Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.

@dagina - hm pochopili, tak bych to asi neoznačila, oni by chtěli mít úplně jinou roli a já se jim vůbec nedivím, já jim vlastně do jisté míry strpčuji kontakt s vnukem, ne-li rovnou znemožňuji...ale naučili se, že prostě někdy říkám, co a jak a že moje názory se dost liší od jejich - jak mi jednou řekli, že moc čtu a že to není dobré...tak jsem jen valila zrak. Jak něco řeknu, nediskutují, neptají se dál..mlčí, a změní téma...Ale vidím, že jsou dost v takové mele - na jedné straně naše dítě - téměř tříleté a na druhé druhé dítě, které má 4,5 roku...U nás rabr, u druhého tradiční výchova, která se jim tak líbí...a dost často mám pocit, že jsou dost překvapení z toho rozdílu, ale jakoby nedokáží domyslet, že když náš nemá svůj den, že prostě nejdem a nedáme ho do latě a někdy cítím, že jim vadí, že malý má do věcí co mluvit, že berem na něj ohled...Čas ukáže, sami si nemůžem být jisti, jestli to děláme správně..asi jako každý.

Takže za mě to je - že moji tchánovci si zvykli, sice to zhoršilo vztahy, asi nenávratně, ale na druhou stranu se dokážem velmi dobře spolu pobavit, kdy si to užívají obě strany, to zase musím nechat, mě vlastně hlavně vadí jejich přístup k malému...Bohužel člověk nikdy asi neví, jestli když se postaví na "odpor", jestli to nepovede k celoživotnímu odloučení a rozhádání...u nás nevedlo, a jsem ráda, že se naučili mě brát takovou, jak teď v mateřské roli jsem.

A co u vás?

já jsem tchýni neviděla už měsíc a nechybí mi 🙂 kéž by to tak zůstalo, pro mě navždy skončili, dělali schválnosti malému a ještě mě neprávem pomlouvali před mou rodinou, neomluvitelné.

@blandik zcela rozumím.... . Jen jedna věc - jak jsi psala, že se umíte i normálně pobavit.., a obě strany si to užívají....to mám chápat jak???? Třeba u nás se také někdy bavíme, ale nesmí to být téma o dětech či bydlení..., spíš tak všeobecně o počasí a tak 😎 .
Ráda bych tě poprosila ještě o jeden názor - to jak máme dvě děti relativně brzy za sebou je pro nás opravdu dost vyčerpávající, navíc od začátku jsme na všechno sami - do toho jsme opravovali byt, stěhování 2 týdny po druhém porodu, dá se říct, že jsme si ani na chvilku nedáchli. Můžu říct, že snad mám syndrom vyhoření, jsem opravdu KO. Do toho prudění tchánovců... . Nicméně k věci - teď, když mají relativně tchánovci zájem si malou občas vzít, my z určitých důvodů nedovolíme....prostě se mi jí nechce za každou cenu našeho odpočinku jí tam dávat, když to tak necítíme- manža to cítí také tak. Je pro nás i pro děti ponižující, že když jsme je žádali, zda by nepřijeli někdy povozit, aby jsme měli chvilku pro sebe, nebo něco udělat doma.... oni že nemají čas, že je spousta práce na zahrádce.... . Třeba až si malá opravdu řekne sama (bez naší nabídky jestli chce jet k babi..), tak třeba přehodnotíme, ale zatím to je na bodu mrazu.
Navíc k tomu starší stále bere ubližovat mladší, najednou z ničeho nic ji to chytne a kopne do ní, do hlavy...., ani nestihneme reagovat. K tomu mladší mi je pořád u kalhot, stále se u mě staví..., když si vzpomenu jak tohle období prvních krůčků bylo náročné s první dcerou...chce se mi brečet, že to tohle v životě nemůžu důstojně zvládnout..... Co teď...babo raď 😲
Jsou i dny krásné, to jo, ale když je pak nějaká pochmurnější nálada, jako např. dnes..., vidím vše černě.

@dagina - ani si to nedovedu představit se dvěma dětma. Pamatuji si, že i s jedním občas přišla dlouhá období, kdy jsem měla pocit vyhoření. Každý den stejný, večer stejný, přenášelo se to pak do vztahu s manželem...Cítila jsem, že jsem potřebovala změnu a když se mi dostala (ve formě hlídání malého babičoku - moji mámou), tak jsem se pak zase nemohla zařadit zpátky, sice jsem si to užila, ale nebylo to asi dost, protože jsem se nevracela ke každodenní péči nijak nadšená...

