Nevěra a nečekané těhotenství. Kdo je otec a co dál?
Jsem zoufalá...ano, vím, že si za to mohu sama...vím, že se taková věc nedělá a že mě většina z vás odsoudí a napíše, že si to zasloužím...vše si uvědomuji, ale i přesto věřím a doufám, že se tu najde i pár duší, které mi řeknou svůj názor, poradí nebo třeba se tu najde někdo, kdo si prošel (nebo někdo v jeho okolí) něčím podobným a zná následky svých rozhodnutí....a teď k mému problému....
Je to necelé dva roky, co jsem se vdala...v té době jsem se ale sblížila se svým kolegou (pouze přátelsky)...hodně jsme se vzájemně svěřovali, přátelili a postupem času zjišťovali, že si skvěle rozumíme a začalo se mezi námi tvořit takové zvláštní pouto...v tu dobu jsem však byla v rozjetém vlaku a přípravy na mou svatbu s manželem vrcholily...už tou dobou jsem měla kolegy plnou hlavu a něco uvnitř mi říkalo, že bych s ním chtěla být, že mi vyhovuje, jaký je a jak vede svůj život, že máme podobné životní cíle a sny...ale asi ta obava z reakcí rodin a okolí, které se těšilo na svatbu jsem nedokázala říct, že to odsuneme, abych si aspoň srovnala myšlenky a sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to, co cítím, je jen poblouznění a hormony a ať neblbnu...takže jsem se vdala...jenže na kolegu jsem nepřestala myslet a stále jsme byli v kontaktu...po svatbě jsme se s manželem začali snažit o miminko...já byla stále nerozhodná, zda ho vůbec chci, zda se na to s manželem cítím, když jsem zamilovaná do jiného...ale zase ta vidina úplné rodiny a toho, že bych chtěla žít v rodině plné lásky tak, jak to má být, mě držela u manžela...takhle jsem se v tom plácala skoro rok....a pak se to stalo...s kolegou došlo k intimní chvilce a já pak zjistila, že jsem těhotná...jenže to bylo v období, kdy jsem měla intimní chvíli i s manželem a nebyla si jistá, čí to miminko je... 😖 zapeklitá situace...manžel měl radost, že se nám to konečně povedlo, že čekáme miminko a kolega byl víceméně smutný, protože věděl, že mě tím ztrácí a že už se nebudeme potom moc vídat jako dřív, protože mě miluje atd...že už budu mít jiné starosti apod...vůbec netušil, že by to dítko mohlo být třeba i jeho a já opět ze strachu z reakcí manžela a rodin nepřiznala ani nevěru, ani své pochybnosti o otci miminka...takže manžel netuší, že jsem mu byla nevěrná a milenec (kolega) zase netuší, že je bych mohla to malinké mít s ním….celé těhotenství jsem to však měla v hlavě...s kolegou jsem stále držela kontakt a celé moje těhotenství prožívala i s ním...ptal se, jak se cítím, hladil bříško, když jsme byli spolu, zajímal se, pečoval o mně, jako bychom byli pár…manžel tím, že mě měl jakoby jistou, tak tam jsem té pozornosti a zájmu cítila méně…takže citově mě v tu dobu naplňoval kolega…celkově měl celou dobu jiný přístup, lichotil mi, pomáhal, zajímal se…já vím, každej začátek je krásnej…ale tohle trvalo déle jak rok…já celou dobu v hlavě myšlenky na to, čí je to maličké, co mám dělat (přiznat své pochybnosti oběma, nebo mlčet a mít celoživotní tajemství)…no mlčela jsem dál…čím víc se blížil porod, tím víc jsem byla nesvá, co s tou situací dělat…měla jsem pocit, že manžela ani nechci u porodu, že by to bylo nefér, kdyby se někdy provalilo, že třeba malé není jeho a nechat ho podstoupit porod, což je i pro chlapa dost náročný a silný…tak jsem mlčela dál a dál…manžel mě tak nějak přestal přitahovat, lákat, zajímat…hodně jsme se hádali kvůli blbostem a já tím víc tíhla ke kolegovi, s kterým jsem mohla v klidu a pohodě řešit cokoliv…i blížící se porod se mnou víc prožíval kolega…ptal se na každé moje vyšetření, žádal si fotečky, aby si je mohl uložit do PC…prostě měl obrovský zájem o mně i malinké…pak se narodila holčička…dokonce i kolega byl za mnou v porodnici, ptal se, jestli něco nepotřebuji atd…opět mi to přišlo, že má víc zájmu jak manžel…a teď se v tom pěkně plácám…doma je to celkem na prd, nějak mám v sobě blok a nedokážu se s manželem ani milovat, nic mi to najednou neříká…v hlavě mám akorát myšlenky na kolegu, na to, jak je aktivní, jak s malinkou podnikáme výlet, učíme jí na lyžích, bruslích, kole…prostě se o tom s kolegou hodně bavíme a přijde mi, že i malinké rozumí víc…byl s ní chviličku a dokázal vypozorovat, co se malé líbí a co ne…to manžel ani pořádně neví…malá když pláče, tak jediná jeho odpověď je „asi má hlad“…není tak vnímavý jako kolega a mě to prostě k tomu kolegovi táhne mnohem víc a víc…s kolegou máme stejné zájmy, názory na život, víc si rozumíme, dokážeme spolu o všem mluvit, i sex je úžasnej…s manželem je problém i v komunikaci (není moc komunikativní a nerad řeší nebo rozebírá různé věci, radši si vše řeší sám v sobě, není tak aktivní, nápaditý, není vnímavý a sex je poslední dobou samá rychlovka, kdy se nestihnu ani uspokojit a nic mi to neříká… Jinak je manžel skvělej…spolehlivej, hodnej, nechci, aby to zase vyznělo, že je na něm jen to ošklivý…to vůbec…je to fajnovej a ochotnej chlap….kolega po mně i malinké touží, chtěl by s námi žít a starat se o nás…miluje mě a malinkou také, jako by byla opravdu jeho…
a teď , jak to řešit??
