Nenávist mé sestry ke mně poté, co se mi narodilo dítě

@lenicka07 Být tebou vytisknu mail, ukážu ho mamince a zkusím si s ní o tom znovu promluvit, i o tom, proč ona sama nezasáhne...a ten psycholog není špatný nápad, aspon ti poradí jak a co třeba může pomoct...nebo jak se k tomu máš ty sama postavit. Hlavně si sama nic nevyčítej, tvoje sestra se chová jako husa ne ty...

@lenicka07 - tvoje sestra je asi opravdu duševně chorá.... A když píšeš, že se tak chová i ke své švagrové a ostatnímu manželovu příbuzenstvu...Tak to je síla, já myslím, že jediný řešení je jen ten psycholog, zajdi za ním ty, vem sebou mamku a snaž se spíš zlepšit vztahy s maminkou. Se sestrou už to asi nemá cenu.... Dětem to holt budeš muset nějak vysvětlit, až budou větší... A pokaždé, když tě sestra nějak ošklivě urazí si jen pomysli, že zlo se vrací v kruzích a v ještě větší síle. Ani ji neoponuj, ona na to jednou dojede sama 🙄

nedávno jsem napsala švagrovi, a dozvěděla jsem se zajímavé věci - že byla ségra u psychologa (to jsem věděla), ale že tam byla s mamkou, to jsem netušila. Psycholog jí doporučil že se nemáme stýkat, takže od mámy to vnímám jako zradu. Byla tam kvůli nenávisti ke své švagrové a jejím dětem. švagr psal že po návštěvě psychologa veškerá nenávist zmizela. Hádejte kdy tam byla? Bylo to přibližně v té době kdy se naše malá narodila. Švagr psal že se nenávist asi přenesla na mě. to si myslím také. Zajímavé je, že její švagrová je na tom podobně jako já - postavili si dům, má vš a tomu odpovídající práci, děti atd. Takže mě to začíná fakt připadat, jako že mámka se ségrou u psychologa asi došly k závěru, že já jsem ta "přičina", kvůli mě má ona problémy s lidmi (asi křivdy z dětství), jsem tak hrozná, že jakákoli náprava vztahů je nemožná atd. Proto se se mnou o tom máma odmítá bavit, proto odmítá veškeré moje argumenty (ale nemá pro ně logické vysvětlení). Marně jí říkám, ať mi teda řekne co jsem např. za posledních deset let ségře udělala (prý neví, ani ségra jí to neřekla - nechce jí to říct) atd. Řekla jsem mámě že se objednám k psychologovi a jestli by tam nešla se mnou. Jistě si dokážete představit, že její nadšení bylo nulové, myslím si že jí tam nedostanu. Takže se tam ale stejně objednám, protože se chci poradit aspoň o tom, jak uchránit své děti a jak je připravit na to, že se prostě budou dělat velké rozdíly (ty už se dělají teď, ale malá to zatím nemůže vnímat)

@lenicka07
lenicko, to je normalni, je malo sourozencu kteri na sebe nezarli. myslim, ze za ni to nevyresite a kdyz se budete snazit, jen ji budete nahravat k utokum. my mame v rodine neco podobne, ale jeste z horsi strany nez od sourozencu, coz by clovek vubec necekal. Vzdy kdyz mame nejaky obrazne receno uspech - svatba, dite apod., ke kterym jsme se vlastnimi silami dopracovali take az po tricitce bez pomoci, tak zacnou utokym, vydirani, pomluvy v rodine apod.. Dokonce i cilene psychicke vydirani a utoky. COz v tehotenstvi clovek nerad vnima apod.. Setkala jsem se s tim v pozdejsim veku take poprve.
Ja se tim hodne trapila a nakonec jsem zjistila, ze ta dotycna je nejspis nevyrovnany clovek, ktery tak zavidi, ze to nema v sobe v poradku. Budte rada, ze se nestkavate, kdyby vam to jeste vmetla do obliceje nebo to nejak lecila na vasich detech, tak vas to trapi vic.
Tohle je jeji problem a ne vas, bohuzel musite se smirit. Zijte svuj zivot, budte spokojena, ze mate dite a manzela, zivot utece hodne rychle. Mne nejvic vzalo prave to vecne dumani jak dotycne pomoct a tak a vzdycky kdyz mohla tak stejne podrazila nohy.
Ztratili jsme tenkrat jeste s pritelem po rozvodu jeho rodicu pet let staranim se o ne, financni podporou, proste jsem zili pro jejich achichouvej jak to maj ted tezky, a pak si oba nasli partnery, rozdali si vlastni ne maly majetek, kopli nas do zadku a bylo vystarano. A my zustsali bydlet ve spinavem byte.
Zivot bohuzel neni takovy jak nam ho v detstvi uci, vse dokonale. Mejte sily na vlastni rodinu a nereste to. Budte rada ze je to jeste sestra a ne rodic ☹((( a ze se nemusite stykat a videt to na vlastni oci.
Ja osobne si o te nasi dotycne take myslim, ze uz by to bylo zdrave na psychiatra, ale opravdu to myslim uprimne. Kdybyste slysela i nazory, tak proste nekteri lide neunesou vlastni prohru at uz je jak opodstatnena a umi se tak litovat, ze hodi cely svuj zivot za hlavu, upnou se na zavist ostatnich a dokazi se tim uzrat. Je to smutne, ale je to tak.
Utikejte pryc dokud to jde, at vas to nestahne ke dnu.