Víš, mě na tchánovce dost pomáhá to, že když od nich odejdeme, tak se snažím přemoci a manžela zarazit, abychom spolu nerozebírali, co, jak a proč zase udělali hrozně...takové to následné rozebírání něčího chování. To nutkání je sice obrovské, ale je mi to trapné i před malým a tak jsem zjistila, že když to zarazíme hned bezprostředně po odchodu od ních, tak večer už se dá lépe tomu nutkání odolat (až by na to byly podmínky - malý spí)...A tím se neroztáčí taková ta "nesnášenlivost", kdy se potřebuji ujistit, že skutečně jsou tak "na nic" jako si myslím...Sice mě něco u nich štve, podle situace reaguji, ale už se k tomu v budoucnu nevracím (tedy to je kýžený stav) a pak člověk neplýtvá tolika energie na "pomlouvání" a rozebírání nějaké minulé situace. A více se soustředí na to, aby v daný okamžik danou situaci řešil nebo později pak už nechal být...Neživí se tím vzájemná nenávist...a je pak lehčí je příště zase vidět.

K tomu -že se spolu dobře pobavíme...myslela jsem to, jak jsem psala. Síce to asi více platí na mě a na tchána, protože tchýně mě bohužel málokdy zaujme a když začnu být společensky přívětivá, tak mám pocit, že mě začne hned manipulovat, tak si ji upřiimně řečeno snažím držet od těla dále...ale já tam skutečně i docela ráda zajdu jednou za čas, ráda je vidím, ale jak příjde na to, že by si vztali malého -tak se ježím jako dikobraz. Tchýně to ještě dělá tak, že ne že by se mě zeptala v ústraní, ale rovnou začne - MIško, až budu mít příště volno, tak si pro tebe příjdeme a půjdeš s náma k nám a budeš tady zase spát...MIška na to: NE. A je konec diskuze. Chystám se si přečíst - Pět jazyků lásky - myslím, že tchýně mluví jiným jazykem než já a třeba moje máma. Já potřebuji zázemí, kde se můžu spolehnout, kde si můžu povykládat a svěřit se, řešit různé věci a až tak mi nesejde na tom, jestli mi nabalí plnou tašku, jestli mi něco uklídí - a to je tchýně - nedá se s ní o něčem bavit, prostě ji to jen řeknu, a ona pak nemá žádný dotaz, dále se věci nevěnuje...ale nosí jeden chod za druhým na stůl, a člověk se pak cítí, že ji musí pořád odmítat - navíc nám to všechno nutí direktivně....

Bude zase líp.

@blandik dky. Jj, přesně, dříve jsem měla hroznou potřebu je rozebírat a dokazovat, jak jsou na nic a já tím plýtvala energii. Ale poslední dobou už tak né, není na to ani tak prostor, už je nepotřebuji mít je ve své mysli po jejich odchodu. Také se ozvu hned a když ne, tak mě to pak štve a z toho se poučím na příště. Nějak už ani netoužím s nima po lepším vztahu. Hodně mě pomohlo se s nima nevidět, nejezdit tam. Není ideální řešení ale také řešení. Oni se k nám také nepřetrhnou jezdit. Jen jedna věc mě na nich štve, hlavně na tchánovi, že stále diriguje co a jak by on si zařídil v bytě být námi, co by udělal jinak..., neustálé poznámky jak můžeme bydlet v nedodělaném a neúplně zařízeném bytě (před pár měsíci jsme se stěhovali a zařizujeme se postupně).... prostě rejsní a rejsní. On potřebuje někoho řídit, jaksi nemá kde, tak se snaží u nás.
To mě je také proti srsti - otázky "pojedeš s náma"......, přijde mi to takové primitivní. Jen u té naší cácory si nejsem pokaždé jistá, že řekne NE 😅. A ty poslední věty v tvém příspěvku mi rozhodně nejsou cizí... 😉 . Po té knížce se poohlednu 🙂, ale momentálně toho mám rozečteného až až 😒.

Snad bude opravdu lépe.

