Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.
Zdravim všechny,
sice se mi kapanek prici, zakladat toto tema v sekci rodina, no ale kde jinde, ze? Je tedy jasne ze se svou tchyni nemam dobre vztahy a tak trochu doufam (ale nikomu to nepreju) ze na tom nejsem tak sama a ze se nekdo najde s kym bych mohla o tomto zivocisnem druhu 🙂 pohovorit.
Dneska me zase nastvala a potrebovala jsem to ze sebe dostat, no takze to zase "odnesl" konik 🙂
Tak co kocky, je tu nekdo kdo take s tchyni nevychazi? Jak to resite? Jelikoz u tchyne s manzelem bydlime, tak to resit musime :-/
Holky pomoc, s přítelem budeme letos dva roky spolu a necelý rok bydlím u nebo v rodinném domě nahoře v patře a dole bydlí tchyně. Neustále za námi nahoru chodí, přítel ji to vždycky vysvětlí, že je toho moc a ona se vždy urazí, chvilku chodí míň a pak se to zas zvrtne. Teď se nám narodilo miminko a já ji mam nahoře co půl hodiny. Ona není zlá, ale už mi docela začíná lézt na nervy a bojím se, že ji brzo nebudu moct ani vidět, jak se mi zprotiví. Už jsem to i několikrát obrečela a mam chuť se odstěhovat, jsem zoufalá ☹
a když jsem tady na mk psala, že soužití v jednom baráku s tchýní je to nejhorší co pro sebe můžou udělat, tak tam bylo x komentů, že jejich tchýně jsou super... jediná rada ODSTĚHOVAT SE CO NEJDŘÍV: zvažte, jestli ty peníze, které spol. bydlením ušetříte, stojí za to. kolikrát se kvůli tchýním i rozvádějí a snad ani v jednom příběhu jsem se nedočetla, že by tchýně dostala rozum, max, že na chvíli dala pokoj. navíc čím bude starší tím to bude horší, bude chtít at se o ni staráte, tahají peníze, pletou se do výchovy atd. přečti si pár stránek tady v diskuzi a uděláš si obrázek sama.
@benerika nechci ti radit, ale investovat do vlastniho je to nejlepsi......
ted je to miminko, ale jakmile ditko poroste, tak se bude plest vic a vic, kecat ti do vychovy, ktera pujde s prominutim do kopru, protoze babicka bude ta nej ktera povoli a vzdy zasahne a tak..........
je to cesta do pruseru..........
A zase ta JEŽIBABA!!!! Holky, já už to nedávám... Maty má horečky, kašle, chrochtá a soplí a ona musí dojít na návštěvu... Manža si jel natankovat atd. Dělá jakoby se nic nedělo....Nevím, jak dál. Hádám se s ním jen kvůli ní. Stejně jsem až ta poslední. Poslední dobou mám pocit, že by mi bylo líp samotné s malým
@caboonek my se hadali taky, nez jsem pochopila, ze je to uplne zbytecne..........
jedinej kdo ji muze usmernit jsi ty........chlap to nikdy neudela........
pokud ty si neudelas jasno a jasne a slusne ji nedas najevo, co jsi ochotna tolerovat, budes mit zle porad.......a znicit si manzelstvi kvuli krave tchyni je fakt blbost..........
proste holt se obrn trpelivosti a pokazde kdyz udela neco spatneho, normalne ji rekni, ja si to nepreju, tak to nebude, ja jsem mama.....tecka......... sice parkrat budes mit zle, ale ona se stahne kdyz uvidi, ze si na tom trvas......necekej, ze ji neco rekne chlap, nerekne, musis ty..........
mne to trvalo 4 roky..........dneska ji posilam do patricnych mezi slusne a mame lepsi vztahy nez kdy jindy.....
