Nevlastní syn nás rozdělí, nevím, co dělat
když jsem poznala teď už mého manžela bylo to jako pohádka. Vše byla krásné a dokonalé. Měla jsem ráda jeho děti on moje a všichni jsme byli spokojeni až do té doby kdy se ke mě nastěhoval! Pak začal jeho syn dělat problémy naschváli ponižoval mě slovy: "ty nejsi moje máma... nebo od tebe jist nebudu(když jsem něco uvařila) " atd atd...a to mu byli 4 roky. Nějakou dobu jsem to snášela ale jednoho dne jsem řekla dost a manžel se s ním stýkal jinde než u mě a byl klid a my mohli vesele plánovat naši svatbu. už před svatbou jsem váhala zda dělám dobře protože jsem si uvědomila že až doděláme dům a já pustím byt tak už zase se s ním budu muset vídat a zase to nebude dělat dobrotu. Manžel mě ujištoval že se už zmenil že nebude dělat naschváli a tak jsem si říkala no přece nestratím tak super chlapa jen kvůli 5letého spratka. A tak jsme se 15.9.2012 vzali. Po svatbě sem odevzdala byt novým najemcům a nastěhovali se už na stálo do domku. A zase to začlo. Junior jak mu říkám se tam začal roztahovat ukazoval jak mě tak mím dětem svou nadřazenost a říkal jak vše je jeho a bude jeho atd což se mi logicky nelíbilo ale zastání u manžela sem se nikdy nedočkala. byla jsem s toho znechucela a tak se u nás začla prohlubovat jakási propast do které jsme se žítili. Byla to krize která vypadala jako finální konec. Už u mí rodiče viděli jak trpím a radili mi rozvod že to jediné mě zachrání před touto bezvýchodnou situací ale já jsem to nechtěla furt vzdát i přes věci co se mezi námi staly. Manžel toužil po společném dítěti ale mě se to nelíbilo protože dítě neřeší problémy ale jednoho dne jsem zjistila že jsem těhotná. byla jsem z toho nešťastná protože konečně jsem měla práci co mě bavila a moje malá už byla samostatnější a má nastoupit do školky tak jsem byla ráda že budu mít chvíli pro sebe a zase nic ☹ dlouho jsem zvažovala zda si to nechám či ne a po nátlaku manžela jsme si malé nechali. sliboval mi to nejlepší těhotenství ale zatím se jen hádáme čím dál víc a čím dál víc k nám jezdí i junior a dělá zle. Ubližuje mím dětem vše co provede i on svádí na ně aby byl ten chudáček a když mu něco řeknu tak hodí slzy a šup tátovi kolem krku a ten ho v tom podporuje. neříkám že moje děti jsou bez chyb ale oni se dokážou přiznat. 😒 už jsem tak zoufalá že vyhrožuju že od něj odejdu ale on to nebere vážně a dělá se ě hysterku co neprávem osočuje jeho dítě.... jsem zoufalá a nevím už co dělat
@sarkatom Ahoj vôbec Ti to nezávidim neviem si predstaviť, že by som sa ocitla v takejto situácii. Možno by bolo dobre sa porozprávať s manželom alebo ho konfrontovať a vysvetliť mu o čo sa jedna. Ja osobne by som už asi dávno stratila trpezlivosť a odišla od neho je to tvoj manžel a slúbil Ti niečo pred svadbou. Bohužial nesplnil to nemala by si brať ohlad na neho. Jedna sa aj o tvoje deti. To že jeho syn sa nevie chovať a všetkú vinu zvaluje na deti nie je správne. Ja by som zrejme na nejaký čas odišla od neho kím s tým niečo nespravi a až ked to začne riešiť by som sa vrátila inak by som to zjavne neriešila
@sarkatom hlavní vinu na tom všem má tvůj manžel, pokud ty jsi jeho žena a jeho dítě se k tobě chová špatným způsobem, má stát na tvé straně a dítě srovnat. Pětiletý capart opravdu nemůže být zlý jen tak, nejspíš je rozmazlený, ale za to můžou rodiče. Pokud manžel problém neřeší, udělá peklo ze života tobě. Nechtěla bych být ve tvé kůži ani minutu a to vím o čem mluvím, protože mám dvě nevlastní děti. Soužití s nevlastními dětmi je už samo o sobě dost komplikované a pokud se manžel nesnaží situaci vyřešit je to cesta do pekel. Máš jen jednu možnost, natvrdo to manželovi říct a požádat ho o řešení, pokud to nezabere, odejdi, protože to bude jen horší.
