Zdravim všechny,
sice se mi kapanek prici, zakladat toto tema v sekci rodina, no ale kde jinde, ze? Je tedy jasne ze se svou tchyni nemam dobre vztahy a tak trochu doufam (ale nikomu to nepreju) ze na tom nejsem tak sama a ze se nekdo najde s kym bych mohla o tomto zivocisnem druhu 🙂 pohovorit.
Dneska me zase nastvala a potrebovala jsem to ze sebe dostat, no takze to zase "odnesl" konik 🙂
Tak co kocky, je tu nekdo kdo take s tchyni nevychazi? Jak to resite? Jelikoz u tchyne s manzelem bydlime, tak to resit musime :-/
@caboonek upozornuji ze to v tehotenstvi vnímáš hodne, ja to mam podobne nastesti tchyni daleko. a to na svého syna ma porad ještě kecy. ale urcite vim ze v tehu mne to desne bralo, pokazde. po tehu se to zlepšilo, ale nikdy to nebude lepsi. netrap se tim, pokazis si tehu a pak si reknes ze ti to jenom kazila. vymysli si s manželem nejaky romanticky vylet jinam. ale jestli ji mas tak blizko tak to asi bohužel nic nezmenis. Je to klasicky boj zena zena. manzel tam je vice méně prostrednik. nebo se s nim pobav rekni mu obavy a stanovte si nejaka pravidla kdy a jak ji poustet. kazda zena chce mit domacnost po svém tak si to musí taky uvědomit manzel i jeho mama. třeba nakonec ještě oceníš hlidani az prdolatka porostou. ja nemam vůbec zadnou a je to hodne hodne tezke. takze spis si uvedom jestli ti tchyne jako osoba vadi nebo ne. jednou budem bohužel i my ve stejne pozici a tezko rict jak budem milovane 🙂)))
@romantika díky moc za podporu. Já jsem si toho všeho vědomá, že to asi zveličuji a hormony do toho. Ale moc mě mrzí, že manžel dá přednost návštěvě matky před časem se mnou. Já s ní nechci soutěžit, nechci aby byl manžel prostředník. Jen bych ve své domácnosti chtěla mít tuto návštěvu v režii já a ne naopak. Je to těžké....
@caboonek neboj az bude prcek tak se to hodne zmeni, nespani, hodne věci padne na manžela, takze nebude mit tolik casu. Idelani je ho zaměstnat povinnostmi. S dítětem se vse hodne zmeni takze se tim uz netrap a az bude male na svete stanete se rodici a to pak uz není na vse tolik casu. Hodne ho zapoj do starani o male, krom toho ze si vytvori vztah tak pak stejne nejradeji bude s malym a tebou. Netrap se tim, je to jedno. Dulezite je ho zapojit do vasi rodiny az se maly narodi. To ej vecny boj tchyne. Ale bd rada ze třeba mají vztah, ja mam tchyni která jde synovi po krku a ještě to musim tolerovat, manzel s tim hodne bojuje takze se trapime všichni. To je horsi.
@caboonek zkus si stanovit pravidla... napr navsteva jednou za 14 dnu, ze ten druhy vikend chcete byt spolu... nebo st hlasi navstevy dopredu... to bude dobry az budete mit mimi.... bihuzel bez vzajemneho respektovani pravidel se vztahy nezlepsi, ma tchyne kdxkoli jsem malicko ustoupila tak chtela vic a vic.... napr z 3 h navstev byly 9 hodinove..... nedelej si iluze ze chlap to vxresi, chlapi se mamince nepostavi, a kdyz jo udela jim scenu a bude za chudinku... je lepsi si ty pravidka stanovit sama, u nas kdyz chce prijit tak mi zavola a domlouvame se spolu.... a to ze jsi citlivejsi v tehu.... a co jako? bohuzel v tehu zzacinaji tchyne blaznit jak se prichod vnoucete blizi.... znam to z vlastni zkusenosti takze zadny stres 🙂))
Díky moc, holky. Dnešní návštěvu jsem doslova přežila, pak jsme se pohádali, ale je výsledek - na Vánoce budeme sami, tak se začínám těšit....
