Špatné manželství? Co mám dělat?
Omlouvám se,že vytvářím novou diskuzi,když je jich tady mraky. Ale můj problém zde nemůžu najít.
Mám manžela,jsme spolu zatím rok. Mám s ním 16m dcerku. Bohužel mi přijde že jsem na ní sama. Manžel má svůj svět, je svůj. Nemá rád změny a novinky. Má mě rád i malou. Můj problém je, že je s námi málokdy. Když je doma je u pc, nebo na gauči a kouká na tv a venku chodí na pivko než s náma třeba na procházku. Než se nám narodila malá nějak mi to nevadilo,ale teď mi to víc než vadí. Přijdu si jak domácí puťka :( lítám kolem dítěte,sporáku,pračky,psa apod. Manžel chodí z práce okolo půl 4 od pondělí do pátku a víkendu je radši v garáži.nebo na pivu.....
Jeho kamarád se mě i malé věnuje více než on a tak jsem zjistila,že jsem nejspíš nešťastná s manželem. Otevřel mi oči a ukázal mi,jak se má manžel starat o manželku a dítě :(
Nevím co mám dělat radši utíkám k našim než být doma.... Přijdu si jako špatná manželka,ale život si zkazit nechci... :(
@andelka jojo to si vlastně trefila..nejde o to jen být přítomen,ale i o to se tomu dítěti věnovat...ale těžko tady posoudit,jaký je můj nebo jiný chlap..to člověk musí zažít🙂 já se mu koikrát ani nedivím,že se chce o vikndu válet u televize..každý den bejt v práci do večera není med,ale na druhou stranu...žíly by mu to nezkrátilo,kdyby se jednou přemoh,žejo..vždycky když někam jdu s malým,tak si připadám jak svobodná matka,většina dětí tam má s sebou i tatínky a my toho našeho doma. ☹
@somalicats tak to je bezva. 🙂
@marecekavendulka naprosto chápu. U nás hodně lidí myslelo, že tatínka nemáme, jen babičku 😒
@andelka jj,to já abysem si nepřipadala jak trubka,tak dycky třeba prohlásím,aby mě bylo slyšet:"tak pojd Marečku,už jdem domů,tatínek na nás čeká." 😀 😀.....tím nechci samozřejmě říct,že svobodné maminky jsou trubky,to bych si nikdy nedovolila,ale cítím se blbě v tom,že my tatínka máme ale za pecí..taková paní Colombová v kalhotech..každý o něm slyšel,ale nikdo ho neviděl 😀
@bjoucik.15 S chlapama to někdy není vůbec jednoduché. Vím, jaké to je a tohle ti nezávidím.... Myslím si holky že to není o tom, že starého psa novým kouskům nenaučíte. Kdyby ten chlap chtěl, tak se SÁM změní a už hlavně skrz tu rodinu. Všechno jde, když se chce. Já se osobně bjoucik.15 nedivím, že je nešťastná. Když vidí, jakého muže má doma a jak se k ní a malé chová kamarád, tak je to opravdu k pláči. Když mužskej (KAMARÁD) pomáhá více než vlastní manžel a zároveň otec dítěte, tak je to k pláči... Já si procházím podobným obdobím (také problémy s mojim partnerem) a to se malej teprve má narodit a věřte, kdo tohle nezažil, tak neví o čem se mluví... A někdy je dobré, když Vám druhý otevře oči a vy si to uvědomíte. Samotné Vám to nedojde, respektive to nechcete vidět. Musí Vás k tomu někdo nakopnout aby jste začali zvažovat co dál, jestli to má nebo nemá cenu. Také jsem dala nespočet šancí, ale vždy se to po pár dnech vrátilo do stejných kolejí. Zkoušela jsem komprosmisy a vše možné,ale nejde to.Čekám, jestli se to změní po tom, co se malej narodí a pokud bude stejnej, hned odcházím. Být tebou bjoucik.15 zvaž to vše, co by bylo pro tebe a malou nejlepší. Ty se musíš rozhodnout. Žijeme jen jednou., tak se nemůžeme trápit pořád. Jdi s malou za štěstím a uvidíš, že ti bude o dost líp ať už samotné s princeznou nebo časem i s novým partnerem. Hodně štěstíčka přeji a držím pěstičky.
jo holky já tohle znám když jsem byla dítě, naši měli 4 děti a mamka chodila skoro všude sama...
manžel tohle na mě taky částečně zkoušel, po narození druhého dítěte se to významně zlepšilo, ale opravdu dobré to je až od té doby co za sebou máme velkou manž. krizi a řešili jsme to v manželské poradně...
