Podraz? Manžel chce po svatbě u sebe svou 15letou dceru

@moravanka - jasně, já se nehádám, že dítě netrpí. Chápu, že ono za nic nemůže 🙂 Ale na druhou stranu ta přítelkyně přeci taky ne, pokud tedy vyloženě ona nebyla tou, kdo odvedl tatínka, i když to je taky sporné. Kdyby nechtěl, nenechá se, ale to je zase jiné téma 🙂

Jen by bylo fajn se zamyslet nad tím, do jaké míry můžeme vědět, jak co bude. Myslím, že ani ve vlastních rodinách člověk nikdy neví, jak se budou věci vyvíjet. Někdo je schopný říct, na tohle nemám, do toho nejdu, jak říkáte třeba u svých kamarádek, ale někdo to prostě chce zkusit. Chce tomu dát naději, šanci, protože některým třeba ten chlap za to stojí. Třeba někdo hledal dlouho a našel zrovna ,,to pravé" u toho, kdo už nějaký závazek má. A za to ho mám odmítnout, když je mi s ním třeba dobře? Já tohle třeba neumím už z principu to nezkusit. Neumím si představit, že bych zůstala třeba s dítětem sama a každý chlap by mě odmítnul jen proto, že mám dítě s někým jiným a prostě na to ,,nemá". Proto se mají snažit vždycky podle mě všichni, ne jen ,,přistěhovalec" v podobě nového partnera... 🙂 Nechci brát partnerovo dítě jako překážku, snažím se ho brát jako jeho součást, jako určitou ,,zkoušku" pro mě a ve vztahu. Na jednu stranu, kdo nezkusí, nezjistí 🙂

Jen myslím, že to, že se někdo chce pokusit to zvládnout neznamená, že někdy nemůže být v koncích, nemůže tápat 🙂 Ono je lehké říct věty: Věděla do čeho jde, věděla že má děti, věděla, jaké to dítě bude, apod... Jak? Jak to člověk může vědět? To dítě se taky nějak vyvíjí a je z jiného prostředí a má třeba jinou genetickou výbavu (co se povahy třeba týče) než ta ,,nová přítelkyně" Já přece nemůžu vědět, jak se bude chovat v té a té situaci, za měsíc, za rok, za 5 let... To prostě nejde...

Přijde mi prostě jen smutné, že člověk, který se nějak v něčem snaží a je jednou za čas v koncích a potřebuje se třeba jen svěřit, poradit, tak se setká hodně často s odsouzením. O to smutnější je, když jej soudí někdo, kdo v jeho situaci nikdy nebyl... 😒

Každá mince má dvě strany a tak je to třeba brát i prakticky v životě si myslím 🙂

@moravanka Ne, nemáte pravdu. To dítě netrpí !!! Naopak !!!!! To dítě... manželova dcera naopak žije daleko líp než s vlastní matkou. Maminka nevaří... stravují se fastfoodovou stravou. (taky asi právě proto má min. sto kilo) Já dělám domocí zdravé jídlo. Vozím vou nevlastní dceru do školy, na doučování za přáteli.... to že moje nevlastní dcera netrpí ale naopak, potvrzují i její výsledky ve škole. Na proti od zimního vysvědčení, kdy žila ještě u mamky, si opravila známku v každém jednom předmětu !!!!!!! + už nemá zdravotní problémy spojené s žaludečními kameny, kvůli kterým ztrávila nemálo dnů v nemocnici + se mnou se naučila vařit a chlubí se ti i před kamarádkama.
Takže ne, nemáte pravdu. Tohle dítě netrpí.