@scheetje hele ony jsou takhle vedené od komančů, tehdá se kojení vůbec nepropagovalo, četla jsem o tom takový celkem zajímavý článek, bohužel to bylo v časopise, tak nemohu dát link - ale moje teta i máma i jiné jejich známe byly nuceny svým okolím i v nemocnici cpát těm dětem rovnou sunar a čaj, takže všechny strašně brzo přišly o mlíko..... a bohužel některé ženy té starší generace jsou tak nepružné, že nedovedou přijmout fakt, že to někdo chce dělat jinak......
ahojky, nějak to na mě zase všechno dolehlo a musím si postěžovat. Roli neneáviděné tchýně u mě plní tchán (tchýně - maminka je zlatá).
Samozřejmě hodně chyb je ve mě. Mám totiž velkej osobní problém, projevují se u mě od malička některé prvky aspergerova syndromu - no a tato okolnost mi ze života dělá peklo. Jak na ZŚ tak na střední jsem kvůli tomu nemohla zapadnout do kolektivu, byla jsem bez kamarádů a dokonce se setkala i s částečnou šikanou (hlavně duševní ne fyzickou). Když jsem dospívala byla jsem ve svých 19 letech jediná co ještě pořádně neměla chlapce (jen jednu krátkou známost kdy jsem si zkusila max. francouzáka). i přes svůj handicap jsem nakonec našla svou životní lásku, manžel zná moje útrapy a bere mě takovou jaká jsem a za to jsem hrozně vděčná. Nicméně tchán už mě takvovou nebere a děsí se s kým to jeho syn chce žít. Neustále ho ponouká (za mými zády) aby se se mnou rozešel. A nejhorší je žo on má v ruce spoustu trumfů. Protože právě ten lehký autismus kterým nejspíš trpím byl velkou překážkou ve shánění práce. Odmaturovala jsem na obchodce a pak si sháněla práci v Praze kde je jí nejvíc. Zažívala jsem jen neustále odmítání, jednou mi dokonce vyloženě řekli že se jim nehodím do pracovního kolektivu. Zkoušela jsem různá místa jak ty na které jsem měla kvalifikaci (účetní atd..) tak i tu úplně obyčejné - prodavačka, doplňovačka zboží. Ale marně. Dělala jsem brigádně v Lídlu na stálo mě nevzali protože jsem nebyla dost rychlá. Nakonec musel manžel tchánovi zaplatit 10 tisíc aby mě dosadil na místo pomocné síly v kuchyni k nádobí (asi si umíte představit jak jsem se cítila že ho musel uplácet abych já měla alespoň nějaké msíto). Pak jsme se s manželem vzali a to vůbec udělalo zle, pak se manžel s otcem skoro nebavil. Tchán nikdy nechtěl abychm spolu měli děti a vyhoržoval nám a´t se toho ani neopavažujeme že prý budou postižené. Když jsem otěhotněla tak jsem se s ním radši nebavila protože jediné co ho zajímalo je zda už jsme byli na tesech zda je zdravé a dokonce i když se dceruška narodila tak se prý manžela po telefonu ptal zda už jí viděl doktor zda je zdravá jestli má všechny nohy ruce atd... hrůza. No já musím za mě říct že máme veselou a velmi čilou holčiku která krásně prospívá. Tchán si jí nakonec taky zamiloval. Další věc kdy jsem se totálně ponížila byla právě okolo porodu. Tři dny jsem byla s odtekou PL v porodnici a marně mi porod vyvolávali, pak šla malá císařem - i když za to nemůžu, tak je to jen další důkaz slabosti, že ani nedokážu porodit dítě a tím se taslabost jen potvrdila. Tchán taky říkal že nechápe že mě tak trápili že to měli vzít hned takhle, že mu prý bylo jasné že jsem na to slabá a hubená. Te´d se s tchánem příliš nestýkám a snažím se užívat si mateřskou, jsem moc spokojená jak šikovnou mám dceru. Ale vyhlídky do budoucna mě vše kalí. Až mi skončí rodičák zas budu muset hledat práci (o stávající jsem přišla byla nadobu určitou) a nedělám si velké naděje. Manžel už přemýšlí že tchánovi opět zaplatí aby mě