Problém s přítelem
Zdravím holky, chtěla bych se spíše vypsat a nechat si poradit co byste dělali na mém místě? Mám přítele 8 let, byl to téměř idylický bezproblémový vztah, potom co se nám narodil malý jsme spolu začali bydlet a tím začaly problémy. Začli jsme se hádat kvůli maličkostem i kdo co udělá kolem malého, abych ho taky zapojila, začal se postupně z něho stávat nervák, když jsem např přišla později z města, zažila jsem si s ním své..bydlíme v krásném novém baráčku, máme šikovné dítě prostě co jiná žena by si mohla přát a první kámen úrazu je ten, že spíme odděleně (protože 4 leták nechce spát sám) a výmluvy typu, že se všichni 3 na jednu postel nevlezeme a bychom se tam mačkali a že by mě budil budík jak vstává do práce (je fakt, že jsem po porodu přibrala, ale to není snad důvod spolu nespat společně? ☹ )myslím, že mu to spíše vyhovuje. Stál si za svým, že od září bude spát malý sám v pokojíčku, chvíli tam vydržel a my tak spali společně a už je to zpátky kde to bylo (zas ve starých kolejích)..takže chápete, že se v noci nemám ani ke komu přitulit...chodí do práce a jakmile příjde, tak se pomalu nezeptá ani jak bylo, hned jde na stavbu (dal se totiž na stavbu baráčku svých rodičů) jednou stavbou jsme si prošli u nenarozeného malého a ted musím zažívat další stavbu, takže se vidíme až večer, ale to zase sedne k televizi dá si nějakou večeři, lahváče a já jakobych ho ani nezajímala, (to musí být ticho,někdy si i nachvíli prozměnu povídáme) je to fajn, že je to takový pracant, ale moc to až žere..chybí mi i kulturní život zajet někde na výlet a nebo si s ním prostě zajít sednout na kafe, povykládat si (on bohužel na to není) a když už ho dostanu někde do restaurace tak zase rychle plaší at jdeme s tama pryč, nikde dlouho nevydrží, prostě ho to tam nebaví (je spíše introvert) nepříjde za mnou a sám od sebe mě neobejme, nebo nepohladí, většinou dolézám já, protože mi chybí láska a něha, ale poslední dobou už mě to nebaví a celkem i vadí, že se vnucuji, tak ho nechávám být..jo holky a to si představte, když jsem se ho minule zeptala jestli mě neuspokojí víte co mi řekl? Jestli bych si to neudělala sama a někdy zas, že se mu nechce..co to jako je ??? Připadá mi jakoby moc ani na to nebyl a prostě mu to nechybělo, připadá mi, že se čím dál více oddalujeme jeden druhému a že je to zasedlý stereotyp, už mě nebaví a cítím se, že náš vztah nikam nevede a zůstávat s ním jen kvůli baráku je teda pěkná blbost, už se po něčem poohlížím, protože takhle si rozhodně život nepředstavuju místo abychom byli více spolu a řešili společné situace, tak je to právě naopak, vztah mě ničí, ubíjí a nebaví :/ pořád jsme jen doma, do hospod nechodí za to si piva a slivovici doma dá, ale je to zatím ještě v normě, mrzí mě to, protože jsem se s ním několikrát o tom snažila bavit a je to úplně zcela zbytečné s ním něco řešit, jak by neviděl, neslyšel, ani nechtěl slyšet, připadá mi, že když jsem u rodičů a voláme si po tel, že si víc povykládáme a víc si i takhle rozumíme..je něco ve mě špatně nebo už si nevím rady, jak byste situaci řešili na mém místě? Komunikace nezabírá na to musí být dva a chtít daný problém společně vyřešit.....o malého se hezky stará, mají spolu pěkný vztah, když jsem se ho zeptala dávněji na druhé dítě tak mi řekl, že s tebou ne, to radši s jinou..to jako počítá s jinou alternativou? Vím, že to nemyslel špatně a spíše si jen utahoval, druhému by se nebránil kdyby náhodou přišlo, ale já si s ním další dítě život nedovedu představit a žít dál v začarovaném kruhu..mrzí mě to hlavně i kvůli malému myslela jsem si, že nám vztah výjde na dlouho a bude mít sourozence, ale chybí mi cit a porozumění, připadám si jakobychom byli jen kamarádi občasní milenci...ale takto budu radši asi sama..prosím o rady jak byste se k dané situaci stavili. Děkuji moc 😲
@carol001 kdyz se necemu zasmejete - tak je doma pohoda...a vy to podle me nemate,kdyz tady vidim ten popis dle tebe....vztah je i o tom ze nekdy mate doslova zachvat smichu....ja si myslim ze ty jak to porad resis dokoma tak jemu se proste o to vic nechce..