Tak já jsem dneškem s tchýní asi nadobro skončila....Právě jsem se dozvěděla, že když byly starší děti naposledy u švagrové na víkend, tak jí říkala, aby si tam naše děti příště nebrala, že si akorát přidělává starosti 😠 . Ještě je tak blbá a řekla to tak, že to Ela slyšela... dneska to z ní vypadlo - skoro bulela, aby taky ne, když zjistí, že je vlastní tetě a babičce jen na obtíž... ☹
Takže už nikdy více - moje děti nebudou nikomu na obtíž a budou jezdit jen tam, kde jsou milované a vítané. Tj. k mojí mamce a mojí ségře 😉 .
Božínku, přijde vám normální, že má drahá tchýně řekne pětiletýmu klukovi, že čerti nejsou, že jsou to jen převlečený lidi?? Ta má vyhrábnuto ta ženská. My bysme rádi, kdyby na ně ještě věřil, zase tak starý snad není. Já tý ženský snad musím říct, aby mu neprozrazovala, že neexistuje Ježíšek.. 🙄 🙄 Ta má fakt dost.
@zelva umím si představit, že mu to řekla proto, aby se nebál... Že z nich byl vyděšenej a ona ho chtěla uklidnit...
Koukala jsem na film Tchýně a uzený a úplně mi bylo v noci úzko🙂))
@laurital To jo, já bych zachovala čerty i Ježíška. A hlavně by to mělo být, že na to dítě přijde samo, že to neexistuje, respektive většinou za pomoci kamarádů ze školky a ze školy 😉 A ne za pomoci tchýní 😠 Já prý na Ježíška věřila asi do 8 let a to prý mi i sestřenka nakukávala, že není a já jí to nechtěla věřit! 😀
Mě to příjde také normální,že babička řekla vnukoivi,že čert neexistuje.ježíška bych ale nechala. 😉
souhlasím s @imka2
holky...berte to tak, že jsou to tchýně...málo která je jako máma nebo lepší 😉 já mám tedy zatím větší problémy s vlastní mámou než s tchýní ☹ a z toho jsem teda hodně špatná. tchýni bych dokázala asi brát víc s rezervou a tak nějak si to vysvětlovat a omlouvat, ale vlastní mámu? to fakt nedávám ☹
Proboha, a co si tím dokázala, že řekla, že čerti nejsou? 😝
Nad některým jednáním zůstává rozum stát.
Malý věří na Mikkuláše, čerty, anděly, Ježíška, i na strašidla, ač ho doma "nestrašíme", protože doma je bezpečno. 🙂
Já jsem se deď příšerně naštvala... Potkala jsem ve městě tchýni - neviděly jsme se 4 měsíce, je to celkově takové napjaté...
A slyšela jsem:" my jsme chudáci, my to máme těžké, za náma nikdo nejde, nikdo nám nezavolá, nenapíše... v srpnu jsem měla narozeniny, měla jsem napečeno, nachystáno a nikdo nepřišel...."
Tak jsem jí připomněla, že v květnu jsem měla narozeniny a oni/už několikátý rok/ nepřišli, nezavolali, neozvali se a měla jsem taky napečené a nachystané... No, zatvářila se stylem:" co ty můžeš chtít? Tady jde o nás"
No, pak jsem sik vyposlechla všechny bolesti světa - oni chudáci - 57 let.... já jsem měla muže v nemocnici, po dvou těžkých operacích, na krku barák, topení, poklízení, do práce, za mužem na otočku, pro malýho - no prostě kolotoč jako blázen, na všechno sama, ale oni jsou chudáci....
A nejvíc miluju ty analýzy, proč se to manželovi stalo - však bere prášky... Jenže u jeho nemoci je jen otázka času, kdy se něco potento...
