Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.
Zdravim všechny,
sice se mi kapanek prici, zakladat toto tema v sekci rodina, no ale kde jinde, ze? Je tedy jasne ze se svou tchyni nemam dobre vztahy a tak trochu doufam (ale nikomu to nepreju) ze na tom nejsem tak sama a ze se nekdo najde s kym bych mohla o tomto zivocisnem druhu 🙂 pohovorit.
Dneska me zase nastvala a potrebovala jsem to ze sebe dostat, no takze to zase "odnesl" konik 🙂
Tak co kocky, je tu nekdo kdo take s tchyni nevychazi? Jak to resite? Jelikoz u tchyne s manzelem bydlime, tak to resit musime :-/
@blandik - já se pose.., tak kluk má alergii, jejich dort nemůže a holt ho musí sníst a mít problémy, jen aby si "nezvykal, že vždycky bude po jeho..." Oni jsou taky snad z těch, co nevěří, že alergie existují...
Zkouším odpouštět taky, někdy se topodaří - odpustit, ne zapomenout, ale pár věcí je tak hrozných, že to zkrátka nejde...
U nás dorty naštěstí nehrozí, nosí jen bombony a dovolili by je maldýmu sníst třeba všechny.
Ale s oblibou nosí "hračky" - různé vláčky a mobily - od bombonu bez bombonů, rozpáraný polštářek, použitou plastelinu, hračky z kinder atd...
Původ věcí je v popelnici u sousedky - našemu malému se to ještě hodí, zkrátka je to pro něj dobré...
Když měl rok, donesla malé zrcátko v růžovém plastovém rámu, držák urvaný, zrcadlo z druhé strany pokreslené rtěnkou a tužkou. Uvnitř hrkal nějaký ulomený kousek.
Malému to dávala:" vím, že se na sebe rád díváš, tak jsem ti něco donesla. A vidíš, dokonce to hrká, tak to má další funkci..." P. to sebral a říká:" co když to rozbije?" ...Však on s tím nebudou tlouct, že Kubíčku... P. byl pobavený, což já jsem nezvládala, tak jí odpověděl:" a co těch sedm let neštěstí?" A ona:" aha, to je fakt, mám to vzít zpátky domů?"
Kurde - tenkrát jsem myslela, že jí celé staré zrcátko narvu do...tam kam slunce nesvítí. Že by se mohl malý pořezat jí bylo jedno, ale sedm let neštěstí, hm hm... 😝
@elvira - hm, tak to je tedy síla, hračky od popelnice. Vidím, že tvoje tchýně taky už nemá moc soudnost a máte to tedy těžké...U nás tchýně byla po narození malého jako vyšinutá, pořád k nám chodila, chtěla přebalovat, vozit, chtěla, abychom přišli, abychom tam malého nechali a pořád, pořád..a já se naučila na všechno říkat ne, ale bylo to těžké...v šestinedělí jsem nakonec skončila i tak, že jsem před ní i odsávala odsávačkou...fakt jsem měla pocit invaze a silný pocit, že čím více tlačí, tím ji ho vůbec nechci dát, potřebovala jsem být s miminkem sama...tchýně to řešila tak, že se mi snažila ukázat, jak je schopná, takže vyjela prudké schody s kočárem, což jsem si nepřála, nechala malého ve třech týdnech v rozestavěné, zaprášené části bytu na stole a vysávala nám v ložnici atd....jenže tchýně jakoby nebere jedno ne, ona má svou představu o tom, co chce v hlavně a o to si pořád říká, pořád, pořád...u nás to opravdu muselo dojít tak daleko, že jsme museli pořád odmítat, odmítat, až se vztahy zkazily a ona se stáhla, už nenabízí, jenže bohužel to narušilo vztahy a ta cena za ten klid je dost vysoká, protože oni se trápí a já mám pocit, že jsem narušila jejich vztah vůči malému - viz - ať si zvyká...
