Už to nezvládám a je mu to jedno
Ahoj, mám přítele už několik let a vždy byl takový méně společenský, najednou nastoupil do nové práce a poslední dva měsíce je tak 2x-3x týdně na akci s kolegy třeba do 3 do 4 do rána. Trochu problém je, že jeho kolegové jsou převážně ženy, s jednou si i denně vypisuje..fakt prostě intenzivně denně. No a já už to tak před měsícem nezvládla a udělala trochu žárlivou scénu. No dobrý, byli jsme na dovolené a bylo to skvělé, jenže po návratu zase začal pořád do noci s kolegyněma pryč. Do toho jsme ještě měli zavedené, že každou středu máme takové rande - čas pro sebe - tenis, kino, cokoli. No, jenže já už jsem to zase nezvládla, protože začal říkat, jestli to rande tak často potřebujeme, že máme přece skvělý vztah a úplně mě začal odsouvat. Tak jsme se pohádali, že řekl, že ty rande ruší, a v tu chvíli se náš vztah překlopil úplně do pekla. Celý dny se nevidíme, oba jsme v práci, jenže on ani večer nepřijde domu nebo si mě ani nevšimne, tak jsem si taky našla zábavu, ať nesedím doma a nemyslím na to. Ale od té doby se třeba vidíme 2x týdně, úplně je z něj cítit, jak se mnou nechce trávit čas, když je zmínka o nějakém společném času, tak je kyselej. Ale když chce sex, tak přijde, jen na něj ale. Do těchto událostí byl fakt skvělý pozorný přítel a byla to skoro pohádka, ale teď najednou zkusil svobodný život a má pocit, že ho brzdím, že jsem asi nějaká překážka, tak mi přijde, že tu mojí scénu jen využil pro to aby ze mě udělal hysterku, co si neváží toho, co doma má a on si je v klidu. Jsou fakt dny, kdy se vůbec nevidíme, takže spolu třeba 4 dny vůbec nemluvíme nic a jeho to vůbec netrápí, nezeptá se ani nenapíše, jak se mám . A já prostě už nemám sílu dál, mě nevadí, že je najednou společenský a tak, chci ho v tom podpořit, protože s tím dlouho bojoval, ale prostě to přehání strašně, Klidně ať na ty akce chodí, ale mě úplně odřízl. Já teď přemýšlím nad tím, trápím se strašně a nevím, co dělat...už jsme o tom promluvu měli, ale je mu to jedno, řekl, že chce klid. Ještě bych chtěla poznamenat, že milenku určitě nemá, ale cítí se teď se mnou asi jako ve vězení nebo nevím. Já sbírám všechny síly a prostě se chci dostat z pozice hysterky na usměvavou přítelkyni, ale je na mě strašně vidět, jak se snažím být každou minutu s ním a to nechci, chci aby to bylo naopak, aby se zase snažil, ale to čekání, jestli si uvědomí, že mu chybí kontakt se mnou nebo ne, to je strašný. Nevím, co dál.
@patypresdevaty úplně přesně takhle to je, taky dříve říkal, ty jsi pořád pryč (mám svého koně, takže zabere dost času), proto i tak špatně nesu, že se najednou večer nesejdeme doma a nepopovídáme si, jak se ten druhý měl, nepomazlíme se nic.
Ale taky najednou říká, že trávit čas s kolegyněma je normální a psát si s nima taky, že přece nepíšou a nedělají nic špatného a na jakýkoliv náznak proti nebo jen vyjádření pocitů je ostrej a taky právě, že si do ničeho nenechá kecat, že si bude dělat, co chce, že je to normální...to je tak oblíbená věta teď 'je to normální'. Najednou se cítí svazovaný a prostě tím, jak zrušil všechen náš společný čas...:( Tenhle týden se vidíme jen díky tomu, že jedem k jeho rodině oslavit jeho narozeniny, jinak bysme se neviděli vůbec.
další oblíbená věta je: Vždyť spolu bydlíme, tak jsme spolu pořád.
@tahejhula je pravda, že to budu muset začít brát z pohledu ne my, on, ale já...ale úplně vidím před očima, jak na každé moje vyjádření v tomhle řekl: však máme skvělý vztah, však jsem skvělej, tak co chceš víc, co ti může něco vadit, na to nemáš právo, když jsem skvělej k tobě. Bydlíme spolu, tak jsme spolu pořád atd..
