Nevěra a nečekané těhotenství. Kdo je otec a co dál?

connys
18. led 2014

Jsem zoufalá...ano, vím, že si za to mohu sama...vím, že se taková věc nedělá a že mě většina z vás odsoudí a napíše, že si to zasloužím...vše si uvědomuji, ale i přesto věřím a doufám, že se tu najde i pár duší, které mi řeknou svůj názor, poradí nebo třeba se tu najde někdo, kdo si prošel (nebo někdo v jeho okolí) něčím podobným a zná následky svých rozhodnutí....a teď k mému problému....

Je to necelé dva roky, co jsem se vdala...v té době jsem se ale sblížila se svým kolegou (pouze přátelsky)...hodně jsme se vzájemně svěřovali, přátelili a postupem času zjišťovali, že si skvěle rozumíme a začalo se mezi námi tvořit takové zvláštní pouto...v tu dobu jsem však byla v rozjetém vlaku a přípravy na mou svatbu s manželem vrcholily...už tou dobou jsem měla kolegy plnou hlavu a něco uvnitř mi říkalo, že bych s ním chtěla být, že mi vyhovuje, jaký je a jak vede svůj život, že máme podobné životní cíle a sny...ale asi ta obava z reakcí rodin a okolí, které se těšilo na svatbu jsem nedokázala říct, že to odsuneme, abych si aspoň srovnala myšlenky a sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to, co cítím, je jen poblouznění a hormony a ať neblbnu...takže jsem se vdala...jenže na kolegu jsem nepřestala myslet a stále jsme byli v kontaktu...po svatbě jsme se s manželem začali snažit o miminko...já byla stále nerozhodná, zda ho vůbec chci, zda se na to s manželem cítím, když jsem zamilovaná do jiného...ale zase ta vidina úplné rodiny a toho, že bych chtěla žít v rodině plné lásky tak, jak to má být, mě držela u manžela...takhle jsem se v tom plácala skoro rok....a pak se to stalo...s kolegou došlo k intimní chvilce a já pak zjistila, že jsem těhotná...jenže to bylo v období, kdy jsem měla intimní chvíli i s manželem a nebyla si jistá, čí to miminko je... 😖 zapeklitá situace...manžel měl radost, že se nám to konečně povedlo, že čekáme miminko a kolega byl víceméně smutný, protože věděl, že mě tím ztrácí a že už se nebudeme potom moc vídat jako dřív, protože mě miluje atd...že už budu mít jiné starosti apod...vůbec netušil, že by to dítko mohlo být třeba i jeho a já opět ze strachu z reakcí manžela a rodin nepřiznala ani nevěru, ani své pochybnosti o otci miminka...takže manžel netuší, že jsem mu byla nevěrná a milenec (kolega) zase netuší, že je bych mohla to malinké mít s ním….celé těhotenství jsem to však měla v hlavě...s kolegou jsem stále držela kontakt a celé moje těhotenství prožívala i s ním...ptal se, jak se cítím, hladil bříško, když jsme byli spolu, zajímal se, pečoval o mně, jako bychom byli pár…manžel tím, že mě měl jakoby jistou, tak tam jsem té pozornosti a zájmu cítila méně…takže citově mě v tu dobu naplňoval kolega…celkově měl celou dobu jiný přístup, lichotil mi, pomáhal, zajímal se…já vím, každej začátek je krásnej…ale tohle trvalo déle jak rok…já celou dobu v hlavě myšlenky na to, čí je to maličké, co mám dělat (přiznat své pochybnosti oběma, nebo mlčet a mít celoživotní tajemství)…no mlčela jsem dál…čím víc se blížil porod, tím víc jsem byla nesvá, co s tou situací dělat…měla jsem pocit, že manžela ani nechci u porodu, že by to bylo nefér, kdyby se někdy provalilo, že třeba malé není jeho a nechat ho podstoupit porod, což je i pro chlapa dost náročný a silný…tak jsem mlčela dál a dál…manžel mě tak nějak přestal přitahovat, lákat, zajímat…hodně jsme se hádali kvůli blbostem a já tím víc tíhla ke kolegovi, s kterým jsem mohla v klidu a pohodě řešit cokoliv…i blížící se porod se mnou víc prožíval kolega…ptal se na každé moje vyšetření, žádal si fotečky, aby si je mohl uložit do PC…prostě měl obrovský zájem o mně i malinké…pak se narodila holčička…dokonce i kolega byl za mnou v porodnici, ptal se, jestli něco nepotřebuji atd…opět mi to přišlo, že má víc zájmu jak manžel…a teď se v tom pěkně plácám…doma je to celkem na prd, nějak mám v sobě blok a nedokážu se s manželem ani milovat, nic mi to najednou neříká…v hlavě mám akorát myšlenky na kolegu, na to, jak je aktivní, jak s malinkou podnikáme výlet, učíme jí na lyžích, bruslích, kole…prostě se o tom s kolegou hodně bavíme a přijde mi, že i malinké rozumí víc…byl s ní chviličku a dokázal vypozorovat, co se malé líbí a co ne…to manžel ani pořádně neví…malá když pláče, tak jediná jeho odpověď je „asi má hlad“…není tak vnímavý jako kolega a mě to prostě k tomu kolegovi táhne mnohem víc a víc…s kolegou máme stejné zájmy, názory na život, víc si rozumíme, dokážeme spolu o všem mluvit, i sex je úžasnej…s manželem je problém i v komunikaci (není moc komunikativní a nerad řeší nebo rozebírá různé věci, radši si vše řeší sám v sobě, není tak aktivní, nápaditý, není vnímavý a sex je poslední dobou samá rychlovka, kdy se nestihnu ani uspokojit a nic mi to neříká…  Jinak je manžel skvělej…spolehlivej, hodnej, nechci, aby to zase vyznělo, že je na něm jen to ošklivý…to vůbec…je to fajnovej a ochotnej chlap….kolega po mně i malinké touží, chtěl by s námi žít a starat se o nás…miluje mě a malinkou také, jako by byla opravdu jeho…
a teď , jak to řešit??