1) Nechat to tak, jak to je…neříct manželovi o nevěře a kolegovi neříct o pochybách, že je tu možnost, že je otec…? A mít prostě celoživotní tajemství…
2) Přiznat pravdu…manželovi říct o všem, o nevěře i o pochybách, že možná není otcem již 3 týdenní dcerky a kolegovi přiznat, že je možná mimčo jeho a nést si následky jejich rozhodnutí
3) Vyčkat a pokud by se manželství nepodařilo zachránit, odejít za kolegou, ale nechat si jako tajemství pochyby o otcovství (tady mi ale přijde šílené, že kdyby byla malá opravdu kolegy a my jednou byli spolu, aby malá měla jinou rodinu než kolegy)
4) Nebo nějaké další návrhy? ☹
Jsem z toho opravdu špatná…hlavu plnou kolegy, doma to díky tomu nefunguje, protože nejsem v sobě schopna vše zlomit a zapomenout…je mi hrozně a nevím, jak se zachovat dál… ☹
Ja nemam rada kdyz s z nekoho dela blb( z tveho manzela) proto tvuj 'zivot' nechapu....a trochu nechutne mi prijde chodit k druhemz chlapovi ktery mi hladi bricho a chova se jako druhy partner... pro me je toto nechutne.... omlouvam se za nazor aleradit ti v tvem dvojzivote nebudu...
řekla bych o svých pochybách jenom milenci - kolegovi a pokud by souhlasil, udělala bych test otcovství - to se nějak dělá ze slin, ne? Manželovi bych neřekla nic, dokud se věc nevyřeší, nezaslouží si to (zklamání a nefér přístup). Kolega je přece jen taková kukačka, takže by měl snést více... Možná se k malé má taky proto, že si je vědom možnosti, že by mohl být její otec. Přece jen věděl co dělá, že...
asi takto : v ČR je cca 3,5% manželství , kde otec není ten kdo vychovává dítě. asi tím někoho pobouřím alle podud vztah funguje nač jej zničit testy kdo je otcem. co když nakonec otec bube manžel tak to manželství už bude bezdůvery....mefunkční
znovu som si to cele precitala a akosi som si nevsimla jednu vec - nikde nepises, ze mas vycitky voci manzelovi a dcere...stale len o tom, ako sa v tom placas, ako chce byt milenec s vami, ako sa chce starat.... a kde je v tom tvoj zakonity? kde je tvoje a pravdepodobne jeho dieta?
cim viac pises o milencovi, tym menej mi je sympaticky....keby bol taky uzasny, tak ta uz davno necha na pokoji a nedranka od teba fotky z UTZ a podobne blbosti....ako sa vobec opovazil? ako mu to napadlo?...podla mna tebou manipuluje, nemozem si pomoct, ja som velmi triezvo zmyslajuca osoba, tie reci o tom-nechaj sa viest srdcom....na to ja nie som...skus sa aj ty na neho pozriet triezvo-nie je nic, co je na nom negativne? ak si myslis, ze nie, tak sa podla mna mylis a stale si do neho "len" zamilovana...
Absolutni souhlas s @bajana, kazde slovo rovnou tesat do kamene.
Moc nechapu, pokud by milenec opravdu nemel tuseni, ze je dite jeho (cemuz se mi nechce verit), proc si chce ukladat UTZ fotky ciziho ditete, hladit bricho, ve kterem je cizi dite a tak nejak celkove dost narusoval dost intimni situaci dvou lidi.
Btw, vi tvuj milenec, jak se trapis a jak se v tom placas? Nenapadlo ho nekdy, ze by se treba stahnul a nechal te, at zijes svuj zivot a neustale ti ho akorat nekomplikoval? Podle meho nazoru, pokud si tvuj milenec mysli, ze dite je tveho manzela a i tak se do vas takto s*re, tak je to strasny sobec, ktery mysli jen na sebe a vyuziva toho, ze ty jsi zmitana hormonama, zmatena a nestastna.
@bajana presne tak... mamina je vylozene sobecka mysli na sve uspokojeni na to jak tuhle situaci bude vnimat ditko nebo manzel je ji sumak hlavne ze ji je hezky s milencem ne? 🙂
@connys je to prekérka, co na to říct. Podle toho, co píšeš, tak kdybys měla jistotu, že dítě je kolegy, šla by jsi okamžitě za ním. Myslím, že to je odpověď na vše. A pokud o Vás stojí i když neví, že je tu možnost, že je málá jeho, tak je vidět, že tě má asi fakt rád. Je mi líto tvého manžela, pro něj to bude naprosto šílené, příjde o ženu a možná i o malou, ale asi by bylo dobré udělat testy, ať víte na čem jste a pokud jsi tak moc zamilovaná a chceš být s kolegou, tak asi jdi. Manžeství můžeš zachránit jen jestli chceš a mě nepříjde, že bys chtěla. Možná jednou budeš litovat, těžko říct, třeba jsi teď jen zahleděná, ale to nezjistíš, dokud se to nestane. Hodně štěstí tobě, tvé maličké a hlavně manželovi, ať to zvládne!