no moje reakce na to, že upekli bez domluvy dort s mléčnou bílkovinou byla, že to je jakobych dala tchánovi k narozeninám kytici z klobás, když by měl vysoký cholesterol (což už má, jen na to hází bobek/, že by mohl mít radost z toho, že si ostatní pochutnají a on si jen polkne sliny...Ne prostě tohle mě dostalo, nejen to, že když to říkala tchýně manželovi do telefonu, že upekla dort, tak její reakce na to, že v tom je mlíko byla, že začala říkat dědovi - zase to není dobře, upeču dort a zase to není dobře (já ani nemám ráda plýtvání a už tři roky zpátky jsme řešili, že dort si upeču sama, a pak tady jsou dva dorty) a pak se právě do manžela pustil při prvním setkání i tchán s tím, že máme být vděční a proč to řešíme a že si má malý zvykat, že není po jeho...Což ale není až tak o tom dortu, ale spíše o tom, že se
výchovně hodně rozcházíme a oni nesouhlasí s tím, co děláme...
Jinak ještě tak - oni ví, že alergie existují, tchýně má astma, má alergie. Manžel jako dítě měl sennou rýmu, pořád nemocné průdušky, jenže tenkrát před více než 30ti léty jim doktor řekl, že ho musí vystavovat tomu, co mu vadí...takže to platí i dnes..a to, co my jsme dělali, že jsme stáhli potravinové alergeny a dávali je postupně, později, to nebylo to, co řekl jejich doktor, takže to měli problém respektovat - když to spojíš s tím, že podle jejich přání dítě nechodilo ve třech měsících k nim samotné na noc, tak prostě měli problém akceptovat to, že něco nemůže jíst...
někdy mě mrzí, že malý byl první vnouče, teď už mají i druhé a vidím, že jsou více v klidu, tchýně vozila za čtyři měsíce jednou, netlačí už tolik na pilu, naučili se, že hračky musí kupovat v obchodě a spoustu věcí od nás...jenže nás to stalo velkou daň...odcizení.
@blandik je to velká daň, nicméně podle mě nutná....vůbec neměj výčitky, aby ti tohle dělali to není normální ani omylem, abych před tchýní odsávala...by bylo po mě...a aby mi mluvila do výchovy jak by smet...a nehlede na to, je to i o tech alergenech atd...ona děti svoije měla a pokud si nechala zasahovat do soukromí, je to jen a jen její věc, že se neozvala apod....ty si to přece nenecháš líbit nebo ne nenecháš líbit, ale nebudeš to tolerovat jen proto, že ona to tak chce a je na to zvyklá a myslí si, že je to nejlepší....tohleuž dost hraničí se zásahem do soukromí a podle mě je to hodně za hranicema slušnosti a tolerance druhého člověka....
@tarra27 - jo, jo,. problém je v tom, že každý člověk má tu hranici slušnosti nastavenou jinde. Já vnímám jako invazi do soukromí i to, že přijdou bez ohlášení - přitom dokud se manžel nevymezil, tak tchýně prozvoňovala téměř každý den a pak nastolila systém otázek - kde ji, co děláš, jak se máte, co děláte? Ty mi něco tajíš, hned mi řekni, co se děje...manžel ji pak řekl, že prostě nemá potřebu s ní mluvit každý den /v reakci na její výčitku, že kdyby se ona neozvala, tak ji manžel vůbec nezavolá.../. Od té doby nevolá. Což je další hřebíček...
Je to celé složité, protože já nemůžu chtít, aby se před důchodem totálně změnili, když jsme se my dva s manželem změnili - začali jsme vztahy chápat jinak, snažíme se nevyvíjet na sebe kontrolu, nevisíme na sobě jako dva balvany, vnímáme to, že každý má svůj svět a nemůžeme se třeba vinit za vlastní stavy...nějak to v nás vyrostlo při výchově syna..a pak vnímáme všechnu tu manipulaci, citové vydírání, tlaky z jejich strany na nás, na dítě, je to najednou všechno tak průsvitné a tak moc se nám to nelíbí a není nám to příjemné...chápu, že základ je v tom, jak s manželem žijeme my dva spolu, jako rodina..ale i tak cítím, že je nemůžu nutit se změnit a že je mám přijímat takové, jací jsou, což současně neznamená ustupovat. Oni taky potřebují lásku, kdežto zatím spíše pociťují to, že jsme je vyloučili ze života...
