Rodinné vztahy. Máte někdo podobně?

@katka9184 popravdě se teda divím tvému chlapovi, že je ochotný každou neděli trávit vzácný čas, kdy je doma, se svojí tchýni. Máš toho hodně, být sama na dva kluky a celou sobotu vařit je podle mě náročný, ikdyž samozřejmě v bytě té práce není tolik jako v baráku.
Naplánujte si nějaký výlet a prostě rodičům zavolej, že tuto neděli nepřijedete a postupně bych to nastavila tak, že budete jezdit třeba jen 1x za 14 dnů... (nebo jak vám bude vyhovovat, nenechala bych se vydírat..).

Jako já jezdím víc za matkou, odpocinu si tam, neříkám. Občas se stane, ze “musí” přijet ona k nám a nehodí se to a už jede do urazenosti a ze se vymlouvam, tak proste nahodim jinej termín a co víc. Nic. Proste my jsme taky rodina, taky chceme něco a je jejich problém tohle vnímání. Oni taky nejezdi tak často jako třeba my. Smůla. To s tím barakem… jako vyrůstala jsem na baráku, ohromná zahrada, ovce a když člověk chce, práci si vždycky najde, to jo. Ale myslím, ze v bytě je to to samý, jen místo sbírání ořechů po zahradě prostě prerovnam skříně. Místo sekání vytru, vysaju, udělám velkej uklid. U nás to bylo ze se primárně obdelavala zahrada a byt šel stranou. Tak teď obdelavame byt a zahradu nemáme, co jako.:D A aby máma nenadavala a necejtila se urazena, kazdej měsíc prijedu na par dni bez manžela a jen se synem.)

@katka9184 No přiznejme si, kolik času člověk reálně tou prací na baráku stráví a kolik je televize a klábosení se sousedy... U nás velmi podobné. Baráky a práci máme všichni, zajímavé, že ze strany jedněch rodičů to jde - živě se navštěvujeme, zajímáme se o sebe, pomáháme si vzájemně. Ze strany druhých rodičů, to co u vás - neustálé hledání důvodů, proč to nejde a ať se snaží někdo jiný - my. Ať mi nikdo netvrdí, že ti lidi, kór pokud jsou v důchodě, nenajdou 2 hodiny za týden, aby se zajímali o své děti/vnoučata. Ale samozřejmě je pohodlnější vždycky něco najít, aby nemuseli vyvíjet iniciativu. 🤷‍♀️ Postupem času jsem si utvořila názor, že činnost/věc nikdy nebude mít přednost před blízkým člověkem. Pár řádků mrkve přece nestojí za to, že se mi někdo blízký vzdálí a bude smutný z neustálého odmítání. 🤨

@katka9184 Sorry za uprimnost, ale muzes si za to sama. Lidi se k tobe budou chovat jen tak, jak jim to dovolis. A ty rodicum dovolujes s tebou jednat jako s ditetem. Moje matka je taky takova a taky vede blby reci o tom, ze vsichni, kdo bydli v byte (vcetne mne) jsou lenosi, a kdo bydli na baraku (napr. nasi) musi porad makat. A taky ma moje mati sklony k urazeni se. To je proste ta nezvladnuta komunikace, tahle generace proste neumela kvalitne komunikovat, zila jsem leta letouci v zahranici a tam je mezigeneracni komunikace na uplne jine urovni. V CR maji lidi porad zafixovano, ze rodicum se nema odporovat a ze rodice vedi vsechno nejlepe atd. A spousta rodicu toho potom zneuziva a kdyz neni pojejich, neumeji konfrontaci a nesouhlas zpracovat jinak, nez detinskou reakci (urazi se, nemluvi a pouzivaji ruzne formy manipululace atd), takhle proste vyzraly clovek nekomunikuje.