@lenicka07 V dané situaci doporučuji NEŘEŠIT a to opravdu, pokud se člověk nechce zbláznit 😅 Mám to v rodině, všichni jsou kamarádi, dokud nemají jiný názor než daná osoba, pak z kamarádů je rázem nepřítel státu... Dlouho mě to trápilo, dlouho jsem se tím užírala, až jsem jednoho dne došla k závěru, že mi vlastně taky může trhnout nohou a od té doby je mi fajn 😉

@lenicka07 jestli to řešit chceš, tak ten plán s psychologem a tvojí mamkou je asi řešení. Myslim, že ona tomu moc nepřidává (ba naopak), že v tom tvojí sestru ještě podporuje. Ale jestli to nevyjde a situace bude furt stejná, tak bych se od tohoto asi odstřihla a už to neřešila...máš svojí novou rodinu a do tý potřebuješ energii a nemá smysl jí plácat někde, kde o ní neni zájem. Tvoje sestra by potřebovala přehnout přes koleno 🙄

já už ségru řešit nehodlám, ona taková prostě je už dávno, jen se to neprojevovalo tak brutálně. Ani by mě nenapadlo chtít jí změnit. To by musela jít ona do sebe, a to nikdy neudělá. Jen bych potřebovala aby máma změnila trochu názor, protože rodiče bydlí hned vedle a pak se to nedá vydržet. Manžela to taky štve, jak se máma chová a já jsem pak jak mezi mlýnskými kameny. Žijeme na malé vsi, takže nebavit se spolu, to taky nejde, navíc občas něco potřebuji a oni taky. Když bych jim odmítla pomoc tak mě to vyčtou atd. vykašlat se na ně nechci, taky se na mě nevykašlali, když jsme např. stavěli barák apod. Takže spíš řeším jak tady žít všichni v klidu (ségru vynechávám) Kdyby sem furt nejezdila, tak myslím že by to šlo, jenže takhle je to hodně těžké.

@lenicka07 Mámu taky nepředěláš, pokud má nějaký názor a ten si nenechá vyvrátit a odmítá na věci koukat z více úhlů, tak s tím rozhodně nehneš i když se na hlavu postavíš, bohužel to je realita 🤐

@lenicka07 souhlasím s @mataharyy tvoje mamka nechce nic slyšet a nechce nic měnit. Obávám se, že tím, že se sestra cítí ukřivděná, tak se jí to mamka snaží vynahradit a to je to nejhorší, co může v dané situaci udělat. A jen tak se nepředělá - to je opičí láska 😝