@tarra27 - a souhlasím, nutné to bylo se vymezit, jinak bych se zbláznila a ona by mě převálcovala svými potřebami a požadavky na dítě...Vidím to teď krásně na tom, jak to probíhá s druhým vnoučetem (a dvěma nevlastními vnoučaty)...my chceme pro malého trošku jiný přístup a oni se naučili v sobě potlačit svou přirozenou reakci, jenže jak se kolem nich vyskytnou děti, kde rodiče vychovávají tradičně, tak jen hledím, co z tchána a tchýně leze, jak je pořád nutí, vozí se po nich..jen valím oči, co je pro ně přirozené.
Dievčatá moja svokra (tchýne) tiež nieje ziadna vyhra. Myslí si, že keď má peniaze môže všetko. Po narodení prvého malého som sa jej tiež doslova nevedela zbaviť 🤐 ... stále chodila ku nám, manžel bol v práci a ja som nemohla nič, podla nej som moc mlada na vychovu dietata, takze ona mi s tym "pomoze"... no tak maximalne do hrobu od nervou..zo zaciatku sa to dalo zvladat, no neskor ked sa zacala chovat akoby moje dieta patrilo jej, to som uz nezvladla, chcela ho ako 6 tyzdnoveho zobrat na dovolenku, samozrejme bezo mna a bez manzela, len ona s malickym, ked som povedala ze v ziadnom pripade, tak som bola ta najhorsia nevesta na svete, vsade ma doslova ohovorila, aka som protivna, neschopna, a ze som zla matka... casom som jej prestala dvihat telefon... po narodeni druheho maleho som myslela,ze som uz pripravena hadam na vsetko, ale nie,mylila som sa... zase telefonaty a otazky preco nepridem, co stale robim, ze ona chce byt s malickym, nech jej ho dam, nech idem spat, nech upratujem, nech varim, ona si ho zoberie...atd.... a zacal cely kolobeh nanovo, lenze ja som este pri porode stratila mlieko, to ona samozrejme nedokazala pochopit a pocuvala som vety typu, co som za matka ked nechcem kojit vlastne dieta.... malemu sme skusali davat vsetky mozne mliecka, ziadne netoleroval az nakoniec od Nestle Bebu HA... ona nedokazala pochopit ze pije take mliecko, tak mu kupila sunar a ked ho zobrala akoze von ( to znamena ku nej domov) tak ho tym nadajala, a on chudatko grckal.... tak a nakoniec mu kupila krabicove trvanlive mlieko a moje male 4 mesacne babatko ktore grckalo zo vsetkych mliek okrem tej Beby bolo u nej nutene pit krabicove mlieko... malicky ma alergiu na jahody, to bolo pre nu tiez nepochopitelne, takze vsetko co mu kupovala bolo s jahodami..kase, presnidavky...vsetko jahodove, bolo jej jedno ze bol maly cely vysypany z toho, hlavne ze to zjedol...alebo kupila detom oblecenie a povedala ze to budu nosit iba ked pridu ku nej, a ked im nejake to oblecenie "pozicala" aj domov, tak nam to vzapati vykricala, ze ona je take chuda, ze ju len vyuzivam,aby kupila detom veci..ako keby chodili holy alebo co...aj ked im na vianoce ci narodeniny kupila nejaku hracku,tak nam vykricala,ze sme nevdacny,ze ona to detom kupila z lasky (asi z nejakej posadnutej) a ze si to nevieme vazit...a ked mi uz rupli nervy a povedala som jej konecne co si vsetko o tomto myslim, tak som bola zase ta protivna,sprosta,nevychovana a uboha...proste najhorsia nevesta... od vtedy sa mi ani nezdravi, je mi to luto koli detom, pretoze som myslela ze budu mat dobry vztah so svojou starou mamou, ale ked niekto nedokaze pochopit ze vlastna matka si pozna dieta najlepsie a vie co moze a co nie, a ten niekto sa vam stale do vsetkeho "montuje" a neda vam pokoj, tak sa to uz neda vydrzat,...teraz kade-tade rozprava ze ma ona na mna alergiu, ze ma nemoze ani citit, a ze mne tiez dopraje taku "protivnu" nevestu ako som ja... no bohuzial, s tym asi nic neurobim, chvalabohu ze zijem s jej synom a nie s nou, lebo to by som asi psychicky nevydrzala...teraz cez vikend mal svokor narodeniny, mal 50.-tku tak sme boli na oslave, myslite ze sa mi pozdravila vobec? nie, ani nepozdravila a ani sa na mna nepozrela, a ubohe je,ze za celu dobu co sme tam boli si ani deti nevsimla, hlavne ze silne reci ako ich miluje...a ked prisiel maly za nou,tak mu povedala,ze nema cas... 😠 😠 protiva protivna!!!
