Ahoj holky asi se jdu jen vypovídat . Jsem vdaná 10 let spolu jsme 13 let máme 3 děti. A já cítím nejspíš platonickou lásku ke kamarádovi ( bratranec přes koleno) od manžela tak nějak to začalo minulý rok pak jsme se přes zimu vůbec neviděli a já si myslela že to pominulo a letos na jaře to začalo znova a snad i cítím něco víc a taky si přesně vybavují ten okamžik kdy se to ve mě prohloubilo. Nikdy jsem mu to neřekla a nejspíš ani neřeknu . Vztah s manželem mám složitý v minulosti mi dost ublížil psychicky včetně nevěry no údajně bez intimnosti. . Zrovna včera jsme spolu mluvily a cítím od něho že mě prostě nebere vážně . Mluvila jsem o tom co mě chybi a vadí že mu bohužel nevěřím a jsem stále ve strachu že to udělá znova. A taky jsem se ho ptala co mu vadí na mě co by změnil nebo naopak co by chtěl a odpověď nic já jsem tak spokojený ( o mé platonické lásce jsem nemluvila) snažím se náš vztah s manželem obnovit, ale on je úplně beze snahy. Potřebuji vyjít z toho stereotypu a manželovi dávám šance nechci to úplně zahodit. Nedokážu si představit jak fungovat rozděleně. Ale zároveň se strašně trápím jak tím že mě manžel nemá snahu tak láskou k někomu komu to nikdy neřeknu . Myslím si že něco cítí i on ale to se nejspíš nikdy nedozvím protože já nejsem schopná mu to říct a dle mě on respektujento že mám manžela . Asi ani nečekám žádné komentáře. Ale vždy mi pomůže se vypsat
Otázka je, proč máš s manželem tři děti. Je to typická situace a můžu tě uklidnit, že se toto stane snad každé ženě. Nejnáchylnější jsou na tom maminky na RD a čerstvě v práci po rodičáku. Snadno se zakoukají. Časem to bude lepší a lepší. Mě se to stalo také a byl to i krásný pocit a svým způsobem mi to chybí. Svět byl veselejší a já ráda vstávala, radovala se z každého dne, rozkvetla jsem. Pak přišly starosti se synem a už mě nikdo jentak neohromí. Takže toto má zkušenost. Nech si o něm zdát, nebuď naivní, že by manžel žádný idol. Samozřejmě ve vší početnosti a nepřižovovat. Tráva není zelenější.