Stavět dům nebo zůstat u rodičů?
Ahoj holky,
s manželem bydlíme u jeho rodičů. Máme své patro, ale byty jsou se společným vchodem a nejsou v zásadě rozděleny. Jeho rodiče jsou v podstatě zlatí, nechodí nám do bytu, pokud něco nepotřebují, ale jsou to kuřáci, což mi opravdu vadí. Tím, že byty nejsou odděleny, se pořád navzájem slyšíme a hlavně cítíme každý jrjich oběd i cigaretu. Vycházíme spolu docela dobře, i když mi často lezou na nervy a věřím, že i já jim. Mám tady ale pořád pocit vetřelce. Nic mi tu nepatří, k ničemu tu nemám vztah, cokoliv chci udělat, musím se zeptat, jestli můžu a jeho rodiče nám dávají jasně najevo, že pánmi domů jsou tu oni. Manžel to nevnímá, celý život nebydlel nikde jinde a bere to tak, že vše bude tak, jak jeho rodiče řeknou.
Vždy jsem snila o svém domečku, kde bychom s manželem hospodařili sami a hlavně na svém. Teď se mi podařilo sehnat pozemek za babku. Manžel o tom ale nechce ani slyšet. Už několikrát jsme se o tom bavili, ale pokaždé to skončí stejně. Nechce nechat rodiče na baráku samotné a zadlužit se na 30let. Podotýkám, že rodiče jsou zdraví, bídou netrpíme a hypotéku bychom utáhli. Rodiče jsou obrovský argument a manžela chápu. Copak se ale nedá rodičům jezdit pomáhat a mít své absolutní soukromí a být pyšný na dům a vše, co bychom spolu mohli vybudovat?
Ještě jak tu řešíte nájem, náklady apod. My přímo nájem neplatíme. Dáváme půlku měsíčních nákladů - plyn, voda, elektřina, internet, ... S tím, že každý si samozřejmě jinak jede na sebe nákupy apod. Ale třeba pokud bylo třeba vyměnit plynový kotel, tak se prostě jelo na půl, ale člověk pořád musí mít nějakou rezervu a pokud by se prostě něco rozbilo, bylo třeba vyměnit apod., tak jedeme na půl, když přijde nějaký přeplatek/ nedoplatek taktéž. Určitým způsobem to tu "opotřebováváme", tak proč to nehradit. Než se domeček postaví mohli bychom jít třeba někam do nájemního bytu, ale takhle to prostě máme pohodlnější a za minimální náklady.
Ještě když jsem bydlela u našich a už vydělávala, tak jsem hned tátovi nabízela, že budu přispívat na domácnost, nechtěl, že sestra taky nepřispívá, tak jsem se snažila aspoň udělat třeba nákup ze svého nebo vypomoct jinak. Živili mě na studiích a když jsem začala vydělávat přišlo mi správné jim to vracet aspoň částečně. Ségra u našich v mamapapahotelu bydlí stále a myslím, že ji to nestojí ani korunu, pořád vyhrožuje, že uteče do podnájmu, jak je to hrozný, ale spíš proto že ví, že táta by ji nikdy nevyhodil, nezná hodnotu peněz a platit nájem si podle mě vůbec neumí představit. Je to fakt smutný. Už jen proto je podle mě základ, i když člověk bydlí u rodičů, mít aspoň nějakou povinnost se spolupodílet na nákladech... 🙂
@mandala
@krtikkrtkovaty
To je právě to - někdo prostě neplatí nic a přijde mu to normální. Já jsem ke svému názoru došla díky zkušenosti se švagrovou a švagrem. Nastěhovali se do bytu jejich rodičů (můj tchán a tchyně), když se oni přestěhovali do domu, který zdědili. Bydleli tam tak dva roky a ze tchyně vypadlo, že už na ně konečně přepsali služby a inkaso. Oni tam bydleli fakt zadarmo. A pořád hrozní chudáci, že jsou na tom blbě, švagrová na rodičáku, švagr pořád na nemocenské - ale dvakrát za rok na dovču, to byl standard 🙂 a z druhé strany pak měli její rodiče pořád potřebu do všeho kecat. Prostě patovka na obě strany, protože si nedokázali nastavit hranice. Takže kdybych měla u jakýchkoliv rodičů bydlet, tak za jasně daných podmínek, aby to bylo chránící pro obě strany. Tohle vydržování dospělých a vydělávajících dětí fakt nechápu 🙂
My mohli bydlet u rodicu i prarodicu. Ale nedam dopustit na sve soukromí.