@blandik moc hezky jsi to napsala, ono totiž kámen úrazu třeba u nás je to, že když naznačím, že netřeba volat každý den, tak pak je opačný extrém, že nevolají vůbec atd...že když přijedou často a pochopí, že zas tak často nemusí, tak pak přestanou jezdit vůbec a jakoby se urazí....je to složité. Každý máme úplně jinou představu....
@ia. - ano, je to přesně tak - jakoby nebylo možné říct, je to fajn, že chodíte a rádi vás vidíme, potřebujeme teď trošku více klidu...ono je to tím, že si to všichni všechno bereme hrozně osobně..tak je společnost nastavená - nemáš co si říkat, máš brát, co ti okolí dává a být vděčná - viz. darovanému koni na zuby...moje tchýně prostě nepochipila - je to moje první dítě, potřebuji se s ním zžít, být s ním jen já a manžel, nezvládám, když ho chceš ty přebalovat, potřebuji si zpracovat sebe, pak příjdeš na řadu ty...cokoliv byl problém - to, že chtěla novorozeně pusinkovat na pusu, to, že s ním natřásala a třásla mu štěrkovkou před nosem neuvěřitelnou frekvencí a dítě brečelo a brečelo a já věděla, že se mu to nelíbí a řekla jsem to - vše byl problém, vše si vyhodnotila jako napadení její osoby a jako to, že mi musí dokázat, že je schopná babička a tak začala dělat věci, které jsem si nepřála, aby mi dokázala, že to zvládne..já to brala jako podrazy, ohrožení pro dítě..a už se to vezlo a veze se to dál...Nechci to podávat černobíle, já vím, že tam mám svůj podil, není to - oni jsou špatní, my trpíme...my jsme je vystrnadili ze života, máme relativně klid, přesto to má svou daň.
@blandik - tchýně má asi ráda, když je po jejím a ty se ne a ne podvolit, že? 😀 😝
Některým lidem nestačí říct slušně a prostě "ne".
Když to vezmu kolem a kolem - vyhovuje mi, když se s tchány nevidíme. To jsem docela v klidu, jenže pak tchýně zavolá - naposledy, že je tchán v nemocnici, vydeptá všechny kolem, strhne spoušť výčitek atd. a člověk se v tom topí nanovo.
Hračky z popelnice mě iritují, několik jsem jich už vyhodila - myslím těch poničených - už k nám doputovala mašinka bez kola, panáček bez ruky atd., mezi tím i zbytek šamponu v lahvičce ve tvaru psa atd.
Všeobecně - nevadí mi použité věci. Kupuju v sekáčích, bazárkách, z inzerátů. Mě vadí způsob, jakým si to tcháni opatřuí. Už jsem tchýni říkala, jestli není jednodušší sousedce říct, ať jim to dává, že by měli zájem. A ona by jim to prý nedala - nedivím se, mě by hanba fackovala někomu dávat takové haraburdí.
Mj. Kuba je jediné vnouče, dost možná poslední. Tak to prostě nechápu.
