Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.

@pluba Sice není chlap - ale jak se taky říká. Nedělej okolky a řekni to chlapovi přímo nebo to prostě nepobere tak jak ženská chce 😀 Jenže to je jak do dubu, hodně starýho. 😖

@terezet Máte právo se cítit jakkoliv a Vaše pocity jsou naprosto pochopitelné. A citlivá znamená vnímavá - to může být velká deviza. Vrátím se ke své otázce: "Chcete mít takové pocity?" A druhá otázka: "Proč dáváte moc nad tím, jak se cítíte někomu jinému?" Vyzkoušejte a možná uvidíte jiný svět (jedna z "hodnotících" buď v mailu nebo někde ve fóru nebo skupině napsala, že se další dny cítila "jak Alenka v říši divů").

@volodka162 no nic, pokud si budete/budeš chtít popovídat, budu ráda za soukromou zprávu... přestože jsem sama jistou dobu studovala všemožné pozitivní přístupy k životu, zákon rezonance apod. a snažím se jimi řídit, nevidím důvod, proč bych tady měla panu plubovi, který evidentně podobné starosti jako my nemá, měla sloužit jako studijní materiál 😉 ne, nechci tyhle pocity, ale tím méně, aby mi nějaký cizí chlap radil, jak je nemít, nic proti 😉 😎

@volodka162 Je rozdíl nedělat zlo z musu a nedělat zlo, protože se mě to nedotýká. Ve vašem příspěvku jsem neviděl nic zlého 😀 Ano, může být 100 + 1 důvod, proč nevnímá - nemá cenu o důvodech spekulovat. Pokud jste se ptala, copak to jde, odpovídám, jde - vyzkoušejte to, máte hodinu "práce po skype" na posouzení, jestli Vám to stojí za to, nebo ne. A pokud opravdu chcete a budete spolupracovat - věnovat se nějakou dobu tomu, co cítíte, uvidíte výsledky.

@pluba Nenabízím rady (bohužel ve fóru se tomu občas nevyhnu - na "suchou nabídku" nikdo nereaguje), při práci po skype neradím, věci jsou na "klientovi". Jen jsem položil dvě otázky a nabídl pomoc - ne výzkumný projekt. Máte možnost toho využít, nebo ne. Pokud nechcete, aby to, co píšete někdo četl, jděte rovnou k mailu, protože fórum je přístupné na netu i bez přihlášení a k nalezení ve vyhledávačích. Svěřovat se někomu cizímu - pro mnohé je lepší svěřit se někomu neznámému anonymně přes skype, pro jiného ne, každému podle chuti. To, že jsem chlap tu sám vidím jako hendikep, ale pokud se mrknete na můj blog, uvidíte, co tím sleduji. Teď přece jen trošinku kousavě - evidentně (Vaše slovo) víte, jakými prožitky a zkušenostmi jsem prošel - protože víte, že mě nic podobného netrápí (ale víte, jestli mě něco podobného netrápilo? - takovou intuici jsem si vždycky přál).

@terezet Koukám, že jsem zase ťukl na ntb bez myši palcem kam jsem nechtěl a v předchozím příspěvku odpověděl sám sobě 😀

@terezet ty máš za tchýni moji tchýni? 😀 ano je tak hodná, ale do všeho se se.. 😀

@pluba já si s vámi opravdu povídat nechci a nebudu 🙂 hezký den 🙂

@terezet Víš co? Kolikrát jsem si během v těhotenství myslela, že po narození dídtěte to bude masakr a můžu říct, že ačkoli byla tchýňka před tím taková, že by nás hladila až do úplného vyhlazení = podobný přístup a situace jako ta tvoje a spíš s máti jsem mohla prohodit pár slov, co jsme sami rodiče, situace je o 180°jiná... Tchýňka mne absolutně respektuje jako matku, dokonce tak, že jí kolikrát říkám, že je babička a má vlastní rozum a právo rozhodovat o věcech pro naše dítě, ať se mne neptá, že jí věřím a respektuji ji, dá se s ní mluvit úplně o všem, je moc hodná a milá, snaží se nám pomoci jak jen to vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu jde a je pravda, že se vídáme nepoměrně častěji než s mojí máti. Dokonce když něco někde vidím / slyším o čem jsme se bavily nebo tak, tak mi bleskne myšlenka, že jí musím zavolat, že by ji to zajímalo / potěšilo / pobavilo 😉 je to prostě skvělá parťačka. O manželově tchýni se nevyjadřuji a ani nebudu. To je pro mne velkým zklamáním, ale mohla jsem to očekávat, moje chyba byla mít nějaká očekávání, která se nenaplnila 🙂 Celým svým příspěvkem ti chci říct, neházej flintu do žita, můžeš mít stejně pozitivní zkušenost jako já a babička bude dítko milovat ne opičí láskou, ale bude třeba fakt skvělým členem rodiny a člověkem, který dítěti předá cenné zkušenosti atd. Já jsem šťastná, že naše dítě má žijící babičku se kterou může trávit čas.

