Přítel jede na dovolenou, je to od něj sobecké?
Ahoj holky, chci se zeptat na vás názor... Přítel mi dnes oznámil ze v červenci jede s kamarádem na 14 dni do Španělska, je to od nej sobecké, co myslíte? Ja jsem proti.
Opravdu tady jde o ten způsob podání a načasování. Myslím, že žádná rozumná žena nedrží chlapa násilím doma. A také si od něj na čas ráda odpočine. Ten můj je podobné poleno. Oznámil mi, že chce jet na weekend s kámošema na chatu, malá byla nemocná, já taky. No nekvitovala jsem to s nadšením. Mrzel mne způsob podání, protože hned začal vyskakovat. Přece on si vyrazit může. Vůbec nemyslel na mě, ani na malou. že by se něčeho vzdal, protože teď se to prosté nehodí... A to je takhle furt dokola. Jde pracovat, i když vidí, že bych potřebovala s malou pomoct. A bere to tak, že dělá pro nás to nejlepší. Celý den se rýpe v autě a pak zapomene koupit malé rohlíky, i když jsem ho o to prosila a celý den se připomínala. Jde za zákazníkem, tam si popíjejí do noci, jamují...a přijde vysmátý, že se stará o zákazníky. Vyčte mi, že jsem ve 23.00 usnula a neuklidila po malé hračky..nebo i to, když nestíhám a vidím ho, jak leží na gauči a poprosím ho, aby malou přebalil. Argument..a co by jako měl ještě všechno dělat... Soužití je problematické. Takové chování chlapa před porodem je pro mne už signifikantní ☹
@somalicats Rád bych Vám doporučil nevracet se k událostem, které se staly. Zvlášť, když říkáte, že to nesl těžce. Pokud se opakovaně k něčemu vracíte a "je to na talíři", děláte sobě i jemu medvědí službu. Je potřeba si to v sobě vyřešit. Představte si tu tíhu "batohu", ve kterém nesete celý život celou svou negativní minulost. A kdykoliv se zastavíte, vytáhnete jeden "suvenýr" a "kocháte" se jím.
Ahoj, já rodila zcela nečekaně o 6týdnů dříve a nic tomu nenasvedčovalo. Dovolená samostatně, proč ne, když si to tak oba nastaví, ale tak blízko porodu mi to tedy přijde hodně nepromyšlené z jeho strany. A i kdybys nerodila předčasně (což vůbec nepřeji), tak je v pokročilém stupni těhotenství partner po ruce rozhodně zapotřebí. To dítě čekáte spolu, ne pouze ty, a měl by se k tomu také tak postavit a být u tebe, když to budeš nejvíc potřebovat, už jenom třeba k tomu, aby ti nosil nanuka 🙂 .
@pluba Presne tak, chyby ve vztazich nebo komunikaci delame vsichni, myslim si, ze temer vse lze vyresit, ale neustalym rypanim se v ranach a opakovanym vytahovanim se tak nejak znemoznuje moznost "jit dal".Ja jsem pro to, aby se zadny eventualni problem nezametal pod stul, je treba si o nem otevrene promluvit at nevisi ve vzduchu, ale tim by to melo byt uzavreno a pokud mozno se k tomu uz nevracet.Ublizujeme tim sobe i partnerovi.
