Rozvod a dítě se starším mužem?

Ahoj všem,

moc nevím, jak to tu funguje, ale doufám, že bych tu mohla najít pár tipů, jak vyřešit svou situaci. Půjdu rovnou k věci.

Bude mi 35, jsem skoro čtyři roky vdaná a s manželem mám dvě děti, 3,5r a 14m. Manžela mám ráda, ale brali jsme se víceméně z rozumu. Otěhotněla jsem po pár měsících chození, přes HA. Druhé dítě máme také přes HA. Obě děti císařem, kvůli mým zdravotním problémům. Poté jsem se nechala sterilizovat. Žiju velice spokojený život. Mám vše, co bych si mohla přát. Jenže mi chybí láska a emoce. S mužem spolu nemáme prakticky žádný fyzický kontakt a nejde s tím nic udělat. Za celé čtyřleté manželství a jsme měli cca deset styků. Nechci ti moc rozebírat. Je skvělý otec i manžel, se vším pomůže, stará se o dům, prostě se máme dobře. Jen emocí a vášně v něm je jako v deseti deka sekaný...

Poměrně dlouhou dobu mám paralelní vztah. S mužem, který je skoro o dvacet let starší. Je energický, vášnivý, živelný. Nikdy jsme o tom s manželem otevřeně nemluvili, ale musí mu být jasné, že spolu i spíme. Máme spolu nějaké aktivity, které bych kvůli anonymitě raději nesdělovala. On pro mě jezdí domů, přespávám u něj, často spolu trávíme čas. Znají ho i mé děti ... S manželem si spolu klidně dají kafe, cigaretu... Těžko se to vysvětluje... Je to v podstatě polyamory, až na to, že muž to zřejmě neví, ačkoli by byl asi úplně slepý a naivní... Takže to zřejmě ví a je mu to jedno, nebo to zkrátka nechce řešit.

To co řeším je, že poslední měsíce vážně uvažuji o tom, že se rozvedu, s přítelem bych chtěla miminko (mohu jít po sterilizaci na ivf) a vůbec bych chtěla žít s ním. S mužem to jde od desíti k pěti. Skoro spolu nemluvíme, nikam nechodíme. Jen pro okolí jsme dokonalý pár. Hodně lidí z mého okolí ví o mém vztahu s tím druhým. Někteří mě odsuzují, druzí mě chápou... Hodně přátel nás zná všechny tři. Dlouho to pro mě fungovalo takto, ale poslední dobou mám nutkání to nějak řešit, rozseknout to, přítel se velmi trápí...

Je tu někdo, kdo zažil podobnou situaci a odešel ze spokojeného, leč pomalu nefunkčního manželství bez emocí, do vztahu se starším mužem? Uvědomuji si, jak naivně a nevděčně to při čtení musí vyznít, ale kdo to nezažil, neví jaké to je...

Nestojím o odsuzování, rady, že se z toho mám vyspat, že se rozvedu, pořídím mu dítě a on mi vzápětí umře (ano, i tohle už jsem slyšela) ... že mě pálí dobré bidlo (s přítelem bych se rozhodně neměla tak dobře, jako s manželem, jsme na tom finančně opravdu velmi dobře, po rozvodu ale určitě budu mít holý zadek a přítel sice podniká, ale žije z týdne na týden - mou podmínkou by určitě bylo, že si musí uspořádat "svoje věci"). Chtěla bych zkušenosti těch, kdo to měly/měli podobné a jak to dopadlo.

Děkuji
A.