Ahoj holky, já už to nemůžu vydržet a i já se musím pochlubit se svou "bezva" tchýní. Už od začátku, co jsme s mým manželem začali chodit mě nemusela, potom se to trochu uklidnilo a když to řeknu slušně tak sme se snažili navzájem tolerovat. Ale před svatbou vše začlo od začátku. Ona je hrozná, jak nějaká gestapačka - třeba řekne, že miluje své děti (má 4), ale že vnoučata už nemusí, protože už je to smíchaný - to je co? Mě to vždy tak vytočí. Když jsme se měli brát, všem jsme říkali, že jelikož už jsme zařízený, tak že nechceme věcný dary, ale raději finanční příspěvek. Ona se stále starala kolik mi dají naši, já jí říkám, že mi dají asi 20 tis., že víc nemůžou protože staví barák a ségru mají na škole a v Praze musí platit nájem. No a ona mi na to řekne, že kdyby se vdávala její holka, tak si na to klidně veme půjčku. Nejlepší je, že jsme většinu peněz měli svých a něchtěli sme bůhví jaké příspěvky, ale kdo co dá budem rádi. No po tomto výstupu, kdy jsem se držela, ale málem jsem jí poslala někam, nám naši svatbu přispěla 500,- Kč na svatební dort 😀 Tak to už jsem šla do kolen a raději jsem ji ani nevysvětlovala, že to nekoupím už ani hárlekýna 😠

Nedávno jsme měli další výstup, proč pořád jezdím za rodičema (každou sobotu), tak sem se jí snažila vysvětlit, že oni staví a chci jim pomoc. Ona to nedokáže pochopit, přitom manžel je tam pořád - po, st, pá, so , ne. Musí sekat, dělat jí dřevo atd. (tchán zemřel v prosinci). Řekla mi na to, že jednou bude její barák náš, tak že mám pomáhat tam. To jsem nevydržela a řekla, že nejenom její barák bude náš, ale že i mých rodičů jednou nepropadne státu, ale nám. A že ikdyby tak to jsou mí rodiče a že jim pomáhat prostě chci a že ona má 4 děti tak ať jí pomůžou všechny. A další perlička, na jaře nakoupila 40 hus a kachen a jednu zdůrazňuji jednu, že nám dá a že si ji přijdu oškubat. Já jí povidám, že to nejim a škubat to nebudu, protože mi je z toho zle a ona mě k čemu mě jako manžel má, že mu mám sloužit co se týče jídla - co byste jí na to řekly? A tak bych mohla psát donekonečna. Manžela miluju a moc, ale s tou závislostí na mamince, nebo spíš na tom, že je teď chudák sama mě tak strašně rozčiluje. Protože ona není žádný chudák jen vyděračka. Vyžaduje od tý doby co umřel tchán aby jsme jí přivezli alespoň jednou v měsíci oběd, někdy v březnu jsem si ale řekla dost, proč já bych měla vařit jí a ona nám nikdy, hlavně to je docela nákladné, protože mi přijde že má tasemnici. Nad řízkem se ofrňuje, že k němu není ještě polívka a to vás pak přejde chuť někomu pomáhat.

Radši končím protože by mi na to stránka nestačila. Ale já už to opravdu nemohla vydržet.

@ivussska No teda, to je síla. To si neumím představit ty kecy až budete mít dítě. Takovou ježibabu bych poslala někam. A s tím jak vám slibuje, jak bude jednou barák váš, bych si taky nedělala naděje. Vždycky - ale opravdu vždycky je to tak, že ten, kdo se o rodiče stará, a věnuje se jim, nedostane vůbec nic a ve snaze asi se zavděčit tomu, kdo o ni nemá zájem, to dá někomu jinýmu. A otírá si hubu o vás. To bych jí teda něco řekla. Na to, že je sama a odpadla jí starost o chlapa a vlastně už ani o děti se starat nemusí, tak si může snad navařit sama. Posekat trávu umí taky kdejaký pětiletý dítě, tak proč ne ona. Na to pozor, připadá mi to jako jeden z těch případů, kdy si matinka chce dítko přitáhnout zpět k sobě a udělá pro to cokoliv. Kamarádka to má teď taky, chuděra. Tchyně už si začala vymýšlet, že je jí na umření, aby za ní hodinu a půl jel, tady viděl že jí nic není a pak se dozvěděl od známých že byla před půl hodinou v obchodáku a vesele se tam vybavovala. Manželovi nevadí, že tam tak často chodí? asi bych mu taky něco řekla. Máte svůj život.. a pokud jezdíš rodičům pomáhat 1x týdně, tak ať on taky jezdí jen 1x týdně. Oni tohle ti starší lidi pochopit asi nedokážou, hlavně si myslím, že když byli mladí, taky nechtěli a nechodili pořád k mamince. Ale byli rádi, že jsou pryč a se svým partnerem.