někam dostal. Samozřejmě zkusím hledat sama ale obávám se neúspěchu. Když mi tchán volá tváří se jako že mě bere ale od manžela zase slýchám něco jinačího. V práci manželovi nadbíhala jedna ulízečka a on ho nabádal ať do toho s ní jde atd... Navíc věčně prý říká že kdyby se se mnou rozešel tak by udělal vše možné pro to aby Michalku dostali pro sebe a mě jí vzali. Bohužel pro to nástroje má on má dlouhé prsty, kontakty na vyšších místech a já mám nevýhodu že v době kdy jsem marně hledala práci jsem byla psychicky tak na dně že jsem se skoro pokusila o sebevraždu a pak jsem brala nějakou dobu antidepresíva a tohle by prý na měv hodil a holku že by mi vzali. Já se samozřejmě s manželem rozcházet nechci, moc ho miluu a on mě taky, časem bychom spolu chtěli mít ještě jedno miminko. Ale jsou tu i jiné plány manžel si chce dodělat školu (studoval TRIVIS ale nedokončil to) a díky otci mu uznají ty udělané roky a díky němu dokáže sehnat i lepší práci, pokud půjde. No manžel se s ním snaží být zadobře i když ho taky nemá v lásce úplně ale chce dobře se svým tátou vycházet a jjá to chápu i já se sním snažím jednat slušně když už občas spolu mluvíme ale je to velmi těžké když vím jak o mě smýšlí a navíc jsem si před ním sáhla až na dno mé důstojnosti takže se necítím v jeho přítomnosti vůbec dobře. Moje švagrová (manželka bráchy mýcho manžela) s ním má taky spory, ale ta je chytrá, charismatická, úspěšná a osobnostně velmi silná a někdy na ní dokonce i dá. Tchán mi vyčítá že by se mnou byl víc zadobře kdybych se mu prý víc svěřovala a víc šla s ním, ale já prostě nemůžu nechci mít s tímhle člověkem společného víc než je nutné, nemůžu k němu mít důvěru, jsou lidi co mám v životě radši.
On ani manžela neměl nikdy na prvním místě, jeho starší brácha byl ten kod měl vždycky vše. On dostal část baráku (už od mala mu jístavěli), dostal parcelu, když se mu narodila dcera koupili jim novej kočárek. Manžel deset let bydlel s tchánem a jeho matkou v baráku (maminka-tchýně bydlí v bytě s tchánem ve ktrém tchán moc nepobívá a je víc u své matky, maminka je též hodně zase se svou maminkou), chodil na brigády, co vidělal to jim dával, zadlužil se jim na novou koupelnu, nikdy nic nedostal na všechno si musel vydělat a když se se mnou seznámil a chtěl abych tam u něj v místnosti mohal přespat tak bylo strašně zle a vyčetli mu že mu tam nepatří ani hřebík. Teprve až později prohlédl tu faleš a odklonil se od téhle části rodiny - otce a babičky z jeho strany a začal si víc hledeět té druhé části kterou bohužel léta zanedbával - svojí maminku a babičky a dědu z její strany (o dědu bohžel přišel a dodnes ho to mrzí že mu neřek jak ho má rád). I babička mu občas vyčte že na těch deset leto od maminky odešel a nai si na ní nevzpomněl. Te´d jim to plně vynahrazuje, stará se o babičku protože je hodně nemocná i o maminku, vozí je kam potřebujou a pomáhá jim zařizovat některé věci. Maminka je tu pro mě, můžu se jí svěřovat se svým trápením a hlavně strašně milue Michalku jezdí se za ní často podívat a vlastně od ní mám spoustu krásných věcí do výbavičky, je to tchýně ze zlata říkám jí jen maminka. Takže ten tchán musí být asi za trest. Vlastně tchánovci spolu nežijí skoro vůbec jako manželé spíš jako rozvedení, jen formálně jsou oddaní. S tátou se manžel baví ze slušnosti a právě proto že ho potřebuje k profesnímu růstu má nějaké dluhy z minula a musíme toho dost každý měsíc poplatit takže ty peníze ptořebuje a je na něm po týhle stránce závislej.