@ruze57 máš právo si dát pauzu a on má právo si myslet, že je dokonalý. Když tě tak čtu, jak moc je pravděpodobné, že se v minulosti cítil nějakým způsobem opuštěný on, teď neřešme, že tys trávila spoustu času bez něj kvůli koni a on se schází s kolegyněmi. Přijde mi, že on ti v čase také nějak formuloval, že jsi často pryč a pro tebe to byl zájem, kterého ses nechtěla a nemohla vzdát. Nejspíš to nevzniklo samo od sebe, vlastně nemá smysl hledat viníka, jen cestu, jak nejdřív najdete každý sám sebe a potom možná i ten vztah. Možná to tedy píšu nesrozumitelně...
@tahejhula taky mě to napadlo, ale právě jak jsme se o tom bavili, tak z toho vzniklo, že spolu máme prostě to rande 1x týdně a nějaké výlety o víkendu, takže jsme začali více plánovat a být méně spontánní v tomhle (mám koně 2 roky). Měli jsme to všechno vykomunikované, ale je asi pravda, že nějakým způsobem to v něm může být. A jelikož mě v tom vždy podporoval, tak ho taky chci podporovat v seberozvoji a tak, ale tohle už mi přijde moc z jeho strany prostě. :( A taky mi přijde kůň něco jiného oproti tomu, co dělá on. U něj je taky blbý, že nemá žádný svůj koníček, má období kdy cvičí, pak zase ne, pak má období kdy hraje, ale nic jako stálého, žádná vášeň a nadšení z něčeho takového..tak se teď našel asi v tomhle, kde ho berou a lichotí mu a všechno možný. Ode mě ale taky slyší lichotky a flirtovní narážky a tak, takže i právě tahle komunikace mezi náma nevázne, sex je poslední rok lepší než kdy před tím prostě..takže. :(
@ruze57 právě si možná koníček našel, že je ujetý, je věc jiná. Je nabušený endorfiny, svět je najednou růžový. Spousta lidí kýve na kdeco, přitom se vlastně neumí s prominutím vyžvejknout. Ale jak jsem psala, zkusila bych neútočit na něj, nevyčítat mu to, ale naprosto srozumitelně a jednoznačně formulovat, že ti takto není dobře, ať už si on myslí cokoli a na to má právo. Oba máte právo na své emoce, ty se řiď svými a o nich hovoř. Úplně jednoduše, tohle už nezvládám, nejsem šťastná, pociťuji úzkosti, musím na čas odejít a musím to udělat pro sebe.
Pokud uz s tou kolegyni nespi, tak brzy zacne. Asi bych mu kyvla na rozchod a zaridila si svuj zivot. K cemu partner, ktery si te nevazi a nechce byt s tebou?
Myslim, ze Vas vztah je u konce. Situaci jsi zhodnotila a popsala velmi objektivne - zacal novy zivot a ty jsi pro nej koule na noze. Stane se.
nějak nechápu, proč bys s ním měla chtít zůstat, že si píše celodenně s kolegyněmi, mi NEPŘIJDE normální!!!, u žádného chlapa si nemůžeš být nikdy 100% jistá, že tě nepodvádí, být tebou, hledám si nové bydlení a přítele bych kopla do zádele...
Jsou dvě možnosti, buď to zkousneš, anebo dáš ultimátum, jiná možnost není. Pokud ještě Tě z kolegyní nepovedl, brzy to udělá.
@barumrallyebum myslím si to samé, je to jasné jako facka🤷♀️
A jsi si jistá že milenku nemá? Takováhle velká změna chování je zvláštní. Já bych toto manželovi netolerovala.
@ruze57 ja bych řekla, ze je to úplně ukázkový příklad kluka, co se brzy svazal přítelkyni, jsi jeho první vážný vztah? Teď cuchl k partě, party, svobodném životu a tebe potřebovat nebude. Jestli je mu 28 tak tak obecně v tomto věku fakt na svatbu vyzraly být nemůže, cest vyjimkam. Bohužel to nevidím moc dobře, a dle mě brzy nevěrný být začne. Si mladá, on taky. Buď si to vyrikejte, nebo běžte od sebe. Přece na něj nebudeš věcné doma čekat, než se milostive vyblbne a přijde domů. Nemáte rodinu, o to je to jednoduší. Je mi to líto, ze to vyzní možná drsně co píšu, ale v okolí jsme měli taky takhle pár páru a nedopadlo to.
@arielka222 proč by chlap v 28 nemohl být zralý na svatbu?,
A proč nejdeš někdy s ním? Jste pár, tak choďte spolu 🙂 jestli jsou to jen kamarádky, tak by to pro něj neměl být problém.
@veroniquecz protože kluci v tomto věku fakt zrali nejsou....a jak píšu, cest vyjimkam.. Znám zatím jen jednoho, který je a to je manzel kamarádky. Jinak ja nejsem o moc starší, takže mám okolo plno vrstevníku a kámošů v tomto věku a opravdu ti kluci,jsou ještě takové telatka co si chtějí užívat.
