Ahojky, mám takové dilema. Bydlíme s tchánovci v jednom domě, ale oddělených bytech. Nedávno vyjádřili přání, že by si rádi brali dceru k sobě na delší dobu - 2hod denně. Odůvodnili to tím, že ji naučí být bez mámy. Dcera, když je beze mně, tak pláče. Nechce se mi jim jí dávat, protože za celých devět měsíců, co je malá na světě, tak ani jednou nepřišli nahoru si s ní hrát. Nechci ale vyvolávat zbytečné konflitky, avšak můj názor je takový, že v devíti měsícíh patří dítě k mámě a na nějaký odnaučování je času dost. Jak byste to řešily vy? Dík
@ladybugie pokud cítíš,že nechceš dávat,nedávej,ale určitě je dobré,pokud si dítě zvykne na chvílí i bez tebe.Co bude pak dělat ve školce?Já osobně jsem ráda,když jsem na chvílí bez dětí 😀 😀 😀
@ladybugie my bydlíme taky s tchánovci a měli asi přestavu, že jim malou budu "půjčovat" mnohem častěji. půjčovat je tchýnin oblíbený výraz, který mi v tomto smyslu přijde úplně debilní, dítě není hračka
já mám potřebu max 1x týdně, někdy ani to ne, ale abych předešla tchýninu vnucování a potom fňukání, jak dlooooooohou malou neviděla, tak se snažím aspoň jednou týdně dodržovat, i když vyloženě nepotřebuju, samozřejmě, že někdy je to častěj, když se vyskytne potřeba, ale chci, aby stejně často byla i s mojí mamkou, ať je zvyklá na obě babičky stejně
malou jsem dala na dýl, cca 5 hodin, hlídat poměrně pozdě, až v 7 měsících, a zvládla to super, nemá s tím problém, i když k tomu nedochází moc často, vidí babičky a už u mě nechce být, což je samozřejmě super, že není mamánek
jsem toho názoru, že teďka jsem doma já od toho, abych si ji užila, vím, jak ten první rok utekl, ani se nenaděju, a půjde do školky, a pak teprve přijde čas na babičky, kdy bude potřeba, aby ji vyzvedávaly ze školky, hlídaly po dobu nemoci, moje 4 týdny dovolené na vše stačit nebudou
vím, že je opačný extrém, kdy mnoho z vás žije ve městě bez rodičů a je problém s hlídáním, musí to být nepříjemné
možná, kdybysme nebydleli s rodiči, by mi to vnucování tak nevadilo, ale často nás odchytává na schodech, když s malou někam jdu, dělá, jako kdyby na tyto okamžiky byla odkázaná a malou nevídala měsíc v kuse, strašně se na ni upla a mě to není příjemné, nemám ráda, když mě někdo do něčeho tlačí a vnucuje se, o pomoc si říct umím
podle mě je každý den zbytečně často!!! proč? na hlídání si zvykne, i když to bude jen 1x týdně
být tebou, nenechám se do toho zbytečně tlačit, akorát tě to bude mrzet, udělej si to, jak to cítíš ty!!!
tím, že mám takový názor, nikoho, kdo dává často dítě babičkám, neodsuzuju, je to každého věc, ať si každý dělá jak to cítí a jakou má potřebu, třeba i já časem názor změním a ráda se malé zbavím i obden, ale zatím to cítím takto
jsem spokojenější, když se mi podaří kus práce udělat s malou za zády a tím ji zároveň naučím, že se vše netočí jen kolem ní, než kdybych si připadala jak neschopné tele, které musí kvůli každému uprdnutí dávat dítě o patro níž
sorry za román, souvisí to i s tím, že mám občas té naší hodné a starostlivé babičky plné brejle 😉 😉 😉
Jak souvisí školka s kojencem? Copak lidi nevidíte rozdíl mezi devítiměsíčním miminem a mladším předškolákem?
@lalial ale no tak, babička bydlí o patro níž a devítiměsíční dítě už je docela pohyblivé a není většinou plně kojené, takže hodinku dvě bez matky by snad vydržet mohlo. Teď jde o to, jestli vydrží i matka a babička. 😀 Tady snad proboha nejde o to, že by příšerná tchýně rvala řvoucí dítě matce z náruče jen proto, aby si užila svůj čas, ne? Když bude problém, tak prostě zaklepe o patro výš. A souvislost se školkou vidím doela velkou - když se naučí být bez mámy na pár hodin, nebude mít pak větší potíže při nástupu do školky. Začínat s odvykáním měsíc před nástupem do školky je nesmysl, čím dřív, tím líp.