@nunupetka - s tím krabicovým mlékem je to snad legrace, ne? Proboha, to většinou nedávám ani našemu skoro tříleťákovi... Proboha, proč se do toho sejří, když malý nesnesl skoro nic. U tak malého děcka je to dost hazard... 😝
Ten náš exemplář mi doporučoval pro plně kojené děcko domácí kravské mléko. Naštěstí u nich nikdy nebyl na hlídání, jinak by ho nacpala kdoví čím ještě..
@elvira no ja to tiez nepochopim..ked mal maly prve narodeniny,tak ani neprisla... prisla asi o dva dni neskor mu "zagratulovat" a doniesla zakusky, a dzgala do neho puncove rezy, do rocneho dietata, ked som prisla z obchodu domov a zbadal som to, tak som myslela ze ma o zem slahne...a este sa ma opytala, ze kedy jej ho dam ku nej domov, ze ma doma zemiakovy salat (podotykam z majonezou) a rezne, ze by ho tym nakrmila, ze urcite by mu to chutilo... rocnemu dietatu?!!! to uz co je...punciak a este aj majonezu... ja nechapem ako to ze moj manzel zatial zije a nema zaludocne problemy.. no kebyze jej ho dam, tak by ho tiez bohvie cim napchala a chudatku by bolo potom zle...
@nunupetka Bože já bych ji zabila! Tchýně netchýně asi bych jí tam udělala pěkný kravál.
@nunupetka - zabit málo. Já vím, že dřív se s tím nikdo moc nepáral - dobře, byla jiná doba, nebyl takový výběr mlék atd.
Ale teď je to jinak, my jsme matky, my zodpovídáme za své děti a přejeme si to nejlepší, tak proč mají ty babičky pocit, že vědí všechno líp. Já si před tchýni nehraju na chytrou, nedělám jí přednášky, tak proč by je měla ona dělat mě a diskutovat o tom, co bude moje dítě jíst?
Ježiškote, jsem se vytočila, jen co to čtu... Bramborový salát a řízek... 😠
No, sousedka nacpala ani ne roční dítě prdelačkou - taková ta tmavá polévka ze zabijačky. Užívala si, jak se malý oblizuje, že mu to šmakuje. Jen se prý trošku druhý den pos... 🤐
No, hlavně že se pobavila...
@elvira boze ozaj niektory ludia uz nevedia co od dobroty a napchaju do tych malickych deticiek cokolvek... asi nechapu ze ten detsky zaludok, co detsky este babatkovsky v podstate nieje taky ako u dospeleho cloveka... ved im moze ublizit na zaludok cokolvek... a tie svokry, vacsina z nich si asi mysli ze pojedli vsetku mudrost sveta, ze za to ze su starsie tak my asi nemame pravo na vlastny nazor a hlavne vlastnu vychovu deti... no bohuzial ale moja svokra si moze sama za to ze tie deti nevida... keby bola co k comu,chovala by sa normalne a nie ako ta najchytrejsia na svete,a nechala by ma vychovavat a stravovat si deti po svojom,tak by nebol ziadny problem, ale komu niet rady, tomu niet pomoci...bohuzial je to tak...
holky, já si hlavně myslím, že naše děti - naše právo, jak je vychováváme....až budou mít oni svoje děti, taky to bude jejich věc a my to budeme muset respektovat.....my jsme rodiče a hotovo...at se to komu chce líbí nebo nelíbí....