Mne pomohlo nastavit si jasne hranice - a na tech nekompromisne trvat! Rikas, ze se to neobejde bez hadek. Ale obejde! Proste rodicum v klidu OZNAMIS, co mas na srdci a NEOTEVRES dvere k zadne diskuzi - to by jen vedlo k hadkam. Proste oznamim, ze k nim nebudeme kazdou nedeli jezdit a nebudes cekat na reakci a nenechas se zmanipulovat tim, ze se urazi nebo prestanou mluvit. Jejich prvotni reakce bude sok, protoze tohle od poslusne dcerusky necekaji a budou se te snazit vmanipulovat do pozice, ve ktere te chteji mit. A jak? Jedinym zpusobem, ktery umeji a ktery se jim v minulosti osvedci (urazeni se atd). Ty na to ale nebudes reagovat a vyklidis pole a nechas to byt. Teprve az uvidi, ze to myslis vazne, muzete se posunout dal. Ale NESMIS VYMEKNOUT!

Ja jsem to takhle se svou matkou musela udelat opakovane a teprve az potom ji docvaklo, ze opravdu nejsem onuce, se kterou muze manipulovat, a to, ze jsem jeji dcera, neznamena, ze me bude dirigovat jako orchestr.

Je to jako s drezurou zvirat nebo s vychovou deti ;-D Nesmis vymeknout, protoze jinak te uz nikdy nebudou brat vazne. A ze v mezicase nebudou komunikovat? Jejich problem! Oni se pripravuji o hezke zazitky s rodinou, kdyz jim to nevadi, tak je to jejich volba, ty a tvoje deti mate zivot pred sebou, tvi rodice jsou na 'sklonku zivota' a pokud jim nevadi plytvat casem malichernym urazenim se, tak je to jejich volba a tu bych respektovala. Na smrtelne posteli toho budou litovat.

@katka9184 paráda, to je dobře, že to tak dáváš, drzim pěsti ....
s takovými rodici vztah udržet je šílené. Kdo nezazije - nepochopí, navíc clovek nechce přijít o rodinu, že? držím pesti at tví rodiče dostanou rozum 😄😉

@katka9184 u nas se ty navstevy celkem podarilo omezit a nakonec to ze strany prarodicu bylo v pohode. Byli opravdu uz z drivejska zvykli na to, ze ty sve deti maji kazdy vikend doma, ja jsem jezdila tak casto i z VS, protoze manzel studoval v jinem meste, ale doma mel o par kilometru dal od nas. Navic jsme meli v okoli spoustu spolecnych znamych, ruznych akci, tak byl opravdu duvod byt doma. Kdyz se narodilo prvni dite, byli jsme u nasich taky hodne casto, hlavne ale kvuli me babicce, pro kterou bylo pravnouce takovym povzbuzovacem do zivota. Jenze jak syn zacal rust a pribylo i druhe ditko, najednou mi ten cas u nasich prijde hrozne promrhany. Neni tam poradne kam jit, kluci tam prakticky nic nemaji, musime vse s sebou vozit (mysleno kolobky, odrazedla), proste vesnice s nulovym vyzitim. Babicka je z nich stejne za chvili unavena a ja musim vymyslet, co budeme delat. V lete je to jeste OK, nasi maji bazen, ale ted v zime to je opravdu zabity vikend. Poslednich pet let bydlime ve velkem meste, je tu kam zajit, za domem je plno hrist.. no ale hlavne je to doma 🙂

Naši taky chtěli aby jsme jezdili každý víkend, abych jim dávala syna na víkend, protože hlídají i synovce tak ať si má s kým hrát. Ale prostě NE, přítel se těší na syna že si spolu užijí víkend, když se v týdnu téměř nevidí, syn se těší na tatínka, o babičku s dědou úplně nestojí a každý víkend jezdít? Jako proč, mají auto stejně jako my, barák stejně jako my, ale my máme ještě ohromnou zahradu takže práce ještě daleko víc. Takže jsem jim oznámila že prostě přijedeme když my budeme mít čas, ať si přijedou oni. A syna na víkend na hlídání neměli, úplně mě nezajímá že synovec chce aby můj syn přijel, syn NEchce. Musíš se naučit říkat NE. Máš svoji rodinu a ta je nejdůležitější.