Holky hrozně mě to se*e... včera sem mu psala, že jestli pojede tak se s ním rozejdu... že jestli mu jako nevadí, že on se bude válet u moře a já se tady potit sama, ještě navíc když bydlím sama v bytě. A on mi napsal, že přece vím, že řízení je jeho vášní (chcou jet s kámošem autem) a ještě mi napsal, že to neřekl že pojede na 100 %. Takže jako nevím co si o tom mám myslet.. teď jsme se 11 dnů neviděli tak si s ním o tom zkusím promluvit osobně, a ještě něco.. hrozně mě štve ten jeho kámoš, se kterým tráví snad každou volnou chvíli... Mamka mi říkala, at mu vyřídím ať dá mojemu pokoj, a furt nevymysli nesmysly... 🙄
@laurital Hlavně se člověk sám cítí špatně (při těch suvenýrech). A úplně nejlepší pro vztah je věci probrat až se skutečně chladnou hlavou (dokonce nejlépe potom co SKUTEČNĚ odpustím) pak je možné najít věcně nejlepší řešení za kterým není msta, potřeba mít navrch a další "deformity" které se nakonec vymstí. Odpuštění nemá co dělat se schválením. V případě @verushe20 už bylo prakticky vše řečeno. Partner podle Vašeho popisu vypadá velmi nezodpovědně. Chtělo by to probrat (ale jak jsem psal v klidu - po vnitřním dořešení), dotáhnout do nějakého konkrétního kontrolovatelného (myslím ty další "způsoby") "rozuzlení". A doporučuji jako součást toho rozhovoru na začátku říci něco jako mám Tě ráda..., záleží mi na našem vztahu... ale ráda bych si nastavila podmínky fungování.A nesmí z Vás být znát žádná závislost na něm.
@verushe20 Vyhrožovat tím, že se s ním rozejdeš, nemá v momentě, kdy čekáte dítě, moc smysl...stejně se s ním budeš muset vídat skrz malou, budeš po něm muset chtít výživné...je blbé, že nebydlíte spolu, jak jsem pochopila, on to takhle bere hodně volně, prostě jakože spolu pořád "jenom" chodíte a pohoda (až na to, že už čekáte dítě, podle mě to je velká chyba, dokud spolu dva nebydlí a neřeší každodenní starosti, tak se vlastně neznají, můj názor). Mám z toho všeho pocit, že ti sice udělal dítě, ale chce si i nadále žít svým životem jako předtím a nepřijímat odpovědnost. A ten "kamarád" ho v tom podporuje - jenže on očividně není budoucí otec od rodiny.
@ninive211 ano, určitě je chyba i v tom, že bydlíme každý pořád odděleně a jak říkáš je to spíš pořád takové jakokdyby ,,chození,,.... Ale já mám malý byt a 3 se tady nevlezeme a on bydlí se staršíma rodičema takže to je taky takové na prd... ale co člověk nadělá, já mám 20, on 22 a finance na postavení domečku nebo většího bytu prostě nemáme.. 😖
Muj pritel by beze me nikam nejel 🙂
@verushe20 Ja vidim prvotni problem uz v tak trochu nestandardnim nastaveni vztahu vzhledem k tomu, ze cekate rodinu.Prijde mi, ze pritel to bere hodne free a tak nejak mu unika, ze i on bude mit zodpovednost za dite, byt s tebou aktualne nezije ve spolecne domacnosti.Mel by si uvedomit, ze zodpovednost je na vas obou a veskera zasadni rozhodnuti byste meli probrat spolecne.Takhle mi to pripada jako anarchie, ktera je mozna snesitelna v ramci chozeni, ale jako rodic se i on bude muset prizpusobit potrebam ditete a vasi nove vznikle rodiny.
S kamaradem bych to byt tebou neresila, otcem bude tvuj pritel a neni snad nesvepravny, aby si nechal od kamarada diktovat, co ma a nema delat.
@luciinka001 to jsi šťastná žena, ten můj už byl beze mě několikrát
@verushe20 jeezis :( to me moc mrzi :( ..kor kdyz si tehotna... posilam ti srdicko at ti neni smutno 🙂
@luciinka001 Děkuju, pořád věřím v to, že bude líp...
@verushe20 možná bych přestala řešit prkotiny typu uřvané sousedy a začala řešit závažnější věci jako Tvůj nefungující vztah. No ten budoucí tatínek se chová jako nedorostlý fracek, jak to budete dělat až se malá narodí ?