@toga25 manžela jsem potkala 5 let po rozvudu s jeho ex-manželkou. Jinak ještě jenou moc děkuju za podporu. Znovu jsi to naprosto vystiha, a napsala to ještě líp naž bych to zvládla já sama. Děkuju

@marikaki vůbec děkovat nemusíš, pro mě je to samozřejmost 🙂

Můžeš se setkat s názorem, že dítko je u tatínka, takže je tady doma... Poloviční pravda, ano je tady doma, když tady tráví čas nebo bydlí, ale vzhledem k tomu, že tam s otcem bydlíš taky ty, je to především tvoje domácnost a nebudeš ji zařizovat jen podle toho, jak je dítko naučené odjinud... Pokud je nevlastní rodič ,,normální", tak to do velké míry záleží i právě na tom dítěti samotném, jak se tam bude cítit, takže se taky musí trochu snažit a ve věku ,,dcerky" už si určitě umí věci uvědomovat....

Myslím, že se snažíš a moc, abys měla s nevlastní dcerkou dobrý vztah a upřímně, v jejím věku to asi jednoduché vůbec není - v tomhle věku se rozvedli mí rodiče a vím, co se honilo hlavou mě, ale taky jsem byla ráda za každého, kdo se ke mě choval slušně, ne jako moje matka, která proti mě poštvala mého otce, že se se mnou radši nebavil, když viděl, jaké mám pak doma peklo, sotva mě pozdraví...
Zažila jsem toho v tomhle období fakt dost, co ve mě zůstalo dodnes, ale rozhodně se nepovažuju za nějakého chudáčka...

Dneska je úplně normální, že se každý druhý rozvádí. Kdyby ze mě v té době každý dělal trpící chudinku, doteď bych určitě bydlela doma, možná ani nedodělala školu a neměla práci... Proč taky? Když se z dětí dělají chudinky, každý se jim točí kolem zadku, tancujou jak pískájí, tak proč bych si přece něco měla zařídit sama, když k tomu přijdu jako slepý k houslím 😀 😀 A že takových případů znám...

Spíš než nevlastní rodiče by se měli zamyslet ti vlastní, kdo z toho dítěte toho chudáčka teda udělal, když se tím každý tak ohání... Udělali ho z něj právě jeho vlastní rodiče, tak proč by nevlastní rodič měl dělat první poslední, přizpůsobval se a nechal si kolikrát ,,nasr**t" na hlavu jen proto, že rodiče něco ,,podělali"?...

Pokud má nevlastní rodič snahu s dítětem vycházet, věnovat se mu, něco ho naučit, ať jsou to základní hygiena nebo prostě soběstačnost, tak by rodiče měli být spíš rádi, že zrovna na ně se někdo nevykašlal právě jen kvůli tomu, že má už dítě... Základ ale pořád je, aby rodič tomu dítěti vysvětlil, že ty jsi prostě jeho nová žena, která mu sice nevynahrazuje maminku, ale mělo by tě respektovat, už z úcty ke svému otci... Ten si tě totiž vybral a má tě rád. A pokud ten otec není hloupý a nenechá se citově vydírat vlastním dítětem, časem to to dítě pochopí. Musí ale spolupracovat všichni zúčastnění, včetně dítěte. V téhle fázi ale opatrněji než jindy, je to citlivé pro všechny 🙂

Díky bohu já mám u svého chlapa zastání a malý udělal dost velké pokroky, sice jen když je u nás, ale mě to stačí 🙂 že si nechají skákat po hlavě od něj ostatní, je jejich problém. Nastavuju mu zrcadlo - když se ke mě chová hnusně, baví se se mnou jak se služkou, bavím se stejně i já s ním a věř mi, že si hodně rychle uvědomí, že se mu to nelíbí a pak už se chová slušně. Když mu nabídnu, že si s ním budu hrát a on mi řekně ošlivě, že nechce, že nejsem kamarádka, tak jdu pryč... Za 10 minut když přijde, že teda joooo, tak mu řeknu, že já už nechci, ať si hraje sám když před chvílí mu to nevonělo...