@prejeta_zaba No, naši jsou oba pracující a na zahradě tráví od jara do podzimu skoro veškerý čas, tam se TV opravdu nezapina a sousedi jsou spíše víkendový, není tam nikdo na stálo vedle nich.
Takže těm čas opravdu venujou, zahradě. Bohužel, když se u nás řeknou záhony, tak to není jeden řádek mrkve a pár rajčat, u nás se jede ve velkém... Ano, je fajn, že je zeleniny pro každého. Ale mamka čím je starší, tím to míň stíhá, je unavená a nenechá si to prostě vymluvit.
Přesně tak, taky nechci stavět děti a rodinu až na druhé místo. Práce prostě neuteče a ty 2 hodiny jednou týdně by je nezabili

@zanett Děkuji za názor, bohužel jsem k poslušnosti byla vychovaná a nějak se přepnout, aspoň co se týče vůči nim mi nikdy moc nešlo a když jsem si dupla, bylo zle.
Ale prostě tahle situace se musí změnit, sama to vím a čím budou i děti starší, budou mít kamarády, koníčky, tak toho času moc nebude.
Takže to budou muset pochopit ať se jim to líbí nebo ne

@kikca88 ano, tahle situace je šílená a opravdu nechci, aby děti přišli o prarodiče, o to fakt nestojím. Takže se to budu snažit v klidu vyřešit, doufejme, že to tak bude

@rubesovak Právě, kord teď, když chlap jezdí domů prostě jen na 2 dny, tak toho společného času fakt moc není.
To jo, dávat rodičům syna, protože hlídají synovce, aby si měl s kým hrát, je taky zvláštní, tak ať mu vymysli zábavu sami, jinou 😅.
Já jsem pak zvědavá na ten čas, kdy bude hotový barák, jak ta situace bude potom vypadat

@lpch Jo, to úplně chápu a tu promrhanost zimního času vidím taky. Děti teda mají u našich velké vyžití, mají tam prolezky, houpačku, trampolínu, bazén... Takže v létě se tam vyblbnou, to neříkám, ale stejně bych ten čas strávila jinak, někde jinde, atd.

@mmm12345 Tak on tam jezdí kvůli dětem, nebo že si pro malého jedeme a nechce být doma sám, když nás přes týden nevidí, takže jede taky. A také mu to vadí, bavíme se o tom často a proto to chci změnit.

@veruuu_kubesovic No, tak naší to taky nepochopí, že nechceme trávit čas u nich, kde můžeme být na zahradě a ne být zavřený v bytě... Ale že chceme něco a dětmi podnikat už nevidí..a když jo, řeknou že místo aby jsme šetřili na barák, tak utracime za výlety(poslední výlet byla dovolená v létě) ... To by bylo další téma a tohle mě prostě strašně štve, mrzí... Prostě ne, náš život a musí to respektovat!

@pampeliska1313 Souhlasím, taky jsem kolikrát ráda, že si u nich na chvilku sednu, popovídáme, v létě třeba něco ogrilujeme, ale ne prostě tak často.
S tím byt xbarak... Přesně jak píšeš, člověk když chce, tak si práci vždy najde a s tím já nemám problém. Kord poslední dobou ji mám vážně až nad hlavu.
Ale je to i s časem, kdyby chtěli, najdou si ho, aby přijeli

Trochu mimo, ale přišlo by mi fajn, že prarodiče chtějí mít oba bratránky, aby byli spolu. Jako když tam kluk nechce, tak jasný, nenutit, ale nepřijde mi to od nich divný, naopak super.

