Rodinné vztahy. Poradíte, prosím, co udělat?
Ahoj, zajimal by me nazor, pohled nekoho jineho na situaci. Je mi 30. Ve svych cca 18ti jsem se dozvedela, ze mam nevlastni sestru z otcovy strany. Ma ji z predesleho vztahu jeste nez se poznal s nasi mamou. Co vim, rozesli se ve zlem po kratke znamosti a s dcerou se nikdy nevidal, ackoliv alimenty poctive platil. Jestli nechtel, nemohl, netusim a nikdy jsem se s nim o tom nebavila. Sam mi k tomu nic nerekl, on na takove konverzace neni. Nam je a byl dobrym tatou, s mamou jsou porad spolu. A ja vim kdo to je, nasla jsem si ji na FB... Ale celou tu dobu premyslim, jestli ji zkontaktovat a doposud jsem nenasla odvahu. Je nad tim mnoho otazniku. Vi ona o me? Co kdyz ano ale proste semnou byt v kontaktu nechce, muze me brat jako nekoho kdo ji sebral tatu. Jak by to dopadlo kdybychom se poznaly? Bude chtit videt i tatu? A on ji? Neudelam v rodine zbytecne dusno? Nemam si o tom s kym popovidat, proto uvitam vase postrehy a rady, treba jste resily neco podobneho.
Napsala jsem ti sz.Zkus sestře napsat.S rodiči bych to asi hned neprobírala-řeknou ti ať to necháš být.Nejhůř co se ti může stát -neodepíše nebo napíše že o tobě vědět nic nechce.Když si nebudete sedět stýkat se nemusíte.
Asi úplně nevím, jak bych to řešila. Na tvém místě, by mě strašně zajímalo, proč se s předchozí partnerkou rozešli ve zlém a jaká je vlastně moje nevlastní sestra. Prostě bych chtěla znát rodové tajemství. Co ví ona, co jí řekli její rodiče... Když se rodové tajemství vynese na světlo, tak ztratí svou moc.
Asi tak ve 30 už jsi dospělá, měla by jsi si sama vydělávat nějaké peníze, takže ti rodiče nemůžou do nekonečna říkat, co můžeš a nemůžeš dělat. Na druhou stranu, když se dozví, že jsi ji kontaktovala, ať to dopadne jakkoliv, tak budou trochu naštvaní.
Kdyby chtěla tátu vidět, viděla by ho, našla by si ho. Vím, že jsi psala, že táta o tom mluvit nechce (ani se nedivím, některé životní kapitoly bolí uzavřít a člověk pak už nenachází sílu je otevírat), ale já bych se ho zeptala, jestli by mu vadilo, kdybys svou sestru kontaktovala. A pak se podle odpovědi zařídila, a tím nemyslím nutně vyhovět tátově přání. Ale jen bych ráda varovala před přílišným očekáváním. Ta žena je pro tebe cizí člověk, táta ji nevychovával, nemusíte mít společného nic jiného než DNA.
@milu_ji Upřímně sama píšeš, že těch informací moc nemáš a máš spousty otázek. Za sebe bych se snažila dostat informace s taťky a pak bych se rozhodla. Na víc jsi připravena na vše co se může stát při setkání? Pomluvy na tvého otce, výčitky apod... Na víc jsi si jistá, že tvá nevlastní sestra ví, že tvůj otec "žije"? Vím, že to vypadá divně, ale znám pár takových případů kdy matky lhali svým dětem , že jejich otec nežije a pak se ukázalo, že jo. A jsi připravená i na to , že se setkáním můžeš udělat víc škody než užitku a třeba více bolesti tvému tátovi? Já vím, že to tak být nemusí, ale dřív než se s ni zkontaktujes zkus promyslet všechny důsledky co by to mohlo mít.
@milu_ji Nečetla jsem komentáře, ale tatky bych se přímo zeptala na vše co mě zajímá. Sestra je to jen biologicky a ještě napůl, dle toho co píšes, taťku ani nezná, když ji nevychovaval, krev sice není voda, ale ten společný cas je snad mnohem vice, rodičům bych to za zády nedělala, když nevím souvislosti, zvedavost chápu. Přímo na "sestru" bych se obrátila jen když bych věděla že ji bylo nějak ukrivdeno třeba.
Tu zvědavost chápu a klidně bych jí napsala s tím, že jí necháš tu možnost úniku - když nebude chtít, je to OK.
Krev opravdu není voda, moji rodiče mají oba děti z předchozích vztahů. S těmi od matky jsem vyrostla, to je společná výchova, společný kus života. S těmi od otce ale stejně vypadáme a máme i některé stejné povahové rysy, i když naše vztahy nejsou nijak žhavé a cestu jsme si k sobě přes právě křivdy v dětství (ukradený táta, že) hledali dlouho. Poznat se můžete a tím to může a nemusí skončit.
Já bych teda začala spíš u vlastních rodičů, jestli něco víc ví mamka a co ti k tomu řekne po těch letech taťka. Asi to chce nějakou vhodnou příležitost k rozhovoru, ale staří už jste na to snad všichni dost.