Tak jsem si postěžovala, zřejmě jen málokdo bude mít čas to číst, ael prostě to už muselo ven a mě se teď krásně ulevilo, jdu dodělat oběd (francozské brambrory) už budou upečené a hrát si s dcerkou
@partyzanka91 no, v tomhle případě by se tě asi měl manžel víc zastávat, jinak to nevidím.... protože s tvou osobností se nejspíš nedokážeš za sebe bít :-/ A co na to tvoji rodiče? Pokud nejsi silná osobnost, která by toho chlapa sprdla na tři doby, bylo by lepší mít někoho, kdo se bude prát za tebe. Je mi jasné, že přes problémy v komunikaci, kterými trpíš, je pro tebe třeba i těžké manželovi všechny tyhle strachy svěřit a vysvětlit, takže třeba ani neví, jak moc se tím trápíš a stresuješ. Myslíš, že bys mu to třeba dokázala zkusit nějak podrobněji říct? Přeji ti dostatek síly, abys to zvládla. A co se týče práce, nebylo by vhodnější si hledat něco, co můžeš dělat z domu? Abys u toho nemusela mluvit s lidmi?
@bielamacka: ahoj, děkuju za odpověď. No moji rodiče bydlej dost daleko (pocházím z liberecka tak jsou všichni tam). Manžel se za mě stavěl docela dost, jednou se kvůli tomu s tátou málem i popral. Je to s nima trochu jako na houpačce, někdy se úplně nenáviděj a jindy zase spolu docela přátelsky vycházej, ale úplně OK to mezi nima nebude už nikdy. On tchán je taky takovej že sám ty spory docela rád vyhledává když je klid. Například manžel jak mu strašně chybí děda tak mu vozí spoustu věcí na hřbitov apod. (děda je jeho citlivé místo) a tchán toho teď využil a řek mu že to na tom hrobě vypadá jak u komediantů a že se měl dědovi věnovat za života, nyní to už nedohoní. A manžel byl pak strašně smutnej a říkal si proč se musejí dít takové věci zrovna když byl mezi nimi relativně klid. Naštěstí se s tchánem moc nevídáme a díky tomu že od nich nic nemáme tak nejsme pod jejich patronací. Jak jsem psala o té švagrové která bojovná je, tak díky tomu že bydlí v části jejich domu tak taky nědky musí ustoupit a co jsem slyšela tak jsou tam hádky skoro denně (jenou se prý i chtěla odstěhovat). A s tou prací já jsem už zkoušela něco z domova najít, například v době kdy jsem byla v těhu doma, tak abych si přivydělala. Ale většinou to bylo na bázi toho někomu volat a přesvědčovat o něčem a nebo plnit doma obálky a pod. a tam zas vždycky chtěli posílat dopředu peníze za materiál a co jsem pak četla reference tak to byly spíše podvody. Pak jsem slyšela ještě něco o vydělávání peněz pomocí otvírání mailů ale to mi taky příjde trošku pochybný. Jinak lidi mám ráda a snažím se i zapadat do kolektivů (jen mi to nejde), problém není v tom že bych s nimi nechtěla mluvit ale v tom že se nezdám příliš přesvědčivá tomu zaměstnavateli co si vybírá a na bázi toho dá přednost někomu jinému a já jsem stále mezi čekateli.
Tak děkuju za podporu a přeju hodně štěstí s miminkem ať porod proběhne v pořádku a užijete si ho (já ho moc hezký neměla). Ale Miška je úplně supr tak ať Maruška taky dělá jen radost
@partyzanka91 ahoj, tak jsem to přečetla a jsi asi hodně citlivá. Přála bych ti, abys jednou našla práci, na kterou budeš vhodná i se svým "handicapem" a navíc by tě bavila a věřím , že taková určitě existuje! Manžela máš asi fajn, to je hodně důležitý. Mám pocit, že bys potřebovala nějakým způsobem zvednout sebevědomí, možná nějaký terapeut by mohl pomoct? Já vím, že tvojí nemoc nezmění, ale s tím sebevědomím, sebedůvěrou by se dalo něco dělat a byl by to pro Tebe krok vpřed a podle mě teda stěžejní! Přeju hodně štěstí!