Ano já vím že máte pravdu, ale u mámy jsem to zatím nevnímala, jako tak beznadějné, proto jí právě chci vzít sebou k psychologovi, ale jestli už tam byla se ségrou (což tuším tak týden), tak se obávám taky že tudy cesta nevede. Mě teda štve že mě nevzaly sebou, ale asi by se jim moje názory "nehodily do krámu" Tak já nevím, mám dělat jako že se nic neděje, a to i před mámou? prostě jako že žádný problém neexistuje. co třeba v situaci, kdy se potkáme ve vsi, a ségra obrátí kočár a jede jiným směrem a máma jde s ní. v situaci, kdy přijdete na hřiště a ona tam je, okamžitě se zvedne a odjíždí a máma taky odchází (a lidi to vidí)? snažila jsem se takovým situacím vyhýbat, je mi to před všemi trapné, ale znamená to vlastně sedět doma a nevycházet, protože na malé vsi je to riziko setkání velké. A co situace kdy je u našich návštěva, je tam i ségra, naši řeknou ať tam taky zajdeme, v okamžiku kdy přijdeme, ona sebere děti a je pryč do té doby, než my odejdeme (už se to taky stalo víckrát). Je mi to před příbuznými blbé, není to jen o tom že se ztrapní ségra, ale i o tom, že si každý pomyslí, co jsem asi za člověka, že mě nemůže tak vystát

@lenicka07 - teda ségra je asi pěkná megera. Teď, jak to čtu, mne napadá, zda ségře nevadí, že třeba vaši ti pomáhali při stavbě baráku nebo že ti dali kus pozemku, na kterém jste si postavili (když bydlíte hned vedle nich - jen hádám, nevím, jak to máte). Jestli to nemá hozené přes ten majetek (+ ty peníze co ti dal děda nebo kdo). No a tvoje matka se cítí provinile tak drží basu s ní?
nicméně jediné, co mne napadá, jak to řešit - chodit schválně k tvojí matce, když tam je ségra (nebo když má přijít), a ať tedy odchází ona, když má s tebou problém. Neohlížet se na ségru a třeba jí to přestane bavit. Jasně, že ti to nebude dvakrát příjemný, ale proč máš ustupovat ty ... Jen teda nechápu, proč je matka furt na její straně. zeptala ses jí na to? Vycházíte spolu dobře?
Vůbec to mu nerozumím ani si to nedokážu představit, jak to může takhle (ne)fungovat. Jaktože tvoje matka odchází se ségrou, když se potkáte na hřišti? Fakt nechápu, to by mne teda pořádně vytočilo 😝

@lenicka07 zkus rodinné konstalace, ukáže ti to všechny vztahy v rodině a třeba pochopíš,proč se tak máma staví za sestru a z čeho plyne sestřino chování. Někdy to všechno jde prostě mimo nás a nejde to ovlivnit.
Znám dobrou terapeutku v Praze, ale určitě najdeš i ve tvém okolí. Držím palce!

leni, asi takhle - nebýt to ségra, vybrala by sis ji za kámošku, nebo bys po jednom setkání s úlevou odešla a řekla si "uf, to je dobře, že už ji nemusím vidět?

Ale pokud to opravdu chceš nějak uzavřít, pak ta konstelace je fakt super nápad. Stojí to sice peníze, ale může to hodně pomoct.

ano, určitě je to i skrz majetek, pozemek mi darovali, i něco na stavbu mi dali. Na druhou stranu, mohla taky stavět, kdyby chtěla, ale nikdy neprojevila zájem, ty starosti a námaha nejsou pro ní. Tak si jen stěžuje že bydlí s tchýní, na druhou stranu se zas nemusela zadlužit a má bydlení, aniž by musela hnout prstem. Ano máma se cítí provinile, protože jí ségra tvrdí, že to byla ona kdo byla v dětství znevýhodněná. Nevím čím, protože se uměla elegantně všemu vyhnout, a všechnu práci odflákla. Tak to chtěli po mě, protože věděli, že já taková nejsem. A ona si teď stěžuje, že jí málo chválili a já jsem si všechnu "slávu" vyžrala atd. Přitom mě máloco pochválili, spíš bych řekla že dodnes jsou ke mě rodiče daleko víc kritický než k ní. Mě už je to dneska jedno, dělám si všechno podle sebe, a jí nechápu, proč chodí s takovými blbými argumenty. Asi nemá nic jiného.