@terezet
@volodka162
víte, že tady na MK existuje něco jako "oddělení" profesionálů? Ti, co zastávají etiku podnikání, nabízí své zboží a služby na základě placeného profilu, mohou na své produkty upozorňovat pomocí příspěvků ve fotoblozích, vkládání krátkých zpráv. Ti ostatní procházejí diskuze, vytipují si témata, která jim mohou pomoci nahánět ovečky a získávají své zákazníky, jak jen to jde. Ono každé téma, které je zasažené takovýmito obchodníky, které v reálném životě vnímáme jako "pojišťovány" "nabízeče telefonu, elektriky atd" a širokým obloukem je obejdeme, tady můžeme obcházet tím, že na jejich profily neklikáme a nedíváme se na jejich nabídky. Holt ale výdělek je výdělek a kdo je úspěšný v získávání zákazníků, vydělává. Není od věci pouvažovat nad soukromou diskuzí či soukromou skupinou, kde bymohly přispívat uživatelky a komunikovat mezi sebou o pocitech a sitacích, které sdílejí, když admini tohoto serveru jsou ochotni přimhouřit oko a "nevidět" jisté formy propagace, které mohou některým uživatelkám připadat jako nevhodné, nechutné, obtěžující, nemístné... mám pokračovat? 😉 Z jistých důvodů se většina komunikace začala odehrávat pomocí IP, proč asi? Aby se uživatelky vyhnuly tomu, že je někdo spamuje, a to nemluvím jen o této diskuzi, ačkoli taky je to obzvláště iritující. Krásný den.

@oktarina je soukromá skupina "naše báječná tchýně". Tam se reklama (zatím) nevyskytuje. Já sem už také nerada přispívám...

@anetka1701 dobré vědět! Akorát když jsi mi to nenapsala IP tak myslím, že je to jen otázkou času, než se reklama přesune i tam 😀

@oktarina skupina je moderovaná :oD Takže se toho tolik nebojím...

@oktarina @anetka1701 @terezet Problém reklam - bez nich by MK nefungoval, z dobré vůle a na vlastní náklady to dělat nebudou. Přesně rozumím tomu, o čem píšete, jen jste nezmínila, že mám právo vstupovat i do diskusí. Vězte, že pokud by stačilo udělat si prezentaci a přidávat do blogu a krátké zprávy, moc by se mi to líbilo. Ve skutečnosti nemám potřebu vůbec diskutovat. Jen, bohužel, cokoliv člověk napíše do blogu, v momentu je dávnou minulostí. Nejpomaleji "plynou" skupiny, do těch však nemáme přístup, takže diskuse je jediná funkční věc. Z tohoto pohledu v okamžiku, kdy přijdou všechny diskuse do skupin, MK přijde o většinu financí a zanikne. Pokud máte funkční radu, rád se nechám inspirovat. To, že se snažím touto cestou mi není příjemné, ale dělám to s vědomím, že nabízím něco, co považuji za hodnotné. A v této diskusi jsem záměrně v prvním příspěvku provokoval, protože vím, že "pojišťováky" filtrujete, ale na provokaci se reaguje častěji, než na nabídku, bohužel, také to mi není příjemné. Ve zbytku diskuse jsem jen položil dvě otázky a nabídl službu, dále jen odpovídal na reakce (a neuvědomuji si, že by v těch reakcích bylo něco provokativního, špatného...). Respektuji Vaše názory, Váš výběr, respektujte, prosím, to, že mám právo (a platím si ho), tu přispívat. ......... K tématu naposled: "Já budu lepší tchýně, protože vnímám, přemýšlím a někdy i přijímám cizí názory, respektuji právo mít názory a chování odlišné od mého, pokud zapadají aspoň do základních civilizačních podmínek, respektuji, že lidé mohou mít špatnou náladu a tudíž se podle toho i chovat."