@blahova_andrea Nedovedu si představit, že by se maminka (jinak jí snad ani nazvat nemohu) chovala jako tchyně. Tchyně se dá odstřihnout lépe, ale máma je vlastní krev a těžko se s tím člověk srovnává... Nevím, co ti napsat, jak tě povzbudit a uchlácholit tě. 😒
Jak to budete mít letos s Vánocemi a návštěvou tchnyě?
Nevím, co mám dělat. Tchyni od srdce nesnáším. Dělala mi peklo, chovala se nesnesitelně a i když věděla, že mi její chování vadí, akorád přitvrdila a dělala to intenzivněji. Přestala jsem na ní mít nervy a přestala k ní jezdit, ozvývat se. Ona se nikdy sama neozvala, takže to dopadlo tak, že jsem jí 3/4 roku neviděla. Já ani mé děti... Vím, že jí děti asi chybí, ale když je pro ní důležitější hrdost, než vnoučata, tak to tak nechávám. 100x radši nezájem "babičky" než to, co předváděla. Jenže teď mají nastat Vánoce. Nejradši bych byla, aby tam manžel jel sám. Děti jsou malé, aby si řekly, jestli chtějí a hlavně aby se dokázaly bránit jejímu chování. Zatím jsme s manželem domluvení tak, že tam sám pojede a pokud bude mít tchyně kecy, že jí řekne, ať zajede k nám, pokud o vnoučata stojí. Já budu ve svém a budu se cítit líp tady než u ní. Byla bych nejradši, kdybych jí už nikdy neviděla. 🙄
@lmka2 mě to taky hlava nebere a srdce to samé. je to moje máma, mám ji ráda a za spoustu věcí ji obdivuji, ale čím jsme obě starší, tím hůř spolu vycházíme. dřív jsem měla i naivní očekávání s příchodem syna, jejich vnuka, ale nestalo se tak. prostě maminka má psa, ten je na ní závislý a tudíž na prvním místě. my psa nesnášíme...ano je to hnusné, s jinými problém nemáme, ale tohoto opravdu nesnášíme. mamča si za to může sama, i za tu jeho závislost. ten pes prostě stojí mezi námi. vše se podřizuje psovi a my, když něco potřebujeme, tak se musíme vejít do pidi mezerek nebo si vystačit sami. člověk po x odmítnutích už ani o nic žádat nejde, že? ale vím, že nás má ráda a Míšu taky. není to tak, že by pro nás nic nedělala, nemyslela na nás, nepyšnila se vnukem, nesnažila se nějak přilepšit dárečkem, ale to není to, co jsem čekala. přítel už začíná taky tiše pěnit, protože se i často stává, že si přivlastňuje zásluhy, které jí nepatří. přítel to bere tak, že já jsem s ním doma, vychovávám ho a učím a pak přijde babička, on před ní udělá něco poprvé (jinak už to dělá třeba týden) a babi pak při každé rodinné slezině nebo oslavě prezentuje tyto novinky, jako že ho to naučila ona. já už jsem rezignovala a ani se nehádám. prostě u některých témat vypínám uši, mlčím nebo vyklidím pole a vyvztekám nebo vybrečím se pak doma.
@blahova_andrea Tak na takové chování musíš mít silnou povahu. Každý by nezvládl tiše trpět. A kolik má pes let? 😕
@lmka2 nevím...kolem 8, takže je tak v půlce, ale vzhledem k jeho životnímu stylu to bude méně. i kdyby to byl jen rok, tak to není dost méně 😀 silnou povahu si myslím, že nemám. ale už vím, že hádkama ničeho nedosáhnu. my se vzájemně nikdy nepochopíme a neshodneme. jedno velké dusno jsme zažili v létě, kdy jsem si dovolila říct svůj názor a od té doby to mezi námi visí a lepší už to asi nebude. ona nepřizná svou chybu, neomluví se...vždy je sama ta chudinka a nikdo ji nechápe a všichni ji ubližují a na vše je sama a svou část viny si nepřizná. já se tehdy přemohla, svůj postoj vysvětlila, omluvila se za některé části, co jsem mohla říct jinak nebo jsem je mohla polknout a neříkat vůbec, ale od mamky nic takového nepřišlo. udělala jsem to jen kvůli synovi, protože hrozilo, že ač bydlíme v jednom domě, tak bude bez babičky.