Mam dojem ze i ty mas na situaci doma velky podil...
2 dny jsem pořádně s toho už nenaspala..tak samozřejmě říká se, že na vině jsou oba, nebudu popírat asi mu taky v něčem nevyhovuju, ale je potřeba stále ve vztahu komunikovat ne jen jednostranně, do smíchu mi právě ted není
Jak už tu několikrát padlo - začni u sebe.
Říkáš, žes přibrala - pravděpodobně se necítíš úplně dobře, tak si vyhraď čas pro sebe, malýho dej tátovi - přece nedá přednost stavbě před časem stráveným s vlastním synem - navíc když ta stavba není ani jeho budoucí hnízdo...
A ty vypadni z domu - potřebuješ se vyvětrat, zažít něco, co tě nabije.
řada aktivit je i pro matky s dětmi, tak se poohlídni.
A v další fázi bych začala pracovat na manželovi - jestli neposlouchá a ty se neumíš vyjádřit, tak prostě napiš dopis a všechno mu tam "řekni". Pokud nehodlá nic řešit, o ničem se bavit, tak to buď můžeš přijmout a brát to tak, jak to je - kvůli malému, nebo prásknout do koní a poohlídnout se jinde.
Mě přijde že v tomhle případě se sešlo víc problémů dohromady. Jeden a za mě velký je ten, že jste spolu nebydleli předtím a po sestěhování jste vlastně neměli prostor k tomu, aby jste se partnersky "sžili" - jen vy dva, bez miminka. Situace, kdy se dva lidé stěhují až po narození dítěte mi přijde dost nestandardní - i v dřívějších dobách, kdy nebylo přípustné a tolerované žití před svatbou spolu aspoň byli partneři po dobu těhotenství. Osobně si myslím, že jste si oba dva přinesli nějaké představy a svoje životní postoje a zvyky a ty oba prostě praktikujete - nebyl čas zjistit, kdo z vás co preferuje a co si přeje. To mi přijde jako velký problém a zároveň prostor pro práci na vztahu jako takovém.
Další věc je ta, že ty máš stereotyp a přítel chodí unavený z práce a doma to je stereotyp i pro něj, tak asi hledá nějaký únik (pivo, telka atd.). Chování vás obou je pochopitelné, ale chce změnit u obou dvou. Pokud říkáš, že přítel by do poradny šel - máš obrovské štěstí a velkou výhodu oproti jiným případům, které se tu objevují. Určitě to neodsuzuj a vyražte! Opravdu je to na místě - promiň, ale za svojí rodinu prostě stojí bojovat a tak bych zatnula zuby a i když se mi do poradny nechce, šla bych.
To, že ti tu holky radí, abys našetřila a šla pryč - nemyslím si, že je to dobrý nápad. Ano, je fajn být připravená, ale pokud se začneš zařizovat podle svého, začneš šetřit a připravovat se na odchod, tak to už nikdy fungovat nebude. Já neříkám, že by člověk měl být ve vztahu, ve kterém se ničí, ale pokud jste nevyzkoušeli vše (a mě přijde že nevyzkoušeli) tak to chce bojovat a ne hned vše vzdát. Vztah je dřina a s malým dítětem kór. Myslím, že každá z nás, která má delší dobu fungující vztah/manželství a jednu domácnost ti tu potvrdí, že to prostě není vždy procházka růžovým sadem a chce to práci vás obou.
