval, to už se neřeší. atd. I když teda snad po dnešku je možná naděje že se moje a ségřiny děti budou moct vidět. Jenže jak dlouho to vydrží ? Asi do té doby než si zas moje ségra něco vymyslí....
Je to strasny... ZnAm to...nastesti ne z vlastni strany, ale ze strany manzela... Muj verdikt je, ze za to muzou rodice!!!! Me jako matku by strasne mrzelo, kdyby se moje deti nenavidely... Bouchla bych do stolu a pokud se nesmirite.. Nelezte za mnou ani jeden....
Teda tvoje segra je pekna ...chapu,ze te to mrzi za tvoje deti,ze nebudete spolecne vyletovat apod.,ale co je moc,to je prilis.kdyz s timhle pripadem (segrou) nehne ani rodina,neposloucha ba naopak je I sprosta,tak za me???uplne bych ji odrizla ze zivota!na co takoveho cloveka,ktery te evidentne nenavidi???proc se vnucujes,kdyz o to nestoji??takze bych to delala tak,ze bych normalne navstevovala matku,ji bych absolutne ignorovala nez by sla pryc a uz bych nic s ni neresila.najdi si nebo chod s kamaradkami ven,ktery maji deti a uzivejte si!💝ps.at tvoje segra vyhleda psychologa,nebo ji ta zavist sezere zaziva!😈
@deninka87 nevyřešila se nijak, pořád mě naprosto ignoruje a stejně tak ignoruje moje děti. Po mém zásahu se děti aspoň můžou stýkat, ale to je jediný "ústupek" který jsem si vymohla. Nicméně moje děti za sestřenicí a bratrancem domů nemůžou. U nás je to o tom, že ségry chování "podporuje" mamka. Kdyby jí dala rázné ultimátum, možná by to nějaký vliv mělo. Dále má vliv, že švagr je taky moc měkký, radši bere antidepresiva, než by jí postavil před hotovou věc. Ségra totiž dělá zle na všechny strany, ale úhlavní nepřítel jsem já.
@lenicka07
a nemela bys lepsi s takovym clovekem prerusit kontakt?
@zelenaesmolda já se s ní samozřejmě nestýkám, ale nedokážu zabránit tomu, když přijede k našim a já tam kvůli něčemu musím zrovna zaběhnout, nebo když je nějaká rodinná oslava, kam jsou pozvaní všichni.... A dětem prostě bránit nebudu, oni se navzájem mají rádi, takže kvůli tomu, že ségra je blbka, jim to kazit nebudu. Oni totiž jiné bratrance a sestřenice nemají.
@lenicka07 Nechci Ti brát iluze, ale jak jsou znepřátelené rodiny, tak to přátelství dětem stejně dlouho nevydrží. Já se se svojí ségrou definitivně nestýkám od letošního srpna. Moje ségra je mladší, u mojí máti byla vždycky za tu, které se musí pomoct víc, protože je chudinka mladší, nedostudovala VŠ (já vystudovala 2 VŠ), zadlužila se tak, že to došlo až na exekuci (můj jediný dluh je hypotéka na dům). Ségra není vdaná kvůli těm dluhům, se svým přítelem má 2 děti, bydlí v jeho domě, nepatří jí tam vlastně nic (její přítel je řemeslník a má slušné příjmy), a když se pohádají, tak on jí vyhrožuje, že ji vyhodí a sebere jí děti, protože ona nemá nic. Já do ní nalila 2,5 milionu z prodeje rodinného domu (sama jsem si nechala půl mega), abych ji vytáhla z toho nejhoršího, ovšem s podmínkou, že už dluhy dělat nebude. Peníze jsem jí vyplácela potupně a před poslední výplatou (70tis) jsem zjistila, že už má zase dluh. Takže tu poslední platbu jsem jí nedala a od té doby je mezi náma zle. Máma bydlí u ní, protože do Prahy by nikdy nešla (to, že jsme na kraji a naše část je vlastně vesnice, to nějak přehlídla). Není tam šťastná, protože skorošvagr jí je schopný vyčíst, že do ní musel investovat (přestavěl jí patro u nich v domě) a já mu na to ničím nepřispěla. Musí se ptát skorošvagra na dovolení, zda k ní můžu s dětma přijet. Takže po posledním incidentu v létě (jela jsem tam vyzvednout holky, bolela mě hlava jak střep, takže jsem si šla nejdřív k máti nahoru lehnout, dokud nezabral prášek, a dostala jsem pojeb, že jsem ho nepřišla na zahradu pozdravit - on sám návštěvy vítat nechodí, je prý na návštěvě, aby si ho v domě našla a šla ho pozdravit) jsem mamce oznámila, že už tam mě ani děti nikdo neuvidí, že ona je u nás pochopitelně kdykoli vítaná. Máti k nám občas přijede, neteře nevozí, protože neteře to tu nebaví (u nás se chodí na procházky, jezdí na výlety, ty dvě jen celý den sedí na gauči s tablety v rukách). Moje holky už neteře ani neřeší, protože s nimi stejně nic není - ani k nějaké normální hře je nepřitáhnou, pro neteře je hlavní tablet.