@terezet jak to tak čtu, tak po narození dítěte se moje tchýně nijak nezměnila. Štve mě to. Manžel jí volá s každým prdem, když má dítě jeden pupínek na zadku apodobně. Je totiž zdravotnice a manžela tak rozmazlila, že se s ním kvůli tomuto hodně hádám. Přílišná péče škodí. Jednou už jsem se naštvala tak, že jsem mu bez okolků řekla, co si o té jejich rodině myslím. Ranilo ho to. Tak je mi to líto a samozřejmě v hádce člověk trošku přežene... No ale nezměnilo se nic. Vždy je o krok napřed, já ani vlastně to svoje dítě nemůžu svobodně samostatně vychovávat, protože ona se do všeho plete. Vždy jen dobře míněnou radou, slovem, navaří, přinese, peníze nám dávají (darem, my nepotřebujeme, ale ona na tom trvá) a tak dále. Uznávám, že někdy jsem za pomoc ráda, ale kdyby jí nebylo, taky se nic nestane. Manželovi jsem zakázala jí volat s každou maličkostí a trvám na tom, aby byl sebevědomější otec. Snaží se a má to výsledky. Za to jsem ráda. No ale tchýni nevyzmizíkuju 😀

Je jasné, že reklamy jsou pro provoz mk nutné. Chápu bannery kolem dokola stránky, ale opakované vnucování služeb v diskusích je fakt už moc. Navíc moc nevěřím, že je to účinné a že se někdo ozve. Vyznívá to (alespoň pro mě) dost zoufalým dojmem.

@japona Rozumím a cítím to tak. Bohužel, jak už jsem psal, jinou možnost nevidím a službu, kterou nabízím, banerem moc nezprezentuji. Pokud jde o účinek, pokud nezasáhnu do diskusí, neozve se nikdo, vyjímečně když někdo stihne příspěvek na blogu mezi prvními dvaceti? odkazy. Velmi rád si nechám poradit jinou formu. Já na příjmech z této práce nejsem závislý, mám zaměstnanecký poměr a na "živnostňák" pracuji (mimo EFT) v IT, ale toto je srdeční záležitost.

@pluba Poradenství, jaká nabízíte, mohou fungovat tak, že v dotyčném vyvoláte pocit, že vás potřebuje. V případě, kdy zahlcujete fóra, to spíš vypadá, že nemáte do čeho píchnout a to vypadá dost zoufale. Takže bych sázela na síť klientů, co už máte (jsou-li nějací), ať o vás šíří, že vaše služby jsou super. Dále investujte do nějakého oslavného článku o vašich službách v plátku typy Vlasta, Žena a život.. Prostě jakoby reportáž, kdy to redaktorka vyzkouší na vlastní kůži. Jo a v neposlední řadě doporučuji najmout grafika. Vaše stránky vypadají poměrně dost amatérsky..

Moje tchýně je Japonka se starým uvažováním (v dnešní době už takto většina Japonců neuvažuje, ale blbci se najdou všude) typu "cizinci jsou verbež", takže mnoho úspěchů nesklidila svatba jejího jediného syna s "verbeží" s mojí maličkostí. Nicméně kromě otevírání soukromé pošty, špiclování manželova blogu, čtení jeho emailů. Telefonátů do zaměstnání byla celkem v pohodě....Protože mě potřebovala...synáček s ní na 5 let přerušil veškerý kontakt (měl důvod), což se v Japanu nenosí. A ona se dozvěděla o naší svatbě z manželova blogu. Vycítíla šanci, že já bych manžela mohla přivést zpět do rodiny. Což jsem jako hodná snacha udělala. Pak nastala změna: už mě nepotřebovala, takže se na rodinné party nesly věty v duchu: "cizinci nám berou práci" byla jsem v práci napadená psychicky nemocnou Japonkou a reakce širší rodiny se nesly v duchu "pokud má cizinec špatný život v Japonsku, je to naprosto v pořádku". Ano jsem v Japonsku cizinka a snažím se zapadnout a fungovat jako Japonci. Respektuji zákony a zvyklosti v Japonsku. Ale urážet se nenechám, proto jsem přerušila veškeré styky s manželovou rodinou (manžel se s ní stýkat samozřejmě může, ale mě ať laskavě vynechají) a moje tchýně mi přes práh nesmí. Důvod je jednoduchý, ač jsem cizinka v Japonsku, tak jsem žena jejich syna a podle toho by se mnou mělo být zacházeno. To že pro některé Japonce mohu být špína, je pravda, ale jsem si jistá, že z rodiny bych takové řeči slýchávat neměla a myslím tím nejen na sebe, ale i na naše děti, které budou poloviční špína, protože budou mixnuté....jsem si jistá, že takové věci by se děti neměly dozvídat z rodiny. Proto jsem udělala radikální řez a bez babičky se obejdeme....než takovou je lepší žádná...