1) Nechat to tak, jak to je…neříct manželovi o nevěře a kolegovi neříct o pochybách, že je tu možnost, že je otec…? A mít prostě celoživotní tajemství…
2) Přiznat pravdu…manželovi říct o všem, o nevěře i o pochybách, že možná není otcem již 3 týdenní dcerky a kolegovi přiznat, že je možná mimčo jeho a nést si následky jejich rozhodnutí
3) Vyčkat a pokud by se manželství nepodařilo zachránit, odejít za kolegou, ale nechat si jako tajemství pochyby o otcovství (tady mi ale přijde šílené, že kdyby byla malá opravdu kolegy a my jednou byli spolu, aby malá měla jinou rodinu než kolegy)
4) Nebo nějaké další návrhy? ☹
Jsem z toho opravdu špatná…hlavu plnou kolegy, doma to díky tomu nefunguje, protože nejsem v sobě schopna vše zlomit a zapomenout…je mi hrozně a nevím, jak se zachovat dál… ☹

rudolflenka
9. únor 2014

@connys Na jednu stranu tě chápu, na druhou stranu nemohu radit, protože jsem nic podobného nazažila....ale podle toho co píšeš, je tvůj manžel docela formát. Nevěru (ještě k tomu když se neví koho je dítě) by neustál každý a to jen dokazuje, že tě manžel opravdu miluje....moc nevím, jestli bys vůbec chtěla svoje manželství zachránit...milence máš plnou hlavu, to je jasné....ale co se s ním na nějakou dobu přestat stýkat a opravdu se v manželství začít snažit? Důležité je, jestli ještě k manželovi něco cítíš - jestli se pouze nemůžeš rozhodnout mezi dvěma - i když milenec má nesporná +, protože jsi opravdu" zamilovaná"....jenže zamilovanost taky časem přejde (to, že váš vztah trvá takto rok, ještě nic neznamená)...nikoho nesoudím, protože milenec tě asi opravdu miluje a ty jeho, nemyslím si tedy ani o jednom nic špatného. Bohužel největší chyba byla, brát si někoho, když jsi byla zamilovaná do jiného. To je průser jak brno a snad pro mě větší zrada než ten fyzický úlet s kolegou....tvého manžela opravdu obdivuji, ale pokud k němu nic necítíš (ale opravdu!) nemá cenu ho dále trápit a trápit sebe. Jsou to opravdu smutné osudy, co na to napsat...

miriska
9. únor 2014

Ahoj, podle toho co píšeš tě to táhne víc ke kolegovi, už je to i dlouhodobá známost, ne jen nějaký úlet, kdy ti zamotá hlavu a jak rychle to přišlo tak to zase rychle odejde, ale když už je to dlouhodobější a víš co pro něj oba znamenáte, a že s váma chce být, tak bych od manžela odešla. O možnosti, že je malá kolegy bych řekla jen jemu a udělala testy, ale to asi nejde, aby o tom manžel nevěděl, že? Myslím to tak, že kdyby byla malá kolegy, tak by to byla sice pro manžela dvojitá rána, ale ty bys měla jistotu a byli byste rodina, pokud by byla malá manžela, tak by prostě malá chodila k tatínkovi a měla by i nevlastního, ale v té nejistotě čí malá je bych žít asi nedokázala...