@elvira - já mám někdy podezření, že u mé tchýně je to určitá známka demence - ve smyslu, že ona prostě když něco chce, tak o tom furt hučí...ne, že by byla generál, spíše poslouchá tchána, protože ten je zvyklý ji pořád opravovat, protože ona pořád překrucuje fakta..ona je generál jen s dětma, což zase točí mě - jakoby si léčila svoje ego, když u dospělých má sebevědomí na nule, tak u dětí se hojí...a prostě to bylo i dříve - od září se zeptala každou návštěvu, jestli příjdeme na první svátek vánoční nebo na druhé, fakt každou...takže i s tím hlídáním a přebalováním ji nestačilo říct jednou, dvakrát - ujasnit si to, ona prostě příště řekla to samé...já ji už fakt věřím, že ona si to nepamatuje - třeba navařila malému polívku z hovězího na vánoce, on tenkrát na hovězí reagoval silně, takže jsem ji to vysvětlila, že ne a proč..za dva měsíce tam byl na hlídání, ona mi za dva dny hlásí v dobré náladě ,že nabízela malému hovězí a polívku, ale že to nechtěl..(kdyby si vzpoměla, že to nemůže a že před dvěmi měsíci měla přímou zkušenost o vánocích), tak by mi to zatajila (to ona zase tají své průsery - když ho nechala ve třech letech v supermarketu na autíčku na mince a šla nakoupovat a on se ji tam rozbrečel a počůral..tak k nám se dostala od ní verze - že se počůral radostí z toho autíčka, ne že šla nakupovat a malý se bál..to nám náhodně řekl až malý další den, dkyž tam měl jít s manželem - že nechce ale zůstat na autíčku sám, jako s babičkou, že mu to nebylo příjemné a počůral se...)...takže má důvěra k ní je dost pochroumaná...
No tvoje tchýně, to je fakt něco, všechno je dobré viď a všechno se hodí...hračky pro dítě od popelnice. asi taky máš problém s důvěrou v její soudnost...přitom dneska je doba spíše taková, že rodiče se zuby nechty brání přívalu hraček, takže pokud babi přinese nějakou hračku na svátek, narozky a vánoce, tak i tak je to více než dost..já taky jejich hračky v dřívějším věku konfiskovala a prostě nebyly, malý to ještě tak neregistroval, teď to naštěstí děláme tak, že na ty svátky a narozky a vánoce vybíráme hračku my a oni ji malému dají.
jo, a jinak jsi mi připoměla s tou nemocnicí - tchýně volá manželovi do práce, což je mimo republiku, ví, že v tu dobu nebývá jetšě doma..volá několikrát...a pak z ní vyleze, že tchán má výsledky krve špatné...ale neřekne mu do telefonu, manžel mnoho klilometrů daleko, myšlenky samozřejmě černé, co všechno to může být..dorazí k nim - tchán má zvýšený cholesterol a cukr, mírně...tahle manipulace mě fakt točí, vydeptat, vystresnout a pak ještě osočit, že se manžel nestará a nemá zájem...
@tarra27 - jo, jo, je to tak, jenže u nás to už vyeskalovalo tak, že ho k nim samotného vůbec nedávám, mám je deset minut pěšky a vůbec u nich nebývá, chodí tam s manželem, možná tak jednou za týden, dva na návštěvu, ale samotný ne..a tchýně pokaždé na malého tlačí - fakt se ho vždy zeptá, kdy už k nim příjde spát, tenhle už tu spal, tamta už tu spala /samé starší děti/ a náš že ještě ne..kdysi tím malého točila do ječáku, teď ji řekne- babičko, no, s tátou nebo mámou...jenže ona je schopná mu začít říkat takové ty žvásty - no maminka ani tatínek nemůžou, oni mají doma jinou práci, ty musíš jít k nám spát sám...ale jak už má malý čtyři, tak se nedá...dříve mi normálně doma říkal, že oni mě tam budou nutit...mě jen mrazí, že bych tam měla malého nechat třeba jen na chvilku, až pojedu do porodnice a moje máma je 30 km daleko opačným směrem, nějak tuším, že by se jim za tu dobu podařilo odstartovat mega žárlivost.
@nunupetka - já myslím, že problém je v tom, že ony když měly děti, tak nebyl net, nebyly moc knížky - a taky měly děti v době, kdy jim bylo sotva dvacet, navíc byla vyšší "poslušnost", takže ony skutečně asi fungovaly tak, že poslouchaly, co jim jejich mámy a tchýně povídaly..dneska je to jiné, jejich zkušenost je zastaralá, vývoj jde rychle kupředu a navíc my jsme pod velkým tlakem, všude spousta infa, co máme a nemáme dětem dávat, jak je máme a nemáme držet, jaké hračky atd...ale jinak mám stejný problém jako ty a taky cítím, že kdyby nás více respektovali a více se zajímali o to, co děláme a proč, tak by si vnuka více užívali, protože já mám opravdu už čtyři roky problém jim tak nechat dítě s klidným srdcem...