@lenicka07 To jsou věci které musíš překousnout a řešení není aby jsi zalezla pod šutr ty, pokud sestra i máma mají tento přístup, tak je to smutné, ale jejich volba... Vykašli se na lidi, co si budou myslet, když se potkáte, tak normálně pozdrav a dělej to co by jsi dělala (šla na hřiště atp.) a nevšímej si toho co dělají. Hlavu nahoru, pokud máš svědomí čisté, proč by jsi se měla užírat hloupostí a závistí druhých? 😉 Ono začátky jsou krušné, ale po čase ti to ani nepřijde a když se někdo zeptá co se děje, tak řekni že netušíš, že to se musí zeptat sestry, nebo vaší matky. Vůbec neřeš nic jiného, kašli na ně a pokud by to mělo ubližovat dětem (jako že babička bude dělat velký rozdíl mezi vnoučaty), tak to normálně mámě na rovinu řekni a pokud to jinak nepůjde, tak tam nechoď. Je to smutné, ale jiné řešení stejně není a to že ty se schováš bude v lidech spíše evokovat dojem, že jsi jim něco provedla a teď se stydíš ukázat, naopak když budeš slušná, věcná a s hlavou vzhůru, tak je pravděpodobnější (ale ne jisté), že se sestra dříve, nebo později chytí za rypák... Tož má zkušenost 😉

@lenicka07 ale jo, tak mne už to dává smysl - myslím, že ségra uvažuje tak, že tys mohla stavět, protože tě rodiče podporovali, tys mohla vystudovat, protože tě rodiče podporovali a ona musela makat a nejspíš si nasyslila celou řadu podobných "příkoří", které jí žerou a proto tě ignoruje a sráží. No a když se ti narodila malá (jediná věc, která ti "chyběla"), tak už to ségra nezvládla a začala se chovat hnusně.
Mne opravdu jako jediný řešení připadá chodit k mamce bez ohledu na ségru a že se to snad podá.

@lenicka07 U nás je něco podobného. Brácha mě taky moc nemusí, podle švagrové spolu máme nějaký problém. No já s ním problém nemám 😖 . Od malička byl hlavně babičkou vysazován nad nás všechny ostatní, byl nejchytřejší, nejnadanější, nejlepší 🙄 . Vysokou školu nedostudoval, já jo, slušnou práci si nedokáže najít, já jo, má dluhy, já ne, nemá auto, já jo, bydlí v pronájmu, já v manželově domě. Takže tam bude ten zakopaný pes. Naštěstí se ke mě chová slušně, i když se mě snaží občas schodit před ostatními. Třeba naposledy měl hroznou legraci z toho, že bych někdy měla třetí dítě. On tři má, já bych to asi podle něho nezvládla. Děti do toho vůbec neplete, naštěstí 😉 . Naši ho v tom nepodporují, ale babička jo. Ta každou chvíli mele o tom, že naši děti mají všechno a jeho ne, že je chudák, protože nemá žádnou práci a mít ji ani nemůže, protože je pro něj ponižující se nechat jen tak někde zaměstnat 😔 . Když jsem studovala, tak nejdřív říkal, že tu školu udělá každý blbec 🙄 a když jsem byla ve čtvrťáku, tak mi řekl, že si tu školu udělá taky a stihne ji dokončit stejně jako já. Přitom jsme každý z jiného oboru, on cizí jazyky, já ekonom. Je mi to taky nepříjemné, ale oni přijíždí k našim tak jednou za čtvrt roku, tak se to dá 😉 . K babičce už raději téměř nechodím, nejsem na ty kecy zvědavá. Kdyby se moje máma chovala tak, jak se chová ta tvoje, asi bych jí to nedokázala odpustit. Že se na ulici obrátí a jde od tebe 😕 , co to je za chování 😠 . Vůbec nevím, jak bych to řešila, být ve tvé situaci 😔