@pluba Já hlavně trochu nechápu,proč admin toleruje takovou sebereklamu!? Všude jinde by to dávno smazal...a nebo by "inzerent",ať už se prezentuje jakkoliv,musel za reklamu platit... 😕

@jabluncanka Promiňte, ale já za účet platím a mám právo sem přispívat. Navíc, pokud máte představu, že mé reakce nebyly v pořádku, můžete to oznámit. Diskuzi tu jsem skončil, popovídali jsme si s japonou pěkně a podnětně přes mail. Já si (kromě prvního příspěvku - záměrného popíchntí) nejsem vědom ničeho špatného ani zlého.

@anetka1701
@oktarina
@terezet
@volodka162 případně dalším:
Chtěl bych se omluvit za provokativní první příspěvek. Měl jsem dojem, že je to jen lehká provokace a nic za ní není, protože za tím není hodnocení. Sice ne hodnocení, ale je za tím osobní zainteresovanost na tématu (jinde neprovokuji a spíš jsem uklidnil některé roztržky mezi diskutujícími). Včera večer jsem si uvědomil své motivy. Téma, trvající asi šest let - problém mezi mnou a manželkou na jedné straně a mou sestrou a matkou na druhé straně s důsledky do celé mé části rodiny - téma, o kterém vím, že není úplně dořešené, na tom má svůj podíl. Smíření s tím, že se někteří (matka se sestrou) nechtějí nic měnit, manželka často aktivně chce, ale jak na to dojde, má spoustu jiných věcí. Ani já neudělal moc velký pokrok, protože mi je pořád líto toho, jaká situace je, nevyřešil jsem pocit křivdy, způsobené matkou a sestrou mé ženě. A včera jsem si uvědomil, že vlastně chci pomoci vyrovnat se s podobnou situací aspoň někomu jinému. Vedlo to mj. k tomu, že dnes hledám kolegu nebo kolegyni pro "reciproční pomoc" - je to tak, že pracovat s rodinou nebo sám se sebou je mnohanásobně těžší. Vlastně jsem rád, že jste mne dovedly k tomu, konečně tyto rány dořešit. Ještě jednou se omlouvám všem, kterých se to dotklo, bylo to moc neprofesionální.