Upřímně, jsem ráda, že bydlím od ségry přes 200 km, nemusím se s ní vídat, nic mě k tomu nenutí. Moje nejstarší dcera (16 let) ji nesnáší, protože když tam byla naposledy, byla svědkem toho, jak ségra řvala na mamku, nadávala jí, protože něco udělala z jejího pohledu blbě. Bohužel s máti nehnu - vzala bych ji k sobě hned, místo tu je, ale holt jsme Praha a přes to nejede vlak.
@somalicats já si iluze nedělám, ale teď si rozumí, tak tomu dám šanci. Ona si už neteř začíná totiž uvědomovat, že maminka je jaksi trochu divná... synovec je na to ještě malej aby to pochopil. Nutit určitě nikoho nebudu, nechám tomu volný průběh 🙂 nejde je stejně separovat od sebe, oni jezdí k babičce na prázdniny, babička je hlídá, a my jsme odsud 80 metrů.
Tvoje ségra, no to se nedá ani komentovat... taháš jí z dluhů a ona takhle...
@lenicka07 Pokud ty děti nezačne Tvoje ségra očkovat proti vám, tak je to ta lepší varianta. Moje ségra nemá problém poslat svoje děti s naší mamkou k nám, ideálně za moje prachy (jezdí regiojetem a mamce tam posílám na kartičku peníze, aby si mohla koupit lístek - už je v důchodu, díky ségře taktéž v exekuci, takže část důchodu jí berou, tak se snažím jí to kompenzovat aspoň nějak - peníze jí neposílám, vím, že by je dala ségře místo toho, aby si koupila, co potřebuje). Takže něco před nimi vykládat si nedovolí, ony když jsou holky týden nebo dva u nás, tak ona nemusí na nákupy. Fakt mazec, mě by hanba fackovala...
@beruska1121 Ahoj, nepíšeš proč si myslíš že se Váš vztah se ségrou začal zhoršovat, ani nepíšeš jak ségra vychází s ostatními lidmi. U nás je to asi kvůli závisti (si myslím) a ségra teda nevychází s hodně lidma, resp. skoro všechny kolem sebe nesnáší nebo se s nimi aspoň nebaví, vůči mě je ta její nenávist nejsilnější. Je pravda, že situace je kvůli tomu v rodině někdy hrozná, i s našima se kvůli tomu občas pohádám, nebýt ségry asi by žádné hádky nebyly. Přestala jsem jí řešit, vyhýbám se jí. Jediné co se možná podaří (možná!) že se moje a její děti budou moci kamarádit. Ségra si teď našla o víkendech práci a tak děti dává k mámě a dnes si spolu dokonce mohly hrát.
Jinak bych řekla, že u nás ty problémy pomaloučku rostly od úplného dětství, v pubertě bych neřekla že to bylo až tak zlé, v podstatě to jakž tak bylo v pohodě než se mi po třicítce narodila dcera. Někdy si myslím že je to zároveň boj o přízeň mámy, o to, která vnoučata pro ní budou víc znamenat, se kterými se bude víc stýkat (zaznamenala jsem ,že máma velmi kontroluje čas který tráví s mými dětmi, aby jí ségra nemohla vyčítat že s mými tráví více času).
U Tebe a Tvojí sestry ještě může být šance, že Vás jednou ten fakt že obě třeba budete mít děti, spojí a naopak se začnete bavit.
Předpokládám, že jinak je to asi jako u nás - že se s tvojí ségrou nedá rozumně bavit o tom, co vlastně proti tobě má. Tam pak asi těžko pomůžou rady typu "tak si to spolu proberte", u nás je opravdu taková komunikace vyloučená.