Holky, děkuji vám všem za podporu a hlásím, že se ta situace už trochu někam pohnula. Možná že pomohlo že jsem napsala švagrovi, protože zřejmě ségře zakázal brát k našim děti, když je tady taková atmosféra. Máma mi přišla domlouvat ať ustoupím (ona by prý v mé situaci lezla třeba po kolenou, aby se to zlepšilo), což jsem odmítla, protože nevím v čem mám ustupovat a za co se mám omlouvat. Nikdo mi neřekl doteď co jsem komu udělala a hlavně nevím k čemu by to vedlo. Takže šla na ségru jí domlouvat, a ona prý ustoupila (nevím zatím přesně v čem, ale máma se mě přišla ptát na mé "požadavky" . Řekla jsem jí že mám stále stejné, žádné nadávky, výstupy apod. a aby nebránila dětem se stýkat, když budou chtít. Samozřejmě že jsem z celé situace vyšla zas já jako ta špatná (mámě jsem nepomohla, nechala jsem jí v tom, nechtěla jsem ustoupit) a sestra je zas ta "úžasná", která z celé situace vyjde nejlíp - máma řekla že jí do smrti nezapomene, že ustoupila. Takže z toho tak dedukuju, že sestra se v očích mámy ničím neprovinila (mámu nenapadne, že by se třeba mohla omluvit mému manželovi za to že na něj plivala a že používala hrubé urážky které se týkaly toho že je adoptovaný), je stále v jejích očích chudák od dětství ukřivděná atd. No je mi to fakt už jedno, co si ty dvě budou myslet, samozřejmě vím že ségra mě bude ve skrytu duše nenávidět ještě víc. Ale budu nekompromisně vyžadovat, aby tu "dohodu" dodržovala, to jsem mámě řekla. Já už si to nějak přeberu, manžel taky, jen aby tím netrpěly děti - vím že by to brzo došlo tak daleko, že by je začala urážet a posmívat se jim. Ale stejně jsem se objednala ještě k psycholožce, abych se s ní poradila, jak se v takových situacích chovat. Ono je někdy těžké zachovávat chladnou hlavu když to někdo začne takhle hrotit, ale vytočit jsem se nenechala, akorát opravdu nevím jak se asertivně chovat, když někdo takhle hodně vybočí z normálu. Hlavně proto že máma bere pak veškeré moje obranné reakce jako "provokaci" (nejtvrdší co jsem ségře řekla za celou dobu, a to když vystartovala po naší malé, přitom bylo, že není normální a měla by se jít léčit). V jiných situacích jsem jí maximálně řekla, např. ať toho nechá, ať se uklidní atd. Holky ještě jednou díky za vaše příspěvky a držte mi palce 🙂

@spagatice Jo to znám, brácha byl takto nejlepší pro naší máti a teď na to krutě dojíždí, myslí si že je nej ve všem a přitom je naprosto v háji 😖 Je mi ho líto, ale dokud sám nezačne pracovat na změně, tak mu opravdu nemůže nikdo pomoct... On je prostě dokonalej a to že ho z práce vyrazí proto že místo na osmou se dostaví (když vůbec) kolem jedné, tak to není jeho chyba, ale zaměstnavatel je kok... 🤐 No smutné je že tak byl vychován, zatím co lidi kolem museli přijít na to že život není med a teď dělají co umí a můžou 🙂

@lenicka07 No čím více to čtu, tím více mi to přijde tak, že hlavní problém je s tvou matkou... Že ona přilévá olej do ohně a promiň, pokud řekla že sestře neodpustí že ustoupila, tak je hlavní problém v ní a pro mě by to znamenalo že mi taky může... 🤐 Ano je to máma, takže bych nebyla vůči ní hrubá nebo sprostá, protože by to bylo pod mou úroveň, ale nevyhledávala bych jí, nekontaktovala, když by přišla za vnoučaty tak fajn, ale já bych za ní nechodila... 😒 Je mi líto ale to nebude jen problém tvé sestry, ten totiž musí někde pramenit a pokud je máma schopna se na ulici otočit a jít od tebe pryč, tak to co je??

situace je mrzutá, ovšem podle mě často jsou v rodině problémy....já to dopracovala tak daleko, že jsme se nenechala urážet a prostě se stýkám tak s 20% lidí...bohužel...dříve mě to mrzelo, ale pak si řekneš, že jsou věci, které nemáš zapotřebí a než si hrát na něco co prostě není, nefunguje apod....

chovala bych se slušně, ale nedolejzala bych a ani si nevynucovala pozornost dětí k dětem...klidně at se nestýkají....ony časem uvidí a dojde jim samotným, jak se chová jejich matka a když budou chtít, cestu si k vám dříve nebo později najdou....

a zvážil bych klidně i změnu bydliště,zvláště i pokud by moje rodina urážela mého muže, díky kterému jsme štatsná.....