Jak spolu bydli vícero generaci pohromadě nedělá to dobrotu.
Také jsme si minulý rok nechali postavit. 😎
@puutalo no to nevím. Přesnou částku nezná ani manžel,ale tuší kolem těch 2500000,- že to bylo. A čas nám řekli sami jak dlouho to ještě bude. Rozmluva je s nima horší, prostě buď tu bedem my a budem platit nebo můžeme jít a budou tu studentky. Naštěstí v soužití problémy nejsou,můžeme tady cokoliv chceme. A raděj budu platit tady 12 000 ,- s vidinou toho že to bude manžela. Je jedináček. A na starý kolena nám to bude trošku vydělávat.Než někde platit cizímu nájem.
@terry1512 jenomže já vidím mezi vaší situaci a ostatními velký rozdíl. Vaši rodiče mají bytový dům, na který se zadlužili a už na začátku měli spočítané, že náklady na ten dluh, jim zaplatí nájemníci. To je naprosto v pořádku, protože vy pro sebe máte byt, sice ve stejném bytovém domě jako rodiče, ale s nimi nebylíte. Myslím, že se to nedá srovnávat s rodinami, které bydlí společně v domě, který je pro jednu rodinu sice moc velký, ale pořád je to jedno bydlení. Tam se ty náklady tak nějak minimalizují a hlavně asi proto, že na domě není dluh a od začátku byl stavěny i pro děti a ne nájemníky...
S tím nájmem v mama-papahotelu jsem já taky jednoznačně pro. Mám zářný příklad v bratrovi. Pořád samé hory, ale ne jen tak někde v ČR (Francie, Švýcary atd.), v zimě přes Vánoce 3 týdny Thajsko, Srí Lanka a podobné destinace. Problém je, že nemá ponětí že se třeba platí popelnice atd. Má přítelkyni a žijí si takto spokojeně buď u našich nebo když se s našima neshodnou, na chvilku odjedou k jejím rodičům. Pořád mluví jak chce jednou náš byt, ale už neví, že hypotéky nebudou 100% a bude muset mít část naspořeno. Mamka tvrdí že si posílá něco na stavebko ale nevěřím tomu moc. Vím ale že jim nedává nic a mamce zacpe občas pusu stravenkama ať si jde jako nakoupit. Bráchovi táhne na 28, vždycky ho mamka víc upřednostňovala jak mě. Teď jí přerůstá přes hlavu, ji to jejich soužití přestalo bavit a chodí si stěžovat ke mně.
A co jí na to já màm říct... prostě jak si to zavedli tak to mají. Ono koupit si bundu za 8 tisíc nebo to dát na splátku hypotéky je fakt rozdíl.
Za me je spolecny bydleni peklo, zvlast pokud se tam clovek nemuze zavrit a mit soukromi. Neznam pripad, kde by to casem nezaclo delat zle. Nedokazu si predstavit ani bydleni s nasima, a to se do niceho nemotaji a taky maji radi svoje soukromi.
Je to dobry reseni v nouzi. Urcite bych sla do vlastniho, zvlast kdyz se mam kam vratit, kdyby se nedejboze neco podelalo...
Jo a s tim podporovanim dospelych decek.. to je medvedi sluzba. Rodice to mysli dobre, ale nedela to dobrotu. Vidim to hlavne na svagrovi, ten do 28 let mel vyplatu jen pro sebe a doma navareno, v urcitych obdobich to ani s praci neprehanel... no a ted zije s pritelkyni v podnajmu a nejsou schopni vyjit s penezi. Manzel se nastesti osamostatnil driv a pobyl si i v cizine, jinak by na tom byl stejne.
Ať ti tady každý na píše co chce tak pokud se chceš odtěhovat musíš hlavně přemluvit manžela 🙂.