@verushe20 Ty máš byt vlastní nebo v nájmu, když bydlíš sama? Jak by ten byt musel být malý, aby se tam nevlezli dva lidé a postýlka pro prcka? Alespoń dočasně, pro začátek...Bavili jste se vůbec o možnosti spodlečného bydlení? Pro začátek by podle mě stačil nájem nějaké 2+1 nebo 2+kk, stejně pokud jste spolu nikdy nebydleli, tak můj názor je, že se hned hnát do vlastního na hypotéku, na kterou nejsou prachy je opravdu nesmysl. Nevím, proč dneska mají mladí pocit, že pokud nebydlí ve vlastním, tak nejsou nic, v minulosti bydlela většina lidí v nájmu po desítky let a normálně tak žili a přišlo jim to normální. My taky bydlíme v nájmu, protože na vlastní prostě nemáme. Jste oba hodně mladí, "vlastní" si časem třeba pořídíte (až dítě bude větší a budeš též chodit do práce a vydělávat), ale momentálně by podle mě měla být priorita si fakt najít i něco menšího v nájmu, ale hlavně abyste byli spolu, abyste byli rodina (anebo se alespoň pokusili o to, abyste jí byli). Bez toho to dlouhodobě fungovat stejně nebude. Protože pak se dítě narodí a stejně na něj budeš sama? A on k vám bude docházet jednou týdně na hodinku, kdy se mu to zrovna bude hodit a pak zase zpátky k rodičům??? Promiň, ale takhle si já rodičovství teda nepředstavuji...
@martiska36 Víš nervy trošku pracují, takže i proto řeším sousedy... 😉
@verushe20 Ty jo, to je prekérka...Vím, že je to těžké, když ty chlapy milujeme, odpustily bychom jim leccos. Ale tohle je pro mě už trochu za hranicí a radila bych začít to řešit, ani ne tak tu dovolenou, ono ta je ve finále ve vašem vztahu bohužel jen zástupným problémem ☹ (tím neříkám, že to není na pikaču).
Nevyhrožovala bych, a to ne proto, že jsi těhotná (to Tě nedělá rukojmí), ale proto, že výhružky jsou pro mě ekvivalent ultimát (buď nepojedeš, nebo spolu nebudeme) a ta jsou dle mého strašně krátkozraká. Protože Ty jimi maximálně získáš krátkodobý efekt z donucení, ovšem málokdy trvanlivější rozhodnutí z jeho vlastní vůle...Upřímně, já bych si s ním asi sedla, popsala mu, v čem nejsi spokojená, co by sis přála jinak (od nějaké snahy s vyřešením bydlením - to jako teď je situace taková a bude navždy? Znám lidi, co žijí s dvěma dětmi a psem v pidi 2kk a jsou šťastní, věř mi, je to o vůli..., přes nějaká očekávání a hlavně potřeby vyplývající z toho, že spolu prostě čekáte dítě) a zakončila bych to tím, že jsi od něj čekala více nasazení a musíš si srovnat v hlavě, zda v tom chceš takto pokračovat...nedávej časové rozmezí, neříkej, co se bude dít, prostě dej najevo, že nejsi šťastná, jeho celkový přístup Tě zklamal a nevíš, zda v tom chceš pokračovat...a neozývej se mu, za žádných okolností, ono tyhle samolibé týpky nejvíc rozhodí, když po nich nikdo netouží a nikdo je nepotřebuje.
Pokud o vás bude stát, přehodnotí svoje chování a postará se, aby s vámi byl, pokud ne, nemá smysl jej držet silou nebo nějakými intrikami...Několikrát jsem si ověřila, že chlap když chce, postará se, aby se svou ženou byl, nehledě na to, jaké překážky musí překonat a jak dlouho to trvá...když to nedělá, nestojí za zlámanou grešli.
Tak co se týče bytu, my máme 2+1 a je nás tady celkem 5 (2 dospělí a 3 děti předškolního věku). Neříkám že je to ideální, ale dá se to a něco našetříme a příští rok začneme stavět. Když jsou děti větší, tak potřebují mít soukromí, ale mimčo nepotřebuje vlaství pokoj. Jste rodina a měli byste žít spolu i za cenu, že se budete trochu "mačkat" v bytě.
