Rodiče vždycky preferovali bráchu. Nevím, jak to řešit
Zdravím, nejsem sice matka a ani nastávající matka, ale doufám že mi zde přítomné maminky osvětlí chování mích rodičů. Už odmalička mezi mnou a o tři roky mladším bratrem dělali rozdíly. On byl ten hodnej šikovnej já ta zlá rozmazlená. Když mu odmítnu pomoc jsem mrcha, když odmítne brácha pomoc mě, je to v pořádku, klidně může být i sprostej, ještě dostanu že ho otravuju. Ted po střední nemohu najít práci, měla jsem brigádu uklízečky a chodím na rek. kurz mzdového účta který potrvá ještě měsíc. Brácha chodí na střední a pořád skuhrá jak toho má moc, a všichni ho litují. Taky jsem měla hodně práce ale nikoho to moc nezajímalo. Otec i matka jsou vyučení a šikovní ale moc nevydělávají. Já si vše ale platím sama, takže rozhodně je nevyžírám. Ale i tak před příbuzenstvem i před kamarády jsem já ta slepice co už rok hledá práci, zatímco brácha je ten šikovný chytrý a hodný, který už má práci zajištěnou tam kde dělal praxi při učnáku. Dnes jsem byla navštívit prarodiče a zatímco brácha tam měl hlavní slovo, všichni k němu vzhlíželi a div neplakali nad tím jak ho ve škole přetěžují, já jsem zjistila, že na vš na kterou chci za rok jít nemám lézt, protože mě stejně nikdo nezaměstná, a že až dodělám kurz budu kvalifikovaná uklízečka. Tak nechápu co si mám myslet ale už mě to štve. Když si ráno brácha přispí nesmím skoro ani šeptat, když si přispím já, brácha může dělat bordel a kravál a běda jak se ozvu. Je mi to líto ale netuším jak to řešit. (stěhování zatím možné není). ☹
@8888 ahoj, tvůj dotaz mi velmi připomíná jednu mou kamarádku - je zajímavý, že vždycky je ten mazánek mladší bratr a starší sestra je ta "zlá, líná, atd." Vím, že ona to řešila tak, že se prostě musela postavit na vlastní nohy a odstěhovat, i když to teď nejde, tak až dokončíš ten kurz a najdeš si práci, tak prostě budeš muset co nejdřív odejít, jinak se z toho zblázníš a nebo jak píše berynka budeš se s tím muset naučit žít.. Přijde mi hrozný, jak můžou mít rodiče na každý dítě jiný metr, je to strašně nespravedlivý, jenže rodiče nepřevychováš..
je to tak...i takové věci se dějí. Pro mě bylo moje první práce zároveň zázrak, díky tomu už jsem nebyla na rodičích finančně závislá...hrcala jsem se 10 let po pronájmech, ale lepší než bydlet s rodiči, stejně by mě tam ani nechtěli.. to můj brácha zjistil, že pronájem se musí platit, tak šel zpět k rodičům, je mu 25 a je tam furt🙂
Neboj se, rodiče zestárnou a možná si uvědomí... a pak tě budou vyhledávat a vztahy se upraví.
Držím pěsti, abys dodělala kurz, našla si práci a mohla se osamostatnit.
Já jsem to zažila taky ☹ Ulevilo se mi až když jsem se odstěhovala.Brácha a ta jeho jsou nejlepší a na mě pořád něco vidí.Rodiče bydlí daleko ,a když si po x letech máma odvezla vnučku na prázdniny podotíkám poprvé,dopadlo to špatně.Prej už bude hlídat jenom za peníze.A brách s tou svojí je tam pořád a máma je třeba celý prázdniny dotuje.Dopadlo to tak že spolu nemluvíme,prej se brácha o ní postará ☹ ☹
@8888 , ze svého pohledu bych řekla klasika 😉 ... prostě se s tím nauč žít! 😎 Nejmenovaný člen naší rodiny "umírá" na nějakou chorobu od pondělí do čtvrtka. Chodit se kolem něj musí po špičkách. V pátek se mu zázrakem udělá dobře a mizí kamsi do společnosti 😝.
Když se náhodou učí, tak se tomu taky všechno podřizuje, zajímavé je, že se dokáže učit při hlasité hudbě a zapnuté pc hře 😀 .
Také má často "velmi vážné" zranění ze sportu, takže nemůže dělat v podstatě nic, co se práce týče 😝.
A aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, tak já dostávala stejné kapesné na VŠ jako už on na SŠ 😉 .