@neumisa Ale tomu děcku je devět měsíců, zcela jistě se nechystá za měsíc do školky, že? Pokud někomu přijde normální denně nevidět dvě hodiny mimino, tak mně to tedy normální nepřijde. Matka evidentně sama cítí, že nenastala správná doba pro dlouhodobější separaci, píše, že dítě bez ní pláče a má na to v devíti měsících sakra právo. Máma je jistota, zatím nenastal čas objevování výhod v pobytu jinde, s jinými lidmi. Obě naše děti se bály do roka kdekoho, potom teprve začaly pomaličku oťukávat širší svět okolo. Nikdy jsme je nelámali a vždy měli bazální jistotu v nás, rodičích. K nějakému delšímu pobytu u prarodičů dospěli oba synové sami od sebe po roce a půl. Prostě k tomu dozráli, žádné násilné zvykání. Naprosto bez pláče, vztekání. Nač lámat takto malé dítě?
@lalial v pořádku, pokud matka nechce dítě dávat, tak ať nedává. Ale ptala se, tak odpovídáme. Ano, myslím, že není problém devítiměsíční dítě na dvě hodiny nechat s babičkou. A že každý den? Myslím, že ne, že babička brzo sama pochopí, že tak často to nepůjde. O lámání jsem neříkala nic, když to nepůjde, tak to nepůjde. To jen ty sis to tak asi vyložila. A docela mi vadí hysterické výkřiky typu: Nepořizovala jsem si dítě proto, abych ho půjčovala jiným a ti, kdo ho půjčují, nejsou správné matky. Každá jsme jiná a každá máme jiné vztahy s tchýní a jiné nároky na hlídání. Ale o to tady nejde. Jde o jednu určitou matku, která se ptala a my jsme jí každá podle svého odpověděly. Tak z nás " půjčovacích" nedělej potvory jen proto, že dáváme děti babičkám.
@neumisa zásadní problém je ovšem právě v tom, že devítiměsíční dítě, které bez maminky brečí, s největší pravděpodobností prochází obdobím separační úzkosti, která je pro tento věk typická. A "zvykání si" v tomto období, je to nejhorší, jak tuto úzkost řešit! ladybugie jasně píše, že malé to nevyhovuje. Toto se školkou opravdu nesouvisí, to je normální období, ze kterého dítě "vyroste"
@lalial to asi jo, ale naši třeba bydlí kousek od nás a něměla jsem problém jí tam dávat, sice ne denně, ale párkrát v týdnu ano i přes noc, věděla jsem, že je o ni dobře postaráno a myslím, že je správné, když si děti zvykají i na jiné prostředí, ale každá z nás to má jinak a jak jsem psala, nemá cenu lámat to přes koleno a dělat něco, čím si nejsem jistá.
@neumisa Babička u nich celých devět měsíců nebyla, babička si teď vzpomněla, že chce dítě denně na dvě hodiny dolů. 😉 Jinak jak jsem psala, "naši" prarodičové mají hochy celkem často, ale do toho cca roka a půl vůbec. Naštěstí byli rozumní a samotným jim bylo jasné, že s vynervovaným dítětem se blbě navazují přátelské, rodinné vztahy a nechali je "vyspět".
Mě nepřijde normální aby se o něj tchýně půl ruku nezajímala a najednou by ho denně chtěla na dvě hodiny...já bych ho nedala..když za ním chce přijít proč ne, ale samotného ne. Já malého nechávala od malička s mojí mamkou nebo tetou kdykoli jsem potřebovala a nebyl problém, teď má mamánkovské období a s nikým být nechce, ale časem z toho vyroste takže to nehrotím...
je to těžký, každá na to máme svůj názor, svoje zkušenosti , tak se asi neshodnem. Můžem napsat svůj názor ale každá si to musí rozhodnout sama, navíc, každý dítě je jiný, naše malá je třeba od mala přizpůsobivá, všude jako doma, neteř zase furt hledá mámu, každý je prostě jiný a podle toho se musíme zařídit. Mě třeba tchýně řekla, že manželův syn z prvního manželství tam byl ve 3 měsících na týden, já jsem řekla, že bych to neudělala. Jak jsem psala bydlí 300 km od nás.
@klaraemma Já si právě myslím, že v tomto je hlavní to dítě. Pokud je od malička společenské, miluje davy, předávání z ruky do ruky, pak v tom nevidím problém. Pokud je dítě úzkostlivější, fixováno na rodiče, mělo by se postupovat opatrněji, abychom místo klidného dítěte neměli dítě rezignované.
ahoj, taky bych dala, kdyby něco jsi kousek, navíc 2 hodinky to je ok. my to máme horší, tcháně je od nás 300 km, tento týden tam zrovna malá je, poprvé, jsou jí skoro 3 roky, ale do teď jsem nechtěla. Je to daleko, oni k nám nejezdí, my k nim občas a taky si s ní moc nehrajou, ale malá je držkatá a nenechá se, tak jsem v klidu.