@blandik To je strašné, mi je maličkého normálně líto. Jak ho může nechat samotného a jít nakupovat? ☹ brr, úplně mě mrazí když si představím, co se mohlo stát. Ale úplně si dokážu představit, že by toto udělala moje tchýně kdyby hlídala. Taky bych nemohla být v klidu.
Holky, to jsou ty tchýně opravdu tak nezodpovědné? Vždyť ony se chovají jako malé děti. Zůstává mi z toho rozum stát. Já sice na svoji tchýni nadávám, protože se o malého vůbec nezajímá, ale nakonec můžu být asi ráda 🙂
Včera můj manžel prohlásil, že jeho matka je falešná a chce s námi manipulovat ale že má svoji rodinu a nebude řešit rozmary své matky. A to nebylo v žádném afektu, prostě v normálním hovoru, když jsme se o ní bavili. A jsem strašně ráda, že si to uvědomuje a já nejsem za mrchu, která nasazuje na jeho maminečku.
@blandik moje tchýně nechat malou v obchoďáku samotnou, tak ji zabiju.... přísahám, že jo.... Tvoje tchýně je u mě teda pěkná kráva.... 😠 😠 😠 😠
Holky, jak Vás tady čtu, tak půjdu dát mé tchýni velkou pusu, ona je skvělá - neříkám, že mě občas neštve, ale vše je v mezích, to nás štvou i naše mamky.... 😅
@katerinanov @bocinka - fakt je, že ona ani neví, že my to víme, že ho tam nechala ...abych ji nekřivdila, já si myslím, že ho tam nechala a jen si šla vzít pár věcí a od pokladen na něj zase viděla, ale vím, že šla i pro rohlík a ten je v úplném rohu na opačném konci...myslím, že ani není důležité, aby to věděla, jsem ráda, že to vím já a že vím, že když jde do tuhého, tak nepřizná pravdu. Problém je v tom, že ona si málo věří, a snaží se dokazovat okolí, jak to všechno zvládá, takže pak se snaží kombinovat věci jako nabídku hlídání malého a pečení cukroví (když mu byly asi dva roky) apod...já v tom vidím nesoudnost..
@tarra27 - je to tak, přesně tohle cítím, my nechali Mišku pomalu přijmout, že bude mít sourozence, neptáme se ho, jestli se těší nebo ne, jestli ji má rád nebo ne (proboha je v bříšku) a vůbec mu nemalujeme scénáře, jak nebudu mít čas, jak pak bude muset být více trpělivý a pomáhat atd..to pro děti není vůbec podstatené, stejně žijí tady a teď ..posledně ji malý říkal, že až budu v porodnici, že tam za mnou pojede..a tchýně ho vůbec neposlouchala, a začala mu říkat, že ona ani neví, jestli jestli za mnou do porodky pojedou, že jsem si to minule nepřála (což není pravda, jenže jí se do toho promítají její současné pocity, že to není dobré...no a tohle začne povídat čtyřletému...).
Takže ona je schopná mu začít říkat, že až bude malá na světě, tak on bude pořád u nich, že nebudu mít čas apod..