@cta řešili jsme to už mockrát ale vše zůstalo vždy na mrtvém bodě. už jednou semodešla a sliboval jak se vše nezmění po měsíci se to vrátilo do starých koleji. Ke všemu má tchýně s kterou nekomunikujeme ani jeden děti poštvává proti mě. Jeho dcera je velka a ta to neřeší s tou žádný problém nemám ale ten malej je tak naočkovanej že už mě i okolí odsoudilo že ho biju a přitom bych si nikdy nedovolila zvednout ruku na jeho děti... je to jako začarovaný kruh
@sonka.77 jo a mé chování jak už jsem psala ze začátku jsem to přehlížela a dělala že mě nic nerozhodí a pak jsem se stáhla do ústraní a uplně ho ignoruji. Nevim jak jinak nazvat dítě které už v 6 letech umí takhle manipulovat s dospělím. snažila jsem se to s juniorem řešit rozmluvou, po dobrem ale on je jiny má svou hlavu a vidí jen to že jednoho dne mu otec přenechá firmu a dům a ano je to chyba manžela a jeho ex že ho v tom nechávájí žít. Ale co já s tím můžu dělat?! nic
@sarkatom těžko radit, co s tím můžeš dělat ty, snad jen pár postřehů. Asi bylo špatně to přehlížení, měla jsi hned na začátku dát jasně najevo, že tohle si k tobě dovolit nesmí. Čím víc "tyranovi" ustupuješ, tím si k tobě víc dovolí, ta ignorace totéž, on má hned důvod tě ještě víc "nesnášet". Chápu ale, že s takhle nevychovaným dítětem jsi stejně možná nemohla udělat už nic, navíc s nepodporujícím manželem. Asi bych se taky zamyslela, jak bude manžel vychovávat vaše společné dítě, pokud spolu zůstanete. Mě to co píšeš, že syn dělá v pěti/šesti letech, dost šokuje. ☹
@sonka.77 Já jsem se s tím setkala také poprvé a docela jsem v šoku jak umí tak malé dítě manipulovat se svým okolím. Ale po tomto výkendu jsem na 80% rozhodnuta. Tento víkend mi dal nebo spíš vzal hodně a tak jsem se rozhodla že jakmile přijedeme s dovolené která pro mě spíš bude trest než odpočinkem tak odejdu od manžela a doufám že mu to dojde o co přišel a hlavně kde se stala chyba. Pojedu jen kvuli tomu že děti už se těší a malá jede poprvé k moři. A až přijedem tak se seberu a pujdu. já přece nemůžu celý život být nešťastná jen kvuli tomu že manžel se za mě neumí postavit...
Z vlastni zkusenosti vim,ze bych si chlapa co ma z predchoziho manzelstvi dite uz nikdy nevzala.
Je milionovy,ale uz neeee!!!!!
@sarkatom Rozhodně by měl partner stát na Tvé straně, tak je to ale i u vlastních dětí, protože když děti cítí rozkol, tak to nevede k ničemu dobrýmu. Asi bych si s ním vážně promluvila. Je fajn, že jsi si nechala ten byt a pronajímáš ho, a máš se kam vrátit. Zkus začít jednat, třeba se vzpamatuje, do teď jsi asi jen vyhrožovala, prostě bych mu řekla, jak se věci mají, že Ti toto nevyhovuje a i když ho miluješ, nechceš takto žít dál. Přemýšlej, v takové situaci štěstná nebudeš a třeba on si fakt uvědomí, že mu za to stojíš a nastolí si se synáčkem pořádek, což je základ! Držím palce!
Já bych zas tak všechno nehrnula na nevlastního syna. Ano, vytáčí to, mrzí to... ale největší chybu vidím v manželovi. On je ten, který má synovi - jako pětiletý by mohl mnohé pochopit - vysvětlit, jak se věci mají. Že je jeho syn a vždycky jím zůstane, že ho miluje, ale zrovna tak miluje tebe a chce s tebou žít. Že tě nemusí nutně mít rád, ale respektovat a chovat slušně se musí.