mnoho věcí, které jsem říkala roky (a bylo naprosto jedno jakým tónem) prostě neslyšel... to bylo vidět i v té poradně, že odpovídal na jinou otázku než mu paní dala, ptala se dokola až ho na to musela upozornit...
je to hodně tím že starost o děti a domácnost je hodně jiný den než být v práci, bývá pak těžké se domluvit... nám paradoxně pomohlo když MM přišel o práci a já po MD šla do práce, tak byl doma asi měsíc s dětmi a ačkoli už byly ve školce obě takže pohoda 😉 tak i tak viděl co to dá práce domácnost a ráno a večer je obstarat a zabavit, ne jen o víkendu ale opravdu několik týdnů v kuse...
a já si zase vyzkoušela jaké to je když peníze nosím domů jen já, taky to není žádná lahůdka 😉
pokud je to závažné, doporučuju manželskou poradnu... 😉 😉 rozvod je velké trauma a také finančně na tom budete hůř a to nemluvím o dětech 😔
do poradny můžete jít i samy, ani mu to nemusíte říkat... možná vám tam poradí i pár věcí, kterých jste si zase nevšimly vy a pomůže to otevřít dialog... když pak jeden vidí, že ten druhý ho vnímá, tak je pak taky otevřenější kompromisu 😉
je to velmi dobré pro zacyklené problémy, kdy to "nikam nevede" ....
jinak dobrá je knížka Respektovat a být respektován... je to o jednání s dětmi, ale velmi mnoho se dá použít i pro komunikaci v manželství....
např. velmi dobře funguje jasně informovat bez útoků, např. Je potřeba nakoupit a uvařit a vzít děti na hřiště... Chceš radši nakoupit a uvařit nebo jít ven?
fráze Je potřeba, Je čas se mi velmi osvědčila i u dětí, nemají tak asi pocit, že to chci JÁ, ale že prostě to tak je, je to fakt...
nebo Kdyby jsi mohl vyluxovat, měla bych čas udělat teplou večeři...
(aby si všiml, že nebudu sedět s nohama na stole)
a hlavně děkovat a chválit!!!...
já se musím kolikrát hlídat v tomhle, přijde mi, že makám tak proč bych za každou blbost měla chválit a nebyla jsem tak ani vychovaná (co je ok je ok a co není, tak to se kritizuje - vcelku nefungující způsob 🤐 ale máme k němu sklon všichni)... ale čím víc chválím, tím víc se mi dostává chvály zpět (po čase)....
a super funguje chvála jako by bokem - že o něčem pozitivním říkám někomu jinému tak, aby se to "náhodou" manžel nebo děti dozvěděly (do telefonu, v mailu, který vím, že asi tchýně přepošle apod.)....
@somalicats no dobrý příběh... tak je fajn, že nejste za všpatně, ale že si umíte vyjít vstříct ikdyž spolu nejste... VIdím to u nás podobně... Na výlet jde, zrovna zítra jsem řekla, že půjdeme a půjdeme... ale už odpoledne má přijet za ním kamarád, takže z celodenního výletu bude zase chvilkovej! Přemýšlela jsem jak by to dopadlo,kdyby jsme se rozvedli, a to jsme spolu necelý rok (no hrůza) a nevím nevím, jako táta když je s malou sám je celkem v pohodě,ale nevydržel by se starat víc než den..... uvidíme. Když jsem byla v nemocnici pomáhala mu maminka, takže nevěřím, že by se staral sám.....
@marecekavendulka tos trefila "svobodná matka" ale rozdíl v těch našich chlapech je, že mů maká od po-pá 7-15hod. do půl hodky je doma a pak má volno.. víkendy nemaká a stejně nic. Kdyby makal jak šroub,nebo měl 2 práci aby nás uživil neřeknu ani slovo, ale skoro celá moje mateřská jde na poplatby bytu a telefonů.. vlastně by nás neuživil kdybych měla míň peněz :(
@simca1987 děkuji, krásně napsané 🙂 😵
@lu777
Je potřeba nakoupit a uvařit a vzít děti na hřiště... Chceš radši nakoupit a uvařit nebo jít ven?