Pro někoho je to naprosto nepřípustné chování ode mě, ale pro mě je to to, že to dítě se snažím naučit, že v životě nebude všechno podle něj, jak to chce zrovna on a že nikdo nebude tancovat jak on píská. A pokud ano, já to rozhodně nebudu 🙂

Podle mě, kdo dělá první poslední, co dítěti na očích vidí za každou cenu a hlavně dělá všechno za něj, mu zaručuje slušné rozbití ,,pusy" hned ze startu, jakmile se ,,vydá do světa", protože krutě narazí. Dneska se musíš umět probojovat sám, ne aby tě pořád jen někdo vedl za ručičku... 🙂

Myslím, že s holčinou budeš mít pěkný vztah, opravdu se snažíš, jen potřebuje asi čas si všechno srovnat v hlavně 🙂 Neboj, myslím že si určitě jednou uvědomí, co jí ,,dala" maminka a co jí dáváš ty. A nemám na mysli materiální věci. V tomhle věku věř nebo ne stačí i to, že tě má někdo rád a udělá si na tebe čas - samo záleží na povaze a na tom, k jakým hodnotám byla vedena doteď 🙂 Ale vydrž, tvůj muž určitě ocení, že se snažíš a dokáže se tě i zastat 🙂 Hlavně spolu všichni mluvte, jednoduché to není pro nikoho z vás 🙂
Hoooooodně štěstí, kdyby sis chtěla popovídat, tak klidně napiš zprávičku 🙂

Tak neco takoveho jsem taky zazila.. po pul roce ziti s nim mi prinesl jeho dcerku domu byla u nas mesic ..Mam ji rada le nejak jsem to nezvladala...Proste jsem mu rekla ze jeste na to nemam se starat o jeho dcerku,ktera byla dcl narocna...Kord kdyz je clovek zvyklej bez deti ...Tak se vratila zpatky k mame ,ktera nam ji nechce uz ani davat na vikendy(ktere by vubec nevadily)..Mam ji opravdu rada,kord kdyz me prijela jako vlastni mamu:(Ale je to opravdu moc tezke...Doufam ze se k nam zase vrati a ja se ukazu jako statecnice ,ktera to uz bude zvladat levou zadni...

Jak se říká .... jednou dole, jednou na hoře !! 🙂
Včera jsme si udělali krásný výlet do hlavního města. Spojili příjemné s užitečným a vážně jsme si to spolu hezky užily. Jen my dvě holky. Něco jsme nakoupily, něco pojedli... 🙂
Taky od té doby co jsem si zaheslovala počítač je všechno tak nějak lepší. Dneska když se vrátím z práce domů, nenajdu naši teenagerku na sedačce s laptopem na kolenou, zatím co je kolem nepořádek který čeká jak jinak než na mě. Dneska když se vrátím domů, čeká na mě umyté nádobí, a dcera se sluchátkama v uších a úsměvem.
Když to tak půjde dál a pomůže i s dalšími domacími pracemi a sama od sebe uklidí vlastní pokoj...... na narozeniny v listopadu vážně popřemýšlím a třeba koupím tablet 😉
😎

a tady je ....
naše kráska s tatínkem <3 🙂
(foceno v náš svatební den cca před půl rokem)

@marikaki Ahoj, dovolím si jen malý příspěvek. Viděla jsem, ze manžel s dcerou jsou Řekové. V tomto případě se musí vše posuzovat z jiného, než ceskeho uhlu pohledu. Sama o tom něco vím, mam řecké předky z Kypru. Rodina je zaklad všeho, sounáležitost, pomoc, věrnost... jsou samozrejmosti, i když někdy také treba prudkost atd 😁
Je uzasne, ze Tvuj muž za dcerou tak stoji, je to skvělý táta, který jednou bude perfektním otcem i vasim společným dětem!