Mě to připadá, že junior bojuje o trochu pozornosti - jak jinak než dost dětským způsobem, ale nemůžeme se tomu divit.
Co se týká dětí - každá máma hájí svoje děti, ale jsi si jistá, že se tvé děti nebojí o své místo na slunci a sem tam si přisadí, protože vidí, že maminka toho vetřelce vždycky sjede?
Je to těžká situace, divím se, že jste ještě nepočkali s miminkem, až se ta situace trochu uklidní. Ale stalo se...
taky si myslím, že hlavní problém je v tvém manželovi a ne v juniorovi. junior může být také očkován svojí maminkou proti tobě, může k vám být posílán, ať vám dá pořádně zabrat apod. (vím o čem mluvím). je to dítě, je tvárný a velmi ovlivňovaný nejbližším okolím. nevím jaký přístup jsi k němu od začátku měla ty než se to všechno takto pokazilo a sama vím, jak je někdy těžké nerozlišovat viditelně moje děti, tvoje děti, naše děti, ale o to víc je v takovýchto složitějších rodinách potřeba, aby byli rodiče za jedno, aby si vzájemně podporovali autoritu, utužovali rodinu jako celek! pokud nedokážeš hnout s manželem ani se svých vlastním přístupem k dětem, tak s juniorem nemáš šanci vůbec žádnou ☹
@sarkatom Něco podobného znám z vlastní zkušenosti.....je to hrozná situace....a to syn má 18 let!!!
Taky jsem se hádala,řvala nepomohlo...pak jsem si promluvila se synátorem....a trochu vidím zlepšení ...ale i tak nesnáším když někdo někoho upřednostuje a podporuje lenost....rok v kuse jsem byla doslova služka...a málem jsem to vzdala....já mám dcerku z prvního vztahu, druhou máme společně a teď čekáme druhé společné miminko...občas se ještě porafem ale už to není tak razantní ani tak časté.....
Syn s náma bydlí stabilně, jeho matka se ho vzdala...někdy umí být i hrozně fajn...a to jsem si myslela , že kdyby byl malinký tak by to bylo třeba jinak,ale jak čtu tvůj příběh tak jsem zděšená..a kde má to dítko maminu, že je tak často u Vás?
@sheima mámu má bud v práci a nebo s novým přítelem. Já jsem už vyskoušela snad všechno po dobrém po zlém a jediný výsledek je vždy ten že jsem za žárlivou a závistivou furii ☹ ikdyž myslím si že závidět a žárlit opravdu není na co... spíš je mi ho líto. protože s jeho povahou a drobnou postavou to bude mít v životě asi hoooodně těžké... a tatínek se ho přece taky nemuže zastávat a kupovat věčně
Je hodně špatné když tě partner nepodpoří a jsi v právu..opravdu to znám....bylo to těžké období..i teď mi někdy vadí přístup , kolikrát to raději spolknu....nemám už chuť se dohadovat..ale je pravda , že co jsem si sama udělala pořádek doma, s mládežníkem je to lepší...a respektuje mě....a už i pomůže...