agneszka
9. únor 2014

Ahoj,mojí kamarádce se stalo něco velmi podobného..,nějak se jim s přítelem dcerka povedla skoro na první sex a tak spolu zůstali,po pár letech přišla krize ona si našla milence a po dvou letech scházení a krásných chvil se k milenci odstěhovala i s dcerou o kterou se velmi zajímal, a za tři měsíce byla zpět ,neštastná nasr....ná...Vátila se zpět k původnímu partnerovi ,který ji má moc rád,ale já na ní už nevidím ten úsměv co dříve a nevypadá vůbec šťastně. Ale malá štasná je,protože miluje svého tátu. Tak nevím co poradit.
Moje osobní zkušenost je taky podobná,utekla jsem od manžela k milenci a za tři roky sem byla hubená,sedřená ,neštatsná..byl to nevěrník ,surovec a lhář. Dneska mám manžela už 16 let jiného a jsem ráda,že jsem tehdy utekla od těch obou 😀 Přeji ti aby ses rozhodla správně. 😉

svasa
10. únor 2014

@connys ahoj, děti jsou šťastné když je šťastná maminka. Když se budeš trápit ty, tak dceruška bude taky smutná. Já osobně bych šla za hlasem svého srdce. A to jsem i udělala. Je pravda, že jsem neměla děti, ale když měl někdo v rodině nějaké řeči, tak moje jediná odpověď byla, že i já mám právo na štěstí a že cítím, že šťastná budu jenom s ním (s mého milence se stal můj manžel. Máme krásný vztah a krásné tři děti.) Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala i když jsem musela tomu druhému ublížit. Držím palce ať ti to dobře dopadne.

mikeilap
20. únor 2014

Ahojky, ze tvého povídání se jeví manžel jako typ muže, co potřebuje trošičku popostrčit v určitých věcech. Zdá se, že mu na vás záleží a má vás rád, jen to prostě neumí dát vůbec najevo. Bude to znít divně -ale řekni mu to, všechno. Uvidíš, jak se zachová. Jsou dvě možnosti - bud si uvědomí, že tě může nadobro ztratit a nebo tě zavrhne a tvoji nevěru nepřekousne. Ale jak mu to budeš říkat, tak nezapomen i na ty věci, co se ti ve vašem vztahu nelíbí - proč nejsi úplně štastná! Je pravda, že někteří muži usnou na vavřínech po svatbě a mají pocit jistoty, nebo také ví, že se něco děje ale přikládají to bud tehotenství, nebo mateřství. Vypadá, že s tebou má plány do budoucna, tak ho nenech dál hledat nemovitost a plánovat budoucnost, pak už bude případný rozchod zase komplikovanější. Připrav se na variantu, že odejdeš, a nebo v něm objevíš to, proč jsi s ním kdy vůbec začala chodit a plánovat svatbu a miminko... Pokud ne, je to jasný a už budete jen s přítelem pracovat na společné budoucnosti. Přítel se zdá trpělivý, tak by mu to nemělo vadit. Ale kdo je otcem by bylo taky dobré vědět, už kvůli té maličké ;)

Přeji ti hodně sil, nebude to lehké, ale tato nejistota je mnohem horší, věř mi ;)

connys
autor
22. únor 2014

@mikeilap Děkuju za podporu...přesně tak to s tou jistotou cítím také....