Jinak můj manžel (jsme od sebe 3/4 roku), čeká dítě se svou milenkou, která je ovšem rovněž vdaná. Otěhotněla měsíc po našem rozchodu (rodí za necelý měsíc). Z její strany to bylo čistě plánované, chtěla hrozně miminko, s jejím manželem se o dítě pokoušeli dva roky. Nedařilo se, pak otěhotněla a potratila ve třetím měsíci. Čtyři týdny na to se vyspala s mým manželem a tím to všechno začalo. My jsme se rozešli. Oni se na tajňáka scházeli a ona mu řekla, že to dítě chce s ním a on souhlasil. Dál ho ale plánovala i se svým manželem,dál spala s oběma, což mi hlava nebere, její myšlenkové pochody jsou mi naprostou záhadou. Každopádně řeší podobnou situaci jako ty, neví čí to dítě je, jestli jejího manžela nebo mého manžela (rozvod teprve probídá), jediný rozdíl je v tom, že to oběma řekla, oba vědí, že je to 50:50, oba jí velmi milují a oba doufají, že to bude jejich. Prozatím ona dál žije s manželem a stýká se i s mým manželem. Před přáteli a rodinou tvrdí, jak je šťastná a jak se manželem na miminko těší. S oběma nakupuje věcičky na miminko, oba se neskutečně těší a doufají. Kdo půjde k porordu? Její manžel má v termínu jejího porodu služební cestu, takže můj muž doufá, že to její manžel nestihne a bude moct jít k porodu on. Je to všechno absurdní, telenovela hadr, ale i takové věci se stávají. Nejsmutnější na tom je, že ač udělala na oba podraz, tak si stále může vybrat. Oba jí chtějí. A ona si prý vybere až podle toho, čí to dítě skutečně bude, neví s kým chce být... Neumím si představit, že se těším na miminko, držím ho v náručí a pak mi někdo řekne, sorry není tvoje. Její muž bude muset svým rodičům oznámit, že to vnoučátko, kterému koupili kočárek není jejich, můj manžel bude muset oznámit svým rodičům, že už jsou nějaký ten pátek prarodiči. Hrozně moc lidí tím bude trpět, je to hrozný..i mě to zasáhlo, ač jsme byli od sebe, tak mě bolí předstva, že se mnou o dítě za deset let nestál a s ní si ho pořídil během jednoho měsíce. Navíc spolu nidky nežili, pořádně spolu nechodili a do tohodle šíleného zmatku a nejistoty přivedou toho drobečka, který tím nakonec bude trpět nejvíc:(...kam ten svět spěje mi je záhadou...
Děkuji za názory...jistě, že nejsem sobec ani já ani milenec jen proto, že tu teď neřeším pocity manžela a malé...jistě, že je řeším také...proto jsem tuto diskuzi založila a nedělám ukvapené závěry. Pokud by mi na manželovi a dcerce nezáleželo, tak už mám dávno sbaleno a jsem u kolegy, u kterého mám momentálně svoje srdce...uvědomuji si i možnost, že jsou to všechno jen hormony a chybí mi to, co nacházím u milence. Ano, s milencem jsem strávila i delší čas, vím, jak se chová k rodině, k okolí, jaké má názory...není to jen pobláznění, které by posilovaly pouze hodinové občasné schůzky a rande. I to, že by se stáhl a zapomněli jsme na sebe, jsme zkoušeli...stejně smutek vyhrál a nedokážeme si nenapsat, ukončit to.. ☹ snaží se respektovat můj život a pokud bych řekla, že se už vídat nechci, vím, že by to respektoval...ale zatím to nedokážu ☹ Co se týče těch UTZ a dalších věcí...ano, buď doufá, že by i on mohl být otcem malé nebo to prostě opravdu prožívá tak silně jen proto, že mě miluje. A podoba na malinké zatím nijak vidět není...tedy aspoň já v ní nevidím ani sebe, ani manžela, ani milence...možná časem, až se trochu vyrýsuje...okolí říká, že má manželovu pusinku, ale i když na ní oba koukáme, nejsme si tím jistí. Podobu nějak zatím nevidíme. A milenec je hodně typově jako já...oba máme modré oči, plné rty atd...takže pokud by byla malá podobná milenci, je pravděpodobné, že okolí by to vnímalo, že je podobná mně...jsme si s milencem víceméně podobní v rysech.
@atinkaa moc si vážím takového rozboru a děkuji !!! Čtu si to už poněkolikáté a pokusím se na to podívat ze všech Tebou zmíněných pohledů. Děkuji Ti
@connys ahoj nemas vobec za co...najma nech ti to k niecomu bude...pomoze zamysliet - najst smer - najst poradnu
myslim ze ta tu nik neodsudil.....su i ine rodinne historie a ako vravi jakubisko tie najbizardnejsie pise zivot nie on....takze teraz len sa nejako hladko a bezbolestne z faze a nic neriesim najma kvoli babatku dostan do fazy b....preberiem v klude s oboma to najpodstatnejsie a to je vasu pripadnu spolocnu buducnost....byt tebou tak to by mala byt kvoli dcerke velka priorita
predsa len teraz su to ocka co ta s tolkou laskou sleduju....ale neskor v nich mozes vidiet velke otazniky a pocut x, y pubertalnych preco? odpovedat budes ty a pred zrkadlom stojis tiez len ty sama pred sebou....
snad sa ti nejako podari rozhodnut sa....tak aby bolo dobre tebe, malinkej a pevne verim ze i obom panom aspon ferovo ak nie fajnovo 😉
@bajana dikesko....nejak som v noci nevedela spat tak som kus konikovala 😉
Já bych napsala jen ve stručnosti - manželství je alespoň pro mne posvátný svazek, do kterého bych nevstupovala, pokud bych si nebyla jistá (tím nikoho nesoudím, je to jen můj pohled)... Čím déle si bude manžel k dcerce utvářet vztah, tím hlubší bude a přijde mi fér vyřešit to co nejdříve - bolet to bude tak jako tak, ale pokud manžel a stejně tak i dcerka zjistí po 5, 10 letech, že dítě, které vychovával (otec, se kterým jsem žila), není jeho/její, bude to maxiprůšvih a tebe odsoudí oba dva... pokud pravda vyjde najevo co nejdříve, bude to bolet tak jako tak, ale zatím z toho nemá rozum alespoň dcerka a už kvůli ní bych řešení neodkládala - hlavně ona má právo vyrůstat v harmonické rodině a pokud nebudeš v psychické pohodě ty, nebude ani ona... jak už tady mnohé psaly, jediným řešením je test otcovství - pokud by byl otcem manžel, udělala bych všechno pro jeho záchranu, což ale znamená definitivně ukončit druhý vztah (že to nejde je hloupost, stačí jen chtít a pokud nechci, nezbývá než rozvod)... Pokud je otcem milenec, je třeba jít s pravdou ven a zkusit nový život s ním... Každopádně prioritou by pro mne bylo právo dcery na život se svým tatínkem...teď už nejde jen o pobláznění vlastních citů, ale o zodpovědnost vůči dítěti... Teď jsem si vybavila film "Operace mé dcery", který je přesně o tomhle, může se stát cokoli, kdy nakonec pravda vyjde najevo a kdyby nedej bože potřebovala dcerka někdy transfúzi nejlépe od nejbližších příbuzných, pak nebude čas řešit, jestli jí může pomoct tatínek, se kterým celý život vyrůstala, nebo nějaký strejda, který s ní blbne, když jde s maminkou na firemní akci... A žít celý život v pochybnosti??? To nevidím jako nejšťastnější řešení, hlavně si myslím, že to ani dlouhodobě nejde a každá nevěra dřív nebo později praskne...