Nechápu že si sebe nevážíš a ještě s ním jses
@arielka222 můj manžel mě požádal o ruku v našich 28, svatba v 29, teď nám je 36 a jsme spolu pořád
@lachtanice86 nám bylo 24 a 26, když jsme se brali, měli jsme už skoro roční dítě a vztah máme krásnej.. podle mě to nejde takhle naházet do jednoho pytle.. a takových případů je kolem nás, v naší bublině naprostá většina
@arielka222 tak můj muž je asi ta výjimka. Jsme spolu od 16, požádal mne o ruku když mu bylo 27, zenil se v 28, první dcera v 30, druhá v 36. Loni jsme spolu oslavili 20 let. A kolem sebe mám přátele co to mají plus minus stejně. Svatba i první děti kolem 30. Kdy by se podle tebe měl chlap ženit?
@lachtanice86
@dashyyy
Taky to tak máme holky. Naopak uolné minimum mužů co ve 30 blbnou jsk pubertaci.
@veroniquecz my to máme podobně jako vy (jsme spolu od 15, teď nám je 34) a chlap začal dohánět, co zameskal, teď 🙈 nikdy neříkej nikdy. Ještě před rokem bych taky neřekla, že být s někým od mlada může přinést problémy.
V mládí ani později nebyl moc společenský, teď mu něco přeplo, má najednou spoustu kamarádek a "chce si dělat co chce"
@patypresdevaty ne opravdu ne, neznáš nás.
V prvé rade tedy, když už jsme u toho, tak bych pátrala po tom proč. Co dela, co mu doma chybí, co mu vadí, je ve vztahu něco špatně, nemá volnost pro sebe….
Tohle nikdy není z čista jasna. Vždy to musí mít důvod.
Kamarádka to zažila, stejný scénář jako my, jen vše o
Rok dříve. Pak muž povýšil v práci, našel si milenku,’kterou tvrdě zatloukal a šlo to do kopru. A pak začalo vyplouvat na povrch co bylo u nich špatně, čím se doma dusil.
Takže ano, i takové případy jsou. Ale nic není bez příčiny.
@veroniquecz já teda musím říct, že jsme se poznali jako 20letí a oba jsme za sebou měli hodně náročné letité vztahy a šeredné rozchody, řekla bych na ty roky až nezvyklé a o to víc si jeden druhého vážíme..
@veroniquecz po 30 az se trošku vyblbne. Ja potkala manžela v jeho 30 byl pořád docela rozjuchany a dost na mejdany apod, netrápilo ho moc ze chodí 11 let s jeho první holkou ze střední, užíval si, honil jiný zensky. Potkal me, rozešel se, uklidnil se, a do 3 let jsme se brali. Sám rikal, ze tak to bylo pro něj nelepší, uzil si,, svobody a po 30 se to zlomilo na rodinu. A všichni jeho kamarádi to maji stejně. Před 10 az 20 lety byla taky jiná doba. Dnešní mladí kluci v mém věku (manžel je o 10 let starší) se fakt do ženeni a rodiny nezenou a už vůbec ne s první školni láskou. Neříkám, ze je to tak dobře. Ale ve valné většině to pak dopadá jako viz výše. Jsou nevyblbli a dohání to později.
@veroniquecz já bych pátrala, ale je jak tajemnej hrad v Karpatech. I komunikace byla dřív v pohodě, teď na ho... Je mi jasný, že nic se neděje bez příčiny. Ráda bych příčinu znala a pracovala na tom, ale nemám se k tomu jak dostat.
Pracuju na sobě, v lecčems už jsem se posunula, nějaké věci jsem si uvědomila. Ale nezmůžu všechno. Ohledně příčin můžu jen spekulovat (myslím si, že hlavní roli hraje to, že se v mládí "nevyblbnul". Za to ale nemůžu - on byl vždy ten, co chtěl dělat vše společně, kamarády moc neměl a ani o ně nestál; i proto mě zaskočila ta změna a hodně mě bolí, že ze mě dělá svoji kouli u nohy, když on byl vždy ten, co prosazoval "vše spolu")
@arielka222 jak jsem psala, nemám podobnou zkušenost, ani u sebe ano v okolí. A jestli ve 28 nebo 30 je pro mě jedno. Nelze to brát ani jedno plošné. Někdo je zralý na svatbu ve 20 někdo není ani ve 40 🤷🏻♀️
@ruze57 nevidím problém v tom, že mu řekneš, hele, naši situaci aktuálně nezvládám, potřebuji odstup, srovnat si v hlavě, jak chci žít dál. Mluv o sobě a svých potřebách. Ale odcházet proto, aby si něco uvědomil on, snažit se ho vlastně manipulovat, je zbytečné.