@verushe20 Já teda nevím, ale když ti mamka kupovala ten byt (anebo když bych si kupovala byt já), tak je snad třeba myslet taky do budoucna (ne na půl roku dopředu), aby se tam vešel i případný partner (to dítě a ta jeho postýlka zase tolik místa nezabere), nemusíš mít ani věci typu přebalovací pult, přebalovat se dá na posteli, na pračce, na stole...i tak malý byt se dá podle mě nějak účelně zařídit tak, abyste se tam vměstnali (samozřejmě jen dokud bude malé v postýlce), ale měla by být fakt priorita, abyste se sžili ještě před narozením prcka a žili jako rodina. Jako docházení "na návštěvu" není řešení, to ti můžu garantovat, že bude stačit jedna malá scéna dítěte, když ho chytne zrovna amok a on se vymluví, že musí zase za rodičema a tebe tam s tím děckem nechá, ať si poradíš sama. Dlouhodobě podobné uspořádání, jaké zrovna máte, moc realisticky bohužel nevidím ☹ Teď jenom záleží na tobě, zda s otcem svého dítěte být chceš (a on s tebou) anebo ne...
@verushe20 myslim ze i tak jsi dost sama a ze si sama vystacis, asi bych se na takoveho pritele nevazala. byla bys s nim za teto situace - samostatne odjezdy na dovolenou, samostatne traveni volneho casu s kamarady - i kdybys s nim necekala dite? (planovane neplanovane?)
Ono v tehotenstvi je rozum nekdy osalen hormony a nevidis veci tak jak ve skutecnosti jsou, to je proste fakt. mam s tim bohate zkusenosti i kdyz v jine situaci.
dochazeni "tatinka" za vama nevidim realne. bud s tebou partner je a plni rodicovske povinnosti, nebo s tebou neni. jestli mas rodinu od ktere muzes cekat urcitou podporu - coz podle koupe bytu od mamy je urcite super - tak bych se fakt soustredila sama na sebe na miminko a chlap bud dostane rozum sam nebo nedostane. jak ho budes nutit drive nebo pozdeji ti to vycte.....
@verushe20 no a nebylo by hlavne na miste zacit spolu bydlet, kdyz cekate dite? :-O Do kazdeho bytu se vejdou 3, nerikej ze tam neni ani 70cm navic pro postel pro 2. Jak to chces delat az bude dite na svete, to za vami tata bude jen jednou za 10 dni chodit na navstevu a ty budes na vsechno sama?
Ja se v podstate pritelovi nedivim (teda divim, je to sobecke a hnusne a vsechno co tu bylo napsano), ale kdyz spolu ani nebydlite, klidne sskoro 14 se nevidite a misto osobni komunikace si pisete jak 14 leti pubertaci, tak se zas tak nedivim, ze to pritel nebere tak vazne jak by mel a vubec si neuvedomuje ze by se mel zacit chovat jinak.