Prolítla jsem toto vlákno a posílám zakladatelce povzbuzení. Chápu, že to není jen tak najednou se starat o dítě a tak velké, ale snaha a zájem je strašně cítit. Děláš to jak nejlíp umíš, to je dobře.🙂

@marikaki Ahojk\ marikaki, vzpomněla jsem si na tvůj příspěvek. Už je to nějaký ten měsíc. Jak vycházíš se svou novou dcerou?🙂)) Jak vycházíte navzájem? ahoj!

@sarriku Ahoj 🙂
Od mého posledního příspěvku se toho změnilo spousta.
Asi největší změnou v naší rodině je holčička kterou nosím už skoro sedum měsíců pod srdcem.
Irini dostala na narozeniny místo tabletu rovnou svůj vlastní laptop a za ten čas hrozně “dospěla“
Každý z naší velké rodiny se snaží o to nejlepší pro nás všechny zúčastněné.
Je pravda že velký vliv na tom má určitě právě sama Irini, která je uprostřed toho všeho.
Není to vždycky růžové, ale to je život 🙂

@marikaki jsem na vás všechny moc pyšná🙂 hlavně na tebe, jak ses s tím dokázala vypořádat.
Iri je šikovná, že se začlenila a hlavně, že se chtěla začlenit, i když nejsi její vlastní máma, jsem si jistá, že se jako pravá máma chováš.
Pamatuješ si, jak jsme tady s holkama tipovaly, jak se bude mladá chovat?
Ptala ses jí na to někdy, co cítila, když se měla k vám "vetřít"? Měla strach?

Ahoj, nevím jestli poradím, ale mám podobný problém. Akorát že můj partner má z bývalého manželství děti tři, a podstupně, je matka vyhazuje z domu, a vždy zůstanou u nás postupně). O to je to horší že dva kluci mají přes 20let. Mě je 30let, a šla jsem žít s partnerem, že děti žijí s matkou a my budeme mít své dítě spolu v novém domě (tím nemyslím, že bych jeho děti zatracovala). Chovala jsem se kamarádsky, občas něco koupila, někam s nimi zajela. Jsem sama z toho nešťastná. Strašně nás to rozhádává. ☹ Začali jsme spolu žít, že jsme se spolu uměli zasmát, že jsme si vše na začátku řekli, atd. Teď nás tyto věci rozhádávají. Já děti nemám, a nakonec jsem zdědila postupně 20ti leté klacky a nevím jak s tím naložit. Já holka plná energie, dělám matku dospělím klukům. ☹

@marikaki Jsem na tom podobně... Jen manželovy děti jsou menší (10 a 12 let), máme je ve střídavé péči a to je u nás kámen úrazu. Se svou ex nekomunikuje a neumí se ani pozdravit. Já jsem z počátku brala věci tak jak jsou, teď se stále častěji bavíme o svěření dětí do naší péče a s tím jsem taky nepočítala. Jeho děti mám moc ráda, hlavně chlapce (12), ale nikdy to nebudou moje děti a nikdy se k nim nebudu chovat jako ke své malinké. A hrozně s tím bojuju. Někdy si říkám, že jsem si to měla víc rozmyslet, ale manžela miluju a bez tohoto je náš vztah perfektní. Vždy až do té doby, než jeho ex zase něco nevymyslí... :-/

Holky, všemu tady tomu rozumím, co píšete - na druhou stranu - pokud má partner z bývalého vztahu děti - předpokládám, že Vám je nezapřel 😀 . A nikdy nevíte, jak ten život popluje a přece musíte počítat i s alternativou, že nakonec děti budou u vás. Takže jste si měly rozmyslet předem, zda jít do vztahu s dětným chlapem - protože to riziko tu prostě je!

@marikaki
Necetla jsem to tady cele , ale zkus to, zmenit a popovidat si o tom ze ti to vubec nevyhovuje muzete vzdycky.
Pokud je i v pohode a nevydira treba - manzela tak je to dobry. Ber to i jejima ocima, je v puberte a chce byt nekde DOMA . A taky ze tebe ma tata vic rad nez mamku.
Ja drzim palce , treba to bude fungovat 🙂