@mataharyy asi jsem to blbě napsala s tím že si to máma bude do smrti pamatovat - myslela to v pozitivním smyslu, jako že ségra je volně přeloženo úžasná, že se přemohla a ustoupila a máma si to bude navždy pamatovat, že se sestra takto úžasně zachovala. Ale fakt je ten, že dřív jsem nemohla přijít na to, po kom ségra je, a teď to vidím, že některé rysy chování zdědila po mámě, ale u ní je to ještě vystupňované. Např. máma nesnáší dědu (svého tchána), protože se mě zastával a nesnáší i velkou část tátova příbuzenstva. Důvody jsou podle mě malicherné (někdo něco podle ní nevhodného řekl před x lety). Nejvíc ovšem nesnáší dědu, a není schopná mu nikdy odpustit a to prosím dědovi je 98 let (nepřepsala jsem se ale je to tak), babička zemřela když jí bylo 42 a děda zůstal se třemi kluky (14 a dva třináctiletí) úplně sám. Děda se mě párkrát zastal, když viděl že naši dělají rozdíly, ségra ho začala proto naprosto ignorovat (to jí bylo asi 13) - přestala zdravit, odpovídat atd. ačkoliv jí nikdo nic ostrého neřekl - jen se děda zajímal o to, proč já musím dělat u nich v neděli na zahradě (všichni tam dělali) akorát sestra nemusela. Takže ségra ho ignorovala a nesnášela a naši to nechali tak. Pak mi dal k osmnáctinám nějaké peníze (nebyla do kdovíjaká suma, prostě něco na knížce) no a ségra (je mladší) pak nic nedostala. Dodnes to mám na talíři a to je už prosím 17 let. Proč jsem si to jako brala, proč jsem dědovi podlézala atd. Nejsem si vědoma že bych se mu chtěla nějak vědomě zalíbit, prostě jsem jen byla ráda že se mě zastal, choval se ke mě vždy normálně, tak jsem se chovala taky tak. Je mezi námi pěkný vztah i teď, děda vždycky pozná že je mi třeba ouvej a nemusíme to zrovna nějak pitvat, stačí pár věr - znáte to, prostě být s někým naladěný na stejnou vlnu. O to víc mě mrzí, jaký má máma na něj názor.

@tarra27 Jasně že nechci dolézat za našima ani nutit děti aby se bavily. Jenže prostě žít na malé vesnici vedle sebe a ignorovat se prostě nejde, tak chci aspoň jakž takž vycházet a třeba si jinak o tom myslet své. Děti si musí k sobě nalézt cestu samy, ale já vím že neteř by se s naší malou chtěla stýkat, máma jí sem jednou ve slabé chvilce vzala, a neteř pak chtěla za naší holkou znova a ségra jí to zakázala. Nějak násilně je spojovat nechci, jen jsem chtěla, aby je ségra neodváděla pryč, když se tam s malou objevím.

@lenicka07 No nevím, je to podle mě divné i od tvé matky, nebo hlavně od ní... Máte to prostě doma taky takové "veselé" 😅 Jak je vidět každá rodina má svou třináctou komnatu 😅

@mataharyy u nás možná to není jen 13. , ale i 14. a 15. a další komnaty 🙂) někdy až nechápu, jestli je to normální, že ten nemusí toho a ten zas toho, snad jediný normální vztah se nedá vysledovat 🙂 a to ještě když někdy vidím, co dokážou mezi sebou táta s mámou 🙂 jak si někdy lezou na nervy .... a to jsem ještě nenapsala, že táta zas nemusí svého tchána a svojí švagrovou, máma měla velmi problematický vztah se svojí matkou, ta byla zas hrozný generál .... to je to ve všech rodinách tak ?? 😀 třeba podle toho když se bavím s kamarádkami, tak mi přijde že u nich to takové není, né že by se vyloženě všichni milovali, ale zdá se mi to mnohem normálnější. Na druhé straně manžel, ten si se svými rodiči, kteří ho adoptovali, zažil opravdové peklo, to jsou ty spory u nás naprosto nic 😀 Zajímavé je, že s manželem zatím vycházíme v pohodě ani si nedokážu vzpomenout kdy jsme se naposledy hádali ... takže aspoň něco (a to jsme se brali po čtyřměsíční známosti a nelituju toho 🙂

@lenicka07 Každá rodina má něco a ono veřejně se to většinou nepere, takže kamarádky to s jinými kamarádkami neřeší, ale jináč fakt nemysli si že je to všude super, u nás je taky veselo, teď bych to nazvala stavem kdy se všichni tiše respektují (více, či méně) a je na chvíli klid, ale co tomu předcházelo, škoda slov 😀