Se 14 denni dovolenou pred porodem bych nesouhlasila, ale z duvodu ze bych mela strach ze mimco prijde driv a ja tu budu sama a bylo by mi lito ze manzel o ty prvni chvile treba prijde, snazila bych se s nim domluvit at jedou treba zacatek cervna.... Ale zejmena bych teda resila vas vztah a mozna jeho posunuti o uroven vys. Kdyz uz cekate dite, tak byste to spolecne bydleni risknout mohli 😉 (i za cenu nastehovani se k pripadnym budoucim tchanovcum, preci musis vedet co je tvou vybrany muz zac a dokud s nekym alespon nejakou dobu skutecne nezijes, tak to nikdy nezjistis)
P.S. jeste k ty dovoleny, zkus mu treba predlozit nejake argumenty proc nechces aby jel (riziko porodu v dobe kdy bude pryc, muzes nutne potrebovat jeho pomoc, bojis se byt v tomto obdobi sama, prip. i ty finance, ze mimco bude drahe a mas o to strach....) I jak to tady pises tak to vyzniva tak trochu zavistive, ze te na tom nejvic stve to ze on si jede, bude mu dobre, a tobe tady bude horko :( asi to tak nemyslis, ale dobre to nezni a ne uplne vyspely jedinec (coz tvuj muz asi je) by se na tom mohl zbytecne zaseknout :(
@verushe20 Určitě to proberte (pokud možno v klidu a bez výčitek, ale jasně, stručně, srozumitelně), ať se každý vyjádří, jak váš vztah vidí, jak to vídíte do budoucna. Těhotenství vás oba dva očividně zastihlo nepřipravené (jeho více než tebe), ale chce to tu situaci řešit a hlavně spolu mluvit, protože jinak to nemá cenu. Partnerství ve formě "návštěv" u toho druhého může fungovat u čerstvě chodících párů anebo u starších lidí, co jsou už léta vdovci a vdovy a na stará kolena se nechtějí s nikým vázat, ale také nechtějí být sami, ale ne u lidí, kteří mají zakládat rodinu.
@verushe20 ahoj, no není zrovná pěkné postavit tě takhle před hotovou věc a ještě,když můžeš v tom termínu kdykoliv rodit! je to sobecký a trochu i nezodpovědný 😒 a to, že si dělá co chce - nedovol mu to! Trochu mi to připomíná mě a manžela a teď po roce a půl od porodu a necelý rok po svatbě od něho odcházím ☹ Určitě to chce, aby si každý z páru občas užil bez druhého, ale ne v tomto případě.... Nejsi jeho služka a matka jeho dítěte, jsi hlavně jeho přítelkyně a máš svoji hrdost, tak si jí nenech tímto brát 😎 😠 Promluv si s ním,zkus mu říct v klidu že tě mrzí, že odjede a jestli se třeba nebojí o tebe a malé.. asi bych to zkusila otočit, že kdyby jsi ty byla on a on ty, tak bys neodjela ani za milion.... Bohužel někdy chlapi absolutně nechápou..
@bonavoxa tak to bych utíkala od tvého chlapa a rychle.. Mám doma stejný případ.. garaž,pivo,auto a motorka je víc než já a jeho dcera... je to týden a oznámila jsem mu že odcházím.. štve mě to, protože jsem si ho i vzala a necelý rok po svatbě od něho odcházím,ale prostě už nemám na to být na všechno sama a chci být šťastná... takže asi tak...
Holky tak bacha, právě mi napsal, že už se nechce hádat a že chce být s náma a taky jestli se nepůjdeme vyfotit do ateliéru.. neříkám, že to nepoteší, ale zase ze sebe nemůžu nechat udělat husičku na provázku co vy na to?
@verushe20 No, jestli chce být opravdu s vámi, měl by začít řešit bydlení a jiné věci, než se Ti s prominutím snažit "zalepit pusu" nafocením fotek v ateliéru, které by pak jistě ukazoval jako důlkaz, jak je úžasný partner...skoro bych mu měla chuť napsat, že to bereš, abys mohla jednou aspoň malé ukázat, jak vypadá tatínek 😀 😉
Ale vážně? Napsala bych mu, jestli ze mě dělá pr..l 😒
Mne tohle pripomina pripad kamaradky pred 2 roky - ona na rizikovem tehotenstvi a jeji partner prisel s tim, ze asi mesic pred porodem pojede se synem z 1.manzelstvi a mym svagrem na tyden do Italie. Ji to asi ani nevadilo, nam to prislo divny, protoze jeji tehotenstvi nebylo od zacatku v pohode. On si tu dovolenou nastesti vcas rozmyslel, kamaradce se konec tehotenstvi jeste vic zkomplikoval a porodila cisarskym rezem asi 6 tydnu pred terminem. Asi pul roku po porodu se rozesli...