Nemám náladu na moc dlouhý příspěvek. Takže za a) nechat udělat testy otcovství. Ovšem to uz bude poměrně zapeklité, protože se vyžaduje vzorek DNA předpokládaného otce. Myslím, že to dělají z krve. Byt tebou, tak o to požádám přítele. Pokud on není otec, tak jim je manžel. b). Neohlížela bych se příliš na to, kdo je bio otcem, podle mě je důležitější, kdo má k malé lepší vztah. Ze své zkušenosti vím, že lepší otec nemusí být ten, co zplodil.
Jednej v zájmu sebe a především v zájmu sve dcery. Šla bych za tim, s kým je ti líp. Prozatim vse nasvědčuje tomu, že to bude milenec.
Ještě bych dodala, že průšvih to je tak jako tak, ale čím déle to protáhnes, tím horší budou následky.
@eimmy Chápu, jak to myslíš, a určitě by si měla pisatelka nejdřív zjistit, kdo je biologický otec, ne nanést manželovi, že to MOŽNÁ není on. Na druhou stranu, vím, že celkem dost chlapů vychovává kukačky, ale osobně se mi to celkem hnusí. Je to odporný vůči tomu chlapovi, ale i vůči dítěti, které má právo znát oba rodiče. Navíc nevěřím, že žena, která zná pravdu, dokáže celý život zachovat kamennou tvář a žít ve lži - jednak jí to určitě nebude příjemné, jednak to bude čas od času řešit a možná to sama pod tíhou svědomí přizná. Nehledě na to, že pravděpodobnost, že se na to v budoucnu přijde tak jako tak, je celkem vysoká. Věda jde dopředu a koho by ještě před řekněme třiceti lety napadlo, že dnes bude velmi snadné prokázat otcovství testy DNA?
@connys promluvila bych si s milencem a udelala test otcovsti on/dite (myslim, ze na to staci ster slin?). Podle vysledku bych se asi rozhodovala. Jestli je otcem, sla bych s pravdou ven a asi pocitala s rozpadem manzelstvi a novym zivotem s milencem.
Pokud by ale vysel jako ocet manzel, asi bych si rekla jakou mam kliku, odechla si a zkusila manzelskou poradnu. Nebo si proste jen s manzelem poradne promluvit co te trapi, ze bys chtela aby si vice vsimal male, apod.... treba kdyz uz najednou budes vedet s jistotou, ze je tata on, budes jeho chovani k ni vnimat uplne jinak, podvedomoi je de..ka. Milenec ma lehci situaci, nemas vuci nemu vycitky, takze vztah je otevrenejsi, mate spulu "tajnou a romantickou" lasku coz vas ted spojuje a naokap neresite bezne problemy, ktere vztahy nudi (jako napr. nakupy, uklid, domacnost...). Nikdy nevis jestli by vztah s milencem po letech nebyl uplne stejny, neobjevil by se novy kolega nebo buhvi co. Sla bych za biologickym otcem
@anichqa to je pravda. Proto rikam, ze bych sla za biologickym otcem, protoze nakonec novy vztah muze stejne spadnout do stejneho stereotypu. Urcite bych tohle nenapsala kdyby ve vztahu s manzelem byl nejaky velky osobni problem, ale tady asi neni (kdyz pise ze manzel je "spolehlivej, hodnej, nechci, aby to zase vyznělo, že je na něm jen to ošklivý…to vůbec…je to fajnovej a ochotnej chlap" tak ho ma asi taky rada a kdyby byl pravym otcem, myslim si, ze by stalo za pokus manzelstvi zachranit)
Ahojky, schválně nejdřív napíšu svůj komentář a pak teprve si přečtu ty ostatní, abych nebyla ovlivňovaná. Nechci moralizovat, ale z toho, co píšeš, je mi vážně smutno. Ne z toho, že ses jako vdaná zamilovala do kolegy, žes s ním ulítla, že nevíš, čí dítě máš.... To vše se může stát, i když by nemělo, jsme jen lidi a děláme chyby. Horší je, že ty děláš jednu chybu za druhou, vše se to na sebe nabaluje a problém, který začal nejdřív jako prkotina a dal se řešit poměrně snadno, teď přerostl do obřích a prakticky neřešitelných rozměrů. Něco jako kdyby sis dala panáka (ok), potřebovala pak náhle někam jet (méně ok, ale prkotina, co se dá řešit), sedla tedy za volant (pořád relativní banalita), někoho tím autem srazila (průšvih), o nehody v panice ujela (tady už to začíná být fakt drsné), nechala toho člověka vykrvácet, ten zemřel (megaprůšvih).... No a ty by ses až ve chvíli, kdy by u tebe před barákem obcházeli policajti, ptala, co máš dělat. Bohužel mám pocit, že ve chvíli, kdy je to takhle totálně zvorané, už neexistuje nějaká univerzální dobrá rada, která by tě spasila a vše vyřešila, že už to tak či tak bude zlé (a když ne pro tebe, pro někoho určitě).
Nicméně se vyjádřím k tomu, co jsi napsala. Evidentně by sis přála, abychom ti tady posvětili vztah s kolegou, napsali něco ve stylu "jdi za svým srdcem" a "když tě manžel nepřitahuje, není co řešit". Snad tam někde mezi řádky čtu i omluvenku "když si mě manžel nevšímal, co jsem já chudinka mohla dělat". Slovo kolega se ve tvém příspěvku objevuje snad padesátkrát, ke konci jsem už na něj chytala alergii. Líčíš ho jako někoho nadpozemsky dokonalého, vše, co udělal, bylo strašně super, takže není divu, že jsi z něj unešená..... No a manžel, to je nějaký ňouma, co tě vůbec nepřitahuje, nevšímá si tě, není sice zlý, ale vztah s ním je na nic. Ať už vědomě, nebo podvědomě, takhle jsi to vylíčila a méně zkušený radil by se skutečně mohl nechat zmást a napsat ti, ať posloucháš své srdíčko, že pak budeš konečně šťastná a bude všechno děsně fajn. Nebude.