@partyzanka91 no, tak já sice autista nejsem a s hledáním práce jsem měla taky hodně starostí, jednou jsem hledala 3/4 roku a pořád nic a to mám vysokou školu ekonomického směru a umím dva jazyky... a oni si vždycky najdou důvod, proč si člověka nevyberou, člověk prostě musí odepsat na stovky inzerátů a doufat. Jsem přesvedčená, že se to málokdy dá nějak smysluplně ovlivnit. Prostě to chce jen trpělivost. Já se teď hlavně živím hudbou - protože mi přístup korporátu začal dost lézt na nervy a radši dělám to, co mě baví doopravdy. V současné době tedy už bohužel ne, protože je to dost fyzicky náročné, tak už jsem doma. Ale držím palce, ať něco najdeš a ať nemusíte na tom starém manipulátorovi být závislí. Nemyslím si, že by dokázal zařídit to, aby ti vzali dítě, to bys musela být nějaká alkoholička nebo feťačka a i tak se to těžko dokazuje. Spíš ho prostě baví prudit ostatní - je zakomplexovaný a asi zhrzený životem. A je naštvaný, když není po jeho. Držím pěsti, ať to s mužem zvládáte - asi to bude vyžadovat vídat se s ním co nejméně a nic po něm nechtít, aby vás nevydíral. Díky za krásná slova - zatím u nás trošku hrozí císař, ale uvidíme, třeba se to nepotvrdí.
těžká věc je vaše závislost na tchánovi, tvůj manžel vlastně i ty jste v pozici, kdy vám hledá místo, což je dost ponižující a on vás oba bere jako nesamostatné jedince, po dobu mateřské bych pracovala na sobě, na svém sebevědomí a zkoušela budovat kontakty ohledně budoucí práce
Taky bych se ráda přidala se svou tchýní a omlouvám se za délku... Jsme spolu s manželem 7 let, 4 roky z toho spolu bydlíme 300 km od města, kde žijí naši rodičové a letos v červenci jsme se vzali. Jeho rodina to ještě ani neví - jeho máma byla několik měsíců v Moskvě u příbuzných a teď jak se vrátila je nemocná a nemůžou tak k nám přijet a manžel S. jim to nechce oznamovat po telefonu.
Věc se má tak - S. je sice druhé dítě, ale od miminka byl hodně nemocný a dostával se z toho ještě ve 12 (zlatý stafilokok, imunita takřka žádná, takže neustále nemocný atd.) a jeho maminka tak s ním zůstala v domácnosti a už nikdy nepracovala. Do toho zavedla doma "naprostou sterilitu", všechno desinfikuje, když někdo kýchne tak pak celá domácnost musí nosit roušku, má extra sadu nádobí pro každého když je nemocný a tu pak ještě vyváří apod.; a v jejích očích je S. stále malé neschopné dítě, takže ho komanduje co si má obléct, jídlo musí mít přesně na čas a ani o minutu později a hlavně nikdy a nikam nesměl, kromě školy a věčných doktorů, kam ho tahala s každým "uprdnutím" a ještě s doktory hádala, že nemají pravdu že mu nic není, že ona to ví líp . Což by tak nějak bylo pochopitelné, kdyby toto nepřetrvávalo dodnes, kdy S. už je dávno naprosto zdravý a navíc dospělý. Když jsme spolu začínali chodit bylo nám 16, a už tehdy mě těžko rozdýchávala. Poslala mě na testy pohl. nemocí (marně jsem jí vysvětlovala, že to můj první), jednou v zimě jsem před ní vytáhla kapesník tak mě seřvala, o soukromí se nedá mluvit, špiclovala za dveřma. Ani nedovedu spočítat, kolikrát mi vyhrožovala, že zařídím, abychom se rozešli, že budu mít problémy (to když jsme se šli po škole na chvilku projít a S. neutíkal rovnou domů), jednou na nás večer počkala před divadlem a vyhrožovala mi, že mě zabije. Nějak jsem to snášela, chtěla jsem být se S.