A co když řekne, že ani jedno, že si teď zrovna lehl a chce klid. Nebo že nakoupit se může zítra. Pak teda jde, sám, nakoupí podle seznamu, ale místo aby se vrátil tak do hodiny, protože je potřeba ještě uvařit a s prckama u nohy se vaří fakt blbě, tak dojde za 2hodiny a víc..a je dusno, protože se nestíhá oběd... 🙄
Ale když jsme něco fakt potřebovala a nebyl kdo jiný by to udělal, tak jsem používala to druhé taky..mohl bys okoupat děti, já zatím udělám večeři. 🙂
Jinak poradna je super věc..osobně si myslím, že kdybych tam šla sama, nedocílila bych vůbec ničeho, ale když jsme byli oba, tak se prolomily ledy. Jenže to už nebylo co zachraňovat, a dřív by tam nešel..patová situace. Ale odnesla jsem si z toho hodně.
Jo no, chválit..na to se často zapomíná, když je člověk pořád ve stresu a zavalen požadavky dětí a všeho, únava..já se snažila poděkovat, když udělala co jsem po něm chtěla..ale vyloženě chválit prostě už nebylo za co. V poradně dostal m úkoly, aby platil včas složenky, aby dával špinavé prádlo do koše atd. A já jsem mu měla dávat zpětnou vazbu. Jenže bohužel, už to nešlo, přišlo mi směšné ho chválit za to že dá do koše (a já je následně dám prát, pověsím, posbírám, poskládám a dám mu do skříně) své vlastní smradlavé ponožky. Přišlo mi to uhozené a dost ponižující. Já sama to považuju za samozřejmost, a kdybych za to čekala pochvalu, připadala bych si totálně jako neschopný idiot. Muž očividně ne.
@lu777 no na jednu stranu ano... manželská poradna? mě přijde blbý jít do manželský poradny po roce manželství?? 😨 😕 cítila bych se trapně.... ale pokud to jinak nepůjde asi to zvážím... potřebovala bych , mohl bys, byl bys tak hodný, ty jsi ale šikovnej, šikulka, hodnej atd atd jsem říkala dost a dostatečně a nic z toho... přesně tohle jsem řešila jednou, když jsem byla těhotná, začala sem to víc říkat,ale kde je výsledek??? když jem řekla, že mě to mrzí, odpověděl, no mě taky a konec, šli jsme si zase po svým... mě přijde, jak když jsem to nanapsala jasně, že prostě tohle je už jedna z posledních možností, že už nevím jak dál a že už nemám chuť ani sílu.....
@bjoucik.15 kočko, blbý neblbý..myslíš že není blbý tam přijít po 10letech vztahu? to je přece úplně jedno, oni tam nejsou od toho aby tě hodnotili. 😉 akorát že já mám pocit, že ve vaší situaci by bylo nutné tam chodit oba, že jen jeden už to nezachrání.
@andelka u nás je samozřejmost, že se starám o holku, protože "to je ženská práce" valej to do něho všichni jeho kamarádi... "kam bys šel, máš doma Páju" nebo chci aby pro něco došel nebo přebalil (jo on to někdy udělá) ale zase kamarádi "ale,matko, to je tvoje práce". a pak to má fungovat? Jeho matka vařila, dětem a sobě a starala se o nemocného jejich (jako že manžela a jeho bratra) tátu... ona to zvládala, a nepotřebovala tolik bodýček a tamto a támhleto... no zase hádka, mě se samo nelíbí že mě k ní přirovnává... přijde mi to, že si už děláme naschvály, on tohle, já tohle a obráceně... já s ním na procházku půjdu,ale radši budu sama, protože jít mlčky vedle něho mě nebaví.... je to začarovanej kruh a bojim se že se to nerozmotá ☹
@andelka většina chlapů to neřekne... té menšině co to řekne tak to můžeš zopakovat, případně se dá ještě nabídnout jestli to chce udělat teď nebo potom 😉
hodně těch požadavků kterým není vyhověno je o tom, že to je řečeno útočným způsobem (jako když mluvíme na děti, ani si to už neuvědomujeme, protože tak komunikujeme neustále s dětmi)...
taky se dá rozdělit práce natrvalo - sednout si a probrat to.. např. muž vynáší koš vždy (pokud nevynese dát přede dveře když odchází do práce apod. a průběžně chválit, na některé dokonce zabírá že jsou jakože šéfové přes to - fakt ta ješitnost tam funguje hodně)...
já třeba peru, muž skládá prádlo...
muž vynáší koš a recyklaci...
já dělám menší nákupy a on velké...
on děti vodí do školky, já je vyzvedávám a beru na kroužky
když dělám se starším logoped. cvičení tak se věnuje mladší....