@katka9184 Ano, bohuzel jsi k poslusnosti vychovana, to jsi uhodila hrebicek na hlavicku. Rodice, kteri vychovavaji sve deti k bezbrehe poslusnosti, to delaji prave proto, aby s nimi mohli cely zivot manipulovat, jinymi slovy; aby se jim ty deti nikdy nevzeprely a vzdy jednali tak, jak rodice ocekavaji. Tohle je generacni prokleti i u nas v rodine. Moje babicka byla vychovavana k poslusnosti, vychovala k poslusnosti i mou matku a moje mati se snazila k poslusnosti vychovat i mne i segru. Problem je, ze NIKDY ty deti nebyly v zivote spokojene, stale resily vnitrni rozepri mit zivot, jaky chteji versus jaky jim nalinkovali rodice. Moje babi se tou poslusnosti k rodicum trapila i 40 let po jejich smrti! Moje mati totez a moje segra je jako ty; neumi se matce postavit a trpi. Pro ty rodice je to vyhoda; vychovaji si poslusneho 'pejska', ktery jim nikdy nebude odmlouvat, nebude s nimi nesouhlasit atd, a rodice budou mit jednoduchy zivot. Je to ze strany rodicu odporne manipulatorske a tim, ze jsem zila v zahranici a videla, ze na Zapade maji casto (ne vzdy) zdravejsi rodinne vztahy, protoze rodice podporuji deti v tom byt sami sebou a delat, co je tesi, i kdyz je to treba v rozporu s pranim rodicu. To mi otevrelo oci a uvedomila jsem si, jak toxicka je casto to vychodni vychova (nastesti ne vzdy).

@zanett Tahle manipulativní výchova je bohužel velmi častá. A když se už dítě rodičům postaví, tak ti to snáší velmi zle, a co znám z vlastní zkušenosti i z okolí, pak z toho viní partnery těch dětí. Nedokážou si připustit že jejich děti by mohli mít svůj názor, a radši to svádí na ostatní.

Dokud nebudeš drsná a prostě neřekneš stop, nikdy se to nezlepší. Tchanovci bydlí půl hodiny autem a byli tady loni v dubnu. My tam dojedeme tak jednou za dva měsíce. Oni nemají zájem o svoje vnoučata, jejich boj. Ozvou se sporadicky, ještě pokaždý vyslechneme to, že my se jako ani neozveme. A upřímně, mohli by zkusit nařizovat mi, ať už naši nebo tchanovci, kdy jim dám děti.

Ale taky nám trvalo než jsme si to doma ujasnili. Odmítla jsem prostě dělat blbce a jezdit tam pořád. hodně k tomu pomohlo paradoxně to, že syn má autismus a tchán to odmítá akceptovat a já nebudu poslouchat, že mu nic není, je jen rozmazlenej a my si to vymýšlíme.
Zkrátka, máme svých starostí dost a lidí, co mi starosti ještě vědomě přidávají ve svém životě fakt nepotřebuju.

@inssomnia Trošku si myslím, jestli to není taková ta situace, kdy prarodič jednoho vnoučka upřednostňuje před druhým. Přičemž na toho jednoho si ve chvíli, kdy ho nepotřebuje na zabavení oblíbence, ani nevzpomene... Pokud by to tak bylo, taky bych nebyla úplně ochotná půjčovat jim svoje dítě jako zdroj zábavy.

@katka9184 já jsem prokoukla až v manželství, jak jsem z dětství rodiči zašlapaná, neumím si prosadit svou, ve všem ustupuju, rodiče měli vždycky pravdu a když jsem chtěla něco jinak, odrazovali mě od toho, že to stejně nezvládnu apod. Teď nejvíc trpím v práci, kdy můžu za každý průšvih, no a v manželství jsem moc měkká a svoje potřeby považuju za zbytečnosti ☹️ ... Pokaždé když k našim s dětma jdu, tak vždy odcházím s něčím, co dělám špatně, že děti dostatečně nahlas nezdraví, že manžel vymýšlí špatně práci na chalupě (taťkova chalupa), že se nevejdu do kalhot apod., no většinou kraviny, které ale zamrzí... Nechci být nevděčná, vím, že by se pro nás rozdali, ale kdyby místo věčné kritiky radši podpořili. Teď nakukávají klukům, že je vezmou k moři, protože my na to teď nemáme peníze (rekonstrukce)... Není to jednoduchý no 😒