Především porovnáváš neporovnatelné. Manžel a kolega mají ve tvém životě úplně jiné postavení. A nemyslím jen po té faktické stránce, myslím i z hlediska tvého chování k nim a smýšlení o nich. Pokud někoho subjektivně vnímáš jako poloboha, usmíváš se na něj, švitoříš s ním a čas s ním trávíš výletováním, hraním si s malou, sexem a možná filozofováním o životě, když máte tak stejné názory.... tak se ten člověk k tobě logicky bude chovat jinak než někdo, na koho koukáš jako na nepřitažlivého ňoumu, děláš mu jednu sviňárnu za druhou, odmítáš ho jako chlapa i jako člověka a společný čas trávíte uměle vyvolanými hádkami nebo každý u své bedny. Ti chlapi opravdu nemají stejné výchozí postavení. A proto je jakékoli jejich porovnávání krajně nefér a přinejmenším nicneříkající. Upřímně, kdyby byl ten kolega takový skvělý charakter, těžko by se mohl chovat, jak se chová. Já vím, je byl určitě také straaaašně zamilovaný a nemohl si pomoct..... ale až ti za pár let udělá to samé, co ty manželovi, s nějakou další láskou, už ho asi uvidíš v krapet jiném světle.
Manželství je pro mě slib "v dobrém i zlém". A samozřejmě i slib věrnosti a když ne lásky, alespoň úcty k tomu druhému. Proto bych osobně v této situaci nikdy od manžela neodešla. Vzpomeň si znovu na ten začátek a na můj ilustrativní příklad, který jsem dávala. Necháváš po sérii zbytečných a nesmyslných chyb také někoho vykrvácet - své manželství. Nevím, jestli ještě žije, nebo už ne. Pokud je naděje, že ještě žije, radím jasně - nenech ho umřít, udělej pro jeho záchranu vše, co můžeš. Pokud už ale umřelo a ty cítíš, že už spolu nikdy šťastní být nemůžete, manžel tě nikdy přitahovat nebude a není možnost, jak to spravit, je vlastně už jedno, co uděláš. "Mrtvola" už tu je a jestli ji pohřbíš dneska nebo za rok, už vlastně nehraje zase takovou roli. A jestli se přiznáš ke svým hříchům, nebo ne.... no, život to té mrtvole každopádně nevrátí......Jen by to chtělo, aby sis uvědomila, kdo to "zabil". A že to nejspíš nebylo "manžel si mě nevšímal, tak jsem já chudinka musela hledat útěchu u kolegy," ale "zbláznila jsem se do kolegy, trávila s ním stále více času, manžel to vycítil a přestal se ke mně chovat tak hezky jako dřív."
@mysicka_lb pod to by som sa podpisala aj ja 🙂
@mysicka_lb Líp bych to nenapsala ☹ jsem prostě pitomec... ☹
@connys prestan se obvinovat, tim nicemu nepomuzes. Uz se to holt tak stalo a nejake nasledky si poneses. Sebemrskacstvi je k nicemu.Udelala jsi chybu, ale ted je treba jednat. Mne jeste napadlo, nebylo by pro tebe lepsi zustat nejakou dobu sama, aby sis utridila myslenky, srovnala si priority. Neco mi rika, ze na tebe ceka jeste nekdo treti.
Tomu by ale mel predchazet ten test otcovstvi. Dal se uvidi. Kazdopadne bych doporucovala spolupraci s psychologem, nejsem si jista, zda to dokazes rozklicovat sama.
@mysicka_lb přesně tak 😉
Složitá s smutná situace. Ulítnout s kolegou po svatbě v době, kdy se snažíš s manželem o dítě, to je opravdu veliká hloupost a sama už to víš. Zjisti si čí je dítě. Z tvých příspěvků cítím, že si do kolegy zamilovaná a on do tebe, skoro si začínám myslet, že chceš být jenom s ním a manžela opustit. Jen prosím neunáhli se, vím, že bys to ráda už rozsekla a měla ve všem jasno ale může se stát, že ve vteřině můžeš přijít o všechno.
Kdyby byl milenec charakter a opravdu tě miloval a viděl tvé pochyby a nejistotu tak by ti měl dát nějaký čas...nekontaktovat tě, nepsat, si nescházet, prostě to na chvilku utnout a věř mi to ty potřebuješ jako sůl ideálně mu to navrhni sama, udělej to pro sebe, prosím.
No a v tomto období bych se snažila s manželem více komunikovat, on přeci musí něco tušit, neříkej mi že ne anebo to svádíš ten svůj nezájem na miminko?