@ivussska na to říct snad jen Bůh chraň - jak může říct, že vnoučata už ne-e, že jsou smíchané? Co to jsou za kecy? To mi zní jak kastování podle ras, naše rodina je čistá rasa, ale protože vnoučata dostala půlku od jiných, není to má krev...
No toto, to je 😝

Ahoj, koukám, že nejsem sama kdo má problém s tchýní. Než se narodil malý, tak vše bylo absolutně v pořádku, rozuměly jsme si a bylo to super, ale....
Když se malý narodil, byli jsme domluvení, že první týden se mnou bude manžel, druhý týden moje mamina a třetí můžou oni. Jezdili k nám první a druhý týden a pak se neukázali 🙂 to mi ani nevadilo, protože jsem si za těch 14 dní vyslechla svoje, proč malého kojím, že je lepší sunar, mám mu dávat napít čaj a mohl by už i krupičnou kaši 😀 😀 😀 to jsem ještě přešla s humorem. No a postupem času jsme se dozvěděli, jakto že malý ještě nemá zuby, sám nesedí, nespí sám v dětském pokojíku a že je strašně hubený, že mu nedávám pořádně najíst. Byla jsem z toho tak zblblá, že jsem šla k doktorce, aby ho zkontrolovala, zda je v pořádku (samozřejmě že je). Byla jsem se do stavu, kdy jsem si říkala, že nejsem dobrá máma, že se asi o malého špatně starám, opravdu jsem z toho byla na dně.
Nakonec jsem se probrala a od té doby tchýni ignoruji, nejezdím k nim a ani se s nimi nebavím. Manžel tam jede občas s malým na návštěvu a rychle se vrací zpět domů, nechce poslouchat co Daniel neumí.

@lusy82 Nemáme náhodou tu samou?
Já už z ní nemůžu, i kdybych se přetrhla, jsem špatná...Tenhle popis úplně chápu, znám.

@zuza01 A nejhorší na tom je, že by si radši měla zaméct před svým prahem. To co ona vyvádí ny firemních večírcích a asi i mimo nich, to je fakt síla. Ani se mi to tu nechce popisovat, jak je to nechutný co tam dělá a s kým vším to dělá a ani jí nevadí že jsem tam já a dokonce i její dcera. Každý už jí tam má dost a dokonce si na ní už i stěžovali u vedení. A takovýhle člověk bude moralizovat ostatní.

Holky, maminy, moc bych prosila o radu. Jsme s manžou svoji pět let, máme pětiletou dcerku a čtrnáctiměsíčního syna. Před svatbou byl můj vztah s tchýní vcelku v pořádku, i když jsem hned poznala, že to bude "generál" ženská, ale vše bylo relativně v klidu. Problém nastal až po narození první dcerky. Hned od začátku si ji tzv. uzurpovala. Má dva syny, manžela měla ve svých osmnácti letech... Pořád by chtěla být jen s malou, a to ne že by se zeptala přímo mně, ale její styl je: Terezko, půjdeš ke mně dneska na noc?? atd. Chtěla by ji každý víkend, a teď co začla malá chodit do školky, tak by ji chtěla i vodit, když má čas a nemá zrovna směnu. Já nevím, někdy se ptám, že bych měla být ráda, ale někdy to přehání. Nejhorší je, že si z malé udělala smysl života a každou svou volnou chvilku si chce vyplňovat malou. Nemá žádné kamarádky. Nedávno už plánovala, že by malá mohla chodit do pěvěckého kroužku...prostě je strašně akční, až moc. Třeba tento týden vodila malou do školky a chce ji v sobotu na kolotoče, chce ji ještě na noc a to tam ještě musíme v neděli na oběd a to tam skejsnem celé odpoledne. Takže neděle probytá u tchánovců... 😒 Holky jsem jediná, které spíše vadí, že jí tchýně "bere" vnouče??... Pohlídat děti jsem většinou nepotřebaovala, protože mám ještě své rodiče. A problém je i v tom, že nedokážu říct ne, každý se jí bojí a většinou všechno odkýve ať má od ní pokoj. No a jaká je jinak, to by bylo ještě na tři stránky...Děkuju za odpověď ☹

@eli19 Hele, řekla bych, že všeho moc škodí, i zájmu. Jako je mi jasný, že spousta holek se tu chytne za hlavu "co já bych za to dala," ale umím si představit, jak moc ti to leze krkem.