@marmate Ahoj, vím přesně jak se cítíš. Mám něco podobného i když díky bohu s ní (tchyní nežijem). Trošku ti přiblížím můj příběh. Jsem rozvedená matka 10 dcery (má bývalá tchyně byla super samozřejmě jsme měli taky problémi, ale vždy jsme si to rozumně vyříkali mám ji moc ráda). Po rozvodu jsem vzala práci v Čechách (300 km od domova) s 4 holkou že začnu nový život. Poznala jsem svého přítele on je z moravy kousek od mého domova🙂 tak jsem zas jezdila každý víkend za ním. Asi po roce jsem se seznámila s jeho matkou ze začátku se zdála super chvíli mi trvalo než jsem poznala jaká je to falešná zmije. Každý pátek jsem se třepala 4 hodiny autem jak jsme dojeli tak uklidit koupelna jak v chlívku strach že něco chytí, v kuchyni mě stalo že chytnu na hrnek podotýkám uklizený mezi čistýma a on špinavý od kafe a na něm rtěnka atd. a hned byla noc. ( musím napsat že ona na veřejnosti působí jako velmi elegantní a milá dáma (i mě se tak na začátku zdála)) Druhý den podělat na zahradě navařit atd. prostě jsem se do práce vracela urvaná jak pes. Má dvě sestry který mají každá z jedné strany přes plot zahradu pomlouvá svou sestru plive na ni špínu a za chvilku líbezným hlasem ji volá na kafe nepochopím. Tam kde jsem zasadila zeleninu tak tam vysypala semínka s kytkama nebo trávou. Uvařím na oběd těstoviny ona chce brambory atd. holka je astmatik a alergik když byla ještě malá nechala ji napodzim válet v pohrabaným listí, dva dny předtím měla záchvat) když jsem jí řekla at jí to nedovolí tak ze sebe udělala chudinku že jsem si dovolila něco říct. Nebo jsme dovolenou strávili tím že jsme dělali dřevo na zimu a ona dookola vykládá jak je Martin a Petra šikovní (švagr a švagrová) přitom se dřeva ani nedotkli. Podotýkám že dcerce ani jednou nepopřála k narozeninám nebo k svátku. Abych to zkrátila skoro švagrová se na ni usmívá pomlouvá každého sní a nic nedělá tak je svatá. a já ta špatná že jí řeknu svůj názor. Dvakrát jme ji s přítelem požádali jestli by nemohla holku pohlídat poprvé jsem se v průběhu dovolené musela nutně vrátit do práce (přítel měl službu) odpověděla že nemůže že jde nakupovat a po druhé že si kvůli ní nebude kazit den 😠 . Kdyby dcera byla nějaký raubíř neřeknu ale je samostatná i jídlo si sama nachystá nádobí po sobě i po ní umyje. Před rokem jsem se vrátila na Moravu a začali jsme s přítelem spolu bydlet mezi tím se švagrové narodilo dítě takže nás ze zahrady vyhodila protože si Petrušky (švagrové) dost nevšímáme. (já v té době už byla těhotná jen jsme to nikde neříkali čekali jsme jak dopadne genetika.) Prý můžeme být rádi že tam můžeme být když malá není její krev její vlastní atd. Už jsem to psychicky nedávala a když jsem kvůli ní málem potratila a skončila v nemocnici. tak jsem tam přestala jezdit nevadilo jí to dokud se nenarodil prcek najednou zas byla líbezná. Problém je že já to nedokážu přejít vím že se na nás usmívá a hned za rohem pomlouvá.

@kactuka Jak se k tomu staví Tvůj partner?? To je taky důležité...

@jabluncanka Partner mě chápe ví že je taková, ale je to jeho máma a vychovala ho vždy mě prosí at to vydržím. Ale já už nemám na to sílu. Podotýkám že s její jednou sestrou vycházím skvěle a jezdím k nim což se jí nelíbí a zakazuje jí se s námi bavit. S partnerem jsme udělali kompromis nebudem se o ní bavit a nebude mě nutit se sní stýkat dokud neuzná i mou dceru.

@kactuka Tak to asi nemá žádné řešení...navíc i partner se tímto dostává do určitého soukolí = mezi dva mlýnské kameny...Myslíš,že má smysl chtít,aby uznávala i Tvou dceru?? Není ji lepší prostě ignorovat,bez takového požadavku!?
Sama prožívám něco podobného a pokaždé je mi líto MM...cítím,že je taky pod tlakem ze dvou stran...