Zachovej se tak, abys v budoucnu neměla výčitky. Zatím děláš všechno špatně, takhle podvést manžela, ať už je jakýkoliv, on tě miluje a ty tohle...nechci tě odsuzovat ale tohle nepochopím a ještě tak krátce po svatbě...no, musíš nést následky. Je mi sympatické, že se snažíš na to pohlížet i hodně rozumově ale jak vidíš zatím to nikam nevedlo, je čas učinit další kroky, držím palce🙂
holky....tak situace se nečekaně rozjela tak, že jsme měli s manželem debatu o tom, zda spolu být nebo ne, protože poslední dobou jsme měli celkem krizi...no a v té debatě jsem to nedala a řekla mu pravdu...řekla jsem mu, že malinká možná není jeho...byl v šoku, pak naštvanej, pak zlomenej...no musela jsem ho zasáhnout do srdce hrozně a bylo mi líto, že jsem mu tak ublížila a nedržela radši jazyk za zuby...pak ale vychladl a rozumně jsme si promluvili...řekl, že chce udělat testy a podle toho jednat dál...jenže pak se mu to rozleželo v hlavě a teď testy dělat nechce s tím, že si myslí, že se dokáže smířit s tím, že bude celý život žít v nejistotě, zda je malá jeho, ale že o nás nechce přijít...jenže já se bojím, že to tu bude pořád viset ve vzduchu a jednou mi to třeba v hádce vyčte nebo kdyby se v budoucnu nedej bože něco stalo a my se měli opravdu rozejít, aby nás pak netrápila tahle otázka..a pak už to půjde změnit jen těžko...tak jsem teď v koncích...řekla jsem o tom i milenci, že to manžel ví a že testy dělat nechce...ten řekl, že pokud chci zůstat s manželem, bude respektovat naše rozhodnutí a to, že bude nad malinkou otazník ohledně toho, kdo je její táta...ale že pokud bych chtěla být s ním, vědět by to chtěl...ok...můžu se teď pokusit zachránit manželství, ale co když to jednou stejně nevyjde a my půjdeme od sebe...budu schopna žít v tom, že třeba opravdu skončíme u milence, ale oficielně bude malá patřit do jiné rodiny, i když by byl třeba otec milenec? je to zapeklité...vím, že by bylo teď nejlepší udělat testy a podle toho se rozhodnout, co dál...asi mě manžel "zabije", že je dělám za jeho zády (protože on nechce)...ale situace si to žádá a milenec souhlasí, že je můžu udělat s ním...pokud se potvrdí, že je malá milencova, budu muset s pravdou ven, ublížit manželovi, rodinám a čelit tlaku, který se v okolí vytvoří...ale pykat si za to musím sama...držte mi palce...
@connys Moj manzel vychovava nasho syna aj ked vie, ze nie je jeho. A je skvely otec. Co ssa pise v papieroch je nepodstatne. Je to len uradnicka kolonka. Podstatne je kto dieta vychovava.
Ak chces ostat s manzelom, respektuj jeho rozhodnutie nerobit DNA testy. Ale vyberat si chlapa na zivot podla DNA testu.. no, poznam aj rozumnejsi sposob. ;)
@kveta tak já k milencovi momentálně cítím víc....manžel mě před jistou dobou přestal přitahovat a mám pocit, že ho beru jako kamaráda..moc si nepovídáme, každý se věnuje svému PC nebo tak..není akční co se výletů apod. týče, takže náš vztah je šílenej stereotyp ☹ proto mě to táhne k milencovi, který je úplný opak...nikdy bych nevěřila, že jde milovat dva muže najednou...ale poslední dobou cítím, že co se manžela týče, je to spíš to, že mu nechci ublížit, protože je to jinak fajn chlap a bojím se, že ho tímto ovlivním do budoucna...že mu díky tomu vytvořím blok nebo shodím sebevědomí atd... ☹
@connys ahoj...iba z toho co si napisala ty....pises, ze si zufala a ze vies, ze ta vacsina odsudi, no hladas tu osobu, ktora bola v podobnej situacii ci riesila podobne dilema a pytas sa ako to rozklucovala ona..
dalej popisujes celu tu tvoju zapeklitu situaciu a z nej ma zaujalo niekolko veci, ktore ti mozu dat smer v tom, ako sa rozhodovat:
1 - Je to necelé dva roky, co jsem se vdala...v té době jsem se ale sblížila se svým kolegou
- ak tomu dobre rozumiem, tak v case priprav zacal i tento romanik pravdepodobne nejakym flirtovanim a rozhovormi, je to tak?
ak ano, tak to bolo v case celkom velkeho stresu - priprava na svadbu a svadba je taktiez stres na ktory sa da reagovat vselijako - aj unikom, kedze uplne zrusenie svadby sa ti nepodarilo kvoli rodine, tak si aspon takto tajne ''usla'' k teraz zu milencovi
predpokladam vsak ze svojho terajsieho manzela si asi nespoznala iba pred tymi dvomi rokmi ale ze je to aspon dva a pol roka....teda cca pol rok minimalne, snad i viac co ste spolu iba chodili, randili, drzali sa za ruky....rozpravali sa...atd.....preco ti to pisem.....pre zachranu manzelstva a navrat svojich oci smerom k manzelovi sa aspon na chvilu budes musiet vratit az do tychto chvil.....pretoze od svadby sa nanho pozeras uz len optikou trojuholnika, v ktorom ma jasnu dvojku na triku on.....teda vklude Doma sama pre seba si to spis.....preco vsetko si prave tomuto panovi povedala svoje ano.....
kedze uz spolu ste nejake tie tyzdne...tak si v klude k plusom na papier napis aj minusy - hned vedla.....nech mas cierne na bielom co prevlada
rovnaku a4 teraz venuj favoritovi s cislom jedna, ktoremu tiez spis jeho klady ktore vyznievaju i tu z tvojho pisania...a pokus sa bez ruzovych okuliek i na tie minusy....ak si nebudes vediet rady....tak si z nim skus kludne tie lyze...alebo nejaky vylet...to vlastne nepises, ci ste spolu absolvovali tiez - ci su to len odskoky hodina dve, na ktore sa vie nastylovat kazdy....alebo ci ste spolu stravili aj nejaky dlhsi cas, jasne nezijete spolu ale o comsi inom je uz i taky predlzeny vikend alebo dva...Vela veci sa rozkryje na oboch stranach 😉
2 - takhle jsem se v tom plácala skoro rok....a pak se to stalo...s kolegou došlo k intimní chvilce a já pak zjistila, že jsem těhotná...jenže to bylo v období, kdy jsem měla intimní chvíli i s manželem a nebyla si jistá, čí to miminko je.
- neviem ci je to mozne, nie som v tej situacii deti su u nas na milionpercent moje a manzelove....ale i tak..stale ked sa nieco vyskytne..tak vidim v oboch bambulkach niekoho z rodiny....niekedy sa mi hoc i len letmo usmevom podobaju na niekoho.....na babku....na deda.....na mojho brata.....na svokru,....teda celkom nemam jasno v tom, ako je mozne ze uz nejaku dobu mas doma dieta a ani kus nemas istotu v tom ktory z danych dvoch favoritov je skutocne biologicky otec...
neviem...nejako mi to moja hlava neberie...alebo su si tak podobni ...temer bratia.....co tiez nevylucujem, kedze tie iste oci si dost casto najdu to iste kludne aj trikrat 😉
- ale i tak sa explicitne opytam....ostatni nemaju tolko prilezitosti premyslat a pozorovat ale ty sama pre seba nemas ani z tohto trojuholnicka favorita?