@blandik toto je u nas tiez...pamatam si,ako som cakala druheo drobceka, da v noci som jej volala ze jej donesiem maleho,lebo ideme do nemocnice ze som zacala krvacat, ona ze dobre...prisli sme k nej a vravim jej nech dava pozor a hlavne nech mu da dietu lebo ze vecer zvracal a ona mu hned rano dala cokoladove gulicky (nesquik) s mliekom, a maly z toho zvracal cele dopoludnie, no pochopis to? tym neublizila predsa mne, ale ublizila tym vnukovi, ja to nepochopim
@nunupetka - páni, no to je síla, když je dítěti špatně...to taky nechápu - a trápilo by mě to, je to jako když se člověk nemůže spolehnout,..... stejně jako náš dort - promítají do toho jejich frustrace a přání (nepochybuji o tom, že trpí, chtěli by s vnukem trávit mnohem více času a navíc vůbec nechápou, jak ho vychváváme - jejich typický argument - to ale tady v okolí nikdo nedělá = nikdo to nedělá, takže to děláte blbě - aneb stádovost...vůbec je nezajímá, jestli se v tom cítíme dobře nebo proč to děláme...) a pak to promítnou do dortu, že a´t si zvyká, že nebude vždy po jeho = opět promítnutí jejich problémů s námi a ne s dítětem..pak opravdu nemám dobrý pocit, když tam mám malého dát....třeba náš dost dlouho je nezdravil, ani na ně při příchodu nereagoval dobře, chtěl jen nás...a oni špatně nesli, že ho nevedeme ke zdravení, my věděli, že prostě zdravit jednou začne (a taky že začal a teď zdraví furt a všechny a má to přirozené v době, kdy k tomu sám dospěl)...a tak ho děda na oplátku taky nezdravil, jako by byl malý vzduch - když nezdraví on (a vy mu nic neřeknete a neučíte ho slušnému chování) ,tak ani já ho nebudu zdravit - fakt potom jsem přemýšlela, kdo je v té naší rodině větší dítě..třeba děda odcházel a malý byl vzduch...
@elvira - děda mi malého dost často připomíná, hlavně mi vadí oba tchánovci, když se začnou chovat infantilně, když vlastně dospělí začnou dítě učit negativní dětské vlastnosti - typu - dítě se nechce rozdělit (nedozrálo) a oni na něj - lakomeček lakomý.. s takovým tím popěvkem...my prostě máme výchovu takovou, že malého necháme se projevovat i negativně, protože to prostě k životu patří a nechceme, aby své negativní pocity před námi skrýval, chápeme, že věci jsou otázkou vývoje a právě se snažíme jít my příkladem pozitivním a dítě to pak začne takto opakovat až k tomu dospěje samo..jenže oni jdou klasicky cestou korekce a netolerance k čemukoliv, co není společenskou normou a nutí dítě se chovat tak, jak se očekává od dospělého..k tomu prostě si přidají svojí manipulaci, ignoraci, nucení, hodnocení neustálé a vnucování svých představ...takže když tam jsem, tak vlastně v sobě pořád potlačuji své negativní pocity, snažím se je chápat..a pak občas něco řeknu, když už toho mám dost a je problém na světě...
inak a zabudla som napisat, ze sme sa s manzelom brali az na 8.vyrocie, toto leto, uz boli obaja krpcekovia na svete, a na svadbe by mala by v bielom len nevesta nie? teda okrem deti a manzela....no u nas nie,lebo moja svokra bola tiez v bielom, nemohla si nechat ujst prilezitost vyniknut...kazdy sa na nu pozeral ako na pizdu a ja som myslela ze ju normalne vyhodim z kostola, a ona bola pokojne cely den aj noc v bielom, a este sa nam na svadbe opila, doslova ozrala, takze ju museli niest domov, no takze krasa
@elvira - tchánovci taky nerespektovali, že malý měl alergie potravinové, tchýně se vždy téměř urazila, když jsem ji dávala jídlo pro malého, aby tam jedl..a když jsem tedy chtěla vědět, co tam bude jíst, tak mě ani nevnímala a pak z ní lezly věci, že jsem lezla po stropě - završili to teď na čtvrté narozky - bez domluvy mu upekli dort, který byl z kondenzovaného mlíka - tedy spousta sušeného mlíka, které syn nemůže jíst, aniž by se s námi poradili...a když jsme jim to řekli, že to obsahuje mlíko, a to nechceme, aby jedl..tak nám řekli, že máme být vděční, že přinesou dort a že malý si má zvykat, že nebude vždy po jeho /aneb reflexe toho, jak nesouhlasí s našimi výchovnými metodami/...takže jsem dost rozdýchávala to, že přinesou synovi něco, co jíst nemůže a ještě jsou uražení..No, snažila jsem se jim ten dort "odpustit" a docela to pomohlo...