Ahoj,naprosto chápu co cítíš kactuka.Já kvůli těmto problémům byla i se synem u psycholožky,ve škole se zařadil mezi děti suprově,učí se s vyznamenáním,tak to je super,ale doma jsem cítila , že se necítí dobře,za prvé jsme se přestěhovali,já se vdala,máme mimčo a on na vše žárlil,začal odmlouvat,bojoval proti novému tatkovi,hecují se do dnes a manžel ho jen toleruje,ale cítím,že mu k srdci nepřirostl,o to víc je to pro mne těžké,no a k tomu hádky s tchýní... trochu se to po půl roce sklidnilo - myslím jeho chování,ale psychika pracuje doma.... babi s dědou ho vůbec nepozdraví,neodpovídají mu na otázky... vůbec ho vyškrtli.... to on nechápe a ptá se proč... je to těžké mu to vysvětlit.... Já jsem si vypěstovala k tchýni a tchánovi nenávist a nezdravím je.... nemůžu,strašně mi ublížili a hlavně ubližují mému synovi....tím že ho ignorují a to nemohu odpustit.Dceru - jejich krev ani nevídají.... nemluví ani na manžela,ale manžel se mi zdá občas stojí při nich a někdy při mě... ted dělá mrtvého brouka a naší situaci tady přestal řešit,řekl že nemáme na další úvěr na domek a tak že si půjčíme na nový vchod a oddělíme se se vším od starých,ale ani to jim nejde říct,nechce nic s nimi řešit , ale já to už udělat nemůžu,já vše řešila do ted a jak to dopadlo... řekla mi že tu trvalý pobyt mít nemusím a že jestli chci kamarádit s těmi co kamarádím,tak že se mám odstěhovat... nedokážu s nimi žít pod jednou střechou a můj manžel to asi nechápe,má ted své zámečnictví a zemědělství a nás vidí jen večer kolem 20.hod.,to se nají a jde spát... nic se mnou neřeší a když se ho zeptám nad čím přemýšlí,tak odpověd je práce... s malou si pohraje,když nespí večer a synovi dává jen úkoly co má udělat a vytýká mu co neudělal... chce se mi z toho brečet,jsem ted v situaci,kdy přežívám nahoře v podkroví a nic mě nebaví...Hledám hlídání dětí,abych se zabavila a hlavně vydělala nějaké peníze při mateřské,abych dokázala uplatit úvěr a odejít pryč,nebo si alespon pořídit chatičku,kde by vše bylo moje a mohla bych si dělat co chci.

@jabluncanka Já vím že je mezi dvěma kameny a mrzí mě to. Štve mě její faleš a podlost přede mnou pomlouvala i svého syna mého partnera a když jsem mu to řekla tak ona byla dotčená že žaluji. Mě moji rodiče učili pokud mám problém tak ho vyřešit promluvit si o tom a najít společnou cestu s ní to bohužel nejde. O vánocích jsem kvůli partnerovi navrhla že si s ní promluvím a zkusíme najít nějakou cestu její odpověď : ať mi dá pokoj nemám se s ní o čem bavit (syn ještě nebyl na světě). Nepotřebuji dceru uznávala stačilo kdyby se k ní aspoň chovala normálně. Je jí líto že ji ignoruje ani jí pořádně na pozdrav neodpoví a malá nechápe proč když nic neudělala.

Ahoj holky, mám menší dotaz, přijde vám normální, že se tchyně hroutí, že nevidí dvouletou vnučku, jak by ona chtěla? Ve stručnosti popíšu situaci, bydleli jsem s nimi do dvou let mé první dcerky, nikdy jsem ji neměla ráda, byla strašná stíhačka, věděla, co se u nás kdy šustne, bydleli jsme v patře nad nimi, ale dle všeho často stála za dveřmi... Hrabala se mi v mých soukromých věcech, plus teda dělala, co jsem jí říkali, že nechceme, aby s dcerkou dělala (např. aby ji neposazovala jako mimi, když ještě neseděla, nedávala jí čokoládu za to, že se vyčůrala do nočníku, když doma čůrala do nočníku normálně a spousta jiných věcí... Jako matku mě od ní vždy odháněla, když jsem ji k nim dávala, že mám jít rychle pryč, aby nebrečela, když se na mě jako starší ptala, když byli venku, říkala jí, že maminka spadla do rejže... Chová se v podstatě, jako by byla rodič ona, dokonce nám určovala, kdy by si ji jako vzala atd... Moje totální averze vůči ní vyvrcholila den před druhým porodem, myslím, že ten porod byl i tím vyvolán, když jsem zjistila, že zničila věci z výtvarky, co jsem s dcerkou dělaly... Porod byl celkem masakr, takže sem měla šestinedělí zákaz, takže tu starší asi měsíc neviděla, dnes, když tam neplánovaně s tatínkem dcerka byla, prý zas tchyně brečela a brala si nějaké léky, asi na uklidnění, tak by mě zajímal názor jiných lidí, zda je to normální, protože fakt nemám chuť nechávat hlídat děti někomu, kdo bere prášky na nervy... Podotýkám, že jsem jí doteď nic neřekla, nevynadala, i když mi způsobila stresu a nervů až až...