3 - zapeklitá situace...manžel měl radost, že se nám to konečně povedlo, že čekáme miminko a kolega byl víceméně smutný, protože věděl, že mě tím ztrácí a že už se nebudeme potom moc vídat jako dřív, protože mě miluje atd...že už budu mít jiné starosti apod...vůbec netušil, že by to dítko mohlo být třeba i jeho
....tu nechapem ale vobec, predpokladam ze mas 18 a rovnako tak milenec...teda ak mal s tebou pohlavny styk ako je mozne ze ani len netusi, ze by mohol byt otcom aspon teoreticky aj on....
ako neviem ako casto ste sa schadzali vy a kolko x,y razov z toho intimne, to ani nie je dolezite tu na fore.....ale on to asi vie a dla toho by teda aspon mohol tusit ze je v uzsom vybere hned po manzelovi.....teda spat k bodu 1 ak prenho nebudes mat nic do negativ, tak by som seriozne zvazovala natvrdlost....alebo nezodpovednost....lebo ak ma take blizke vztahy k detom a k tebe a tak velmi by vas chcel...tak toto mal mat v kapse a lobbovat s tym za vas spolocny zivot
4 - manžel mě tak nějak přestal přitahovat, lákat, zajímat…hodně jsme se hádali kvůli blbostem a já tím víc tíhla ke kolegovi, s kterým jsem mohla v klidu a pohodě řešit cokoliv
....no manzel mal uz tento cas na triku cislo dva takze to cele neprekvapuje a je dosledok...ale co z toho je zaujimave to je to hadave doma...tie hadky si iniciovala ty?...predsa len niekto je ten kto to spusta vzdy....najma ak si v klude sadnes a par si ich ''prehras'' sama pre seba...tak vidis kto to zacal a cim....mysliim ze zas to moze byt dolezite pre teba....
....lebo je ten inak nic netusiaci domaci pohodak co pre vas dve urobi vsetko ten, co len tak sam od seba po tebe vyskakuje? alebo je to skor ked sa pohadam tak mam o dovod racionalny navyse preco zas vyhladat toho dokonaleho a citmi a napadmi kypiaceho milenca...
...nalepkujem ti ich schvalne...aby si si mohla precitat co si sama napisala...ty o nich v adjektivach
5 - a teď se v tom pěkně plácám…doma je to celkem na prd, nějak mám v sobě blok a nedokážu se s manželem ani milovat, nic mi to najednou neříká…v hlavě mám akorát myšlenky na kolegu, na to, jak je aktivní, jak s malinkou podnikáme výlet, učíme jí na lyžích, bruslích, kole…prostě se o tom s kolegou hodně bavíme a přijde mi, že i malinké rozumí víc…byl s ní chviličku a dokázal vypozorovat, co se malé líbí a co ne…to manžel ani pořádně neví…
...uprimne placam sa v tom kus tiez....nejak som sa stratila v casopriestore....mala sa narodila a odvtedy presiel dalsi rok.....alebo viac? ide najma o to ci vo vete ucime ju korculovat-brusle..lyzovat je zachyteny uz real, akoze ste realne niekde spolu ty, milenec a dieta po vyletoch.....alebo je mala male bejbicko a toto vsetko su len fantazie kde on je vypravec co hovori, co vsetko by ju naucil a ty pocuvas a a snivas
a druha cast vety....bol s malinkou len kratko a hned vedel co a ako....zas nechcem ho zhadzovat ale...aj s ohladom na to, ze neviem tvoju a tym aj jeho napln prace ci pripadne Vase profesie tak ti mozem kludne napisat, ze tretia osoba vzdy k dietatu pristupy inak ako ty, ci manzel.....vzdy kdejaky profik alebo aj obecenstvo vie mat sudy a riesenia hned po ruke...iba zodpovedny Rodic ma okolo kazdej veci kopu obav....takze logicky manzel ako prvorodic tape, ma neistoty....kdezto pan dokonaly co sa stara i o synovca a ine deti uz ma co to otestovane a dla toho ide...zas nezhadzujem ale snad chapes co sa snazim napisat....rozbite koleno tatiho ci maminu vzdy bude boliet viac ako nejake dalsie osoby aj ked ofukovat a obviazat ich mozno budu vediet lepsie ini...a niekedy aj prave pre tuto tarchu ini
vsetky rozpisane otazniky by ti mali pomoct samej pre seba Doma v klude prebrat a rozpisat A4rky + a - oboch panov
tu uz par + a - mas rozpisanych...ale predpokladam, ze tie neverejne by predsa len mohli vyzerat kus inak
6 - k tomu kolegovi táhne mnohem víc a víc…s kolegou máme stejné zájmy, názory na život, víc si rozumíme, dokážeme spolu o všem mluvit, i sex je úžasnej
+...kolega po mně i malinké touží, chtěl by s námi žít a starat se o nás…miluje mě a malinkou také, jako by byla opravdu jeho
no chybaju ti minusy
7 - Jinak je manžel skvělej…spolehlivej, hodnej,.je to fajnovej a ochotnej chlap...plus si napisala .....s manželem je problém i v komunikaci (není moc komunikativní a nerad řeší nebo rozebírá různé věci, radši si vše řeší sám v sobě, není tak aktivní, nápaditý, není vnímavý a sex je poslední dobou samá rychlovka, kdy se nestihnu ani uspokojit a nic mi to neříká…
schvalne som ti plusy dala dopredu nech ti udru do oka 😉
tolko k tomu co si napisala o situacii a o tom ako to de facto uz vidis ty....on tuzi po vas....ty po nom
pred svadbou to nebolo rovnake aj s manzelom.....netuzili ste po sebe? zas sa skus vratit este pred trojuholnik....teda ak uz nie si rozhodnuta,....lebo chvilami mi pride ze by si Rada pocula len ano okolia, ze mozes odist
co pravdaze mozes....len by som ti za okolie Rada k tvojim 3 rieseniam,,,,resp. vyusteniam pridala dalsie
1 - nechat to tak a zit ako doteraz - klamat vsetkych
2 - skusit to napravit a vsetkym povedat pravdu o neistote a nechat ich nech sa k tomu postavia sami za seba
3 - urobit vsetko preto aby sa manzelstvo ''same'' rozbilo a zo svojou dcerou odist k zachrancovi
4 - ine dalsie
opat zamerne som ti ich preformulovala na to ako to moze vyznievat ak sa na to pozrie tretia osoba
a k tym dalsim do 4rky ti par pridam
citas rozpravky-pohadky? je ich viacero o tom ked sa niekto tolko rozhoduje az to prerozhoduje a obe moznosti su naraz v lufte - pocitas teda aj s takou
4a verziou ze ta nechaju obaja......obaja nepredychaju tu dlzku toho kontinualneho a celkom v case realneho klamania
hovori za to milencova naklonnost k detom...ak deti tak miluje...tak predycha len tak, ze to prve videl len a len tolko a nebol pri x, y veciach, ktore jednoducho take male babo zaziva za taky Kratky cas.....ustojite to? aj potom to bude take romanticke?