Pak jsme se odstěhovali do Prahy na VŠ a trochu se to zlepšilo, už nás neměla tak pod palcem, ale stále nás živili rodiče a nájem našeho pidi 1+1 nám platili napůl. A začala nová kapitola - Míša služka a kuchařka a občasné potěšení.. Se synáčkem každý den skype a dotazy jako máš navařeno, vypráno, nakoupeno, uklizeno a vydesinfikovali jste vše a k tomu ještě pokyny JAK a KDY nakupovat, uklízet, prát, žehlit, CO vařit a co nevařit. Po telefonu člověk vše odkýve, horší bylo, když jezdila na kontroly a tehdy mi přerovnávala věci v kuchyni, vyházela mi půlku ledničky do koše jako špatné jídlo, vše (včetně mobilů, notebooků, sluchátek) "vykoupala" v desinfekci a alpě. Byla jsem vděčná, když něco uvařila, protože vaří jiné jídla než já, ale že nám vozí i toaletní papír a kondomy (a ještě občas připomíná aby jsme je používali) mě ponižovalo. Pokaždé jsem se s S. hádala, nechtěla jsem mít doma žádnou desinfekci, štvalo mě, jak diktuje co a jak a kdy dělat, ale on se vždy zastal jí, že přece to není zas tak hrozné a že se s ní hádat nebude.
Nikdy mě nebrala jako plnohodnotnou partnerku, ani po letech, stále mě kontroluje zda jsem nezapomněla vyprat, S. říká "dej Míše rozkaz, aby TEĎ začala vařit, abys to měl včas k obědu"..a S. dokonce řekla, že jsem jen kamarádka.
Proto jsme se brali tajně a ať už to oznámení jim dopadne jakkoliv, co mě děsí je budoucnost. Co až budeme mít dítě? Snesla jsem celé ty roky ponižování a nesmyslů, ale u svého dítěte jí to prostě nedovolím, to vím už teď. A hlavně už slyším, jak říká, že jsem jí synáčka uhnala ke svatbě, beztak pro prachy a až otěhotním, nedovedu si to představit :( Ta její desinfekce je nějaké šílené svinstvo a já už vidím, jak mi tím utírá úplně vše :( :(
Nebo jsem já divná, že to řeším už teď a nevděčná? Nepřeju jí nic zlého, i po tom všem co mi udělala, ale u dítěte už fakt nebudu tak tolerantní a ani nevím, jestli si troufnu jí ho půjčit bez mého dozoru..
Ještě bych dodala, že jsme se s manžele přestěhovali nedávno do většího a finančně už závislí dávno nejsme - já pracuju, on dodělává VŠ, ale pracuje u toho taky. Oni mu chtějí koupit byt (já bych tam mohla být na náj. smlouvu), ale já se bojím, že tam přijdu o jakoukoli svobodu. Naštěstí nejsou schopní něco vybrat, jsou hrozně nároční, takže zatím je to u ledu..
No řeknu takhle....ma tchyně ( budoucí) nevím,nevím.....když sem byla těhotná tak se furt těšila ,,,,je já budu mít miminko.....furt...když se malý narodil tak ho ani ne vzala ne pochovála.... Ted ji přítel řekl ze proč ho ne vezme ani když se tak těšila...tak začala...no jo ale začala mi do všeho kecat....všechno dělám špatně,,,, všechno....ona ví vše nejlip....a i malyj není po mne,,,je šikovný jako jeho táta,,,,to mne přídě ze mne považuje za úplně blbou....
Hlavně když je doma přítel tak dělá ze se stara...a když tady není tak nic...ani ho ne prevlikne...říká vem si ho asi ma plnou plénu smrdi jako tchoř...tak nevím.......
@meluzinka - něco podobného mám já - keců o dětech plnou hubu a když má pohlídat, druhý den na ní čekají slepice doma.....
@brusinka91 tak to sis teda užila galeje, ve tvém vlastním zájmu odmítej kontakt pro zachování duševního zdraví
no za chvíle mi trpělivost skončí a bude to.....
@brusinka91 teda.,,..to je hrozny 😒
@brusinka91 já myslím, že musíš mít svatozář! To byl vtip.