Zkus navrhnout kompromis, např. každý třetí víkend v měsíci že by malou měla, nebo nějak takhle, prostě zavést do toho chaosu nějaký řád, takhle to přece nemůže vyhovovat ani malý, ani tobě, jedinej, kdo je spokojenej, je ona. A¨to nestačí. Kup jí psa,ať se stará o psa, a vám dá pokoj 😀

@eli19 mě napadlo něco podobného jako @pepibubu . Je jasné, že se v malé vidí, ale nemůže ji mít neustále, rodina jste vy s manželem a dětmi, a mě osobně by teda tohle dost narušovalo náš život.
Zkuste s manžou naplánovat na víkendy výlety nebo návštěvy známých, abys měla protiargument, že tenhle víkend k nám přijedou ti a ti, další jedeme na výlet, na nákup, cokoliv....
Nepředopokládám, že je manžel celý týden doma, určitě chodí do práce a víkendy jsou pro vás dobou, kdy jste všichni spolu.
Nechat si občast odvést malou do školky, ale jindy rovnou říct, že se musíš třeba s paní učitelkou o něčem pobavit, domluvit, prostě si něco najdi.
A pokud ji takové lehké náznaky neťuknou, tak pak asi bude muset zakročit manžel nebo ty, jestli si troufáš, a říct to natvrdo.

Holky ty víkendy jsem zkoušela, ale manžel má bohužel takovou práci, kdy bývá i víkendy v práci ☹ Fakt málokdy se povede, že je doma. A manža je taky tak trochu mamánek a co se týká dětí tak to vždycky odkáže na mně ať se domluví se mnou, že on o tom nerozhoduje. Takže s ní slovně "bojuju" jen já, tchýně je velký manipulant a někdy mně přemlouvá i hodinu, no hrůza. Vždy se jí snažím vyhovět, protože nechci peklo, ale jí když člověk podá prst, tak sežere celou ruku 🙄 A chce víc a víc...Někdy jsou nervy.

@eli19 no tak to je mazec. Mě přijde úplně ujeté, aby dospělý člověk přemlouval hodinu jiného, že něco/někoho chce. Jako to mi přijde, že ani malé nerozumné dítě tak dlouho neotravuje, že mu to stačí říct několikrát a je klid.
Ani se ti nedivím, že z toho máš nervy. A manža je typický chlap, bohužel, raději řeknou, že o tom rozhoduje manželka, ať se nemusí dohadovat.
Můj má taky občas takové dobré nápady, naštěstí se to netýká dětí nebo tchýní, spíš běžného chodu domácnosti, jakože po něm holky chtějí něco, co tuší, že já nedovolím, ony to zkouší na něj a on řekne, jděte za mamkou....

@eli19 ze své vlastní zkušenosti (i když né vždy jsem úspěšná a dostatečně tvrdá) je potřeba jasně a narovinu říct, co a jak. Pokud ti to takhle nevyhovuje, tak bych nejdřív zkusila, ať to zařídí manžel. Je to přece jenom její syn a od něho to vezmo snad líp. Ale na to asi nebude mít. Takže to bude nejspíš na tobě. Zkus si sama naplánovat, jak by ti to vyhovovalo a na tom trvat. Žádný jiný řešení není. Navíc máte i druhé dítě a to už si může začít uvědomovat, že se k němu babička chová nějak jinak. Navíc, proč si teda nebere oba dva? Navíc malá potřebuje už mít taky pevnější režim, když chodí do školy. Takže řešení není jiný, než, i za cenu pekla, začít víc prosazovat svoje. Stejně to dopadne tak, že ti bude vyčítat, že když vám byla dobrá, tak žádný problém nebyl a když už jí nepotřebuje tak je to jinak. Bude tak vydírat, ale jiná cesta není a rozhodně se za to nemusíš stydět a citit provinile. I to je pocit, se kterým umí tchýně pěkně pracovat a pěkně s ním ostatní manipulovat. Ale nakoce uvidíš, že se ti uleví...

mile dievcence.Uz asi hodinu citam vase prispevky o svokrach!No bohuzial aj ja mam taku a musim Vam napisat ze som veeeeelmi rada ze som od nej asi tak 3000km vzdialena!uzila som si jej za 11rokou az-az.