Napadlo mě - malému jsou 4 roky, to je už docela fajn. Co ho dát někomu na prodloužený víkend a někam vyjet - udělat si čas sami na sebe, procházka, romantika...? Jinak moc doporučuju knihu Pět jazyků lásky - obsahuje hodně zajímavých myšlenek (samozřejmě jak pro tebe, tak pro manžela) 😉
@carol001 Ja bych ti také radila poradnu. Když je přítel svolny, je to super a máte napůl vyhráno. Většina problémů bývá ve špatné komunikaci. My jsme prošli po narození syna velkou krizí, psycholožka v poradne nám ohromně pomohla. Právě to, ze v tom ten odbornik nežije, má odstup, je vyhoda. Je nestranny a z vasich pribehu si muze udelat objektivni obrazek a odhalit to, co vy sami nezvladnete.
ahoj, jen proboha žádnej dopis 🙂 to byla teda rada. Já tě úplně chápu, spát odděleně, po práci přijít a jen si dát pivo a telku. Žádná romantika. A když naznačíš, že bys s ním chtěla spát, tak tě odbude? U nás jsem taky většinou iniciátor já a dočkám se občas odmítavé odpovědi. Je to blbá situace. V baráku jsi zavřená, práce doma, malej na krku. Nedivím se ti, že šílíš. Holky tě tady taky obviňujou, ale do stejné situace by se mohly dostat stejně tak. Podle mě mu tenhle fullservis vyhovuje. Bohužel se stáváš jeho druhou mámou. A jestli se brzy něco nezmění, tak si bude čím dál tím víc zvykat. Já bych mu jednou tu telku vypla a přímo mu řekla, že si připadáš spíš jako jeho matka než jako partnerka-milenka. Ticho po pěšině nic nevyřeší, zhubnutí taky. Chlapům prostě musíš říct všechno na rovinu, žádný chození kolem horké kaše. Někteří jsou senzitivnější, ale podle tvého vyprávění je tvůj chlap stejně jako ten můj takový ten typicky, stereotypní, kterej žádné náznaky neumí rozklíčovat. Řekni mu, že ti chybí se k němu přitulit, přesně jak jsi to tady popsala. Moc ti držím palečky, aby se to zlepšilo, protože znám spoustu holek, co se takhle zbláznily, když byly v baráku samy a chlap věčně pryč v práci a s jinýma....
@carol001 ahoj, možná jsem mimo, ale co zkusit zapracovat na tom, aby malý začal spát sám? Možná to nejsou výmluvy (že je postel moc malá a že byste se tlačili), třeba ho to prostě štve, ale nechce vypadat jako křupan, tak se radši sebere a jde. Mám kamaráda, jeho syn jim v 5,5 letech pořád chodí do postele, je otrávený, nevyspí se (protože se budí zkroucený na všemožných plyšácích), manželský život nula. Možná by tvůj partner přivítal (aspoň jako první krok), kdybys mu řekla, že takhle to dál nejde, že bys chtěla usínat vedle něj a společně vymyslet, jak to malého odnaučit.
@shine2015 tak pokud se zasmějeme není to známka toho, že si zase plně všímá..já už ho nechávám být at se necítí utlačovaný nebo, že po něm něco jen chci...když bych přišla z práce unavená a chtěl by to po mě, tak jsem asi tak hloupá, že bych mu to vyplnila, nejsem sobec..umím lásku dávat, ale ne jen brát ..je fakt, že to moc hrotím on si s tím hlavu vůbec neláme, ale já to prostě neumím hrát na nevšímáká nic se tu neděje, vše je v absolutní pohodě..někdo tu povahu má, ve mě to pořád šrotuje a dusí..:/