Přicházím o sociální kontakt, jsem pořád s dětmi

petasa
4. led 2014

Ahoj holky,potrebuju se trochu vykecat z toho co me trapi.S pritelem mame dve deti,dceri jsou ti roky,malemu osm mesicu.Kdyz jsme meli jeste jen dcerku,tak jednou za mesic jsem si vysla s kamoskama do mesta,treba jen do pulnoci posedet.Pritel hlidal.Uz tenkrat se mu to ale nelibilo.Ted co mame maleho,ktery je trochu narocny na hidani,casto se v noci budi a place,nechce hlidat vubec.Malou vezme ven,na nakup,nas taky do mesta,doma pohlida bez reci,kdyz treba varim,uklizim,ale ja proste pro sebe nevysetrim ani pet munut casu kdy bych byla sama.Vecer deti usinaj v osm,maly uz se po pul hodine budi.Kdykoli reknu ze jsem unavena tak pritel protoci oci a co si stezuju a ze deti vyrostou a bude lip a tak.Jenze ted je ted a ja potrebuju taky byt mezi lidma.Prichazim i o pratele se kteryma jsem se driv schazela,pomalu nikam se nedostanu,do mesta chodim s detmi obcas,je to od nas kilometr a pul,maly v kocaru place a tak se moc daleko nevypravujem pokud to neni nutny.Kolikrat priteli reknu ze bych si chtela vyjit s holkama na kafe nebo cvicit a jen slysim ze si zase stezuju a ze se srovnavam s ostanim co tohle delaj,ze on je vychovanej v rodine kde se mamy o deti staraly a nebyly jim na obtiz a ze jsem si deti nemela delat kdyz si chci uzivat.Ale prece chapete ze to neni o tom jit si uzivat,proste o tom jak vypnout,chvili se odreagovat od revu,od dotazu,od hracek,plinek,krmeni,kocarku,proste vseho co k paci o deti patri.Sam si jde sednou ke kamaradovi k sousedum,je tam hodku,prijde pro vino,jde tam zept a me se ani nezepta jestli si nepotrebuju dojit do sprchy ci neco jineho..Kdyz mu to pak reknu tak jsem zas spatna ja.Nevim jak ho primet k tomu aby ho napadlo ze ja nejsem stroj ale clovek.Kolikrat uz melu z posledniho.Mela bych byt stastna ze mam zdrave deti a chlapa co mi s hodne vecma pomuze ale to dulezite porad nechape a ja se kvuli tomu trapim,casto se kvuli tomu chytnem.Rodice nepohlidaj,moji jsou v baraku s nami,jeho 30kc daleko,ty by pohlidali ale jsou z ruky.Mamka moje ta jen vycita ze hlida a co deti zlobily a jakej kde udelaly bordel a ze nic nestihla kvuli nim,takze tam se o pomoc ani prosit nebudu.Poradte jak byste jednaly vy..

aloe111
12. led 2014

vypadá to tak, když sis tak špatně vybrala, jak sama píšeš (když mám doma takovou bestii)

ivular
12. led 2014

@aloe111 Špatný výběr- jako ze současného úhlu pohledu jednoznačně ano. Nicméně není a nebylo to tak přímočaré, jak se může jevit. Založení rodiny u nás nebyl žádný unáhlený počin - jsme starší rodičové. To co se ale časem začalo dít je dle mého přesvědčení a dle odhadu psycholožky skokové zhoršení poruchy osobnosti, se kterou se člověk sice už narodí, ale která naplno propuká vlivem stresových událostí. Je to zkrátka složitější a bylo by to na delší vyprávění. Nevím jestli tě zrovna moje situace nějak podrobněji zajímá, každopádně mnohé mám ve fotoblogu. Nikomu bych nepřála život s bestií, resp. život v násilí psychickém i fyzickém 😔

kocka5
12. led 2014

@ivular Ahoj, já bych začala zjišťovat jak je to s násilným převzetím dítěte...... s rozvodem a soudem...... Podle mě se snaží z tebe udělat vola, aby jsi pak byla úplná loutka. A je to sice hnusné, ale začít u dítěte očkovat zdravé sebevědomí a že vy dva proti zbytku světa. Máš nějaký majetek? Už bych pomalu začínala zpracovávat plán a tahat do toho dětského psychologa. I když už jsi říkala že máte nějakou psycholožku, může někdo svědčit ve tvůj prospěch?
Jo, vypadá to že si tvůj manžel léčí očividně sebevědomí na tobě....... matka očividně tlačí všechny v rodině a já obdivuju že vytrváváš.