@eli19 no, holka... to neni dobrá situace. Tchýně je zjevně fakt dobrej manipulant, když jsem přijdeš s tím, že bys měla bejt ráda, že se ti o dítě postará ona. Jsi přece její matka! Ty se máš starat - ne ona. Babičky jsou na odpočinek a blbnutí, rodiče na každodenní péči. Pokud nechceš, aby tam malá chodila, tak holt budeš muset jít tvrdě proti. Tahle situace už je hodně rozjetá a nepříjemná, dostat se z toho bude fakt problém - a nejen s tchýní, ale i s malou, protože jistě bude babička manipulovat i s ní :o( Přesně jak psala Evulina, pokud opravdu chceš situaci řešit, bude to peklo :o( Psychický vydírání, nátlaky, stresy... Zažila jsem si něco podobnýho, když jsem "stříhala manželovu pupeční šňůru" a musim říct, nikdy už bych tohle zažít nechtěla... Přeju pevný nervy...

@eli19 Úplně tě chápu, mám naprosto to stejné jen s tím rozdílem, že bydlíme v jednom baráku.. Nechápu, že žádná tchyně nedokáže pochopit, že ty děti máme proto že jsme je chtěli a ne proto abysme je k nim pořád odkládali. Vím že je hodně mamin co nás nepochopí a budou vždycky říkat co by za to jiná dala, ale my víme svoje 😉

Holky já to mám obráceně. Jsem porpvé těhotná, léta jsme se s manželem snažily a vyšlo to až teď. Na tu zprávu moje mamka neřekla ani hm, tchýně plakala a byla to upřímná, přející radost. Hrozně mi pomohla s přípravou, na prcka se těší, dává najevo zájem a dokonce nás finančně podpoří při nemalých výdejích s mimčem. Mojí mamku nezajímá ani jak se nám vede, kdy budu rodit nebo dokonce pohlaví prcka .. to je pak v srdci smutek, to je totiž vlastní krev ☹

