Týrá mě přítel psychicky? Poradíte prosím?

zewa87
18. čer 2013

Ahoj maminky,
už nevím kudy kam. S přítelem žiji 9 let, je starší o 8 let a poznal mě jako mladou studentku. První rok našeho vztahu byl docela hezký, i když si zpětně říkám, jestli jsme do něj vůbec kdy byla zamilovaná. Po roce to začalo. Nevím už jak se to stalo, ale najednou jsem u něj bydlela. V té době bydlel s maminkou. Začal chodit hodně do hospod beze mě, flirtoval s každou servírkou a vůbec s každou hezkou slečnou, která kdy byla na blízku. Pochopitelně mi to vadilo a bouřila jsem se. On měl vždycky po ruce nějakou arogantní odpověď. Po nějaké době jsem se chtěla odstěhovat, že takovýho kluka nepotřebuju. On do mě ale vidí a ví, kde mám slabiny. Do těch začal rýpat a já neodešla. Bála jsem se vrátit domů k máme, nechtěla jsem být sama, bála jsem se toho, že si už nikoho nenajdu. Moje sebevědomí bylo na bodu mrazu. Přesto jsem po čase spolu koupili byt a měli děti. Hádky ale byly pořád a pokaždé končili tak, že on byl ten správný a já ta špatná, co si vymyšlí, nenormální, blázen, měla jsem si dojít k psychoušovi pro léky, urážel vždy mou rodinu a že se není čemu divit, že jsem stejná atd. Před časem jsme se přestěhovali do domečku, aby měly děti zahradu. Bydlíme teď na vesnici, kde bydlí i jeho máma. Do města je to kousek a já tam s dětmi tak max 3x v týdnu jsem, nákupy, návštěvy mé rodiny, kamarádek. Za to mě také komanduje. Pořád poslouchám, jak jsem hrozná, neschopná, co celý den dělám, že nic nezvládám, že jsem pořád utahaná a že si jen stěžuju. On je totiž od rána do večera v práci, děti ho nevidí a o víkendu se najde vždy nějaká práce kolem baráku a děti potom pláčou, že chtějí tatínka, ale on stejně raději seká trávu. Když mu řeknu, ať jde za dětmi, že zahrada počká, nechápu to, protože jsem fiflena z města. Dalším velkým problémem je jeho spolehlivost, něco slíbí, nesplní a když se na něj naštvu, že to nesplnil, tak se to nakonec otočí vždy proti mě, protože on chodí do práce, takže on má nárok na to být nespolehlivý. Dálé peníze. Od začátku to máme špatně vyřešené. Hypotéka odchází z mého účtu, i teď co jsem na mateřské. Vždy jsem si musela říkat o peníze jemu. Jednotlivé nákupy si musím nejdřív propočítat, pak dostanu peníze a většinou s kecama. Je pravda, že by se dalo říct, že nám nic nechybí. Máme peněz dost, on nakonec vždy peníze dá, ať je to na jídlo, na oblečení pro děti, pro mě, na kadeřnici a poslední dobou i na mojí zábavu (jednou za měsíc si vyrazím s kamarádkama). Ale pořád se ho musím ptát, pořád má nede mnou kontrolu, ví o každém mém pohybu a mě to příjde jako omezování. Přála bych si, aby mi na začátku měsíce dal určitý obnos peněz na domácnost a já si mohla hospodařit. Ale když mu toto řeknu, je oheň na střeše, bere to, že ty peníze chci jen pro sebe. A poslouchám, že nejsem důvěrihodná, že bych to rozfofrovala...Je toho samozřejmě mnohem víc, jeho rádoby vtípky na mé nedostatky před kamarádama. Děbilní sexuální urážky na mou osobu, rádobyvtipné, jeho namachrovanost a neomylnost...
Já už jsem z našeho vztahu znechucená, kdyby nebylo dětí, odešla bych hned. I tak chci ale odejít, ale nevím, jestli je opravdový důvod. Jestli nejde jen o můj rozmar. Musím si být jistá, nechci riskovat kvůli dětem. Proto Vás prosím o názor či radu.

helen_8
9. črc 2013

@bambule28 Od takovýho ruce pryč, silně mi to připomíná vlastního tátu a bylo to někdy peklo, věř mi. Negativně to ovlivňuje i děti do budocna. Vždyť takový chlap Tě nemůže ani přitahovat, když se chová jako buran! A jakmile začne být agresivní, zastav to, nebo se to bude stupňovat! Ten status Snažíme se otěhotnět není tak, jak vypadá, viď?