Manžel tkaé nehctěl tady nechat maminku. Ona je ovšem starší, je už v důchodu a sem tam má zdravotní problémy. Na jendu stranu jsem ráda, že tu je a můžu jí dát malého alespoň a chvíli pohlídat. Ale také bych chtěla svoje. My tedy máme oddělené vchody. Každý ma svojí vlastní ,,jednotku´´. Vyplatili jsem bratra, vzali si k tomu menší hypotéku na předělání domu (a zvládlo se jen topení ) Dům je starý a myslím, že i v manželovi to občas hlodá i když tady z té vesnice nechce a je tady rád. Občas mu na nervy leze i jeho mamka 🙂. U nás to tedy není výhoda. Platíme hypo stejně 30 let - jediné co takže se o výdaje rozdělíme. Což třeba na uhlí je znát! Když 1x zapaltíme my a podruhé mamka - to jsem částky do tisíce. Ono teď je to třeba fajn. Ale až budet emít děti (pokud nemáte) tak se může vše změnit - budou chodit budou radit a vy si budete vyčítat, že nemáte svoje. myslím, že dřív nebo později určitě. Sedněte si s manželem. Napište si pro a proti. Zda to finančně zvládnete a doporučuji rezervu (manžel je teď už téměř rok na neschopence a opravdu máme co dělat to utáhnout a to některé rezervy padli) Myslím, že nejsem jediná kdo řekne odstěhovat se a když projete diskuze tak nejste jediná kdo řeší podobné problémy nebo ještě horší a rada je stejná odstěhovat se. pokud jak píšete to utáhnete asi bych dlouho neváhla. Pokud Vám stačí malý domeček a stavěli by jste ještě svépomocí tak za 2.000.000,- se dá postavit (sestra teď dostavuje a má velký dům dvoupatrový > velký takový standart. nic extra a stál 3.000.000,- > bez pozemku - část měli sté pomocí - spíše jednoduché věci a zbytek měli zedníky, klepíře ... >ale musíte pohledat a zadat zakázku kdo ám do levněji.
Děkuji všem za názor a radu. Dodalo mi to odvahu stát si za svým a nenechat se ukecat.
Své je své. Ikdyž máš super tchánovce, jsou to pořád JEHO rodiče. Kamarádka taky postavila patro u tchánovců, že budou tam. OK, vše šlapalo do té doby, než se začal řešit nejdříve kotel, poté dědění majetku a pak se komplet rozhádali všichni...
Ještě sem si tak vzpomněla... trochu z druhé strany - jedna známá, která pro mě byla od mala takovou hlídací babičkou, má ve svém domě nahoře v bytě svoji dceru a jejího manžela a v 72 letech chodí stále pracovat, protože jedou ve všem na půl, její vnoučata od syna se chodí koupat na zahradu do bazénu, když občas v létě přijedou, takže ona platí komplet půlku chemikálií, vody, půl benzínu do sekačky, na střídačku sekají zahradu apod... není z toho dvakrát nadšená, ale pak řekne, že než poslouchat narážky a kecy od zeťáka, radši mu půlku zaplatí, což mě třeba přijde takové až sprosté chtít po babine peníze za to, že jednou za měsíc na víkend jsou její vnoučata v bazénu... Možná ani všem těm rodičům a tchanovcůn to společné bydlení není příjemné, jen nám to neumí říct ☹
@hermelinah tak to uz je blby... jedinou vyhodu, kterou z toho ten starej clovek muze mit je ta, ze krome toho, ze ma spolecnost, ji ubyde spousta prace a od urcityho veku si tam muze trochu lebedit "na vejminku". Jestli ale dre jak barevna, aby zet neremcal...
Samozrejme do budoucna je to bremeno i pro ty "mlady", babicka proste jednou nebude moct...
@ka_cici jojo, každé má svoje, dost možná až bude čas se o babi starat, tak se zeťák vypaří pryč do svého bytu, ale to už je jen taková moje doměnka za tech 10 let co ho znám... chtěla sem tím ukázat, že nejen pro nás, dcery a snachy, tohle není jednoduché, ale, že k druhá strana to nemusí mít jednoduché 🙂
@puutalo
@blaablaablaa Tak jasný, každý si dělá podle svého, my bydlíme s tchýní, máme teda každý svůj byt a o náklady se dělíme podle situace, když se něco opravuje, jdeme na půl, nebo platíme pouze my, záleží o co jde. Vlastně je to spíše obráceně, víceméně veškeré opravy a placení zajištujeme my, ona přispívá. Ale stejně mě to nejde moc do hlavy, to je jako bychom my chtěli po tchýni, aby nám přispívala něco navíc, kdyby se něco podělalo, tak aby byly peníze na opravu. Ale tak každého věc, kdybych věděla, že třeba mladí neudrží korunu, tak bych možná po nich taky něco chtěla, nevím no...😉