@anetka1701 Ahoj. Já mám malou princeznu, letos ji byli 2 roky a syna 10let z prvního manželství. S partnerem jsme se poznali, když už synovi bylo 7roků a jeho táta mu náš vztah rozmlouval. Navíc syn je postižený, takže ze strany jeho otce padali názory, že by to s těmito dětmi řešil jako Hitler židovskou otázku apd. Když jsme rodičům oznámili, že čekáme miminko, tak jsem myslela, že to s jeho otcem rovnou šlehne :( Naproti tomu přítelova máma se chovala jako velká kamarádka a mamina, která má pro všechno pochopení. Tak jsem jí věřila a naletěla. Asi to znáte, takovéto rozčarování potom co poznáte, jaký ten či oný skutečně je. To u přítelova otce to aspoň bylo od začátku hned daný a na rovinu řekl, že jako rozvedená ženská s postiženým děckem pro jeho syna nejsem dost dobrá ( a kdo je ?🙂) ...maminka mi pomáhala se synem, starala se někdy až moc a když se malá narodila, tak se vyloupla...a upřímně už jednu zkušenost mám z prvního manželství a myslela jsem si že mne už nemůže nic překvapit. Ale jo byla jsem z toho dost zruinovaná...Přítel se ukázal jako mamánek a při prvním problému běžel za rodiči...bohužel i za tím tátou, který by poslal do plynu mého syna a mě nejlépe s ním ...já jsem v jejich očích klesla a můj muž byl za chudáka...maminka se mezi nás chtěla montovat. Já ji nenechala a řekla jsem jí, že co se událo mezi partnerem a mnou je pouze naše věc a pokud on s tím běžel za nimi, tak je to jeho postoj, který je ale neopravňuje k tomu aby mne soudili a že já nejsem povinna se jim zpovídat z toho co jsem udělala nebo neudělala svému muži. Je to jen a jen naše věc. Matka se urazila, otec mne vynadal a rok jsem se s nima neviděla. Přítel za nimi s malou jezdil a měl mé požehnání. Nepatřím mezi maminy, které do své averze vůči tchánovcům zatahují děti. K malé se chovají slušně a já je jako babičku s dědou toleruji. To že já si s nimi nerozumím je už jiná a dětem vztahy s prarodiči prospívají. Já jsem naopak z dnů, kdy byl mužskej s malou u rodičů těžila a věnovala se svému synkovi nebo si udělala práci, která se s batolátkem u zadku dělat nedá 🙂) Když už jsem se tak nějak z celé situace vzpamatovala a oklepala, tak jsem po roce chtěla za vším udělat tlustou čáru a pozvala rodiče k nám na návštěvu. Partnerův otec prý nemohl, matka přijela. Nakonec mi tady mezi zákuskem a kávou předhodila, že od toho incidentu v loni jsem divná protože tam nejezdím a že jestli si myslím, že když věci nebudu řešit že vyšumí, tak prý nevyšumí !!! ...šla dost do afektu, když jsem jí sdělila, že pro mne je celá záležitost uzavřená a že jsem za tím udělala tlustou čáru a že se k ní snažím být slušná a vstřícná. Když jsem viděla jak to v ní je a že se nevyrovnala s tím, že jsem si dovolila ji naznačit, že se mezi mne a partnera nemá vměšovat. Navrhla jsem jí že si můžeme sednout a spolu to celé ještě probrat..ona na to řekla že to musíme řešit v kruhu celé rodiny, to jest včetně jí, manžela a jajich dcery, která s nimi žije, protože všichni byli onehdá přítomni, když na mne partner žaloval. Mimochodem my s partnerem jsme od té doby komunikovali- vše vyřešili a náš vztah se posunul dopředu... udělejte si názor samy ...já jen, že kdo chce psa být hůl si najde...Upřímně starám se doma o silně mentálně retardovaného kluka, k tomu mám batolátko, celkem fajn chlapa, který si mne i se synem uvázal na krk a kterého miluji a respektuji a někdy si říkám, je tohle zkouška našeho vztahu a stojí mi to za to ?? zatím jsme spolu a máme se rádi. Já jeho rodiče ke štěstí nepotřebuji. pro mne je prioritní moje rodina ne ta jeho. Oni my nejsou partnery ani mými soudci....jen vím, že o nich před mužem nesmím mluvit šeredně a proto se snažím o nich nemluvit vůbec. Už mi došli síly řešit s jeho matkou rok staré křivdy a po tom, čím vším jsem si už v životě prošla my asi dáte za pravdu, v životě jsou i důležitější věci..a můj postoj ??? ..ještě nevím...asi počkám jak se to vyvine. Nechci jednat s horkou hlavou a nakonec jsou to přeci jen rodiče chlapa, kterého miluji...

@laskovamil ten závěr je super, jde vidět, že jsi rozumná holka a maminka.... 😉 😉 Moc ti fandím a celé rodince držím palce.... 🙂

Holky máte svatou pravdu a děkuju vám za vaše názory 🙂 Budu v sobě muset najít vééélkou odvahu a prostě jí to říct! A taky se mi nelíbí, když ji chce skoro pořád mít na noc, neřeknu třeba když jsou prázdniny, to je jasný, ale ona by ji chtěla každý vikend a ještě na noc... 🙄 Já jsem ráda když jsme o víkendu (když se to povede) už večer pěkně spolu celá rodinka...No a pěkně hnusný od ní ještě je, když to dělá přes malou, jakože: Terezko a půjdeš ke mně dneska na noc?...a malá na to: Ale mamninka mi to dneska nedovolila...A tchýňa: Tak udělěj prosím prosím...atd. Přitom jsem jí večer předtím jasně řekla že může jít, ale večer domů. A dnes příjde a zas vyjede ze zálohy...Prostě žádný respekt. Myslím, že ji malou dávám dost často a přitom nepotřebuji, chápu že je to taky její babička a má na ni právo, ale kdyby byla jiná, nebo kdyby to tak nepřeháněla...Normálně mi někdy připadá že jsem malou porodila tchýni a ne nám rodičům... 🙄

@laskovamil Taky držím palečky, jde vidět že jsi silná holka...drž se 😉

@bocinka...není to jednoduché. Jen jsem chtěla uvést, že někdy je třeba se nad celou situaci povznést a neřešit s prominutím hovadiny. Někdy se mladé maminky natolik zaobírají vztahy s rodiči svých partnerů, že jim unikají vztahy s dětmi a pak to vypadá, tak jak to vypadá. Prostě a zkrátka některé věci je třeba neřešit a povznést se nad ně. I když se ta situace zdá zdánlivě neřešitelná. Přeci záleží předně na tom koho mám po svém boku. A pokud tam to neklape tak nás ani sebelepší thyně nespasí. Ale pokud je Váš muž ten pravý, tak pak už na ničem jiném nazáleží...Děkuji za podporu