když vařím já, uklízí kuchyň on a opačně
pokud si jeden z nás bere čas pro sebe (někam jde večer nebo má celodenní seminář, služebku, akci s kamarády přes den apod.), tak pak ten druhý si to "vybere" následně taky - aby nebylo dohadování...
když někam chce jet tak se nerozčiluju, v klidu se zeptám jestli třeba pohlídá děti za dva týdny, že někam jedu... a i kdybych nejela, tak půjdu cvičit, do knihovny atd... prostě z principu 😉
hodně mi taky přijde, že jsou věci, které my ženy děláme a nejsou opravdu nutné..... většinou je oceníme jen my samy 😒 naleštěná okna pořád, vydrhnuté kachlíky v koupelně, teplé večeře skoro denně, žehlení pomalu i ponožek apod (chlapi taky umí žehlit, jen když chtějí, nechte je!! jinak se to nenaučí)... plno věcí fakt nutných není!! pak jsme akorát ztahané, na všecky naštvané atd... moc jsme si ty chlapy a děti rozmazlily 😉
nedávno jsem taky nestíhala v práci a malá měla narozeniny, byla jsem ve stresu... nakonec jsem požádala manžela ať vyluxuje, dort jsem objednala (a byl super), na okna se vykašlala a jeden dárek jsem objednala po netu a druhý řekla manželovi ať vybere (měl radost což jsem nečekala).... nakonec to bylo naprosto v pohodě, taky se neustále učím nemít vše perfektně 😉
nedávno jsem se manžela ptala jestli by radši teplou večeři, vyžehlené košile, super obstarané děti nebo aby přišel domů a domácnost hotová sotva na půl a já v dobré náladě...
můžete třikrát hádat co si vybral 😀 obratem jsem dostala sms jestli pro mě může něco udělat a jestli mám večer čas 😀 a druhý den vytřel celý byt... večeři nejedl vůbec....
i manželství by mělo být trošku o zábavě, jsme přetížení a potřebujeme všichni vypnout 😎
@andelka dneska se mě ptal, co je semnou... že do něho "prudim" celou dobu... tak už jen co řekl, jsem přestala mít chuť na cokoliv. zase za to můžu já 😒 a to se zeptal před pohřbem kamaráda, na kterým jsme dnes byli... 😒
@bjoucik.15 hodnej a šikulka nevím jak koho ale mě by se to asi dotklo - je to spíš pro děti 😉
ta pochvala by měla být tak, aby to bylo parťácké nebo erotické trošku, to funguje nejlíp 😉
každý si musí najít ten svůj způsob, my třeba máme doma Garbage chief (manžel je Američan, takže je šéf přes odpadky 😀 ) a nedávno se děti hádali kdo půjde s košem (až ho unesou), no tak uvidíme, chtějí taky mít titul (máme na to nachystanou šerifskou hvězdu)
já jako pochvalu třeba pohladím po zádech nebo dám pusu, usměju se, mrknu, chválím před dětmi... velmi se mi to vrací, muž vypráví dětem jak jsem skvělá (což v den kdy je seřvu za blbost mě dokáže i rozbrečet se přiznám).... taky děkuju třeba po tom co jdou děti spát, jakože za celý den... muž odvede děti do školky, vím že za půl hodiny jde zpátky, pošlu sms s díky a popřeju pěkný den...
pokud to člověku nejde přes pusu někdy (blbý den nebo menší konflikt), je chválení přes sms dobrá vychytávka 🙂
a jinak jsem zjistila, že chlapi fakt nevidí neslyší a to po debatě v manž. poradně... muž nakonec uznal, že by měl pomáhat víc ale došel k tomu, že často neví CO má dělat, je ve stresu, děti se perou, on řeší něco do práce, já něco chci a to už je moc... takže začal říkal S čím můžu pomoct?
je to jasné, konkrétní a mě často uklidní jen to, že se mě zeptá když toho mám moc... vidím dobrou vůli.. a ta je kolikrát důležitější než ta konkrétní pomoc...
někdy tedy taky využívám to, že pošlu děti za tatínkem "řekni tátovi jestli by si s Tebou mohl házet míčkem / vzít Tě zítra na plavání / jestli by se s Tebou nechtěl vykoupat"....