@sarkatom ahojky mužu se zeptat jak vaše situace dopadla?já mám totiž ten samí problém s manželovým synem. Akorád že jeho synovi je už 14let a už jde i o rvačky mezi mnou a jím protože nesnesu když mě ponižuje a uraží .On tedy ponižuje i mou dceru z předešlého manželství,říka jí jaka jsem píp.. atd.Dcera je z něho taky uplně neštastná,je jí 9let.Manžel se mě taky nezastane ba naopak ještě mi řekne proč nemlčím a že mu odporuju tak at se nedivím.Manžel má syna v péči,matka od nich odešla když mu bylo pul roku a ja jsem s manželem ted pátý rok a máme spolu dvě malé děti a ted mi i přijde že na našeho dvouletého synka má ten nevlastní špatný vliv.Chytá jeho moresi a začíná byt také prudér.Vubec nevím co mám dělat,manželovi je 64let a prostě ho nezvládá.Jestli to mám řešit přes socialku,netuším.Dekuji za odpověd
Mohu jen dodat ze to je o partnerovi a ne diteti. Podobnou situaci jsme měli s vlastním dítětem a veskery problém byl v otci který dite preferoval nad matku. Je uplne jedno jestli je to vlastní nebo nevlastni (samozrejmne zde je to tezsi), ale rozhodne v tom hlavni chybu ma manzel. Ale predpokladam, ze todle jen tak nevyresite. To uz je bohužel patova situace. Vsechno stezuje ta situace ale v tomdle uz by mozna pomohl akorát odbornik. Toto uz ne naší situaci podle mne není sance nejak domyslet. Třeba někdo da kontakt na nejakeho eerudovaneho odborníka. U nas todle s vlastním dítětem vedlo také k manželskému rozpadu. Nikdy nevite do ceho jdete at je chlap milionovy nebo ne. Jestli se pak na diteti realizuje nebo jak se bude chovat nevite ani vy a asi kolikrat ani on. Az v dospelosti cloveku dojde, jak je souziti tezke a kolikrat je rozvod opravdu i spasenim všech. Jestli jste tehotna netrapte se ted. Myslete na sebe, ten stres se prenese i do dítěte. Hodne sil.
dopadli jsme tak ze s manželem spolu stále jsme a jeho syn dělá stále zle a stále je pro manžela číslo jedna.Nějak sem se naučila ho přehlížet a nevšímat si ho protože cokoliv řeknu a udělam tak jsem já ta zlá a špatná a pak si to vylévá na moji dcerce. známá se mi svěřila s jednou věcí a to že taky bojovala s detmi svého muže a klidu se dočkala až jak dospěli a vidí se jednou za čas. tato představa mě upřímně děsí protože čekat 10 let na to abych byla štastná je docela dlouhá doba a konec nejistý... několikrát jsem se snažila odejít ale není to tak jednoduché. jednu dobu jsem to řešila útěkama k mím rodičům ale ted už to není možný a tak se s tím snažím rvát jak jen to jde
@romantika děkuji. ted už má malej skoro rok a situace se nezměnila ba naopak. a věrte že jsem už 1000x chtěla odejít ale není to tak jednoduché a taky bych ani neměla kam. je to takový začarovaný kruh. když svého 1 syna u sebe nemá tak je milionovej ale když tu junior je tak je to peklo na zemi. známá mi rikala ze to mela taky tak a vše se změnilo az kdyz deti dospěli ale tato představa mě děsí protože 10 let čekat se mi zdá moc ☹
@sarkatom není to jednoduchá situace. Tvůj muž se k tobě chová hezky když tam jeho syn není a když tam je tak je to horší. Tvůj muž může mít vůči svému synovi výčitky, že se mu rozpadla rodina, nevím jak to má doma jeho syn teď, ale jestli jeho matka má nového přítele tak se tam taky může cítit mimo hru. Vem si to z pohledu malého dítěte, otec má novou rodinu na kterou syn logicky žárlí, jak to má s přítelem matky nevím, ale nemusí fungovat jako rodina a tím je to všechno horší. Co ho zkusit do vaší rodiny víc vtáhnout? Zkusit si ho brát častěji, dát mu najevo že se na něj těšíte a že k vám taky patří. Pro tebe by to nebylo jednoduché a byl by to nejspíš běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Ale je to nejspíš malý nešťastný kluk, který o svoji rodinu přišel a při každé návštěvě musí koukat na to, že cizí děti mají jeho tatínka.
Souhlasím s Myskin. A je mi tady nejvíc líto těch dětí. Co to pro ně musí být přijít o rodinu, zvykat si na novou..Hlavně ten junior, kde je vlastně doma? Asi bych se na jeho místě chovala taky hrozně. Ale nemyslím, že to jde z něho. Třeba ty řeči, jak dostane tátovu firmu, to musel někde slyšet. Kde by na to tak malé děcko přišlo? A když ti tam skáče po hlavě a manžel ho ještě pomalu pochválí nebo teda nepokárá, tak fakt nevidím chybu v děckovi. Je přirozené, že zkouší, co to dá... hledá mantinely, chce tátovu pozornost.. Mantinely se nekonají, táta si ho všímá, stojí za ním.. tak proč by se choval jinak? Takže suma sumárum, zlepšení může přijít jen od manžela, ty se můžeš snažit " ho zkusit do vaší rodiny víc vtáhnout? Zkusit si ho brát častěji, dát mu najevo že se na něj těšíte a že k vám taky patří". Ale děcko v tomto věku si jen tak neřekne, že by mělo změnit své chování, pač je špatné.. ačkoli z něho má jen a jen benefity
@sarkatom Píšete, že jste měla ráda jeho děti než se k vám nastěhoval, to znamená, že se k vám předtím syn choval slušně?
