Rozchod - rady. Jak to udělat?
Ahoj, abych vás uvedla do situace..
Mám přítele, jsme spolu 11 let. Máme spolu dítě (4r). Z mojí strany to neklape a fakt se trápím, kdykoliv jsem s ním řešila co mi vadí začal s řečmi, že jsem hysterka a zbytečně věci hrotim. (Partner je z DD, má jen bratra). Několikrát se stalo, že půjčil bratrovi peníze, mi nic neřekl a pak na konci měsíce přišel se slovy "musíme sáhnout na úspory, nevyšli jsme" - bylo to v době kdy jsem byla na rodičáku. Když jsem se pak dozvěděla, kde mizí ty peníze tak řekl, že to je jeho bratr. Jasně ať pomůže rodině, ale ne na úkor té své. Doma se cítím jako služka a matka a ta co by měla roztahovat nohy. Když jsem ho prosila o to ať se zapoji tak se nezapojil a ještě byl vztekly, když jsem šla s kamarádkáma z práce jednou za měsíc Do kavárny.
No problémů nad hlavu ve vztahu a ani poradna nepomohla. Joo abych nelhala pomohla na tak měsíc, po měsíci jsme byli zpátky.
Abych přešla k dané věci, já už se necítím ve vztahu dobře. Říkala jsem mu to xkrat a teď jsem s ním jen z lítosti, že nikoho jiného než mě dceru a bráchu (který se ozve jen když něco potřebuje) nemá. A ta lítost mi nedovolí mu říct, že chci ať se odstehuje. Z druhé strany se v tom vztahu utrapim, pokud v něm zůstanu. Ještě podotknu, že je milující otec a to je taky jakási brzda.
Jak to udělat a nezbláznit se z nějaké "zodpovědnosti" vůči tomu, že nikoho nemá.
@nagojka děkuji ❤️ tobě taky hodně sil.. Je to těžké a z jedné strany chci být sobec a myslet i na své štěstí, z druhé strany to asi tak úplně neumím.
Zkušenost nemám, ale v tuhle chvíli to bude chtít být prostě trochu sobec a myslet hlavně na sebe. Píšeš, že se v tom vztahu utrápíš, když zůstaneš a to přece nechceš… Pokud je skvělý otec, tak to může být i dál, tahle role mu zůstává a dcera o něj nepřijde (pokud to není blb)… Rozhodnutí je na tobě a určitě je to těžké, ale když už teď je to takhle, tak celý život s ním stejně nebudeš. Takže proč to prodlužovat.
Nabízela jsi jemu nejakeho terapeuta, jinou formu pomocí?
Pokud nebude mít zpracovane věci co v sobě má tak z něj dobrý partner nikdy nebude...
@sasui1 chodil k psychologovi a na nějaké sezení (přišlo mi to podobne jako znám z filmu anonymní alkoholiky, ale pro lidi z DD a podobně..)
Jde vidět že už to máš srovnané v hlavě a víš, že tohle prostě už nechceš. Směr už máš jasně daný a je to dobře. Překážkou v cestě ti je říct to partnerovi a také ho požádat o vystěhování. Nebude to snadné, ale to nejtěžší rozhodnutí už jsi zvládla. Neboj, zatni zuby, tohle zvládneš taky!!! Držím palce!!
Tohle je těžké, najdi si psychologa, který tě tím provede. Máš odpovědnost za sebe, dítě. Ono je to velmi kruté, ale nelze zachránit nikoho, kdo se nechce nechat zachránit.
Partner holt padne na hubu. Jeho startovní pozice jako dítěte z DD je o dost těžší než moje, ale prostě ty se nemůžeš nechat zničit, protože on to měl těžké a je oběť životních okolností. Kdyby chodil dál na terapie, tak je to něco jiného.
Jako bys psala o mě mám to úplně do puntíku stejně ...akorát s tím že mě brzdí jen to že je milující otec a můj syn ho naprosto zboznuje...A představa že je rozdělím je psychicky neúnosná...nedokážu si pomoct...takže vlastně řadu nemám jen přeju hodně síly a ať všechno dobře dopadne ...