@lu777 zýbava učitě není, když komunikace vázne, cokoliv řeknu je špatně, a když uklízí rozčiluje se, že je zase bordel, apod... má dítě, jen si to neuvědomuje... zábava není, jít ven a mlčky vedle sebe jít a nepovídat si, zábava není že je neohleduplnej ráno,když vstává dělá bordel, když chci spát rozvítí si , apod... včera jsem to udělala já (přepla jsem si jiný film, když jsem šla spát a on spal) vzbudilo ho to a dnes mi to vyčet... to není zábava, to jsou starosti a nervy
@bjoucik.15 buď se jde do poradny včas nebo je pozdě....
určitě trapnější je jít tam jako my po 9 letech a zjistit že plno těch potíží se vztahovalo už k prvopočátku vztahu kdy jsme si jasně neřekli co chceme a co ne...
hodně nedorozumění je z toho, že člověk ODHADUJE - že ten druhý vidí / cítí / slyší to co já...
ale ono se toho bohužel většina "ztratí" cestou, při té komunikaci...
a navíc každý vnímá něco jiného, podle toho z jaké je rodiny, jaké má partnerské zkušenosti, v jaké je zrovna teď náladě...
jinak ale musím potvrdit, že kamarádi dokážou velmi táhnout dolů... taky jsme to řešili tehdy v poradně...
hodně vidět to je u chlapů.... ale i ženské, když se scházejí s věčnou stěžovatelkou co se domluvit vlastně nechce, tak pak akorát mají pocit, že chlapi jsou hajzlové... jak to pak může fungovat ??
@lu777 krásně vám to funguje..jenže tady jde o to, že vám poradna pomohla dostatečně včas (byli jste nebo jste s etakhle pěkně srovali sami od sebe bez vnější pomoci?) , dokud jste oba chtěli, a tvůj muž se opravdu snaží, resp. to vzal vážně a zvnitřnil si to. Jenže některé věci nejsou jen o tom,aby byly věci rovnoměrné, ten dělal to, ten ono..ale taky o povaze, osobnosti, lenosti, sobectví..o tom jak se k sobě lidé chovají, a nejen k sobě, i k druhým. Jak už bylo psané nade mnou, je rozdíl když druhého k něčemu dokopete, a když to dostatečně včas pochopí sám, sám se chce změnit, sám vyjde vstříc a tyhle věci přijme a pak to oboustranně funguje. Já fakt nejsem typ který by musel mít všechno ťip ťop..ale ve chvíli kdy 2roky nespím, a chlapa nezajímá kolem dětí nic, jen jeho pohodlí, on má právo na všechno a já na nic, a když se ozvu o svá práva, tak jsem nařčena ze sobectví..tak bohužel, kompromisy a úcta stranou..to se fakt nedá.
@bjoucik.15 jinak do poradny je super zajít sama, člověk přece jen může mluvit totálně bez zábran... a pak aby tam šel takhle on taky sám... a až pak oba... mezitím se trošku něco odehraje v hlavě....
mně se tam taky nechtělo ale kdybych věděla o kolik to bude lepší, tak jsem šla dávno!!
ale teda prošli jsme si oba velmi nepříjemnými schůzkami tam, leccos jsme si sobě i navzájem museli přiznat a uznat... bez toho to nejde 😉
@lu777 aha, tak čtu že jste v poradně byli. Naštěstí dostatečně včas, kdy jste ještě oba měli zájem na sobě a vztahu pracovat. My už bohužel pozdě. Nebo bohudík, aspoň vím na čem jsem, a že s ním opravdu být nemůžu a nechci. To jak se chová po rozchodu to jen dokazuje. Keců má plno, jak se změnil..ale pod povrchem je to pořád stejné a on to ani nevidí.
@lu777 no tak když pošlu malou za tátou, a že už chápe, co po ní chci v 16 měsících, řekne jí "ahoj" a dál se věnuje svému... není to tedy pokaždé, ale dost časté... chválit ho za každou blbost je dle mého kravina.. protože to pak už leze spíš na mozek, než potěší.... a nebo to začne brát jako další samozřejmost.... a děkovat mu za hezkej den? za co, že je na pc nebo v garáži? za to mu děkovat nebudu. pro něho je i jít se psem jednou za den ven strašnej problém...
@andelka do poradny jsem šla ve chvíli, kdy jsme měla vyplněné rozvodové papíry!
a to ne jen tak "z plezíru", ale protože jsme řešili manželovu nevěru, navíc dlouhodobou nezaměstnanost, podivné kamarády a navíc hrozící exekuci na byt....
a to v momentě, kdy mladší byl 1.5 roku a já nemohla do práce, protože jsem neměla hlídání.... a žádné peníze vlastní a nulovou podporu od mé rodiny....
byla jsem i na krizové lince a u právníka několikrát...
dokonce jsem tehdy už několik měsíců bydlela s dětmi sama...
jak říká můj muž "nic tak nevyčistí Tvoji mysl jako pohled do propasti" ....