Tak se má situace vyvíjí následovně...manželovi jsem přiznala, že malá možná není jeho...v první chvíli to byl šok, ale postavil se tomu tak, že i přesto s námi chce být....nejdřív, že chce nechat udělat testy DNA a podle toho jednat dál...pak si to ale rozmyslel, že jednodušší je pro něj ta nejistota a že budeme malou dál vychovávat, jako by byla naše...prostě se bál těch testů, že by se dověděl, co nechce, a to, že není biologickým otcem...jenže máme teď dost velkou krizi mezi sebou a myslím, že by to tu při každé hádce viselo ve vzduchu a pokud bychom se jednou třeba i tak rozvedli, byla by malá už navždy spojená s rodinou, do které třeba nepatří...no šrotovalo mi to hlavou...nakonec jsem tedy testy udělala s milencem....výsledek je takový, že biologickým otcem malé je právě můj milenec...svěřila jsem se své tetě...šokovalo jí to, ale mám její podporu...jsem rozhodnutá jít tedy za milencem...takže tento týden bude dost krutý...v tom, oznámit to rodinám, manželově rodině...ufff....ale musím to zvládnout...manžel má prý nějakou kamarádku na dopisování (našel si jí na seznamce, což je znamení, že ani on nebyl ve vztahu asi úplně šťastnej)...jen mi tvrdí, že je z jiného města, že se neviděli a že si jen dopisují....přitom o sebe začal víc dbát apod...tak myslím, že je to spíš někdo, s kým se vídá a nechce to zatím přiznat...nevím...ale je s tou naší situací podezřele srovnaný a i když ještě o výsledku testů nemá ponětí, bere to tak, že malá jeho není a nechce nám stát v cestě....tak na mě myslete, bude to asi ještě peklo...

wendy_
23. únor 2014

@connys jak tu tak procitam ty diskuse a i ze sveho okoli vim, ze mnoho lidi, kdyz zjisti, ze byli podvedeni a k tomu je partner opousti, tak se snazi venovat vic sobe. Podle mne je to lepsi, nez se doprosovat partnera, aby se vratil.
Rodinnou situaci nezavidim a nikomu bych ji neprala, ale cim driv se to vyresi, tim lepe pro vsechny.
Preji aby pad z oblacku plneho zamilovanosti do reality nebyl moc tvrdy a vztah s novym partnerem vydrzel.

lemona
3. zář 2014

@connys Ahoj Connys, to je jak námět na film, ten tvůj příběh. Jak to dopadlo?

connys
autor
6. zář 2014

@lemona ahoj holky, dopadlo to tak, že jsem se rozhodla od manžela odejít...vše jsem přiznala jemu, rodinám...nebylo to lehký období...od března tedy žiju s biologickým tátou své holčičky a jsem šťastná...moc nám to klape, malá je usměvavá, šťastná holčička a já cítím ohromnou úlevu....nebylo to lehký, reakce byly různé, ale to nejhorší už je za námi a teď jsme krásná, spokojená rodinka a dnes vím, že bych se rozhodla opět stejně, i přesto všechno peklo, který to obnášelo. Za měsíc už budu rozvedená, malá bude mít nové příjmení a vše bude tak, jak má být...možná mě hodně z vás odsoudí, ale mě to osvobodilo a poprvé v životě jsem se rozhodla sama za sebe...ne tak, jak se ode mě očekávalo...teď už žiju svůj příběh...ne příběh, který braly rodiny a okolí jako tu nejlepší cestu....asi se tu znovu otevře diskuze o morálce nebo pochybnosti...možná někomu můj příběh dodá odvahu k nějakému kroku...za mě mohu říct, že se mi ulevilo...nebudu muset celý život žít s tajemstvím...s tíhou na srdci a vím, že se můžu té mojí malé cácorce kdykoliv podívat do očí, protože nemám právo jí ovlivňovat život tím, že jí budu díky svýmu strachu tvrdit, že je její otec někdo, kdo jím doopravdy není....asi by to bylo jiné, kdyby mě můj partner nechtěl nebo jsme k sobě necítili tak moc silné city...ale my se milujeme a jsme šťastní...a máme nádhernou dcerku, pro kterou stálo za to bojovat....

sulemina
6. zář 2014

celkem zajímavý příběh, byla bych hodně zvědavá na pokračování..

pajaaaa
7. zář 2014

@connys moc ti fandím a myslím, že jsi udělala správné rozhodnutí. Já jsem nyní také ve složité fázi a hledám sílu zareagovat ne tak, jak se ode mne očekává, ale jak bych moc chtěla.......ale je to tak těžké. A v mém případě běh na dlouhou trať. A nevím jak to dopadne, co vím, že tak jaký žiji nyní život - nedovedu si to tak představit do konce života....

glimmer
7. zář 2014

udělej testy, až budeš vědět čí miminko je, tak bych jednala.

al_muzna
7. zář 2014

@connys Gratuluju. Z toho moralizování tady si nic nedělej, život je příliš krátký 😉

ivular
7. zář 2014

@connys Gratuluji ke správnému rozhodnutí a věřím, že žádné další pokračování už nebude! Mimochodem, pochopila jsem správně, že ta holčička je tedy přítelova?

