Odstěhovala jsem se od manžela

zuzalindaw
18. kvě 2018

Ahoj holky,

potřebuji poradit, pokecat, vypovídat se.. S manželem jsme spolu 4 roky. Máme za sebou 3 roky úmorného snažení o dítě, kdy jsem byla víc i míň na nervy.. Manžel mě dlouho podporoval, a když už to fakt nešlo, tak se dost uzavřel a chtěl to přestat řešit, což pro mě bylo těžké, ale snažila jsem si to přiznat a žít i jinak, snažila j sem se nás vrátit do starých časů, kdy jsme děti neřešili a uznávala jsem, že můžeme žít i život bez dětí, ale chtěla jsem si projít všechna vyšetření, která byla dostupná.. Do toho všeho dal manžel výpověď v práci a měl krizi středního věku, přestal se stýkat s lidma, byl jen doma, kvůli zraněním přestal dělat i sport a řekla bych, rž deprese na sebe nenechaly dlouho čekat.. než dal výpověď, tak to bylo ještě fajn, poměrně jsme žili, užívali si a byli v pohodě.. ale posledních pár měsíců jsme se každých 14 dní chytli.. většinou kvůli blbostem typu, že zůstala otevřená skříň.. pracovala jsem z domova, takže za poslední rok jsme spolu byli 365 dní v roce 24 hodin denně.. jak byl doma, tak ani po mě moc nechtěl, abych někam chodila, dost žárlil a když jsem jen jela k nemocné babičce, tak mi řekl, že bůhví kde jsem byla.. Všechno to vygradovalo před 6 týdny, kdy jsme se opět chytli kvůli blbosti a manžel řekl,ať se odstěhuji.. už jsem toho měla dost a řekla si, že si mě jinak nebude vážit a našla jsem si byt.. manžel taky ještě ten den řekl, že oba víme, že to ani jeden z nás nechce.. pár dní před rozchodem mi posílal srdíčka a pusinky, 14 dní před rozchodem mi řekl, jak je se mnou šťastnej.. během těch 6 týdnů bylo několik situací, kdy pořád opakoval, že je naštvanej, na sebe, na mě.. půjčujeme si psa, který je jako naše dítě, i spolu chodíme venčit, procházíme se a povídáme si.. snažím se být stahnutá, ale přijde mi, že ten kontakt i vyhledává.. zatím nepodal žádost o rozvod, na druhou stranu ústupek a řešení taky nehledá.. uvědomuji si, že tlakem na dítě jsem hodně věcí zničila, ale jsem ochotná se toho vzdát a žít tak, jak jsme si vysnili i bez dětí.. nemáte radu, co dělat, jak to překonat, nezvorat, jak získat šanci, jak se nezbláznit..?

ruzicka06
19. kvě 2018

@anetka9 Já když si vzpomenu, když jsme se začali snažit před 3 roky..a když by mi tenkrát někdo řekl, že za 3 roky ještě nebudem mít malý, tak mu to neuvěřím..nikdy bych neřekla, že v tom bude takový problém...☹

kepu
19. kvě 2018

@ruzicka06 poprve jsem otehotnela opravdu hodne (az moc) mlada pres prasky ... A kdyz jsem chtela druhe tak to fakt neslo mam za sebou 4x SP 1x ZT 1xmolarni tehotenstvi . . Nezbyvalo mi nez se smirit s tim ze dite uz mit nebudu (to rekla i doktorka ) ... V momente kdyz jsem to vzdala a poridila si psa jsem otehotnela ... Zatim jsem 20tt tak doufam ze to doklepeme do konce 😍

ruzicka06
19. kvě 2018

@kepu Tak to je skvělé, že se vám zadařilo! Přeju 🍀 , ať to dobře dopadne 🙂

pejskyne
19. kvě 2018

@zuzalindaw
Ahoj. Podle toho, co píšeš, se stále milujete. Věřím, že jsi udělala dobře, když jsi se odstěhovala, a prospěje vám to. Upřímně neznám žádný pár, který by se snesl 365/24. Zato jich znám několik, které taková ponorka malém nebo úplně rozdělila. Já osobně bych se svým mužem být neustále nemohla, přestože ho zbožňuju a trávím s ním čas ráda, ale prostě odtud potud.
Taky se prosím neobviňuj, že jsi to zpackala tím snažením. Určitě jsi nebyla vždycky úplně příjemná, ale ten tlak z tvé strany je jen jedna strana mince. Vím z několika příběhů v mém okolí, že ten neúspěch chlapům hrozně sráží ego a těžce to nesou, že jako nejsou dost chlapi. Ten tvůj se do toho propadl hodně ještě tím vzdáním práce, takže teď zřejmě vysílá sebelítostivé signály: já jsem stejně nula, radši ode mě jdi pryč. Dej mu najevo, že ho podporuješ, ale okatě ho nezachraňuj, musí z toho najít cestu sám. Při jakémkoli kroku vpřed bych ho hodně chválila, že jsi na něj pyšná a vidíš, že si ho stále můžeš vážit. Teď to je hodně o něm. Časem se snad pak dostanete i k tomu mluvit třeba o té adopci, zdůraznila bych mu, že to chce od chlapa fakt pořádné koule, přijmout dítě, které není jeho. Ať to cítí jako svoji sílu, ne selhání.
Moc držím palce, aby vám to všechno vyšlo.

priefi
19. kvě 2018

@anetka9 jasne, chapu, ze to neni lehke 😉 ale to mimi prijde, neboj 😊

jednaholkaa
19. kvě 2018

@kepu Asi to funguje. Ja taky otehotnela ten mesic, mozna dokonce den, kdy jsem si poridila psa, ale nevydrzelo to. A co ted? Mam si poridit dalsiho? 🙂) To by bylo vtipny ..takovych par psu, pak k tomu jeste tahat kocar :D

priefi
20. kvě 2018

@jednaholkaa porid si druheho do paru a navic budes mit i stenata 😂

vendelinka08
20. kvě 2018

Co se stane..kdyz se clovek prestane tak strasne moc o neco snazit? Na slovo Snazeni zacinam byt alergicka....nejde to nazvat jinak....co treba...budeme zit a milovat se...a pokud dite ma prijit..tak prijde. Mam na to svuj nazor...nechci ho tady rozvijet..ale cim dal vice se mi potvrzuje...prilisne snazeni vede v neuspech...ve vsem.

kepu
20. kvě 2018

@jednaholkaa ja si poridila civavu a bylo mi receno ze kdyz je sama tak je chudinka ze by mely byt minimalne dve 😂

vendelinka08
20. kvě 2018

@zuzalindaw jinak , když jsem si přečetla tvůj příspěvek, myslím, že šanci máte... je to vaše těžší období, ale nic, co by se nedalo zvládnot, pokud se máte stále rádi, vážíte si jeden druhého, myslím, že to chce čas a odstup... nechat to plynout, i mimčo, je to šílený tlak pro oba a to se pak dějí věci. Věřím, že to dopadne dobře!!!!