@lenicka07
Vztahy v rodině nejsou téměř nikdy dokonalý, ale jelikož je to rodina, snažíme se úplně jinak. Já osobně se nemusím se švagrovou, moc se nestýkáme (ani u našich) a nevídají se ani děti (pouze když se tam náhodou střetneme či se něco slaví -svátky, narozeniny, Vánoce a tak), ale když už se vidíme v klidu se spolu bavíme a rozhodně se nedohadujeme. Naši to vědí, ale já nemám důvod to s nima řešit, stěžovat si na to jaká je či tak něco. Nemusíme se, nevyhledáváme se, ale když se potkáme, tak jsme v pohodě.
Myslím si (jako jiní) že největší problém bude v mamince. I když si to nechcete připouštět. Maminka by měla na vás na obě koukat stejně a nedělat rozdíly. Měla by sama říct ségře, ať jezdí třeba v sobotu že v neděli chce být s vámi a vnučkou. Ona ale upřednostňuje vaši sestru a to se nezmění. Vy ze sebe akorát děláte otloukánka a (s prominutím) "cpete se" tam, kde o vás asi tak moc nestojí.
Na prvním místě jste tu pro vaši dceru a ta potřebuje šťastnou a spokojenou maminku a né maminku, která se nervuje a snaží se rovnat to, co se zřejmě ani srovnat nedá.
Měla by jste žít svůj život, být šťastná, máte zřejmě skvělého muže, krásnou zdravou dcerku 🙂 jak to tu už jedna maminka psala, život vám utíká stejně tak i dětství vaší dcerky, takže se vykašlete na tyhle nekončící spory, hoďte se do pohody a vykašlete se na ty kteří za to nestojí 🙂

@hudala JJ to je taky to čeho toužím dosáhnout - sice se s někým nemuset, ale chovat se k sobě aspoň slušně 🙂 nejsem z těch kteří by chtěli někoho nutit. Ale třeba s naší mámou to ohledně toho "vnucování se tam" má ještě jeden aspekt: ona chce se mnou komunikovat, pokud omezím svoje návštěvy, hned slyším výčitky, no jo, ty na nás kašleš. Takže hledám momentálně nějakou rovnováhu mezi tím. V téhle souvislosti je docela úsměvné že mě dodnes máma vyčítá, že jsme si v baráku nevybudovali dole ještě jednu obytnou místnost (máme jen kuchyň spojenou s obývákem - opravdu jen malý domek - na víc by finančně nebylo), protože kdyby jednou zůstala sama (táta je o osm let starší) tak je přece samozřejmé že by šla k nám bydlet a jak by vylezla po schodech?? Když jsem jí řekla, že bydlí přece hned vedle, tak když by něco potřebovala, tak není problém vyhovět. Samozřejmě že se naštvala 🙂 No měla jsem v té době po 25 letech bydlení s rodiči jiné myšlenky, než kam nastěhuju mámu. 🙂 holt jsem se měla odstěhovat daleko, ale člověk v té době ještě nemá dost rozumu 🙂 a taky je pravda, že v té době jsem si myslela že vztahy jsou už tak nějak v pohodě... 🙂

@lenicka07 Já chápu že je to těžké, ale až se mamka ozve, tak jí řekněte že toho máte hodně a ať tedy přijde ona třeba v sobotu že se vám to hodí v tolik a tolik. Nedělejte ústupky jen vy. Když vás chce vidět, tak přeci může přijít (nemusí na celý den, vím, že se stará o tatínka, ale na hodinku se stavit může, ne?). To že vaše dcera roste platí i pro ní, až vnučka povyroste (vím, že předbíhám) tak jí babička už tolik zajímat taky nebude 🙂
Jo a jak to bude když budete chtít třeba pomoct až se narodí miminko? Že by vám třeba o víkendu pohlídala dcerku aby jste si odpočinula?
To by mě zajímalo jak by to dělala kdyby jednou byla u vás? Kam by ségra s dětmi jezdila? Myslím ale, že pokud by sestra měla vlastní bydlení, zřejmě by dala přednost jí.
Jinak já osobně bych si svojí maminku vzala hned 🙂 je úplně jiná 🙂 ale ona nechce, vyhlídla si s tatínkem byt v pečováku a nechce si to nechat rozmluvit 🙂 (ještě má čas, není jí ani 50 🙂)