@nelina_ - to je právě krásný příklad si uvědomit, jak těžké je pro partnery/manžely přijmout fakt, že to mezi snachou a tchýní ne zrovna ladí...protože když je to pak naše máma, která nemá zájem nebo provádí pitomosti, tak nám je z toho ouzko. U nás taky od narození malého jsou problémy s tchýní. Asi to žena nějak více cítí než muž, vlastní syn...Já si taky s tchýní užívám od narození malého, hlavní problém je, že ho chtěla příliš brzy hlídat, vozit, aby u ní spal a pořád činila nátlak a když jsme ji tedy chtěli udělat radost, ač jsem na to vůbec nebyla připravená, tak nám hrozně musela demonstrovat svoji samostatnost, a i přes naše výslovné několikrát zopakované přání (tedy zákaz), aby některé věci nedělala, je přesto udělala, aby ukázala, že to zvládně...nebo naopak vymyselal něco, co by nás ani ve snu nenapadlo, že by mohla udělat. Bohužel jsem si ji zařadila do škatulky - nespolehlivý, špatný vyhodnocovací systém, potenciálně nebezpečný pro dítě...Vztahy různě eskalovaly, měli jsme spolu hovory i hádky...tak nějak fungujem jakože je všechno ok...Poslední kus, o kterém jsem se dozvěděla včera je - že nechala malého samotného u pokladem v atíčku a šla nakupovat (malému budou tři). Malý se tam v autíčku prý pak cítil špatně, nám říkal, a počůral se...Dle tchýně - byl tak nadšený z autíčka, že se počůral (takže má tendence i zastírat skutečnost)...a přišli jsem na to totální náhodou, že malý dneska chtěl na autíčko s manželem do toho obchodu a že prý tam zůstane sám a manžel sám nakoupí, že jako babička šla pro rohlíky...no hleděli jsme na něj s otevřenou pusou...Já chápu, že před 30ti lety se nechávaly běžně kočárky před obchodem...ale dneska se i unášejí děti...a to si prostě babička nemůže dovolit..navíc pak neříká pravdu, nebo ne celou pravdu...Manžel je z toho vytočený, už delší dobu si procházíme vývojem od - máma je prostě taková, to nezměníme, cítím že se zhoršily vztahy...až po - to už je moc, tohle si nemůže dovolit...takže je mi manžela líto, navíc jsem přesedlali trošku na jiný styl výchovy a najednou se začínají ukazovat takové určité manipulativní nuance u jeho matky i otce...že se manžel v tom přestává cítít dobře. Je mu schopná mu dávat instrukce jako malému dítěti - ten párek si doma ohřej na 1,5 minuty, k té omáčce si dej knedlík, okamžitě mi řekni, co se děje, slyšíš, ty mi něco tajíš......nebo Dávej na malého pozor (po tom, co ho nechala samotného v autíčku) a říká to tonem, jakoby manžel byl malý kluk...manžel už se učí bránit a dává dost jasně najevo, že tohle se mu dobře neposlouchá, tchýně je z toho neš'tastná, protože dle mého soudu, ani nemá kapacitu pochopit, co se to děje, proč si nerozumí se snachou a proč se ji horší vztah se synem, proč důvěra v ní kolísá (ač jsme si to už i vyříkaly...)...
No trápí mě to. Když jde s ní tchán, tak jsem v klidu. Jak je sama, tak trnu, co vymyslí...A největší problém je ten, že se tchýně vždy považovala a byla tou, co se mohla z dětí podělat - všude se jim věnovala, je to její svět a te'd má trable s náma, nedáváme ji dítě dost často a na dost dlouho...jenže já ji prostě nevěřím...

@blandik Mluvíš mi z duše, mám to obdobné....pevné nervičky 😉

@eli19 😉 Tak snadi bude líp, i když nevím...vždycky když vymamlasí nějakou pitomost, tak se mi vrátí všechny předešlé nesmysly, které mě vytočily...a jsem zase na záčátku s budováním důvěry...