ak to je tak domacky zalozeny manzel, ktory da na rodinu ustoji to on i rodina jeho a mam pocit ze i tvoja, ak to babo bude niekoho dalsieho? ostal by s tebou?
4b odijdes za velkou laskou.....lebo on je ten pravy, jediny a jedinecny uzasny...tuziaci po tebe.....
ale zas citas basne? hned ma napadla paralela......ked sme sa ucili na maturity tak neviem koho ste mali k teme Laska z ceskych basnikov vy ale u nas to Bola dvojka jan smrek vs - versus - emil boleslav lukac.... preco ta odbocka....jednoducho mas takych ludi,....ktori tak krasne tuzia.....a potom nic 😉
vies isto ze ten milenec nie je len dalsi emil boleslav, ktoreho bavi Laska nelaskava? myslim vazne....si si ista?
myslim, ze ak by si Bola tak si uz pred svadbou a pred ano, prec....ale zas si to odpovedz sama pre seba
4c odijdes a zaciatok pobezi v romanikovom tempe.....ale najde sa dalsia kolegyna....mladsia, krajsia, s rovnakymi zalubami, ....viem, teraz si povies nebude...alebo si povies nebudem ziarlit to bude ine....ale uprimne....budes manzelka z trojuholniku....ako budes mat neskor istotu ze v ziadnom trojuholniku nefiguruje...a on? ak sa vam to teraz dari tak dlho tajit...tak ako to potom budete rozklucovavat?.....kedze Doma mas hadky a to vraj ma on istotu v tebe a ty v nom....vies si predstavit ake hadky pridu na rad v takej domacnosti, kde tu obojstrannu neistotu mate a priori?
a k tomu hned 4d ked je manzel tak skvely a asi ste spolu nejaky ten piatok...vazne nic netusi....vazne tie hadky a nezaujem neplynu iba z toho trojuholnika...ktory neurobil on....a mozno tusi ze je uz dvojkou.....a iba kedze pises ze je introvert nevie ako zacat taku temu?...
4e pocitas aj s tym, ze sa moze rozviest pre trvajuci nie uplne koser stav on?....co zas znamena inu poziciu na sude....a ine garde napr. v tom kto bude mat dieta v starostlivosti...najma ak by sa ukazalo ze je otcom teraz uvedeny otec a teda manzel
4f taka klasika...teraz sa mas fajn a tak mas cas na neplechu....manzel je uzasny premysla jak vam kupy dom...sice neriesi to s tebou lebo je introvert a vy sa teraz hadate ale nekupuje dla seba ale riesi s tvojou rodinou...otcom - bude aj ten vyletnik takyto? alebo s nim je to Laska bez hrnca a bez domova....zas mat Doma tvorcu jednej dvoch dovoleniek je fajn a prijemne.....ale bude aj milenec schopny takto sa o vas starat....zabezpecit vam to vsetko co mas teraz?
nie vsetko je sice len o materialne.....ale zas niekto vie naplanovat len tu dovolenku dve za rok......a zbytok casu z roka? bude planovat dovolenky pre dalsie kolegyne? pre synovca?
....je toho viac co by sa dalo vymysliet...ale co je okrem pozitiv a negativ oboch partnerov dolezite je osobny pocit stastia....ten je taka miziva vec, tazko popisatelna, je spojena so spokojnostou/nespokojnostou.....ak je nespokojnost tak s ochotou ju komunikovat....ak ju komunikujem....tak s ochotou na zmene ci kompromise pracovat.....ak pracovat tak spolocne
zas si to najskor skus predstavit....s oboma
manzel - konecne na ferovku rozhovor pre teba dolezity o tom ako sa v manzelstve mas a ako sa ma on.....co citite...co chcete...co planujete....ak vobec cosi planujete......kludne by som z toho zatial vynechala tretiu osobu aj otazniky v zmysle mozneho nepotvrdeneho otcovstva, uvidis co to prinesie
milenec.....zas na ferovku o tom, co ponuka...ak uz spolu ste viac ako rok....tak je to skoro paralelny partner...takze by to tuzenie a chcenie a sluby z jeho strany mohli dostat realnejsie obrysy aspon by si videla v realnejsom svetle druhu stranu
ak sa da tak by som si sama za seba vyhladala manzelsku poradnu, poradit sa moze i jeden manzel sam....nemusi tam ist dvojica a neskor uvidis ci ten druhy bude jednotka alebo dvojka Partner - poradne najdes tu http://www.mpsv.cz/files/clanky/5074/Adresar_po...
no kazdopadne drzim palec tebe aj dcerke...ako sama pises je to zapeklita situace....z ktorej neviem ci pomoze najst cestu nejaky otcovsky test.....na ten skor ci neskor pride ale priorita je asi inde...to sama vidis, citis .