😉
@bjoucik.15 je to o tom se zastavit, vykašlat se na svoje ego a zkusit to vidět i z druhého pohledu...
jo, možná Ti doma nepomáhá moc....
ale nechodí do práce a neplatí všecky účty? 😉
a on si zas může říct: jo, možná se mnou nemá sex tak často jako bych chtěl a moc nám to neklape...
ale nestará se dobře o moje dítě celé dny? 😉
je to opravdu taková samozřejmost ??? pokud ano, zkus se starat o dítě a platit všecky účty, není to žádná sranda... a totéž on, ať zkusí pracovat a u toho se starat o dítě...
člověk si neuvědomuje hodnotu toho co má dokud to neztratí ......
@lu777 promluvím si s ním... jen nevím zda to chci dávat dohromady... jen to, že bych se opět zklamala, holka byla větší, víc vnímala, nedejbože do toho druhé dítě... a promarněný čas, kdy mě chce i malou někdo jiný,kdo se o nás umí postarat, třeba ( to je jiná kapitola) bych už fakt nedala a do smrti si to vyčítala... život je opravdu jen jeden,... naslibovat mže kdokoliv cokoliv...
@lu777 no jo, ale tys ho musela mít pořád ráda, a chtít s ním být i přes to všechno.
My jsme napřed chodili do poradny, a když bylo jasné, že bohužel už není co zachraňovat, tak jsme začali řešit rozvod. Ten je podaný, čekáme. Taky je to těžké, mladšímu jsou 2roky a do školky ho ještě rok a půl nedostanu. Ale mám už psychické a skoro i fyzické problémy z té situace, špatně snáším víkendy, snažím se s ním doma nebýt..a přemýšlím jak dál, jak se rozestěhovat atd. Už jsem na to měla dost času abych věděla, že fakt spolu být nemáme. Jsou věci které neodpustím a nezapomenu, které mi totálně vzaly jakoukoliv úctu a city, a to že se chlap vzpamatuje až když je pozdě, a najednou všechno co nešlo jde..mě bohužel nedojme. člověk se má snažit dokud to jde, ne když už je vztah v propasti.
@bjoucik.15 Já si dost nadávám, že jsem to neudělala už kdysi, když jsme řešili velké problémy, kdy už tohle všechno se projevilo..jenže jsem se bála, zalekla, ještě jsem ho měla ráda, a dala jsem šanci..a vykoledovala jsem si jen další dva roky zoufalství, zatáhla jsem do toho další dítě a málem si totálně zničila sebevědomí.
@andelka to chápu, u nás to bylo tak, že muž bral antidepresiva a já nemohla spát a měla jsem pořád dokola antibiotika...
některé věci se řešit dají ale musí se včas.... bohužel většinou lidi nechtějí jít do poradny, nejsou ochotni v ničem ustoupit (což jinak nejde, chci-li, aby ustoupil i ten druhý)....
@bjoucik.15 máš velmi malé dítě, já po roce doma už toho měla plné kecky... hrozně mi pomohl návrat do práce, člověku se zvýší sebevědomí, má i své peníze, může si někam v klidu zajít třeba na oběd (bez toho aby s sebou vláčel dítě, které nespolupracuje) apod... takže se pak i mnohem lépe něco dojednává...
mateřská je opravdu dost vyčerpávající....
jinak vyčítat si člověk může obojí.... děti se jednou budou ptát proč se rodiče rozvedli (můj muž se ještě i teď ptá své maminky a pořád ho to mrzí a to už to je desítky let).... člověk by si tedy měl být jistý ,že vyčerpal všechny možnosti opravdu.... dělá rozhodnutí i za to dítě....
No, my se poslední dobou docela dost hádali, sice jsme se snažili nehádat se před ní, ale občas se to nepovedlo a jednou řekla, že jí vadí, že se hádáme, že chce nového tatínka. To byla rána pro mého ex, ale zvládli jsme to - dcerce jsme vysvětlili, že ji máme oba stále rádi, jen prostě nedokážem žít spolu. Dceru ten rozvod pochopitelně mrzel, nemůžu říct, že by ho zvládla skvěle, v 7 letech už leccos chápala, navíc jsme se stěhovali z venkova do Prahy, ale když zjistila, že vlastně o nikoho z nás nepřišla, protože za tátou může jet, kdykoli chce, tak se uklidnila a zvládla to náročné období poměrně dobře.