Musim se vypovidat. Tchyne a tentokrat i tchan napovidali tomu memu skoro 4letemu prckovi, ze si pro nej pristi rok prijedou a vemou si ho na vikend. Samozrejme, ze ani me ani manzela se nezeptali, zda to pujde. Cesta k nim trva vlakem 9 hodin a syn zatim u nich sam nikdy nebyl. Zrovna v tu dobu bych mela cca rodit a pocitala jsem, ze budeme vsichni spolu. Jenze zrovna bude u nich setkani cele rodiny, cca 20 dospelych a pak deti a asi nemuzeme mit absenci, nevim. Jen neverim, ze ho zvladnou ohlidat, kdyz budou hostit tolik lidi. A nesnasim takove to kolektivni hlidani, kdy pozadate deset dospelych, aby pohlidali jedno dite a oni ve finale drbou a kdyz se neco stane, tak kazdy si myslel, ze hlida ten druhy. Takze musim doufat, ze syn nebude chtit odjet, protoze zatim se vnitrne branim pustit ho tak daleko bez alespon jednoho rodice.
@caboonek tak teda ja mam uplne opacnou zkusenost nez @romantika protoze po narozeni se to zhorsilo.V tehotenstvi vse ok,ale jakmile bylo dite venku,tak ty navstevy byly denne, k tomu jeste bez ohlaseni a mnohdy i odemknuti si bez zaklepani (zvonek by pry vzbudil dite).To jsem se bohuzel potom nemohla podivat ani do oci,jak jsem byla vzdycky v soku.A co me vytacelo uplne nejvice,byly rady kdy mamkojit,jak dlouho,jak casto,jestli nemam malo mlika (a to pribyval nadprumer),atd. atd. A teda v sestinedeli,po porodu ty hormony taky nejsou kdovijak v pohode,ale nesvadela bych ty reci na hormony,protoze tohle poucovani,vetsinou neefektivni, trva dodnes.Zkratka ma pocit,ze delam vse spatne,ale ja verim svym instinktum a ty me nikdy nezradily.
Ahoj holky, jsem v 8.měsíci těhotenství a bulím jako želva kvůli tchýni. S manželem máme pěkný vztah, ale jediné hádky jsou když jde o tchýni. Ona má dvě starší děti z prvního manželství se kterými se nesnese, s vnoučaty taktéž není ve styku. Můj manžel je z druhého manželství, které se po 15 letech rozpadlo a od té doby žije sama. Nemá nikoho, ani kamarádky. Je zlá, naštvaná na svět, urýpaná a hlavně samozřejmě všechno ví nejlépe. No a teď se upnula na manžela a chodí k nám často na návštěvy. To je předmětem našich hádek . Manželovi je jí líto, že má jenom nás. Jenže ona mě při každé návštěvě jen poučuje a je urýpaná atd. Roztahuje se u nás, má to k nám 3 zastávky a pokaždé chce ještě odvézt domů. Nějak to nezvládám. Jsem na ni příšerně alergická....Celý týden se těším na víkend, jak budu s manželem, jak se budeme věnovat jeden druhému a vymýšlím program a potom je zase vše na h...., protože se "máti" chce přijít podívat na pokojíček apod. Nejvíc se bojím, že to bude ještě horší, až se narodí malej. Nechci manželovi nic přikazovat nebo jim narušovat vztah, já sama s mamou udržuji minimální kontakt a moc mě to mrzí. Ale takto nemám s manželem soukromí....