Nezlobte se na mě, ale tam vznikl nějaký problém s chováním, a "vyřešilo" se to tím, že se manžel se synem stýkal jinde a podle vás "byl klid" a mohla se vesele plánoval svatba? To je jako myšleno vážně? Takhle se to vyřešilo? A pak se člověk diví, že se synáček nesrovnal a problém trvá a zřejmě trvat bude...chudák kluk..
@sarkatom To se nevylučuje, Nečetl jsem skoro nic, takže se omlouvám, pokud napíšu něco "mimo mísu", ale lidé nedělají problémy "jen tak". Vždycky je za tím bolest a nepochopení - nemusí mít nic společného se situací, kde sami ubližují. Bohužel jediná cesta k tomu, aby se člověk cítil dobře je zpracovat své vlastní pocity. K tomu je skvělá metoda EFT (já dávám přednost klonu FasterEFT, jehož jednoduchý manuálek je tu: https://www.modrykonik.cz/blog/pulecp/article/j...),
konkrétněji ve skupině Emoční terapie: https://www.modrykonik.cz/group/6695/
Tak když mu říkáte spratek nebo junior, nebo si to o něm minimálně myslíte...tak se mu ani nedivím. Můj manžel má pětiletou dceru. A podle mého názoru děti vycítí, co si o nich myslíte, popř. k nim cítíte. 🤐 🙄 ....zkuste se zamyslet prvně vy nad svým postojem k němu. Je to přeci jen dítě.
@mydvaapes1 je to sice dítě ale to že o něm mluvím že je spratek si udělal sám. ze začátku jsem ho měla ráda a do určité doby jsem se snažila i pochopit ale vše má své meze. asi ani vám by se nelíbílo kdyby vas lide odsuzovali že ho bijete a přitom já bych vživotě cizí dítě neuhodila. a to byl jen začátek... 😔
@sarkatom jak to čtu,je to smutné....sama víš,že dítě očkuje okolí- máma a babička, takže to nejde z něho....tam je jediná šance láska, snažit se ho pochopit....nemůžeš čekat od dítěte, že nebude věřit tomuk, co říkámáma a babička....a ano, otec by si s ním mohl promlluvit, možná i měl....ale ví, že to má těžké a chce mu být oporou....nevím, co dělá tak strašného - krom toho, že řekne, že nejsi jeho máma - to je prostě pravda....achápu, že ti to leze na nervy a je to někdy na hlavu....ale je to těžký a tím, že tvůj manžel stojí při něm, ber to tak, že by tak stál i při vašich dětech....jak jsem psala, neznám podrobnosti, ale ty máš jedinou možnost a to je se s ním bavit normálně, ne se izolovat nebo ignorovat ho....ale snažit se být laskavá, chápavá a nechat ho.....časem a to za opravdu delší dobu,pokud to vydržíš, tak si myslím, že mu to dojde a i se omluví.....neříkám, kdyby do tebe kopal, byl vulgarní - tak to by manžel zasáhl....ale jinak se ho snaž brát jako decko....prostě neví a neuvědomuje si to....má to těžké....a jediná cesta jak to ustát je snažit se, ale určitě ne po zlém a nebo ignorací.....to vašemu vztahu nepomůže....
Nezavidim ti situaci, ale asi bych zacala kompletnim prehodnocenim situace a postoje.... junior byl maly cvrcek kdyz misto jeho maminky vystridala cizi zenska... kazdy se s bolesti vyrovnava po svem a treba se vam podari najit klic k rozlusteni situace prave tim, ze se zacnete zabyvat duvodem problemu a ne jeho nasledky... preju hodne sil a trpelivosti...