dasenka888
7. zář 2014

@connys a co takhle testy otcovství ? 🙂 a pak se rozhodnout ? 🙂

karlajasmine
7. zář 2014

@connys no podle me jsi stejne od zacatku vedela, ze budes jednou s milencem.. takze jsi to samozrejme mela s manzelem odlozit a manzelstvi stopnout uz davno... ale chapu, ze nekdy trva dlouho, nez si clovek vnitrne prizna co vlastne citi 🙂 Aspon ze to dopadlo dobre a snad je v pohode i manzel.

connys
autor
8. zář 2014

@ivular @karlajasmine ano, holčička je přítelova....testy jsme nechali udělat i kvůli soudu pro určení otcovství (automaticky píšou do rodného listu manžela, i kdybych to přiznala hned na začátku těhotenství...nestihla bych se nejspíš stejně papírově rozvést...)...manžel je v pohodě, dokonce se dokážeme normálně bavit a co vím, tak jsme se o tom bavili a i pro něj byla svatba malinko nátlak ze strany rodiny, která už čekala, že se ve vztahu posuneme dál atd....taky si říkal, že už je asi na čase založit rodinu apod...teď má nějakou známost a myslím, že jsme oba šťastnější než spolu

pajaaaa
8. zář 2014

@connys tak to je super! nakonec to dopadlo ku prospěchu všech - tak jak to má být

princina
8. zář 2014

mám ráda happyendy ...jsem ráda, že to všechno dobře dopadlo
@connys a hodně štěstí v novém začátku 🙂

leeena_4
8. zář 2014

Já jsem první svatbu zrušila 5 týdnů před termínem - zamilovala jsem se do jiného. Ta reakce okolí byla hrozná, ale bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Myslím, že máš v sobě jasno, jen se bojíš realizovat své touhy. Není čas, ztrácet čas. Není až tak důležité, kterého z nich to miminko je. Důležité je, kterého chceš ty a který chce vás obě. Neboj se, čím dýl to potrvá, tvoje nerozhodnost a neřešení, tím více to všem zúčastněným ublíží.

leeena_4
8. zář 2014

@connys ahá, měla jsem si přečíst celou historii 😀. Jsem ráda, že ti to dobře dopadlo 😵

cottie
8. zář 2014

@connys Rozhodla jsi se správně, hodně štěstí v dalším životě 🙂

evelle
12. zář 2014

@connys Nevím proč ale příběh mě docela zasáhl. Myslím emotivně. Fandila jsem Ti, ale přiznám se, neměla jsem odvahu napsat můj pohled na situaci. Mám radost že to dopadlo jak nakonec dopadlo. Hodně štěstí!!! 😉

connys
autor
15. zář 2014

@evelle i tak moc děkuji!

nalja
15. zář 2014

@connys blahopřeju a přeju hodně štěstí, nejkrásnější je když člověk ví, že takhle to mělo být a ta úleva je neskutečná. Já když si přiznala, že manželství je nefunční a řekla to nahlas, přišlo mi, že ze mě spadl balvan a já se mohla po mnoha letech nadechnout.

Já tedy nebyla v tak komplikované situaci jako ty, ale žila jsem ve svém malém bludu, že když se dva hádají, každý je diametrálně odlišný, tak láska a trpělivost vše překoná. Stačí se jen podřídit a vydržet. Pak jsem se jednoho dne vzbudila na smrt unavená tím jak tolik let se snažím, táhnu náš vztah na zádech sama a vlastně je ze mě kývací oslík, který neustále popírá sám sebe jen pro zachování manželství.

Cítila jsem se hrozně, že jsem k ničemu, když nedokážu být nekonečně tolerantni a že jsem sobec, když chci večer usínat s někým kdo lásku dává a nejen bere a ne celý život objímat proplakaný polštář. A po smrti mého nejmilovanějšího dědečka, který mne vychoval jsem pochopila, že život je příliš krátký a každý má právo na štěstí i ti co chybují.

osra
15. zář 2014

Bože, těch jeho 3 dětí je mně líto a tebe, hvězdičko, taky 😢 .

osra
15. zář 2014

Jé, pardon, to patřilo té hvězdě s mimoděložním těhotenstvím, já se překlikla. 😉

bobox94
30. led 2019

po prečítaní tejto diskuse som proste v šoku, hráte sa na ľudí ale ste proste zver, nič viac len zver so živočíšnymi pudmi...všetky nevernice do jednej...celé zle, od zvrátenej autorky až po gratulácie od čitateliek (zrejme len takých istých zvrátených "žien" ako autorka sama)...