@vipeta Jestli muzu: ja jsem mela pred lety v praci presne totez! Jaky vztah jsem mivala s matkou, takovy vztah jsem mivala s nadrizenymi a kulmovalo to v jedne praci, kde jsem pred lety byla. Sef me tehdy narkl a obvinil z milionu veci, ktere nebyly pravda a obratem zrusil mou pozici a dal mi vale. Strasne se me to tenkrat dotklo a ten pocit krivdy a bezpravi me drzel dlouho, strasne jsem se tim tenkrat trapila. Ale otevrelo mi to oci. Najednou jsem videla tu podobu se vztahem s matkou; taky jsem byla porad ta spatna, ktera za vsechno muze, byla jsem neduveryhodna (nevim proc, nikdy jsem nikomu nedala duvod mi neduverovat), ale moje ukrivdeni se casem zmenilo v bojovou na*ranost! Byla jsem vytocena na vsechny a na vsechno a rekla si, ze odmitam delat nekomu onuci a udelala jsem ve svych vztazich poradnou revoluci! Nastolila jsem jasne hranice a na tech jsem zarputile trvala. Nebylo to ze zacatku jednoduche, ale vyplatilo se. Dnes mam obecne vztahy dobre (jak doma, tak na pracovisti), protoze odmitam ohybat hrbet pred nekym, kdo se mnou chce jen manipulovat ve svuj prospech.

Ona je pravda, ze jake vzory chovani si neseme z domova, takove vztahy budeme mit vsude (na pracovisti, romanticke vztahy, sousedske vztahy atd). Moje sestra se ale z tohoho podruci rodicu neumela dodnes vymanit. Boji se konfrontace s manzelem, se svymi detmi, s lidmi v praci, proste s kazdym. V kazdem vidi nasi matku a boji se, ze kdyz se nekomu postavi, dostane se ji stejne reakce jako od matky. Za par let ji bude 40 a strasne ji to szira, proste vi, ze prozila pul zivota jako onuce, ale zkratka nema silu se tomu postavit. Uz byla i u nekolika psychologu, ona vi, co ma delat, ale problem je, ze proste nema tu vnitrni silu. No ale jak se rika; Kazdemu, co jeho jest...

Je videt, ze v mnoha rodinach jsou ty vztahy pokrivene a spousta dospelych si v sobe nese traumata cely zivot. Ja treba aktualne resim to, jak vlastne pristupovat k vychove vlastnich deti. Z detstvi si nenesu moc dobry vzor a cim dal vic v sobe resim, jestli to dite vychovavam dobre nebo ne. Verim tomu, ze nasi rodice asi taky nemeli uplne zamer vychovat z nas snadno manipulovatelbe ososby, taky nas urcite meli radi a chteli jen to nej. Kde se to zvrtlo, co delat jinak?

Přesně tak, spoustu z nás výchova rodičů poznamenala na celý život. Teď už je na nás, jak se k tomu postavíme.
Jenže ono se o tom dobře mluví, než dělá. Tohle není věc na 5 minut v mezi řečí. Aspoň u nás to bude běh na dlouhou trať, znám to.
A přesně jak píše Ipch... Chceme vychovat děti jinak, než v čem jsme vyrůstali my. Já osobně chci, nebo si přeji, aby ve mně měly děti velkou oporu, aby se nebály přijít a říct, co je trápí, umět si popovídat, ať už to bude o čem koliv.
Uvedu příklad... Jako dítě jsem byla jedničkařka, zakladni škola vesměs samé, ale sotva jsem přinesla špatnou známku, tak bylo zle... To jsem prostě nechápala, přece zakopnout může každý... To prostě nechci, nechci aby měly strach říkat mi špatné věci.

@katka9184 zakladatelko, jak jste se posunuli dale s rodici? Resim neco obdobneho..

@bereni Ahoj/Dobrý den ☺️ Omlouvám se za pozdní odpověď, ale právě jsem se vrátila z dovolené, dala jsem si trošku půst od mobilu.
Můžeme si klidně napsat do soukromé zprávy. Pokud budeš mít čas a chuť, klidně napiš