Přiznám se, že se svou povahou bych tohle nesnesla a vzala nohy na ramena.
A jak se k tomu všemu staví tvůj muž? Vyhovuje mu to nebo se matčino komandování a "péči" odmítá?
Já myslím, že důležitý (ne-li ze všeho nejvíc) bude postoj tvého muže. Pokud se neodstřihne on, budete stále pod dozorem jeho matky a nuceni vykonávat její příkazy. A možná se stane i to čeho se bojíš - ztráta vlastní svobody v bytě, který oni koupí.
Jen ještě za sebe - pokud by mi někdo nabídl, že můj manžel bude vlastnit byt a já tam mohu být na nájemní smlouvu, tak to bych asi nezvládla.
Přeji pevné nervy s paní tchýní.
@partyzanka91 ahoj, četla jsem tvůj příspěvek a naopak dle mě musíš být silná osobnost, zvládla jsi (i přesto, že s obtížemi, ale zvládla) tolik těžkých situací, že bys měla být na sebe pyšná. Napadlo mě, jestli jsi třeba nezkoušela konzultace s psychologem, mě tohle hodně pomohlo, když jsem měla těžké období v životě.... Já jsem taky ten typ, co se snaží každému vyhovět a být s každým zadobře, ale hodněkrát už se mi to vymstilo. Já mám zase problémy s tchýní, jen lidi okolo sebe využívá a pak je ještě za zády pomluví...čím více se snaží ji člověk pomoct, tím více je na mě hnusná.....kolikrát mě třeba tak ztrapnila před více lidma (mezi čtyřma očima si to nedovolí, ale hraje si na velkou frajerku hlavně když je mezi svýma)... Když jsem se ji pár dní po její operaci starostlivě zeptala, jestli už se cítí líp, tak mě před manželem, švagrem i tchánem zesměšnila, že jak by jí asi tak mělo být líp, že je přece v nemocnici, tak jak jí asi může být líp, že to je dost blbá otázka.....no a když se jí na to samé zeptal manžel, tak řekla, že ale jo, že už je to lepší..... Ozve se mi, jen když potřebuje umýt okna, udělat nákup, vyplevat zahrádku, nikdy se nezajímala o to, jak se mám, vždy jen člověka využije, ale já už se zařekla, že nebudu takhle nevděčnému člověku pomáhat, když je schopná ještě říct, že je to udělané blbě..... tak si říkám, že já se kolikrát trápila, že se jí nezavděčím.....a teď si říkám DOST! Pomáhat budu jen těm, kteří si to zaslouží!
V rodině jsme měli zrádce,
byla to má tchýně,
teď už hnije na zahrádce,
roste na ní dýně!
😀 😀 😀
Ahoj holky,precetla jsem par poslednich stranek a to jsou teda pribehy! Az mi z toho beha mraz po zadech!
Ja si teda taky myslim,ze me tchyne nema rada,obcas ma takovou prupovidku nebo pripominku,ktera me bodne az u srdce jak me to mrzi ( treba kdyz jsme jim oznamovali,ze jsrm tehotna, manzel rekl "my jsme tehotny" a tchyne na mne ukazala prstem a rekla "ta???" - to ji nikdy neodpustim)...
A nebo po svatbe - tchan mi nabidl tykani,ona doted ne. Coz mi teda prijde dost ubohy a hlavne jako dalsi dukaz toho ze mne nemusi.
Na druhou stranu ji musim nechat,ze je skvela babicka,dcera ji miluje a babicka se stara ukazkove,kdyz jsou spolu. Obcas mam malinko vyhrady k tomu,ze dceri vsechno dovoli,ale to je pochopitelny. Je to jejich prvni vnouce.
@makuka88 ty se chovej slušně za každou cenu, i když někdy to bude těžké...manželovi si moc nenaříkej, max že tě to mrzí, ale víc nic...a nepřipouštět k tělu....neutrální, nevyhledávat konflikty.....ale čím méně ví, tím líp...a hlavně at jse vy dva v pohode...na její nazor se vyprdni-zda svatbu chce nebo ne...