leela_10
12. črc 2013

Odejdi hned!! ☹

hancazivocich
20. črc 2013

@zewa87 - není to v pořádku, mám za sebou... no... dej si pozor - od těhle rádoby nevinných vtípků a urážek na tvoji osobu může odněkud přiletět tak rychle facka, že ani nebudeš vědět odkud a za co.. A až přiletí, tak budeš přemýšlet, jestli náhodou nebyla oprávněná.. Tak to s tebou to urážení a zesměšňování zacvičí, že nepoznáš, pokud to nestopneš, kde je ta hranice, za kterou by MILUJÍCÍ člověk zajít neměl... Bližší info - pokud budeš chtít, tak do IP.. Já jsem s dcerkou sama více než rok... No, sama, jak se to teď vezme 🙂

ratatooy
20. črc 2013

@zewa87 jsi dobrá že to zvládáš a udelala jsi prvni krok odejit ted už bude jen líp,mam taky pár kamaradek co mely takovy blbce,a když nezvaly nohy na ramena co nejdřív přešlo to v domácí násilí,jn bych ti možna poradila nenecávej si iluze o tom že bude mit o děti zájem,to jsou jen silácké řeči když nevi kudy kam,ale pak skutek utek.

misicka63
17. srp 2013

Nekoukej na nás co ti tu napíšem. 🙂 Zeptej se sama sebe jestli jsi s tímhle arogantním hova..m štastná. Já osobně už bych s ním nechtěla nic mít společnýho.Máš kam jít?

8sd9
15. srp 2014

Ahoj, už je to dlouho co jsi psala tento příspěvek, ale přesto musím reagovat... Až na to, že bydlíte v domečku (my v bytě, v paneláku), tak mám dojem jako bys mluvila o mně... Mám to stejně, ale téměř do puntíku, mluvíš mi úplně z duše, já to jen nedokážu tak napsat, protože mi vždy dojdou slova ☹ Máme ročního chlapečka, on je jediný důvod, proč s ním ještě jsem. Jsme spolu osm let, dříve to nebylo až takové, ale od loňského léta (posledního trimestru mého těhotenství) krize vyvrcholila a já jsem nešťastná z každého víkendu a dne, kdy přítel neodchází do práce.. Můžu se prosím zeptat, jak jsi situaci nakonec řešila? Jak žiješ s dětmi teď? Jste stále spolu nebo jsi od něj odešla? Jsem zoufalá☹

mrsnikola
18. srp 2014

No popravdě, těžký osud sis zvolila. Já měla podobný vztah dva roky a utekla jsem hned jak jsem měla příležitost. Zlatá klec za to nestojí. Ovšem vy už máte děti a povinnosti. Netuším, jestli zůstal jen psychického týrání a nebo přistoupil i na další "level" , což jsem měla já, ale každopádně je jen a jen na tobě se vzchopit a zatnout zuby a ukázat mu, že nejsi a nebyla jsi chudinka, a že jsi dokázala i ty toho hodně včetně obětí pro rodinu. Jakým způsobem, to si musíš zvolit ty. Já na tajno šetřila. Opravdu mazaně a fikaně, a s velkou ostražitostí, protože mě malá nepozornost stála probrečené noci a někdy pár modřin. Třeba i takováto diskuze by měla drsnou dohru 😖 ale je důležité těm řečem nevěřit, věřit svému úsudku (což je těžké, hlavně když to má člověk doma, já vím), být silná a hlavně kvůli dětem se vzchopit, jinak budou mít tento nešťastný model za příklad a budete se z toho celá rodina dlouho vzpamatovávat ☹ držím pěsti a přeji štěstí

bubulucika
17. únor 2015

@8sd9 Ahoj četla jsem tvůj příspěvek,taky jsem to zaživala :(..Jak jsi se rozhodla ty??Já odešla,ale bylo to těžké a vlastně pořád je..

anjelita
17. únor 2015

Ty brdo ja bych odesla hned po prvnim roce. Psychicky te tyra a fyzicky te zneuziva. Poslala bych ho nekam, jako rana z cistyho nebe, bez upozornovani. Jakmile by ho totiz clovek zacal upozornovat ze se chysta odejit, udelal by zase peklo a citila by ses jeste hur. Fuj chlap 😲

aklin
24. únor 2015

To je typický příklad psychického týrání. Rozhodnutí odejít od něho je velice těžké, ale i děti jistým způsobem tím trpí. Už jenom tím, že nemá zájem se jim věnovat, vše nechává na tobě. Stávají se případy, kdy dítě vyrůstalo v obdobném prostředí a jak vyrostlo tak tom v týrání pokračoval na jiných lidech, on v tom vyrůstal a myslí si, že je to normální. Myslím, že kdyby jsi od něho odešla ke své mamce, na nějakou chvíli než se dáš dohromady, udělala by jsi dobře. Už taky kvůli dětem. 🙂 Nedávej najevo, že chceš odejít. Využij situaci, kdy nebude doma, vem si všechno potřebné a odejdi.

sunshine125
25. únor 2015

Jeziš to je čů..k! Obdivuju te ze s nim jeste jsi,ja uz bych byla vdova. Utikej co ti nohy staci !